Tajomstvá našej planéty
... kľúčom poznania
... kľúčom poznania
I.
II.
1. Lid Izraele, který obývá úrodnou zemi, kde se sklízí dvakrát ročně, a mající pastviny pro velká stáda dobytka, uvrhl na sebe svým hříchem hněv Pána,
2. Který je vystavil velikým protivenstvím; vzal jim jejich zem, jejich dobytek i jejich bohatství. Byli odvedeni do otroctví bohatými a mocnými faraony, kteří tehdy vládli egyptské zemi. (2)
3. Faraoni s Izraelity nakládali hůře než se zvěří a odsoudili je k těžké nucené práci a uvrhli je do želez. (3) Jejich těla byla pokryta ranami a boláky. Nebylo jim dovoleno složit hlavu pod střechou a umírali hlady.
4. Byli drženi ve stavu neustálého strachu a zbaveni lidské důstojnosti. (4)
5. (Teprve) v tomto velkém neštěstí se Izraelité rozpomněli na svého nebeského Ochránce a počali jej prosit za odpuštění a milosrdenství.
6. V té době vládl v Egyptě osvícený faraon, (5) který byl znám svými mnoha válečnými vítězstvími, nezměrným bohatstvím a ohromnými paláci,(6) které vystavěli jeho otroci.
7. Tento faraon měl dva syny (7), z nichž mladší, jménem Mossa,(8) získal mnoho moudrosti od mudrců Izraele.(9)
8. I byl Mossa milován po celém Egyptě pro svoji laskavost srdce a útrpnost, kterou měl se všemi trpícími.
9. Když Mossa viděl, že Izraelité ani přes všechno své utrpení nezavrhli svého boha a odmítli uctívat bohy Egypta, stvořené lidskýma rukama,
10. Uvěřil i on v jejich neviditelného boha, který se nedočkal jejich zrady, vzdor stále se stupňujícímu vyčerpání. (10)
11. I podporovali učitelé Izraele jeho nadšení a modlili se, aby se mu podařilo smířlivě naladit jeho otce, faraona, k jejich náboženství. (11)
12. Princ Mossa předstoupil před svého otce a prosil jej, aby umenšil břemeno nešťastného lidu. Faraon se však rozhněval a nařídil, aby byli trápeni ještě více.
13. Tehdy se stalo, že Egypt postihlo veliké neštěstí. Mor kosil mladé i staré, zdravé i nemocné, avšak faraon setrvával ve své zatvrzelosti a lpěl na svých bozích.
14. Princ Mossa však řekl svému otci, že to byl bůh jeho otroků, který zakročil ve prospěch svého lidu a pomstil je na Egypťanech.
15. Nato přikázal faraon Mossovi, svému synu, aby shromáždil všechny hebrejské otroky a odvedl je pryč a založil daleko od hlavního města nové město, kde by jim vládl. (12)
16. Poté zvěstoval Mossa hebrejským otrokům, že získal jejich svobodu ve svém jménu i ve jménu jejich boha, Boha Izraele. I odešel s nimi z (hlavního) města a opustil egyptskou zemi.(13)
17.Vedl je zpět do země, která jim byla pro jejich četné hříchy vzata. Tam jim dal zákony a povzbuzoval je, aby se stále modlili k Bohu, neviditelnému Stvořiteli, jehož laskavost je nezměrná. (14)
18. Po smrti prince Mossy dodržovali Izraelité přísně jeho zákony a Bůh je odměnil za protivenství, kterému byli v Egyptě vystaveni.
19. Jejich království se stalo jedním z nejmocnějších na zemi a jejich králové prosluli svými poklady. A mír zavládl v Izraeli.
III.
1. Pověst o bohatství Izraele se rozšířila po celé zemi a okolní národy se staly závistivými.
2. Ale sám Nejvyšší vedl vítězné armády Hebreů a pohané si nedovolili je napadnout. (15)
3. Bohužel, člověk je náchylný k nepravostem a věrnost Izraelitů vůči jejich Bohu neměla dlouhého trvání.
4. Pomalu zapomněli na dobrodiní, které pro ně učinil, jen zřídka vzývali jeho jméno a ochranu hledali u kouzelníků a zaříkávačů.
5. Králové a náčelníci nahrodili mezi lidem své zákony za ty, které jim dal Mossa. Chrám Boha a dodržování staré tradice bylo zanedbáno a lidé propadli smyslným chtíčům a ztratili svou původní čistotu.
6. Mnoho století uplynulo od exodu z Egypta, když se Bůh rozhodl opět na ně uvalit protivenství.
7. Cizinci přepadli Izrael, zpustošili zemi, zničili vesnice a obyvatelstvo odvedli do otroctví. (16)
8. Nakonec přišli pohané ze zámořské země Římské a ti si podmanili Hebreje a podrobili je svým vojevůdcům, kteří vládli ve jménu císaře.
9. Znesvětili chrámy a přinutili obyvatelstvo, aby přestalo uctívat neviditelného Boha a přiměli je, aby obětovalo pohanským modlám.
10. Z významných mužů nadělali vojáky, ženy se staly jejich oběťmi a prostí lidé, z nichž se stali otroci, byli odváženi po tisících za moře. (17)
11. Děli byly utracovány a brzy byl v celé zemi slyšet jen pláč a nářek.
12. V této nejvyšší nouzi si Izraelité znovu vzpomněli na jejich velkého Boha, vzývali jeho milost a modlili se, aby získali jeho odpuštění, a náš (18) Otec vyslyšel, ve své nevyčerpatelné dobrotivosti, jejich modlitbu.
IV.
1. Tehdy nastal pravý čas, aby se vtělil do lidské podoby slitovný Soudce.
2. I probudil se věčný Duch, odpočívající ve stavu naprosté nečinnosti a svrchované blaženosti, a oddělil se od věčné Bytosti na omezenou dobu.
3. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mohl vyučovat člověka, jak dosáhnout ztotožnění s Božstvím a věčné blaženosti.
4. A ukázat na svém příkladu, jak člověk může nabýt morální čistoty a osvobodit svou duši od nadvlády tělesných smyslů, aby dosáhl dokonalosti, nutné pro vstup do Království Nebeského, které je neměnné a kde věčně vládne blaženost.
5. Brzy nato se narodilo podivuhodné dítě v zemi Izraelské a samotný Bůh promlouval jeho ústy o ubohosti těla a nádheře Ducha.
6. Rodiče dítěte byli chudí lidé, patřící k rodině známé svou velkou zbožností, kteří nezapomněli na velikost svých předků při oslavování jména Stvořitele, a děkovali Mu za zkoušky, které na ně sesílal.
7. Aby se jim odměnil za setrvávání na cestě pravdy, požehnal Bůh prvorozenému (19) z této rodiny, vybral si jej pro své nastolení a poslal jej podpořit padlé a potěšit zarmoucené.
8. Božské dítě, jemuž bylo dáno jméno Issa, počalo již v útlém mládí hovořit o jediném a neviditelném Bohu a napomínalo zbloudilé duše, aby se obrátily a očistily se od hříchů, jimiž se provinily.
9. Lidé přicházeli ze všech koutů země, aby mu naslouchali a podivovali se řečem, které vycházely z jeho dětských úst, a veškerý Izrael se shodoval, že Duch Věčnosti přebývá v tomto dítěti.
10. Když bylo Issovi třináct let, což je věk, kdy se očekává, že se Izraelita ožení,
11. Stal se skromný dům jeho pracovitých rodičů místem setkání bohatých a významných, kteří se snažili získat mladého Issu coby zetě, neboť byl již proslaven svými naučnými promluvami, které přednášel ve jménu Všemocného.
12. Tehdy Issa tajně opustil otcovský dům a odejel z Jeruzaléma s karavanou obchodníků, putující do Sindhu, (2O)
13. S cílem zdokonalení se ve znalosti slova Božího a studiu zákonů velkého Buddhy. (21)
V.
1. Ve svém čtrnáctém roce (22) přišel mladý Issa, Požehnaný, na tuto stranu Sindhu a usadil se mezi Árijci, v zemi milované Bohem.
2. Jméno podivuhodného mladíka stalo se slavným po severním Sindhu a když procházel zemí Pěti řek (23) a Rádžiputánem, (24) vyznavači boha Džajna (25) jej žádali, aby zůstal mezi nimi.
3. Opustil však pomýlené vyznavače Džajna a putoval do Džagguernatu (26) v zemi Orsis, (27) ve které odpočívají smrtelné ostatky Vjassá-Krišny (28) a kde jej s radostí přivítali Brahmovi bílí kněží.
4. Naučili jej číst védy a rozumět jim, (29) léčit tělesné nemoci modlitbou, vykládat svatá Písma, vyhánět z člověka zlé žádostivosti a učinit z něj opět Boha.
5. Šest let strávil v Džagguernatu, v Rádžagrize, (3O) v Benaresu (31) a dalších svatých městech. Prostí lidé milovali Issu, neboť žil v míru s (kastami) vaišjů (32) i šúdrů, (33) které vyučoval svatým Písmům.
6. Avšak bráhmanové (34) a kšatrijové (35) mu řekli, že jim bylo zapovězeno velkým Parabrahmou se přibližovat k těm, kdož tvoří svým břichem či nohama,
7. Zatímco vaišjové smějí pouze naslouchat přednesu véd, a to jen o svátečních dnech.
8. Šúdrům bylo nejen zakázáno se účastnit předčítání véd, ale dokonce na ně i jen pohledět - neboť byli odsouzeni k věčné službě jako otroci bráhmanů, kšatrijů a dokonce i vaišjů.
9. "Jedině smrt je může osvobodit od jejich služby", řekl (prý) Parabrahma. "Nech je proto být a pojď s námi uctívat bohy, kteří se rozhněvají, pokud je neposlechneš." (36)
10. Avšak Issa nedbal jejich slova zůstal se šúdry, káže proti bráhmanům a kšatrijům.
11. Nesmlouvavě vystupoval proti každému, kdo by si přisvojoval právo obírat své bližní o jejich svobodu duchovní i světskou. "V pravdě", řekl, "Bůh nedělá rozdílu mezi dětmi, které jsou Mu stejně milé."
12. Issa popřel védy a púrany (37) coby božskou inspiraci, neboť takto učil své následovníky: "Jen jeden zákon byl dán člověku, aby řídil jeho činy:"
13. "Bojte se Pána, svého Boha. Svá kolena ohýbejte jen před ním a jen jemu obětujte to, co vzešlo z vašich příjmů."
14. Issa popřel i trimúrti (38) a vtělení Parabrahmy ve Višnuovi,(39) Šivovi (4O) a dalších bozích, neboť řekl:
15. "Věčný Soudce,(41) věčný Duch je jedinou a neviditelnou Duší vesmíru a jen tato Duše vše tvoří, zahrnuje a oživuje."
16. "Jen on si přál a tvořil. Jen on existoval od věčnosti a jen jeho existence je bez konce. Není nikoho, kdo by mu byl podoben, ať v nebi či na zemi."
17. "Velký Stvořitel se o svou moc nedělil s jinými bytostmi, tím méně s neživými předměty, jak vás učí věřit, neboť jen on je všemocný a všezahrnující."
18. "On chtěl, a vznikl svět. Jedinou božskou myšlenkou znovuspojil vodstva a oddělil je od suché země. Je příčinou skrytého života člověka, do něhož vdechl část své božské Bytosti."
19. "I svěřil člověku do opatrování zemi i vody, zvířata a vše, co stvořil, jakož i to, co sám udržuje v neměnném řádu, a vymezuje každému jeho správné trvání."
20. "Hněv Boha brzy zasáhne člověka, neboť zapomněl na svého Stvořitele a naplnil své chrámy modlami a uctívá mnoho zvířat, které mu Bůh podřídil."
21. "Aby získal přízeň kamenných a kovových podob, obětuje i lidské bytosti, v nichž přebývá Duch Nejvyšší."
22. "I ponižuje ty, kdož pracují v potu tváře, aby si vysloužili přízeň v očích lenochů, kteří sedí u prohýbajícího se stolu."
23. "Ti, kdož zbavují své bratry božské radosti, si zasluhují, aby jí byli sami zbaveni, a bráhmani a kšatrijové se stanou šúdry a (současní) šúdrové zůstanou navždy s Věčným."
24. "Ve dni Soudu bude šúdrům i vaišjům odpuštěno, neboť oni nepoznali Světlo, ale Bůh postihne svým hněvem ty, kdož si uzurpovali jeho práva."
25. Vaišjové i šúdrové byli naplněni velkým obdivem a žádali Issu (o radu), jak by měli žít, aby neztratili svůj podíl na věčném životě.
26. "Neuctívejte modly, neboť vás nemohou slyšet. Nenaslouchejte védám, neboť tam byla pravda změněna. Buďte pokojní a neponižujte své bližní."
27. "Pomáhejte chudým, podporujte slabé, nikomu neubližujte a neberte, co není vaše a patří jiným."
VI.
1. Bílí kněží a válečníci,(42) kteří se dozvěděli o Issových kázáních pro šúdry, usilovali o jeho smrt a poslali své služebníky, aby našli mladého učitele a zabili jej.
2. Issa byl však varován šúdry a opustil za noci Džagguernat a odebral se do hor, do země gaudánovců, (43) kde přišel na svět velký Buddha Šákjamuni, mezi lid, který uctíval jediné a nepostižitelné brahma.(44)
3. Když se spravedlivý Issa naučil jazyk páli,(45) oddal se studiu svatých súter.
4. Po šesti letech studia dokázal Issa, jehož si vybral Buddha, aby šířil jeho svaté slovo, dokonale vykládat svaté svitky.
5. Potom opustil Nepál a pohoří Himálaje a sestoupil do údolí Rádžiputánu a obrátil své kroky k západu, všude uče lid o nejvyšší dokonalosti dosažitelné člověkem;
6. A dobru, které musí prokazovat svým bližním, neboť je nejjistějším prostředkem urychlení spojení s věčným Duchem. "Ten, kdo obnoví svou původní čistotu", říkával Issa, "zemře a jeho přestupky mu budou prominuty a bude moci sdílet majestát Boha."
7. Když božský Issa procházel územím pohanů, učil, že uctívání viditelných bohů je v rozporu se zákonem přírody.
8. "Neboť nikomu", říkal, "nebylo dovoleno spatřit podobu Boha, a proto si nemůže dovolit dělat množství božstev podle vybájené podoby Věčného."
9. "A co více, je to proti lidskému svědomí mít méně úcty k velikosti božské čistoty než ke zvířatům či lidským výtvorům z kamene nebo kovu."
10. "Věčný Zákonodárce je jediný. Kromě něho není jiných bohů. S nikým se o svět nedělí, ani nemá poradce.(46)
11. "Právě tak jako je otec laskavý ke svým dětem, tak soudí Božské Vědomí lidi po jejich smrti, v souladu se svými milosrdnými zákony."
12. "Nebeské zákony," řekl Stvořitel prostřednictvím Issových úst, "jsou proti přinášení lidských obětí soše či zvířeti, neboť já, Bůh, jsem obětoval člověku všechna zvířata a vše, co se nalézá ve světě."
13. "Vše bylo obětováno člověku, který je nejúžeji spjat se mnou, svým Otcem. Proto budu přísně soudit a trestat podle mých zákonů každého, kdo obětuje mé děti."
14. "Člověk není ničím před věčným Soudcem, podobně jako zvíře před člověkem." 15. "A proto vám říám, opusťte své modly a ustaňte ve vykonávání obřadů, které vás oddělují od vašeho Otce a svazují vás s kněžími, od nichž se nebe odvrátilo."
VII.
1.Issova slova se rozšířila mezi pohany, jejichž zemí procházel, a obyvatelstvo zavrhlo své modly. 2.Vidouce to kněží, požadovali po tom, kdo tolik oslavoval jméno a podstatu skutečného Boha, aby před lidem dokázal obvinění, která proti nim vznesl, jakož i marnost jejich model.
3.I odpověděl jim Issa: "Pokud vaše modly a zvířata, které uctíváte, skutečně mají nadpřirozené schopnosti, jak prohlašujete, ať ode mne před vámi zasáhnou bleskem!"
4. Proč ty nevykonáš zázrak," odpověděli kněží, "aby tvůj Bůh přemohl naše (bohy), pokud je mocnější než oni?"
5.Issa však odpověděl: "Zázraky našeho Boha jsou vykonávány od prvého dne, kdy byl stvořen vesmír, a dochází k nim každého dne a každý okamžik. Můžete je vidět každý, kdo není zbaven jednoho z největších darů života."
6."(Bůh) neuvalí svůj hněv na neživé předměty z kamene, kovu, nýbrž na lidi, kteří je uctívají a kteří je, kvůli své spáse, musí zničit."
7. "Tak jako kámen nebo zrnko písku, které jsou ničím před člověkem, trpělivě čekají až nadejde jejich čas, než je použije,"
8. "Stejně tak musí i člověk, který není ničím před Bohem, bděle a nezúčastněně očekávat projevení Jeho přízně, Jeho Milosti."
9. ."Běda vám, vy nepřátelé lidí, nebude to přízeň (Boha), již očekáváte, ale hněv Nejvyššího. Běda vám, pokud požadujete, aby vám svou moc doložil zázrakem!"
10. "Nebudou to modly, které zničí ve svém hněvu, ale ti, kdož je stvořili. Jejich srdce se stanou kořistí věčného ohně a jejich maso bude předhozeno dravcům."
11. "Bůh vyžene ze stáda nakažená zvířata, avšak ujme se těch, kdož zůstali (věrni), byť nepoznali své nitro."
12. Když pohané viděli, že moc jejich kněží nebyla ničím, uvěřili Issovým slovům. Obávajíce se hněvu skutečného Boha, rozbili své modly na kusy a přinutili své kněze, aby uprchli."
13. Issa dále učil pohany, aby se nesnažili spatřit věčného Ducha na vlastní oči, nýbrž, aby jej vnímali ve svém srdci a stali se hodni jeho přízně čistotou své duše."
14. "Nejenže," řekl jim, "se musíte vzdát lidských obětí, ale nesmíte na oltář klást žádná stvoření, jimž byl dán život, neboť vše stvořené patří člověku."
15. "Neberte svému sousedu, co mu patří, neboť to znamená, že kradete, co si on vydělal v potu tváře."
16. "Nikoho nepodvádějte, abyste sami nebyli podvedeni a usilujte o své ospravedlnění před posledním soudem, neboť pak již bude pozdě."
17. "Neoddávejte se prostopášnosti, neboť je to porušení zákona Božího."
18. "Na cestě k věčné blaženosti neočišťujte jen sami sebe, ale pomáhejte i ostatním, aby i oni mohli dosáhnout své původní nevinnosti."
VIII.
1. Issův kazatelský věhlas se rozšířil po okolních zemích, a proto když přišel do Persie, kněží se jej počali obávat a zakázali lidem, aby mu naslouchali.
2. I přesto jej však přijali vesničané s radostí a všichni pozorně naslouchali jeho slovům. Když to spatřili kněží, nechali jej zatknout a předvést před velekněze, který se jej zeptal:
3. "O jakém novém bohu to mluvíš? Cožpak nevíš, nešťastníče, čeho jsi se dopustil? Toliko svatý Zaraoster (47) je jediný spravedlivý, jemuž náleží čest přijímání zjevení od Nejvyššího."
4. "Z jeho rozkazu andělé sestavují jeho slova v zákony pro vládu nad jeho lidem. Toto naučení bylo dáno Zaraosterovi v Ráji."
5. "Kdo jsi, že se odvažuješ pronášet rouhání proti našemu Bohu a zasívat nedůvěru do srdcí jeho věřících?"
6. I odpověděl mu Issa: "Nekáži o žádném novém bohu, nýbrž o našem nebeském Otci, který existoval již před počátkem a bude existovat i po konci."
7. "O něm jsem vyprávěl lidem, kteří - ač nevinní jako děti - nedokáží porozumět Bohu svou vlastní inteligencí či postihnout (intuicí) nehmatatelnost božského Ducha."
8. "Avšak stejně jako novorozeně pozná i ve tmě matčin prs, tak i vaši lidé, držení v temnotě omylu vašimi zhoubnými naukami a náboženskými obřady, instinktivně poznali svého Otce v Otci, jehož jsem já prorokem."
9. "Věčná Bytost říká vašim lidem mými ústy: Nebudete uctívat slunce, neboť je pouhou součástí vesmíru, který jsem stvořil pro člověka."
10. "Vychází, aby vás hřálo při práci a zapadá, abyste si mohli odpočinout. Tak jsem přikázal."
11. "Jedině díky Mně vlastníte vše, co máte, co vás obklopuje i co je nahoře a dole."
12. Na to odvětili kněží: "Jak by lidé mohli žít podle tvých pravidel, když by neměli žádné učitele?"
13. Na to Issa odpověděl: "Dokud neměli žádné kněze, řídili se zákonem přírody a uchovávali si prostotu duší. "
14. "Jejich duše byly v Bohu a rozmlouvaly s Otcem, a neuchylovali se k modlám či zvířatům nebo ohni jako k prostředníkům, jak jste je tomu učili vy."
15. "Předstíráte, že člověk musí uctívat slunce a génie dobra a zla. Já vám však říkám, že vaše nauka je zhoubná. Slunce nejedná samo o sobě, ale z vůle Neviditelného, který je stvořil."
16. "Kdopak způsobil, že tato hvězda (48) osvětluje den, hřeje člověka při jeho práci a oživuje semena zasetá do země?"
17. "Věčný Duch je pralátkou, která vše oživuje, a vy se dopouštíte velkého hříchu, když jej rozdělujete na ducha dobra a ducha zla, neboť není jiného boha než Boha Dobra."
18. "A On, stejně jako otec rodiny, činí jen dobro svým dětem, jimž promíjí jejich přestupky, pokud se jich zříkají."
19. "A duch zla přebývá na zemi v srdcích těch, kdož odvracejí dítka boží od pravé cesty."
20. "Proto vám říkám: Bojte se dne soudu, neboť Bůh uvrhne strašný trest na všechny, kdož jeho dítka sváděli a klamali je pověrami a omyly."
21. "(Pomstí se) na těch, kteří oslepili ty, kdož viděli, kteří zanesli nákazu do studny (poznání), kteří učili uctívání věcí, jež Bůh podrobil člověku nebo je určil jemu ku pomoci v jeho dílech."
22. "Vaše učení je plodem vašeho omylu, ve vaší snaze přiblížit se Bohu Pravdy vytváříte falešná božstva."
23. "Když mágové (49) slyšeli tato slova, velice se obávali mu ublížit, ale v noci, když celé město spalo, jej vyvedli za hradby a nechali jej na cestě v naději, že se stane kořistí dravé zvěře.
24. Avšak chráněn Pánem, naším Bohem, pokračoval svatý Issa ve své pouti bez újmy.
IX.
1. Issovi - jehož si Stvořitel vyvolil, aby připomněl uctívání opravdového Boha lidem propadlým hříchu bylo dvacet devět let, když dorazil do země izraelské.
2. Od doby odchodu Issy odtamtud dali pohané (5O) Izraelitům vytrpět mnohem ukrutnější utrpení než předtím, (51) i byli naplněni beznadějí.
3. Mnozí z nich počali zanedbávat zákony svého Boha i zákony Mossa v naději, že si vyslouží přízeň svých brutálních dobyvatelů.
4. Ale Issa, přes jejich nešťastné podmínky, povzbuzoval své krajany, aby nezoufali, neboť den jejich vykoupení z poroby hříchu je blízko a on sám svým příkladem potvrdil jejich víru v Boha jejich otců.
5. "Dítka, nepropadejte zoufalství," řekl jim nebeský Otec Issovými ústy, "neboť jsem slyšel vaše nářky a váš pláč dosáhl mých uší."
6. "Neplačte, ó moji milovaní synové, neboť váš zármutek vyvolal milosrdenství vašeho Otce a On vám odpustil, jako odpustil vašim předkům."
7. "Neopouštějte vaše rodiny, aby neupadly do prostopášnosti, neposkvrňte ušlechtilost vašich duší, neuctívejte modly, které nemohou než zůstat němé k vašim žádostem."
8. "Naplňte můj chrám nadějí a trpělivostí a neuchylujte se od víry svých předků, neboť jsem je vedl a věnoval jim svou dobročinnost."
9. "Pozvedněte ty, kteří padli. Nasyťte hladové a pomozte nemocným, abyste byli zcela čistí a spravedliví v den posledního soudu, který vám připravím." (52)
10. Izraelité přicházeli v zástupech, aby naslouchali Issovým slovům, i ptali se jej, kde by měli děkovat Nebeskému Otci, poněvadž jim nepřátelé zničili chrámy a ukradli svaté náčiní.(53)
11. Issa jim řekl, že Bůh se nestará o chrámy vztyčené lidskýma rukama, nýbrž že lidská srdce jsou skutečnými chrámy Boha.
12. "Vstupte do chrámu svého srdce a prosvětlete jej dobrými myšlenkami, trpělivostí a neochvějnou vírou, kterou jste povinni svému Otci."
13. "A vaše svaté náčiní? To jsou vaše myšlenky, vaše ruce a vaše oči. Čiňte to, co těší Boha, neboť konáním dobra svým bližním provádíte obřad, který zdobí chrám, v němž přebývá Ten, jenž vás stvořil."
14. "Neboť Bůh vás stvořil k obrazu svému, nevinné, s čistými dušemi, se srdci naplněnými laskavostí. Vaše srdce neurčil pro. zlo, nýbrž aby se stala svatyněmi lásky a spravedlnosti."
15. "Proto vám říkám, nepošpiňte svá srdce zlem, neboť v nich přebývá Věčná Bytost."
16. "Když provádíte díla oddanosti a lásky, čiňte tak celým srdcem a dbejte, aby pohnutky vašich činů nebyly motivovány jen nadějemi na zisk či sobectvím."
17. "Neboť činnosti s takovými pohnutkami vás nepřivedou blíže spásy, ale vedou ke stavu mravního úpadku, podobně jako loupež, lež a vražda."
X.
1. Issa putoval od města k městu a posiloval slovem Božím odvahu Izraelitů, kteří byli blízci podlehnutí tíze jejich prokletí, a tisíce lidí jej následovalo, aby naslouchali jeho učení.
2. Avšak náčelníci měst se jej obávali a zpravili (římského) prokurátora, sídlícího v Jeruzalémě, že muž jménem Issa přišel do země, který svým kázáním popouzí lid proti úřadům a že mnozí mu oddaně naslouchají, zanedbávajíce svou práci, a dodali, že říká, že se blíží čas, kdy budou osvobozeni od svých vetřeleckých vládců.(54)
3. Pak Pilát,(55) prokurátor Jeruzaléma, vydal rozkazy, aby se zmocnili kazatele Issy a postavili jej před soudce. Aby však nevzbudil hněv obyvatelstva, přikázal Pilát, aby byl souzen kněžími, písaři a staršími Hebrejci v jejich chrámu.(56)
4. Mezitím Issa, pokračuje ve svých kázáních, dorazil do Jeruzaléma a lidé, kteří již znali jeho slávu, uslyševše o jeho příchodu, šli mu naproti.
5. Uctivě jej zdravili a otevřeli mu vrata svého chrámu, aby slyšeli z jeho úst, co již řekl jiným městům Izraele.
6. I řekl jim Issa: "Lidský rod zahyne z nedostatku víry, neboť temnota a vzpoura přivedla stádo na scestí, takže ztratilo své pastýře.
7. "Avšak vzpoura netrvá navždy a ani temnota nebude navždy zakrývat světlo. Brzy se nebe opět vyjasní a nebeské světlo opět zalije zemi a úzkostné stádo se znovu shromáždí kolem pastýře."
8. "Neputujte v temnotě, hledajíce cestu, jinak padnete do stoky, ale shromážděte se a podporujíce jeden druhého, uvěřte v Boha a očekávejte objevení se prvého záblesku světla."
9. "Ten, kdo podpoří svého souseda, podpoří sebe, a kdo ochrání jeho rodinu, ochrání všechen lid i svou zemi."
10. "Buďte ujištěni, že je blízko den, kdy budete zbaveni temnoty a budete znovu spojeni do jediné rodiny a nepřátelé se budou třást strachy, neboť jsou neznalí přízně velkého Boha."
11. Kněží a starší, kteří jej slyšeli, byli naplněni obdivem k jeho moudrosti a ptali se jej, zda je pravda, že usiloval o povstání lidu proti úřadům země, jak bylo hlášeno prokurátoru Pilátovi.
12. "Může někdo vzbouřit lid, jemuž temnota zakryla cestu i dveře?" odpověděl Issa. "Jen jsem varoval nešťastné, jak činím i v tomto chrámu, aby již netápali na temné cestě, neboť se propast otvírá pod jejich nohama."
13. "Moc této země nemá dlouhého trvání a je vystavena nesčetným změnám. Nemělo by žádného významu, aby lid povstal proti tomu, neboť jeden krok je vždy následován druhým a tak tomu bude, dokud lidský život nevyhasne." (57)
14. "Cožpak nevidíte, že to jsou mocní a bohatí, kteří zasívají mezi děti Izraele duch vzpoury proti věčné moci Nebes?"
15. Pak se jej otázali staršinové: "Kdo jsi a odkud jsi k nám přišel? Předtím jsme o tobě neslyšeli a neznáme ani tvé jméno."
16. "Jsem Izraelita," odpověděl Issa, "a v den mého zrození jsem spatřil zdi ]eruzaléma a neslyšel jsem vzlyky mých bratří porobených otroctvím ani nářky mých sester unášených pohany."
17. "Avšak slyše, že nyní moji bratři trpí větší bídu než kdy předtím, vrátil jsem se do země svých otců, abych připomněl svým bratřím víru jejich předků, kteří nás učili trpělivosti na zemi, abychom dosáhli dokonalé a svrchované blaženosti v nebi."
18. Pak mu staří mudrci položili tuto otázku: "Bylo nám řečeno, že neuznáváš Mossovy zákony a že učíš lid, aby nedbal o chrám Boha?"
19. Na to Issa: "Nelze zničit, co bylo učiněno naším Nebeským Otcem a napadáno hříšníky. Jen jsem nabádal lid, aby očistil svá srdce od veškerých usazenin, neboť to je skutečný chrám Boží."
20. "Pokud jde o Mossovy zákony, horlil jsem, aby se znovu uchytily v srdcích lidí a říkám vám, že přehlížíte jejich skutečný význam, neboť neučí pomstu, nýbrž odpuštění. Jejich smysl byl překroucen."
XI.
1. Když kněží a staršinové slyšeli Issu, rozhodli se nevynášet nad ním soud, neboť nikomu neublížil, a s tím předstoupili před Piláta, který byl prokurátorem pohanského vladaře ze země Římanů ve městě Jeruzalémě, i řekli mu:
2. "Spatřili jsme muže, kterého jsi označil, že rozdmýchává mezi lidem vzpouru. Vyslechli jsme jeho kázání a dozvěděli se, že je naším krajanem."
3. "Náčelníci měst ti podali falešné zprávy, neboť je to spravedlivý člověk, který učí lid slovu Božímu. Poté, co jsme jej vyslechli, jsme jej nechali jít v míru."
4. Prokurátor se proto velmi rozhněval a poslal své špehy, aby sledovali Issu a hlásili úřadům i to nejmenší slovo, které pronesl k lidu.
5. Mezitím pokračoval svatý Issa v navštěvování okolních měst a kázal skutečnou cestu Boha a vybízel Hebreje k trpělivosti a sliboval jim brzké osvobození.
6. A po celou dobu jej následovalo mnoho lidí, kamkoli šel, a mnozí jej neopouštěli, ale připojili se k němu a sloužili mu.
7. I řekl Issa: "Nevkládejte svou víru v zázraky vykonané rukama lidí, neboť ten, který vládne přírodě, je jako jediný schopen vykonání nadpřirozených věcí, zatímco člověk není schopen zadržet byť jen nápor větru či způsobit déšť."
8. "Jen jediný zázrak je v moci člověka. Dochází k němu, když je jeho srdce naplněno upřímnou vírou a nezlomným rozhodnutím vykořenit ze své mysli veškeré zlé pohnutky i a žádosti. Když dosáhl tohoto cíle, přestává putovat po cestě bezbožnosti."
9. "Vše, co je vykonáno bez Boha, je jen velkým omylem, přeludem a sváděním, které slouží jen k ukázání, jak mnoho je srdce konatele naplněno předsudkem, falší a nečistotou."
10. "Nevkládejte svou víru ve věštby, neboť jen Bůh zná budoucnost. Ten, který hledá útočiště u hadačů, pošpiňuje chrám svého srdce a ukazuje nedostatek víry ve svého Stvořitele."
11. "Víra v hadače a jejich zázraky ničí vrozenou prostotu člověka a jeho dětskou čistotu.. Pekelná mocnost se zmočňuje toho, kdo takto chybuje, a nutí jej páchat různé hříchy a nechává se uctívat prostřednictvím idolů."
12. "Ale Pán, náš Bůh, jemuž se nikdo nevyrovná, je jediný všemocný, vševědoucí a všudypřítomný. On jediný má veškerou moudrost a všechno světlo."
13. "K němu se musíte obracet, aby vám bylo ulehčeno ve vašich zármutcích, aby vám bylo pomoženo ve vaší práci a abyste byli vyléčeni ze svých nemocí. Kdokoli jej žádá, nežádá nadarmo." 14. "Tajemství přírody je v rukou Božích, neboť celý svět dříve než se projevil, existoval v nitru Boží mysli a stal se viditelným jedině vůlí Nejvyššího."
15. "Když se k němu modlíte, stáváte se opět malými dětmi, neboť vám není známa ani minulost ani budoucnost, neboť jen Bůh je Pánem času."
XII.
1. "Spravedlivý muži", řekli mu tajní donašeči prokurátora Jeruzaléma, "řekni nám, zdali musíme i nadále vykonávat vůli císaře, nebo máme očekávat naše brzké osvobození?"
2. I rozpoznal lssa v tazatelích donašeče odpadlíkem poslané, i odpověděl jim: "Neříkal jsem vám, že byste se měli osvobodit od císaře. Je to duše ponořená do omylu, která se také dočká svého osvobození."
3. "Nemůže být rodina bez hlavy a nemůže být řád v národě bez císaře, jehož byste proto měli poslouchat. On bude učiněn odpovědným za své činy před Nejvyšším Tribunálem."
4. "Má císař božské právo?" opět jej pokoušeli špiclové, "a je nejlepším ze smrtelníků?"
5. "Nikdo z lidských bytostí není nejlepší, ale jsou mnozí špatní, kteří - stejně jako nemocní potřebují lékaře - potřebují péče těch, kdož byli vyvoleni pro ono poslání, v němž musí být použito prostředků daných svatým zákonem našeho Nebeského Otce."
6. "Milosrdenství a spravedlnost jsou císařovy ctnosti a jeho jméno bude oslavováno, jestli je bude rozvíjet."
7. "Avšak ten, kdo jedná jinak, kdo překračuje meze moci, již má nad těmi, kterým vládne, a zachází tak daleko, že dokonce usiluje o jejich životy, ten se protiví velkému Soudci a sám se připravuje o svou urozenost v očích lidí."
8. Po tomto jistá stará žena, která se přiblížila ke skupině, aby lépe slyšela Issu, byla odstrčena jedním urozeným mužem, který se postavil před ní.
9. Tehdy řekl Issa: "Není dobré, aby syn odstrkoval svou matku, aby zaujal místo, které patří jí. Kdokoli si neváží své matky - nejsvětější bytosti po Bohu - je nehodný se zvát synem."
10. "Slyšte, co vám řeknu: Važte si ženy, neboť v ní spatřujeme matku vesmíru a veškerá pravda o božském stvoření jí prochází."
11. "Je zřídlem všeho dobrého a krásného, neboť je drahokamem života i smrti. Na ní závisí muž podstatou své existence, neboť je jeho mravní i přírodní oporou v jeho práci."
12. "V bolesti a utrpení tě porodila, v potu své tváře dohlížela na tvé zrání a až do její smrti jsi jí působil největší obavy. Žehnej jí a uctívej ji, neboť ona je tvým jediným přítelem a oporou na zemi."
13. "Važ si jí a chraň ji. Takto si získáš její lásku a získáš i přízeň Boží a kvůli ní ti budou mnohé hříchy prominuty."
14. "Milujte své ženy a važte si jich, neboť ony budou matkami zítřka a později babičkami celého národa."
15. "Buď oddaný své ženě, neboť její láska zušlechťuje muže a změkčuje jeho tvrdé srdce, krotíc divoké zvíře v něm a měníc je v beránka."
16. "Manželka a matka jsou nejdražší poklady, které vám dal Bůh. Jsou nejkrásnějšími ozdobami vesmíru a z nich se rodí ti, kdož obývají svět."
17. "Právě tak jako Pán zástupů oddělil světlo od temnoty a suchou zem od vodstva, tak má i žena božský dar vyvolání z mužovy povahy vše dobré, co je v ní ukryto."
18. "Proto vám říkám, po Bohu by měly naše nejlepší myšlenky patřit ženě, neboť je božským chrámem, kde nejsnáze dosáhneme štěstí."
19. "Čerpejte z tohoto chrámu sílu pro mravný život. Tam zapomenete na své smutky a svá zklamání a znovu nabudete lásky nutné k pomoci vašim bližním."
20. "Netrapte ji a neponižujte ji, neboť ji ponižujíce, ponižujete sebe a ztrácíte smysl pro lásku, bez níž se na této zemi nedá žít."
21. "Chraňte svou ženu, aby vás ochránila, vás i celou domácnost. Vše, co činíte pro své matky, manželky, pro vdovu či jakoukoli ženu v tísni, činíte pro svého Boha."(58)
XIII.
1. Tak učil Issa lid Izraele po tři roky, v každém městě a v každé vesnici, na cestách i na polích a vše, co řekl, se stalo.
2. Po celou tuto dobu jej sledovali převlečení donašeči prokurátora Piláta, ale neslyšeli nic, co by podporovalo dříve vznesená obvinění proti Issovi náčelníky měst.
3. Stále vzrůstající Issův věhlas však nedával Pilátovi spát. Obával se, že by se Issa mohl stát nástrojem rozpoutání vzpoury, (59) vrcholící v uchopení moci, a proto nařídil špiclům, aby proti němu vznesli obžaloby.
4. Pak byli posláni vojáci, aby jej zatkli a uvrhli do temné podzemní kobky. Tam byl vystaven všem druhům mučení, aby byl přinucen sám sebe obvinit, a tak by jej mohli odsoudit k smrti.
5. Světec, mysle pouze na dokonalou blaženost svých bratří, však přečkal všechna mučení v odevzdanosti do vůle Stvořitele.
6. Pilátovi služebníci pokračovali v jeho mučení, až se dostal do stavu nejvyššího vyčerpání. Bůh však byl s ním a nedovolil mu zahynout v jejich rukou.
7. Když se hlavní kněží a moudří staršinové dozvěděli o utrpeních, která jejich světec zakoušel, šli k Pilátovi a prosili jej, aby osvobodil Issu, aby se mohl zúčastnit velké nastávající slavnosti.
8. Toto však prokurátor odmítl. Když jej žádali, aby byl Issa předveden před radu starších, aby mohl být buď odsouzen, nebo propuštěn před slavností (podle práva), Pilát souhlasil.
9. Následujícího dne shromáždil prokurátor Pilát hlavní náčelníky, kněze, staršiny i soudce, aby byl vynesen soud nad Issou.
10. Světec byl vyveden ze svého vězení a poručili mu, aby si sedl před prokurátora mezi dva zloděje, kteří byli souzeni zároveň s Issou, aby ukázali lidem, že Issa není jediným souzeným.
11. A Pilát, obrátiv se k Issovi, řekl: "Je to pravda, člověče, že jsi popouzel lid proti úřadům s úmyslem stát se králem Izraele?"
12. Issa odpověděl: "Člověk se nestává králem vlastním přičiněním. Museli ti říci nepravdu, když ti řekli, že jsem provokoval lid k povstání. Pouze jsem kázal o Králi Nebeském a o něm jsem řekl, že by jej měli uctívat."
13. "Synové Izraele ztratili svou původní nevinnost a pokud se nevrátí k uctívání pravého Boha, budou obětováni a jejich chrám se rozpadne v trosky."
14. "Světská síla udržuje pořádek v zemi a to jsem jim i řekl, aby na to nezapomínali. Stejně tak jsem jim řekl: "Žijte v souladu se svými podmínkami a chraňte se narušovat veřejný pořádek. Současně jsem jim připomněl, že v jejich srdcích vládne nepořádek."
15. "Proto je Nebeský Král potrestal a zničil jejich národ a vzal jim národní krále. Dodal jsem však, že když se podvolí svému osudu, v odměnu dostanou Království Nebeské."
16. Poté byli přivedeni svědci. Jeden z nich vypověděl: "Řekl jsi lidem, že v porovnání s mocí krále, který brzy osvobodí Izraelity z poroby pohanství, jsou pozemské úřady ničím."
17. "Buď požehnán!" řekl Issa. "Řekl jsi pravdu! Nebeský Král je větší a mocnější než zákony člověka, a jeho království překonává království této země."
18. "Není daleka doba, kdy Izrael, poslušen vůli Boha, odmrští porobu hříchu, neboť bylo psáno, že se objeví zvěstovatel, aby oWásil osvobození národa a že jej znovu spojí do jediné rodiny."
19. Poté řekl Pilát soudcům: "Slyšeli jste to? Izraelita Issa přiznává zločin, z něhož byl obviněn. Suďte jej tedy, podle svých zákonů a vyneste nad ním rozsudek smrti."
20. "Nemůžeme jej odsoudit," odpověděli mu kněží a staršinové. ,Jak jsi slyšel, mluvil o Králi Nebeském a nekázal nic, co je přestoupením zákona."
21. Poté prokurátor (60) zavolal svědka, který byl podplacen svým pánem, Pilátem, aby zradil Issu a tento muž řekl Issovi: "Což není pravda, že jsi se vydával za krále Izraele, když jsi říkal, že ten, kdo vládne v nebi, tě poslal, abys připravil jeho lid?"
22. Ale Issa požehnal onomu člověku a odpověděl mu: "Ty najdeš milost, neboť co jsi řekl, nepochází z tvého srdce." Pak se obrátil k prokurátorovi a řekl: "Proč jsi se snížil k tomu, abys nabádal své podřízené ke lži, když i beztoho máš moc odsoudit nevinného?"
23. Když Pilát uslyšel jeho slova, velice se rozhněval a nařídil, aby byl Issa odsouzen k smrti a aby oba zloději byli prohlášeni nevinnými.
24. Soudci poté, co se poradili, řekli Pilátovi: "Nemůžeme sousasit, abychom vzali na sebe tento velký hřích, abychom odsoudili nevinného a propustili zločince. To by bylo proti našim zákonům."
25. "Sám učiň, jak uznáš za vhodné." Nato kněží i staršinové odešli a umyli si ruce ve svaté nádobě61 a řekli: "Jsme nevinni krví tohoto spravedlivého muže."
XIV.
1. Na příkaz prokurátora se vojáci chopili Issy a obou zlodějů a odvedli je na popraviště, kde je přibili na kříže a ty vztyčili.
2. Po celý den visela těla Issy i dvou zlodějů na křížích, krvácejíce, hlídaná vojáky. Lidé stáli okolo a příbuzní popravených se modlili a plakali.(62)
3. Když slunce zapadlo, Issovo mučení skončilo. Ztratil vědomí a jeho duše se odpoutala od těla, aby se spojila s Bohem.(63)
4. Tak skončila pozemská existence odrazu věčného Ducha v podobě člověka, který zachraňoval zatvrzelé hříšníky a utěšoval trpící.
5. Mezitím se Pilát ulekl toho, čeho se dopustil, a poručil, aby bylo tělo svatého dáno příbuzným, aby je pohřbili (64) nedaleko popraviště. Mnoho osob přišlo navštívit jeho hrob a vzduch byl přeplněn jejich vzlyky a nářkem.
6. O tři dny později poslal prokurátor své vojáky, aby vzali Issovo tělo a pohřbili je někde jinde, neboť se bál povstání mezi lidem.(65)
7. Dalšího dne, když přišli lidé k hrobu, nalezli jej otevřený a prázdný a tělo Issy zmizelo. Poté se roznesla pověst, že Svrchovaný Soudce poslal své anděly z nebe, aby odnesli smrtelné ostatky mudrce, v němž přebýval Duch svatý.
8. Když se Pilát dozvědělo této zvěsti, rozzlobil se a zakázal pod trestem smrti vyřčení jména Issa či modlení se za něho k Pánu.
9. Avšak lidé stále naříkali nad Issovou smrtí a oslavovali svého mistra, pročež se mnozí dostali do zajetí a byli vystaveni mučení a odsouzeni k smrti.
10. Žáci svatého Issy opustili zemi Izraelskou a vydali se do všech směrů k pohanům, kážíce, že by měli upustil od svých omylů, myslet na spasení svých duší a Vysloužit si dokonalou blaženost, která očekává lidské bytosti v nehmotném světě, plném nádhery, kde přebývá velký Stvořitel ve svém nepopsatelném a dokonalém majestátu.(66)
11. Pohani, jejich králové i jejich válečníci naslouchali kazatelům, vzdávali se svých mylných věr a zapudili své kněze i modly, aby vzdali chválu nejmoudřejšímu Stvořiteli Vesmíru, Králi Králů, jehož Srdce je naplněno nekonečným milosrdenstvím.
Ukázka ze stran 43-53:
POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY
1) Ve starověku byli obchodníci významnými zprostředkovateli zpráv.
2) Ve zprávách se často setkáváme se zmatenými a nesprávně pochopenými informacemi. Je nanejvýš pravděpodobné, že předkládané dílo je indického původu a pochází z doby krátce po Kristově ukřižování. Těžko by někdo, kdo žil v oblasti Palestiny nebo Evropy, spojil dohromady historické události od sebe tak vzdálené, které jsou zde spojeny.
Palestina je skutečně bohatá a úrodná země, ale Židé z ní nebyli odvedeni do otroctví faraony, nýbrž babylonským králem Nabukadnesarem roku 597 a 586 před Kristem.
Pisatel zde spojuje tuto událost s egyptským zajetím, k němuž došlo o několik století dříve, když egyptský faraon, patrně Seti 1., bránil Židům opustit Egypt. Do země však přišli dobrovolně.
Mnozí z nich byli dokonce potomci Hyksósů, kteří Egypt přepadli a na několik století obsadili oblast Delty.
3) Toto zcela jistě není pravda o babylonském zajetí, kde Židé dokázali vytvořit jedno z nejdůležitějších písemných děl své kultury: Talmud. O "útlaku" v Babylonii svědčí i to, že když se mohli po relativně krátké době vrátit do Palestiny, většina z nich zůstala v nové vlasti...
O tomto těžkém útlaku tedy lze hovořit jen v souvislosti s Egyptem. Netrval však po celou dobu přítomnosti Židů v Egyptě, ale s největší pravděpodobností jen během vlády Haremheba, kdy takto bylo postiženo mnoho Achnatonových následovníků, kteří museli v železech budovat pohraniční pevnost Zaru. Mezi Achnatonovými následovníky bylo mnoho potomků Hyksósů, kteří patřili k semitské rase. Židovský národ z nich však pomohla vytvořit patrně až Achnatonova monoteistická víra.
4) V egyptských pramenech se nesetkáváme s takto krutým zacházením v době, kdy měli Židé pobývat v Egyptě. Rozhodně by k němu nemohlo dojít bez příčiny, a proto zpráva o tomto nelidském útlaku je další indicií, že ti, o nichž je zde řeč, byli ve skutečnosti Achnatonovými následovníky a vyznavači monoteismu.
5) S největší pravděpodobností Amenhotep III., otec Achnatona. Doba jeho vlády se klade do let 1391-1353 před Kristem.
6) Jako nejznámější a nejrozsáhlejší palác Amenhotepa III. možno uvést Malkatu v Thébách (Vésetu) ve středním Egyptě.
7) Pokud je nám známo, měl Amenhotep III. tři dcery a jednoho syna. To však neznamená, že nemohl mít staršího syna, který mohl zemřít (viz zpráva Bible o úmrtí prvorozených) nebo se z jakéhokoli důvodu nedostal na trůn. Existují úvahy, že Achnatonův nástupce Smenchkare byl ve skutečnosti jeho bratrem a nelze vyloučit ani to, že byl starší.
8) Mossa je ryze egyptské jméno a znamená "dítě". Již první egyptologové poznali, že právě toto je původní podoba jména Mojžíš. Egypťané měli mnoho jmen (jen královská titulatura zahrnovala pět jmen), a tak nelze vyloučit, že se tak Achnaton skutečně nejmenoval. Může jít i o přezdívku nebo zkratku, v nichž si Egypťané libovali.
9) Achnatonovým dědem z matčiny strany byl vezír Juja, očividně semitského původu. Poněvadž Achnaton chtěl žít v pravdě, a již v naučení Ptahhotepově se říká, že každého máme žádat o radu, je velmi pravděpodobné, že zvídavý Achnaton rozmlouval i s mudrci Izraele, zvláště když jej v této tradici, jak se zdá, vychovávala jeho matka Teje.
10) I tyto dva odstavce (9 a 10) velmi výmluvně ztotožňují Achnatona s Mojžíšem. Achnaton totiž nepřišel s ničím radikálním a již vůbec s tím nepřišel náhle. Monoteismus je očividně vyznáván v Egyptské knize mrtvých a zde se rovněž hovoří o Atonovi - Sluneční kouli, což je jméno, jímž Achnaton nazýval svého boha. Na druhou stranu se zachovalo mnoho dokladů o egyptských kultech z Amarny z doby, když se jím definitivně rozešel s amonovými kněžími.
11) Amenhotep III. byl rovněž vyznavačem Atonova kultu, i když zdaleka ne tak radikálním jako jeho syn. O Amenhotepově "smířlivosti" nejlépe svědčí to, že Achnaton, možná se svým otcem, začal budovat Atonovi obrovský chrám v Luxoru, který byl později zcela rozebrán. Dnes je rekonstruován pomocí počítačů.
12) Toto lze považovat za stěžejní indicii, že Achnaton a Mojžíš mohli být jednou a toutéž osobou. Je totiž historickou skutečností, že se Achnaton skutečně přesunul s mnoha následovníky na sever, zhruba na půl cesty mezi Thébami a Menoferem a zde založil Achetaton (dnešní Amarnu).
K tomuto došlo ještě v době jeho spoluvlády s Amenhotepem III.
Z čistě logického hlediska pro tento čin není vysvětlení. Byl totiž interpretován jako útěk před amonovými kněžími, což není možné, měl-li dost moci na to, aby zavřel chrámy všech božstev s výjimkou Atona. Vysvětlení, které nám zde podává Kristův životopis, je pravděpodobnější.
13) I zde se vypravěč dopustil omylu tím, že spojil dvě historické události v jednu. Jestliže se Achnaton (Mossa) stal uznaným ochráncem hebrejských otrochů (potomků Hyksósů) a měl povolení, aby vybudoval v Egyptě pro ně město, není logické, aby opouštěli Egypt, zvláště když oblasti daleko od egyptských hranic byly pod přímým egyptským vlivem.
Vypravěč zde má na mysli exodus, ale k tomu došlo s největší pravděpodobností na samém počátku vlády Setiho 1., poté, co se Mossa vrátil z exilu, aby odvedl svůj lid, když se mu nepodařilo zpět získat korunu Egypta.
14) Je zajímavé, že text zde neuvádí výslovně Palestinu, která je všeobecně považována za cíl exodu. Z historického hlediska je to však nemyslitelné, neboť byla pod přímým vlivem Egypta, a tak jít tam by bylo stejné jako zůstat v Egyptě. Za mnohem pravděpodobnější oblast lze považovat Jemen a Etiopii.
Talmud nám sděluje, že se Mossa po vynucené abdikaci stal králem v Núbii. Nelze se domnívat, že by mohl obsadit trůn již stávajícího státu (země Kuš), ale je dobře možné, že založil nový stát poněkud jižněji, zaujímající jižní Súdán, Etiopii a jižní část Arabského poloostrova. Není bez zajímavosti, že jeden z klenotů světového písemnictví Kebra Nagast o této oblasti mluví v tom smyslu, že zde založil velikou říši syn krále Šalamouna. Přitom Ahmed Osman velmi logicky dokládá, že král Šalamoun byl ve skutečnosti Amenhotep III.
15) Na tomto stavu se významně podílela Archa úmluvy (technický popis viz Bible - II. kniha Mojžíšova 36. - 40. kapitola), která byla nesena před armádami Izraelci. Dnes je již jasné, že to bylo dílo velmi vyspělé technologie.
Archa úmluvy se údajně zachovala až do dnešních dnů v Axůmu, ale spatřit jí smí jen její strážce.
16) Vztahuje se na dvě výše uvedená tažení babylonského krále Nabukadnesara z let 597 a 586 před Kristem.
17) Jedno z prvních židovských ghet vzniklo přímo v Římě.
18) Autory tohoto životopisu jsou tedy židovští obchodníci, kteří putovali do Indie i. dále. Máme doklady římských předmětů, které se našly až v Číně. Tím se současně nabízí odpověď na otázku, zda se Kristus skutečně mohl dostat do Indie a Tibetu.
19) Kristus měl mnoho sourozenců a někteří z nich byli i mezi jeho učedníky. Po Kristově ukřižování sehrál významnou roli duchovního vůdce jeho bratr Jakub, který byl představeným esejců v dnešním Kumránu.
20) Sindh je bývalá nejvýchodnější provincie Indie. Dnes na území Pákistánu. Dodnes je zde sídlo džinistické sekty, u níž Ježíš údajně pobýval. V bezprostřední blízkosti ústředí džinistů se nacházejí proslavené jeskyně, vybudované kolem roku 100 před Kristem, které měl Ježíš údajně navštívit.
21) Krista skutečně mohl do Indie přivést buddhismus, neboť se s ním mohl seznámit prostřednictvím buddhistických misionářů, kteří přicházeli do Palestiny.
22) Je dobře myslitelné, že karavana byla na cestě plný rok.
Připomeňme si jen o 1200 let pozdější cestu Marka Pola do Číny.
23) Pandžáb byl severovýchodní provincií Indie, dnes rovněž v Pákistánu.
24) Provincie na jih od Pandžábu.
25) Džinisté tvoří malou indickou sektu, založenou (poněkud dříve než vznikl buddhismus) na protest proti neosobnosti a ritualismu hinduismu Vardhamanem, známým jako Mahávíra (Velký hrdina).
26) Svaté město ve střední Indii.
27) Jedno z knížectví v severní Indii, sousedící s Bengálskem.
28) Jedno z vtělení boha Višnua.
29) Soubor nejstarších svatých a naučných textů Indie. Pojem védy možno přeložit jako "vědy", neboť toto slovo je skutečně vzato ze sanskrtu.
30) Svaté město ve střední Indii.
31) Svaté město v severovýchodní Indii.
32) Kasta řemeslníků, kteří mohli jen někdy naslouchat předčítání véd, ale nesměli je sami studovat.
33) Nejnižší ze čtyř indických kast, jejíž příslušníci byli bez jakýchkoli práva byli považováni za otroky. Příslušníci ostatních kast se štítili i toho nejmenšího styku s nimi.
34) Příslušníci nejvyšší kasty, z níž pocházeli kněží a učenci.
35) Druhá nejvyšší kasta, tvořená bojovníky.
36) Na mladého Ježíše muselo nepochybně Wuboce zapůsobit toto setkání s ostře třídně rozdělenou společností, neboť v Egyptě i v Palestině se setkával s relativní demokracií. Muselo se mu zdát velmi nepochopitelné a zavádějící, že je celým skupinám lidí upírána moudrost a cesta k Bohu. Zde nutno hledat kořeny jeho přilnutí k chudým a utlačovaným.
37) Veršované skladby v sanskrtu popisující stvoření světa, genealogii bohů a jejich pololidských potomků. Tvoří základ bráhmanského hinduismu.
38) Pojem pro nedělitelnou Boží trojici, tvořenou Brahmou, Višnuem a Šivou.
39) Druhá součást hindské Boží trojice, představující princip zachování. Jeho nejznámějšími vtěleními byli Ráma a Krišna.
40) Třetí součást Boží trojice hindského panteonu. Princip zkázy.
41) V tomto pojmu se zrcadlí odkaz starého Egypta, s nímž se, ač velmi mlád, moW seznámit v Egyptě, kde strávil své dětství s rodiči.
42) Jsou míněny dvě nejvyšší indické kasty.
43) Tj. následovníků Buddhy.
44) Nejvyšší forma indického božství.
45) Jeden z nejstarších jazyků Indie, v němž byl původně zaznamenán i tento životopis.
46) Reakce na polyteistická náboženství, s nimiž se Ježíš všude na svých cestách setkával.
47) Zakladatel perského náboženství, žijící kolem roku 800 před Kristem. Jeho teologický systém byl založen na monoteismu s duálním principem. Od roku 550 před Kristem až do doby, kdy byla vystřídána islámem, tvořila tato nauka státní perské náboženství.
48) Ukazuje se, že lidé starověku si byli vědomi toho, že Slunce je hvězda, stejně jako mnoha dalších vědeckých skutečností, které později upadly v zapomnění.
49) Členové jednoho z médských kmenů, kterým bylo svěřeno vykonávání rituálů a šíření Zarathuštrova učení.
50) Tj. Římané.
51) Roku 63 před Kristem se římský vojevůdce Pompeius zmocnil Jeruzaléma. Od té doby se neustále stupňoval útlak židovského národa římskými okupanty, který roku 66 po Kristu vyústil ve všeobecné povstání známé jako Židovská válka.
52) Přesně ve stejných pojmech hovoří Egyptská kniha mrtvých.
53) Jeruzalémský chrám byl zničen a vyrabován římským vojevůdcem a pozdějším císařem Titem roku 70 po Kristu.
54) V těchto obviněních, která byla vznesena římskými kolaboranty, je klíč ke Kristově tragédii a zároveň i celého lidstva.
Materialisticky založení lidé nedovedli pochopit duchovní svět, a proto Kristova slova vykládali tak, že bouří lid, a to i přesto, že sám výslovně řekl, že nestojí proti světské vrchnosti, již považuje za důležitou a užitečnou.
55) Pilát pontský, pátý prokurátor Judeje, působící v letech 26 - 36 po Kristu v Jeruzalémě. Proslul svými násilnými a úskočnými činy, a tak je jeho portrét v tomto Kristově životopisu velmi realistický. Naopak v Bibli je popisován jako spravedlivý vládce, zřejmě pod vlivem římské propagandy.
56) Podle tehdejšího práva podléhali židovští provinilci židovskému soudu. Proto se Římané snažili vzbuzovat zdání, že jim nepohodlní lidé jsou odsuzováni místním soudem.
57) Kristus důsledně kázal proti násilí a tím je i postoj vzít vývoj čehokoli do vlastních rukou. Podobně jako Mahátma Gándhí nemohl Kristus nevidět sociální útlak, jemuž byl vystaven jeho národ od Římanů, ale byl si dobře vědom, že násilí plodí jen násilí a nevede ke kýženému cíli. Proto důsledně odmítal pozvání rebelů, aby se stal jejich vůdcem a tím se proti němu zatvrdila i část jeho národa, která si přála ozbrojené povstání. To skončilo jednou z nejtěžších pohrom, která kdy Židy postihla. Pokud by lidé jeho doby všeobecně pochopili Kristovo učení, vedlo by, co se osvobození jeho národa týče, patrně ke stejnému pasivnímu odporu, jímž Mahátma Gándhí osvobodil Indii z anglického područí.
58) Tato řeč musela být jedním z nejradikálnějších Kristových vystoupení v očích tehdejšího člověka, neboť ženy byly a dosud mnohde ještě jsou považovány za druhořadé bytosti.
59) Velmi zajímavá poznámka, neboť naznačuje, že i Pilát si byl vědom, že Kristus je nevinen, ale viděl možnost zneužití jeho učení zéloty, jimž se nakonec skutečně podařilo vzpouru rozpoutat.
60) V textu je důsledně uváděno "guvbrnér" a jak patrno výše, pisatel omezuje jeho moc na Jeruzalém, který byl pouze Pilátovým sídlem, neboť spravoval Judsko a Samaří. To ukazuje, že nebyl zcela seznámen s římskými poměry v zemi. Znal je však natolik dobře, že lze předpokládat, že dokument je skutečně dobový. Charakter těchto drobných nepřesností skutečně odráží znalosti, jaké asi měl tehdejší obchodník, který trávil mnoho času na cestách.
61) Zdá se, že římští interpreti tuto scénu beznaděje obrátili, když uvádějí, že si ruce umyl Pilát, který ve skutečnosti mohl učinit cokoli, a proto takové jednání s ním nemusíme spojovat.
Již z toho důvodu ne, že Římané považovali Židy za méněcenné, a tudíž by nikdy nedali najevo, že se před nimi v čemkoli ponižují.
62) Samotný způsob popravy - ukřižování - je nejlepším dokladem toho, že Ježíšovou smrtí jsou vinni Římané, neboť Židé této metody nikdy neužívali.
63) Pisatel se domnívá, že Ježíš zemřel na kříži a jeho smrtí i tento životopis končí. Jeho hrob ve Šrínagaru v Kašmíru i tradice mudrce Issy jsou však velkým otazníkem i výzvou pro biblické badatele...
64) Ježíše pohřbil Josef z Arimatie (viz. Evangelium sv. Marka, 15. 43, sv. Lukáše 23. 50, sv. Jana 19. 38).
65) Pisatel se domníval, že Ježíše pohřbili někam jinam Římané. Již sama neurčitost zprávy, jakož i to, že chybí poznámka, že tak skutečně učinili, nejlépe vypovídá o tom, že to mohlo být pouze jejich úmyslem. Otázka Ježíšova případného dalšího působení proto není zcela uzavřena.
66) Svatý Tomáš se vydal do indického Madrásu, kde je dodnes ctěn.
Použitá a doporučená literatura
Abhedananda: Kashmir o Tibbate, Calcutta, 1927
Baigent, M. & Leigh, R. & Lincoln H.: The Holy Blood and the Holy Grail, London 1982
Bock,Janet: The Jesus Mystery, 1990 Brunton, Paul: Vnitřní skutečnost, Frýdek Místek 1994
Flavius, Josephus: The Works oj, Edinburg, b. r.
Hassnain, Fida: A Search Jor The Historical Jesus, Bath 1994
Notovitch, Nico1as: The Unknown Life oj jesus Christ, Joshua Tree, 1980
Notovitch, Nico1as: La Vie Inconnue de Saint Issa, 1894
- - -
Preložil: © Jaromír Kozák
Znalec knih mrtvých, hermetismu a spiritismu se celý život zabývá duchovním bádáním. Jeho výpravné publikace nesou pečeť vynikajícího znalce a jsou považovány za klasická díla zlatého fondu česky vydané esoterické literatury. Pravidelně publikuje v měsíčníku REGENERACE.
1. časť nájdete tu...
- - -
Zdroj: http://www.ini.cz/ranka/knihy/zivotopis_svateho_issy_a.htm
http://www.ini.cz/ranka/knihy/zivotopis_svateho_issy_b.htm
Časť v seriáli - Životopis svatého Issy pocházející z kláštera Hemis v Malém Tibetu
Článok je v sekcií - Mystériá, Mágia a Mystika / Osobnosti
Životopis svatého Issy pocházející z kláštera Hemis v Malém Tibetu II
I.
1. Země se třásla a nebe plakalo, neboť v zemi Izraelské byl spáchán velký zločin.
2. Byl tam mučen a zabit velký a spravedlivý Issa, v němž se projevila duše Vesmíru,
3. Která se vtělila do prostého smrtelníka, pro dobro lidí a zničení zlého ducha v nich,
4. Aby navrátila člověka zpět k míru, lásce a štěstí, zbavila jej hříchů a připomněla mu jediného Stvořitele, jehož milost je nekonečná.
5. Obchodníci (1) kteří přišli z Izraele, podali následující zprávu o tom, co se stalo:
II.1. Lid Izraele, který obývá úrodnou zemi, kde se sklízí dvakrát ročně, a mající pastviny pro velká stáda dobytka, uvrhl na sebe svým hříchem hněv Pána,
2. Který je vystavil velikým protivenstvím; vzal jim jejich zem, jejich dobytek i jejich bohatství. Byli odvedeni do otroctví bohatými a mocnými faraony, kteří tehdy vládli egyptské zemi. (2)
3. Faraoni s Izraelity nakládali hůře než se zvěří a odsoudili je k těžké nucené práci a uvrhli je do želez. (3) Jejich těla byla pokryta ranami a boláky. Nebylo jim dovoleno složit hlavu pod střechou a umírali hlady.
4. Byli drženi ve stavu neustálého strachu a zbaveni lidské důstojnosti. (4)
5. (Teprve) v tomto velkém neštěstí se Izraelité rozpomněli na svého nebeského Ochránce a počali jej prosit za odpuštění a milosrdenství.
6. V té době vládl v Egyptě osvícený faraon, (5) který byl znám svými mnoha válečnými vítězstvími, nezměrným bohatstvím a ohromnými paláci,(6) které vystavěli jeho otroci.
7. Tento faraon měl dva syny (7), z nichž mladší, jménem Mossa,(8) získal mnoho moudrosti od mudrců Izraele.(9)
8. I byl Mossa milován po celém Egyptě pro svoji laskavost srdce a útrpnost, kterou měl se všemi trpícími.
9. Když Mossa viděl, že Izraelité ani přes všechno své utrpení nezavrhli svého boha a odmítli uctívat bohy Egypta, stvořené lidskýma rukama,
10. Uvěřil i on v jejich neviditelného boha, který se nedočkal jejich zrady, vzdor stále se stupňujícímu vyčerpání. (10)
11. I podporovali učitelé Izraele jeho nadšení a modlili se, aby se mu podařilo smířlivě naladit jeho otce, faraona, k jejich náboženství. (11)
12. Princ Mossa předstoupil před svého otce a prosil jej, aby umenšil břemeno nešťastného lidu. Faraon se však rozhněval a nařídil, aby byli trápeni ještě více.
13. Tehdy se stalo, že Egypt postihlo veliké neštěstí. Mor kosil mladé i staré, zdravé i nemocné, avšak faraon setrvával ve své zatvrzelosti a lpěl na svých bozích.
14. Princ Mossa však řekl svému otci, že to byl bůh jeho otroků, který zakročil ve prospěch svého lidu a pomstil je na Egypťanech.
15. Nato přikázal faraon Mossovi, svému synu, aby shromáždil všechny hebrejské otroky a odvedl je pryč a založil daleko od hlavního města nové město, kde by jim vládl. (12)
16. Poté zvěstoval Mossa hebrejským otrokům, že získal jejich svobodu ve svém jménu i ve jménu jejich boha, Boha Izraele. I odešel s nimi z (hlavního) města a opustil egyptskou zemi.(13)
17.Vedl je zpět do země, která jim byla pro jejich četné hříchy vzata. Tam jim dal zákony a povzbuzoval je, aby se stále modlili k Bohu, neviditelnému Stvořiteli, jehož laskavost je nezměrná. (14)
18. Po smrti prince Mossy dodržovali Izraelité přísně jeho zákony a Bůh je odměnil za protivenství, kterému byli v Egyptě vystaveni.
19. Jejich království se stalo jedním z nejmocnějších na zemi a jejich králové prosluli svými poklady. A mír zavládl v Izraeli.
III.
1. Pověst o bohatství Izraele se rozšířila po celé zemi a okolní národy se staly závistivými.
2. Ale sám Nejvyšší vedl vítězné armády Hebreů a pohané si nedovolili je napadnout. (15)
3. Bohužel, člověk je náchylný k nepravostem a věrnost Izraelitů vůči jejich Bohu neměla dlouhého trvání.
4. Pomalu zapomněli na dobrodiní, které pro ně učinil, jen zřídka vzývali jeho jméno a ochranu hledali u kouzelníků a zaříkávačů.
5. Králové a náčelníci nahrodili mezi lidem své zákony za ty, které jim dal Mossa. Chrám Boha a dodržování staré tradice bylo zanedbáno a lidé propadli smyslným chtíčům a ztratili svou původní čistotu.
6. Mnoho století uplynulo od exodu z Egypta, když se Bůh rozhodl opět na ně uvalit protivenství.
7. Cizinci přepadli Izrael, zpustošili zemi, zničili vesnice a obyvatelstvo odvedli do otroctví. (16)
8. Nakonec přišli pohané ze zámořské země Římské a ti si podmanili Hebreje a podrobili je svým vojevůdcům, kteří vládli ve jménu císaře.
9. Znesvětili chrámy a přinutili obyvatelstvo, aby přestalo uctívat neviditelného Boha a přiměli je, aby obětovalo pohanským modlám.
10. Z významných mužů nadělali vojáky, ženy se staly jejich oběťmi a prostí lidé, z nichž se stali otroci, byli odváženi po tisících za moře. (17)
11. Děli byly utracovány a brzy byl v celé zemi slyšet jen pláč a nářek.
12. V této nejvyšší nouzi si Izraelité znovu vzpomněli na jejich velkého Boha, vzývali jeho milost a modlili se, aby získali jeho odpuštění, a náš (18) Otec vyslyšel, ve své nevyčerpatelné dobrotivosti, jejich modlitbu.
IV.
1. Tehdy nastal pravý čas, aby se vtělil do lidské podoby slitovný Soudce.
2. I probudil se věčný Duch, odpočívající ve stavu naprosté nečinnosti a svrchované blaženosti, a oddělil se od věčné Bytosti na omezenou dobu.
3. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mohl vyučovat člověka, jak dosáhnout ztotožnění s Božstvím a věčné blaženosti.
4. A ukázat na svém příkladu, jak člověk může nabýt morální čistoty a osvobodit svou duši od nadvlády tělesných smyslů, aby dosáhl dokonalosti, nutné pro vstup do Království Nebeského, které je neměnné a kde věčně vládne blaženost.
5. Brzy nato se narodilo podivuhodné dítě v zemi Izraelské a samotný Bůh promlouval jeho ústy o ubohosti těla a nádheře Ducha.
6. Rodiče dítěte byli chudí lidé, patřící k rodině známé svou velkou zbožností, kteří nezapomněli na velikost svých předků při oslavování jména Stvořitele, a děkovali Mu za zkoušky, které na ně sesílal.
7. Aby se jim odměnil za setrvávání na cestě pravdy, požehnal Bůh prvorozenému (19) z této rodiny, vybral si jej pro své nastolení a poslal jej podpořit padlé a potěšit zarmoucené.
8. Božské dítě, jemuž bylo dáno jméno Issa, počalo již v útlém mládí hovořit o jediném a neviditelném Bohu a napomínalo zbloudilé duše, aby se obrátily a očistily se od hříchů, jimiž se provinily.
9. Lidé přicházeli ze všech koutů země, aby mu naslouchali a podivovali se řečem, které vycházely z jeho dětských úst, a veškerý Izrael se shodoval, že Duch Věčnosti přebývá v tomto dítěti.
10. Když bylo Issovi třináct let, což je věk, kdy se očekává, že se Izraelita ožení,
11. Stal se skromný dům jeho pracovitých rodičů místem setkání bohatých a významných, kteří se snažili získat mladého Issu coby zetě, neboť byl již proslaven svými naučnými promluvami, které přednášel ve jménu Všemocného.
12. Tehdy Issa tajně opustil otcovský dům a odejel z Jeruzaléma s karavanou obchodníků, putující do Sindhu, (2O)
13. S cílem zdokonalení se ve znalosti slova Božího a studiu zákonů velkého Buddhy. (21)
V.
1. Ve svém čtrnáctém roce (22) přišel mladý Issa, Požehnaný, na tuto stranu Sindhu a usadil se mezi Árijci, v zemi milované Bohem.
2. Jméno podivuhodného mladíka stalo se slavným po severním Sindhu a když procházel zemí Pěti řek (23) a Rádžiputánem, (24) vyznavači boha Džajna (25) jej žádali, aby zůstal mezi nimi.
3. Opustil však pomýlené vyznavače Džajna a putoval do Džagguernatu (26) v zemi Orsis, (27) ve které odpočívají smrtelné ostatky Vjassá-Krišny (28) a kde jej s radostí přivítali Brahmovi bílí kněží.
4. Naučili jej číst védy a rozumět jim, (29) léčit tělesné nemoci modlitbou, vykládat svatá Písma, vyhánět z člověka zlé žádostivosti a učinit z něj opět Boha.
5. Šest let strávil v Džagguernatu, v Rádžagrize, (3O) v Benaresu (31) a dalších svatých městech. Prostí lidé milovali Issu, neboť žil v míru s (kastami) vaišjů (32) i šúdrů, (33) které vyučoval svatým Písmům.
6. Avšak bráhmanové (34) a kšatrijové (35) mu řekli, že jim bylo zapovězeno velkým Parabrahmou se přibližovat k těm, kdož tvoří svým břichem či nohama,
7. Zatímco vaišjové smějí pouze naslouchat přednesu véd, a to jen o svátečních dnech.
8. Šúdrům bylo nejen zakázáno se účastnit předčítání véd, ale dokonce na ně i jen pohledět - neboť byli odsouzeni k věčné službě jako otroci bráhmanů, kšatrijů a dokonce i vaišjů.
9. "Jedině smrt je může osvobodit od jejich služby", řekl (prý) Parabrahma. "Nech je proto být a pojď s námi uctívat bohy, kteří se rozhněvají, pokud je neposlechneš." (36)
10. Avšak Issa nedbal jejich slova zůstal se šúdry, káže proti bráhmanům a kšatrijům.
11. Nesmlouvavě vystupoval proti každému, kdo by si přisvojoval právo obírat své bližní o jejich svobodu duchovní i světskou. "V pravdě", řekl, "Bůh nedělá rozdílu mezi dětmi, které jsou Mu stejně milé."
12. Issa popřel védy a púrany (37) coby božskou inspiraci, neboť takto učil své následovníky: "Jen jeden zákon byl dán člověku, aby řídil jeho činy:"
13. "Bojte se Pána, svého Boha. Svá kolena ohýbejte jen před ním a jen jemu obětujte to, co vzešlo z vašich příjmů."
14. Issa popřel i trimúrti (38) a vtělení Parabrahmy ve Višnuovi,(39) Šivovi (4O) a dalších bozích, neboť řekl:
15. "Věčný Soudce,(41) věčný Duch je jedinou a neviditelnou Duší vesmíru a jen tato Duše vše tvoří, zahrnuje a oživuje."
16. "Jen on si přál a tvořil. Jen on existoval od věčnosti a jen jeho existence je bez konce. Není nikoho, kdo by mu byl podoben, ať v nebi či na zemi."
17. "Velký Stvořitel se o svou moc nedělil s jinými bytostmi, tím méně s neživými předměty, jak vás učí věřit, neboť jen on je všemocný a všezahrnující."
18. "On chtěl, a vznikl svět. Jedinou božskou myšlenkou znovuspojil vodstva a oddělil je od suché země. Je příčinou skrytého života člověka, do něhož vdechl část své božské Bytosti."
19. "I svěřil člověku do opatrování zemi i vody, zvířata a vše, co stvořil, jakož i to, co sám udržuje v neměnném řádu, a vymezuje každému jeho správné trvání."
20. "Hněv Boha brzy zasáhne člověka, neboť zapomněl na svého Stvořitele a naplnil své chrámy modlami a uctívá mnoho zvířat, které mu Bůh podřídil."
21. "Aby získal přízeň kamenných a kovových podob, obětuje i lidské bytosti, v nichž přebývá Duch Nejvyšší."
22. "I ponižuje ty, kdož pracují v potu tváře, aby si vysloužili přízeň v očích lenochů, kteří sedí u prohýbajícího se stolu."
23. "Ti, kdož zbavují své bratry božské radosti, si zasluhují, aby jí byli sami zbaveni, a bráhmani a kšatrijové se stanou šúdry a (současní) šúdrové zůstanou navždy s Věčným."
24. "Ve dni Soudu bude šúdrům i vaišjům odpuštěno, neboť oni nepoznali Světlo, ale Bůh postihne svým hněvem ty, kdož si uzurpovali jeho práva."
25. Vaišjové i šúdrové byli naplněni velkým obdivem a žádali Issu (o radu), jak by měli žít, aby neztratili svůj podíl na věčném životě.
26. "Neuctívejte modly, neboť vás nemohou slyšet. Nenaslouchejte védám, neboť tam byla pravda změněna. Buďte pokojní a neponižujte své bližní."
27. "Pomáhejte chudým, podporujte slabé, nikomu neubližujte a neberte, co není vaše a patří jiným."
VI.
1. Bílí kněží a válečníci,(42) kteří se dozvěděli o Issových kázáních pro šúdry, usilovali o jeho smrt a poslali své služebníky, aby našli mladého učitele a zabili jej.
2. Issa byl však varován šúdry a opustil za noci Džagguernat a odebral se do hor, do země gaudánovců, (43) kde přišel na svět velký Buddha Šákjamuni, mezi lid, který uctíval jediné a nepostižitelné brahma.(44)
3. Když se spravedlivý Issa naučil jazyk páli,(45) oddal se studiu svatých súter.
4. Po šesti letech studia dokázal Issa, jehož si vybral Buddha, aby šířil jeho svaté slovo, dokonale vykládat svaté svitky.
5. Potom opustil Nepál a pohoří Himálaje a sestoupil do údolí Rádžiputánu a obrátil své kroky k západu, všude uče lid o nejvyšší dokonalosti dosažitelné člověkem;
6. A dobru, které musí prokazovat svým bližním, neboť je nejjistějším prostředkem urychlení spojení s věčným Duchem. "Ten, kdo obnoví svou původní čistotu", říkával Issa, "zemře a jeho přestupky mu budou prominuty a bude moci sdílet majestát Boha."
7. Když božský Issa procházel územím pohanů, učil, že uctívání viditelných bohů je v rozporu se zákonem přírody.
8. "Neboť nikomu", říkal, "nebylo dovoleno spatřit podobu Boha, a proto si nemůže dovolit dělat množství božstev podle vybájené podoby Věčného."
9. "A co více, je to proti lidskému svědomí mít méně úcty k velikosti božské čistoty než ke zvířatům či lidským výtvorům z kamene nebo kovu."
10. "Věčný Zákonodárce je jediný. Kromě něho není jiných bohů. S nikým se o svět nedělí, ani nemá poradce.(46)
11. "Právě tak jako je otec laskavý ke svým dětem, tak soudí Božské Vědomí lidi po jejich smrti, v souladu se svými milosrdnými zákony."
12. "Nebeské zákony," řekl Stvořitel prostřednictvím Issových úst, "jsou proti přinášení lidských obětí soše či zvířeti, neboť já, Bůh, jsem obětoval člověku všechna zvířata a vše, co se nalézá ve světě."
13. "Vše bylo obětováno člověku, který je nejúžeji spjat se mnou, svým Otcem. Proto budu přísně soudit a trestat podle mých zákonů každého, kdo obětuje mé děti."
14. "Člověk není ničím před věčným Soudcem, podobně jako zvíře před člověkem." 15. "A proto vám říám, opusťte své modly a ustaňte ve vykonávání obřadů, které vás oddělují od vašeho Otce a svazují vás s kněžími, od nichž se nebe odvrátilo."
VII.
1.Issova slova se rozšířila mezi pohany, jejichž zemí procházel, a obyvatelstvo zavrhlo své modly. 2.Vidouce to kněží, požadovali po tom, kdo tolik oslavoval jméno a podstatu skutečného Boha, aby před lidem dokázal obvinění, která proti nim vznesl, jakož i marnost jejich model.
3.I odpověděl jim Issa: "Pokud vaše modly a zvířata, které uctíváte, skutečně mají nadpřirozené schopnosti, jak prohlašujete, ať ode mne před vámi zasáhnou bleskem!"
4. Proč ty nevykonáš zázrak," odpověděli kněží, "aby tvůj Bůh přemohl naše (bohy), pokud je mocnější než oni?"
5.Issa však odpověděl: "Zázraky našeho Boha jsou vykonávány od prvého dne, kdy byl stvořen vesmír, a dochází k nim každého dne a každý okamžik. Můžete je vidět každý, kdo není zbaven jednoho z největších darů života."
6."(Bůh) neuvalí svůj hněv na neživé předměty z kamene, kovu, nýbrž na lidi, kteří je uctívají a kteří je, kvůli své spáse, musí zničit."
7. "Tak jako kámen nebo zrnko písku, které jsou ničím před člověkem, trpělivě čekají až nadejde jejich čas, než je použije,"
8. "Stejně tak musí i člověk, který není ničím před Bohem, bděle a nezúčastněně očekávat projevení Jeho přízně, Jeho Milosti."
9. ."Běda vám, vy nepřátelé lidí, nebude to přízeň (Boha), již očekáváte, ale hněv Nejvyššího. Běda vám, pokud požadujete, aby vám svou moc doložil zázrakem!"
10. "Nebudou to modly, které zničí ve svém hněvu, ale ti, kdož je stvořili. Jejich srdce se stanou kořistí věčného ohně a jejich maso bude předhozeno dravcům."
11. "Bůh vyžene ze stáda nakažená zvířata, avšak ujme se těch, kdož zůstali (věrni), byť nepoznali své nitro."
12. Když pohané viděli, že moc jejich kněží nebyla ničím, uvěřili Issovým slovům. Obávajíce se hněvu skutečného Boha, rozbili své modly na kusy a přinutili své kněze, aby uprchli."
13. Issa dále učil pohany, aby se nesnažili spatřit věčného Ducha na vlastní oči, nýbrž, aby jej vnímali ve svém srdci a stali se hodni jeho přízně čistotou své duše."
14. "Nejenže," řekl jim, "se musíte vzdát lidských obětí, ale nesmíte na oltář klást žádná stvoření, jimž byl dán život, neboť vše stvořené patří člověku."
15. "Neberte svému sousedu, co mu patří, neboť to znamená, že kradete, co si on vydělal v potu tváře."
16. "Nikoho nepodvádějte, abyste sami nebyli podvedeni a usilujte o své ospravedlnění před posledním soudem, neboť pak již bude pozdě."
17. "Neoddávejte se prostopášnosti, neboť je to porušení zákona Božího."
18. "Na cestě k věčné blaženosti neočišťujte jen sami sebe, ale pomáhejte i ostatním, aby i oni mohli dosáhnout své původní nevinnosti."
VIII.
1. Issův kazatelský věhlas se rozšířil po okolních zemích, a proto když přišel do Persie, kněží se jej počali obávat a zakázali lidem, aby mu naslouchali.
2. I přesto jej však přijali vesničané s radostí a všichni pozorně naslouchali jeho slovům. Když to spatřili kněží, nechali jej zatknout a předvést před velekněze, který se jej zeptal:
3. "O jakém novém bohu to mluvíš? Cožpak nevíš, nešťastníče, čeho jsi se dopustil? Toliko svatý Zaraoster (47) je jediný spravedlivý, jemuž náleží čest přijímání zjevení od Nejvyššího."
4. "Z jeho rozkazu andělé sestavují jeho slova v zákony pro vládu nad jeho lidem. Toto naučení bylo dáno Zaraosterovi v Ráji."
5. "Kdo jsi, že se odvažuješ pronášet rouhání proti našemu Bohu a zasívat nedůvěru do srdcí jeho věřících?"
6. I odpověděl mu Issa: "Nekáži o žádném novém bohu, nýbrž o našem nebeském Otci, který existoval již před počátkem a bude existovat i po konci."
7. "O něm jsem vyprávěl lidem, kteří - ač nevinní jako děti - nedokáží porozumět Bohu svou vlastní inteligencí či postihnout (intuicí) nehmatatelnost božského Ducha."
8. "Avšak stejně jako novorozeně pozná i ve tmě matčin prs, tak i vaši lidé, držení v temnotě omylu vašimi zhoubnými naukami a náboženskými obřady, instinktivně poznali svého Otce v Otci, jehož jsem já prorokem."
9. "Věčná Bytost říká vašim lidem mými ústy: Nebudete uctívat slunce, neboť je pouhou součástí vesmíru, který jsem stvořil pro člověka."
10. "Vychází, aby vás hřálo při práci a zapadá, abyste si mohli odpočinout. Tak jsem přikázal."
11. "Jedině díky Mně vlastníte vše, co máte, co vás obklopuje i co je nahoře a dole."
12. Na to odvětili kněží: "Jak by lidé mohli žít podle tvých pravidel, když by neměli žádné učitele?"
13. Na to Issa odpověděl: "Dokud neměli žádné kněze, řídili se zákonem přírody a uchovávali si prostotu duší. "
14. "Jejich duše byly v Bohu a rozmlouvaly s Otcem, a neuchylovali se k modlám či zvířatům nebo ohni jako k prostředníkům, jak jste je tomu učili vy."
15. "Předstíráte, že člověk musí uctívat slunce a génie dobra a zla. Já vám však říkám, že vaše nauka je zhoubná. Slunce nejedná samo o sobě, ale z vůle Neviditelného, který je stvořil."
16. "Kdopak způsobil, že tato hvězda (48) osvětluje den, hřeje člověka při jeho práci a oživuje semena zasetá do země?"
17. "Věčný Duch je pralátkou, která vše oživuje, a vy se dopouštíte velkého hříchu, když jej rozdělujete na ducha dobra a ducha zla, neboť není jiného boha než Boha Dobra."
18. "A On, stejně jako otec rodiny, činí jen dobro svým dětem, jimž promíjí jejich přestupky, pokud se jich zříkají."
19. "A duch zla přebývá na zemi v srdcích těch, kdož odvracejí dítka boží od pravé cesty."
20. "Proto vám říkám: Bojte se dne soudu, neboť Bůh uvrhne strašný trest na všechny, kdož jeho dítka sváděli a klamali je pověrami a omyly."
21. "(Pomstí se) na těch, kteří oslepili ty, kdož viděli, kteří zanesli nákazu do studny (poznání), kteří učili uctívání věcí, jež Bůh podrobil člověku nebo je určil jemu ku pomoci v jeho dílech."
22. "Vaše učení je plodem vašeho omylu, ve vaší snaze přiblížit se Bohu Pravdy vytváříte falešná božstva."
23. "Když mágové (49) slyšeli tato slova, velice se obávali mu ublížit, ale v noci, když celé město spalo, jej vyvedli za hradby a nechali jej na cestě v naději, že se stane kořistí dravé zvěře.
24. Avšak chráněn Pánem, naším Bohem, pokračoval svatý Issa ve své pouti bez újmy.
IX.
1. Issovi - jehož si Stvořitel vyvolil, aby připomněl uctívání opravdového Boha lidem propadlým hříchu bylo dvacet devět let, když dorazil do země izraelské.
2. Od doby odchodu Issy odtamtud dali pohané (5O) Izraelitům vytrpět mnohem ukrutnější utrpení než předtím, (51) i byli naplněni beznadějí.
3. Mnozí z nich počali zanedbávat zákony svého Boha i zákony Mossa v naději, že si vyslouží přízeň svých brutálních dobyvatelů.
4. Ale Issa, přes jejich nešťastné podmínky, povzbuzoval své krajany, aby nezoufali, neboť den jejich vykoupení z poroby hříchu je blízko a on sám svým příkladem potvrdil jejich víru v Boha jejich otců.
5. "Dítka, nepropadejte zoufalství," řekl jim nebeský Otec Issovými ústy, "neboť jsem slyšel vaše nářky a váš pláč dosáhl mých uší."
6. "Neplačte, ó moji milovaní synové, neboť váš zármutek vyvolal milosrdenství vašeho Otce a On vám odpustil, jako odpustil vašim předkům."
7. "Neopouštějte vaše rodiny, aby neupadly do prostopášnosti, neposkvrňte ušlechtilost vašich duší, neuctívejte modly, které nemohou než zůstat němé k vašim žádostem."
8. "Naplňte můj chrám nadějí a trpělivostí a neuchylujte se od víry svých předků, neboť jsem je vedl a věnoval jim svou dobročinnost."
9. "Pozvedněte ty, kteří padli. Nasyťte hladové a pomozte nemocným, abyste byli zcela čistí a spravedliví v den posledního soudu, který vám připravím." (52)
10. Izraelité přicházeli v zástupech, aby naslouchali Issovým slovům, i ptali se jej, kde by měli děkovat Nebeskému Otci, poněvadž jim nepřátelé zničili chrámy a ukradli svaté náčiní.(53)
11. Issa jim řekl, že Bůh se nestará o chrámy vztyčené lidskýma rukama, nýbrž že lidská srdce jsou skutečnými chrámy Boha.
12. "Vstupte do chrámu svého srdce a prosvětlete jej dobrými myšlenkami, trpělivostí a neochvějnou vírou, kterou jste povinni svému Otci."
13. "A vaše svaté náčiní? To jsou vaše myšlenky, vaše ruce a vaše oči. Čiňte to, co těší Boha, neboť konáním dobra svým bližním provádíte obřad, který zdobí chrám, v němž přebývá Ten, jenž vás stvořil."
14. "Neboť Bůh vás stvořil k obrazu svému, nevinné, s čistými dušemi, se srdci naplněnými laskavostí. Vaše srdce neurčil pro. zlo, nýbrž aby se stala svatyněmi lásky a spravedlnosti."
15. "Proto vám říkám, nepošpiňte svá srdce zlem, neboť v nich přebývá Věčná Bytost."
16. "Když provádíte díla oddanosti a lásky, čiňte tak celým srdcem a dbejte, aby pohnutky vašich činů nebyly motivovány jen nadějemi na zisk či sobectvím."
17. "Neboť činnosti s takovými pohnutkami vás nepřivedou blíže spásy, ale vedou ke stavu mravního úpadku, podobně jako loupež, lež a vražda."
X.
1. Issa putoval od města k městu a posiloval slovem Božím odvahu Izraelitů, kteří byli blízci podlehnutí tíze jejich prokletí, a tisíce lidí jej následovalo, aby naslouchali jeho učení.
2. Avšak náčelníci měst se jej obávali a zpravili (římského) prokurátora, sídlícího v Jeruzalémě, že muž jménem Issa přišel do země, který svým kázáním popouzí lid proti úřadům a že mnozí mu oddaně naslouchají, zanedbávajíce svou práci, a dodali, že říká, že se blíží čas, kdy budou osvobozeni od svých vetřeleckých vládců.(54)
3. Pak Pilát,(55) prokurátor Jeruzaléma, vydal rozkazy, aby se zmocnili kazatele Issy a postavili jej před soudce. Aby však nevzbudil hněv obyvatelstva, přikázal Pilát, aby byl souzen kněžími, písaři a staršími Hebrejci v jejich chrámu.(56)
4. Mezitím Issa, pokračuje ve svých kázáních, dorazil do Jeruzaléma a lidé, kteří již znali jeho slávu, uslyševše o jeho příchodu, šli mu naproti.
5. Uctivě jej zdravili a otevřeli mu vrata svého chrámu, aby slyšeli z jeho úst, co již řekl jiným městům Izraele.
6. I řekl jim Issa: "Lidský rod zahyne z nedostatku víry, neboť temnota a vzpoura přivedla stádo na scestí, takže ztratilo své pastýře.
7. "Avšak vzpoura netrvá navždy a ani temnota nebude navždy zakrývat světlo. Brzy se nebe opět vyjasní a nebeské světlo opět zalije zemi a úzkostné stádo se znovu shromáždí kolem pastýře."
8. "Neputujte v temnotě, hledajíce cestu, jinak padnete do stoky, ale shromážděte se a podporujíce jeden druhého, uvěřte v Boha a očekávejte objevení se prvého záblesku světla."
9. "Ten, kdo podpoří svého souseda, podpoří sebe, a kdo ochrání jeho rodinu, ochrání všechen lid i svou zemi."
10. "Buďte ujištěni, že je blízko den, kdy budete zbaveni temnoty a budete znovu spojeni do jediné rodiny a nepřátelé se budou třást strachy, neboť jsou neznalí přízně velkého Boha."
11. Kněží a starší, kteří jej slyšeli, byli naplněni obdivem k jeho moudrosti a ptali se jej, zda je pravda, že usiloval o povstání lidu proti úřadům země, jak bylo hlášeno prokurátoru Pilátovi.
12. "Může někdo vzbouřit lid, jemuž temnota zakryla cestu i dveře?" odpověděl Issa. "Jen jsem varoval nešťastné, jak činím i v tomto chrámu, aby již netápali na temné cestě, neboť se propast otvírá pod jejich nohama."
13. "Moc této země nemá dlouhého trvání a je vystavena nesčetným změnám. Nemělo by žádného významu, aby lid povstal proti tomu, neboť jeden krok je vždy následován druhým a tak tomu bude, dokud lidský život nevyhasne." (57)
14. "Cožpak nevidíte, že to jsou mocní a bohatí, kteří zasívají mezi děti Izraele duch vzpoury proti věčné moci Nebes?"
15. Pak se jej otázali staršinové: "Kdo jsi a odkud jsi k nám přišel? Předtím jsme o tobě neslyšeli a neznáme ani tvé jméno."
16. "Jsem Izraelita," odpověděl Issa, "a v den mého zrození jsem spatřil zdi ]eruzaléma a neslyšel jsem vzlyky mých bratří porobených otroctvím ani nářky mých sester unášených pohany."
17. "Avšak slyše, že nyní moji bratři trpí větší bídu než kdy předtím, vrátil jsem se do země svých otců, abych připomněl svým bratřím víru jejich předků, kteří nás učili trpělivosti na zemi, abychom dosáhli dokonalé a svrchované blaženosti v nebi."
18. Pak mu staří mudrci položili tuto otázku: "Bylo nám řečeno, že neuznáváš Mossovy zákony a že učíš lid, aby nedbal o chrám Boha?"
19. Na to Issa: "Nelze zničit, co bylo učiněno naším Nebeským Otcem a napadáno hříšníky. Jen jsem nabádal lid, aby očistil svá srdce od veškerých usazenin, neboť to je skutečný chrám Boží."
20. "Pokud jde o Mossovy zákony, horlil jsem, aby se znovu uchytily v srdcích lidí a říkám vám, že přehlížíte jejich skutečný význam, neboť neučí pomstu, nýbrž odpuštění. Jejich smysl byl překroucen."
XI.
1. Když kněží a staršinové slyšeli Issu, rozhodli se nevynášet nad ním soud, neboť nikomu neublížil, a s tím předstoupili před Piláta, který byl prokurátorem pohanského vladaře ze země Římanů ve městě Jeruzalémě, i řekli mu:
2. "Spatřili jsme muže, kterého jsi označil, že rozdmýchává mezi lidem vzpouru. Vyslechli jsme jeho kázání a dozvěděli se, že je naším krajanem."
3. "Náčelníci měst ti podali falešné zprávy, neboť je to spravedlivý člověk, který učí lid slovu Božímu. Poté, co jsme jej vyslechli, jsme jej nechali jít v míru."
4. Prokurátor se proto velmi rozhněval a poslal své špehy, aby sledovali Issu a hlásili úřadům i to nejmenší slovo, které pronesl k lidu.
5. Mezitím pokračoval svatý Issa v navštěvování okolních měst a kázal skutečnou cestu Boha a vybízel Hebreje k trpělivosti a sliboval jim brzké osvobození.
6. A po celou dobu jej následovalo mnoho lidí, kamkoli šel, a mnozí jej neopouštěli, ale připojili se k němu a sloužili mu.
7. I řekl Issa: "Nevkládejte svou víru v zázraky vykonané rukama lidí, neboť ten, který vládne přírodě, je jako jediný schopen vykonání nadpřirozených věcí, zatímco člověk není schopen zadržet byť jen nápor větru či způsobit déšť."
8. "Jen jediný zázrak je v moci člověka. Dochází k němu, když je jeho srdce naplněno upřímnou vírou a nezlomným rozhodnutím vykořenit ze své mysli veškeré zlé pohnutky i a žádosti. Když dosáhl tohoto cíle, přestává putovat po cestě bezbožnosti."
9. "Vše, co je vykonáno bez Boha, je jen velkým omylem, přeludem a sváděním, které slouží jen k ukázání, jak mnoho je srdce konatele naplněno předsudkem, falší a nečistotou."
10. "Nevkládejte svou víru ve věštby, neboť jen Bůh zná budoucnost. Ten, který hledá útočiště u hadačů, pošpiňuje chrám svého srdce a ukazuje nedostatek víry ve svého Stvořitele."
11. "Víra v hadače a jejich zázraky ničí vrozenou prostotu člověka a jeho dětskou čistotu.. Pekelná mocnost se zmočňuje toho, kdo takto chybuje, a nutí jej páchat různé hříchy a nechává se uctívat prostřednictvím idolů."
12. "Ale Pán, náš Bůh, jemuž se nikdo nevyrovná, je jediný všemocný, vševědoucí a všudypřítomný. On jediný má veškerou moudrost a všechno světlo."
13. "K němu se musíte obracet, aby vám bylo ulehčeno ve vašich zármutcích, aby vám bylo pomoženo ve vaší práci a abyste byli vyléčeni ze svých nemocí. Kdokoli jej žádá, nežádá nadarmo." 14. "Tajemství přírody je v rukou Božích, neboť celý svět dříve než se projevil, existoval v nitru Boží mysli a stal se viditelným jedině vůlí Nejvyššího."
15. "Když se k němu modlíte, stáváte se opět malými dětmi, neboť vám není známa ani minulost ani budoucnost, neboť jen Bůh je Pánem času."
XII.
1. "Spravedlivý muži", řekli mu tajní donašeči prokurátora Jeruzaléma, "řekni nám, zdali musíme i nadále vykonávat vůli císaře, nebo máme očekávat naše brzké osvobození?"
2. I rozpoznal lssa v tazatelích donašeče odpadlíkem poslané, i odpověděl jim: "Neříkal jsem vám, že byste se měli osvobodit od císaře. Je to duše ponořená do omylu, která se také dočká svého osvobození."
3. "Nemůže být rodina bez hlavy a nemůže být řád v národě bez císaře, jehož byste proto měli poslouchat. On bude učiněn odpovědným za své činy před Nejvyšším Tribunálem."
4. "Má císař božské právo?" opět jej pokoušeli špiclové, "a je nejlepším ze smrtelníků?"
5. "Nikdo z lidských bytostí není nejlepší, ale jsou mnozí špatní, kteří - stejně jako nemocní potřebují lékaře - potřebují péče těch, kdož byli vyvoleni pro ono poslání, v němž musí být použito prostředků daných svatým zákonem našeho Nebeského Otce."
6. "Milosrdenství a spravedlnost jsou císařovy ctnosti a jeho jméno bude oslavováno, jestli je bude rozvíjet."
7. "Avšak ten, kdo jedná jinak, kdo překračuje meze moci, již má nad těmi, kterým vládne, a zachází tak daleko, že dokonce usiluje o jejich životy, ten se protiví velkému Soudci a sám se připravuje o svou urozenost v očích lidí."
8. Po tomto jistá stará žena, která se přiblížila ke skupině, aby lépe slyšela Issu, byla odstrčena jedním urozeným mužem, který se postavil před ní.
9. Tehdy řekl Issa: "Není dobré, aby syn odstrkoval svou matku, aby zaujal místo, které patří jí. Kdokoli si neváží své matky - nejsvětější bytosti po Bohu - je nehodný se zvát synem."
10. "Slyšte, co vám řeknu: Važte si ženy, neboť v ní spatřujeme matku vesmíru a veškerá pravda o božském stvoření jí prochází."
11. "Je zřídlem všeho dobrého a krásného, neboť je drahokamem života i smrti. Na ní závisí muž podstatou své existence, neboť je jeho mravní i přírodní oporou v jeho práci."
12. "V bolesti a utrpení tě porodila, v potu své tváře dohlížela na tvé zrání a až do její smrti jsi jí působil největší obavy. Žehnej jí a uctívej ji, neboť ona je tvým jediným přítelem a oporou na zemi."
13. "Važ si jí a chraň ji. Takto si získáš její lásku a získáš i přízeň Boží a kvůli ní ti budou mnohé hříchy prominuty."
14. "Milujte své ženy a važte si jich, neboť ony budou matkami zítřka a později babičkami celého národa."
15. "Buď oddaný své ženě, neboť její láska zušlechťuje muže a změkčuje jeho tvrdé srdce, krotíc divoké zvíře v něm a měníc je v beránka."
16. "Manželka a matka jsou nejdražší poklady, které vám dal Bůh. Jsou nejkrásnějšími ozdobami vesmíru a z nich se rodí ti, kdož obývají svět."
17. "Právě tak jako Pán zástupů oddělil světlo od temnoty a suchou zem od vodstva, tak má i žena božský dar vyvolání z mužovy povahy vše dobré, co je v ní ukryto."
18. "Proto vám říkám, po Bohu by měly naše nejlepší myšlenky patřit ženě, neboť je božským chrámem, kde nejsnáze dosáhneme štěstí."
19. "Čerpejte z tohoto chrámu sílu pro mravný život. Tam zapomenete na své smutky a svá zklamání a znovu nabudete lásky nutné k pomoci vašim bližním."
20. "Netrapte ji a neponižujte ji, neboť ji ponižujíce, ponižujete sebe a ztrácíte smysl pro lásku, bez níž se na této zemi nedá žít."
21. "Chraňte svou ženu, aby vás ochránila, vás i celou domácnost. Vše, co činíte pro své matky, manželky, pro vdovu či jakoukoli ženu v tísni, činíte pro svého Boha."(58)
XIII.
1. Tak učil Issa lid Izraele po tři roky, v každém městě a v každé vesnici, na cestách i na polích a vše, co řekl, se stalo.
2. Po celou tuto dobu jej sledovali převlečení donašeči prokurátora Piláta, ale neslyšeli nic, co by podporovalo dříve vznesená obvinění proti Issovi náčelníky měst.
3. Stále vzrůstající Issův věhlas však nedával Pilátovi spát. Obával se, že by se Issa mohl stát nástrojem rozpoutání vzpoury, (59) vrcholící v uchopení moci, a proto nařídil špiclům, aby proti němu vznesli obžaloby.
4. Pak byli posláni vojáci, aby jej zatkli a uvrhli do temné podzemní kobky. Tam byl vystaven všem druhům mučení, aby byl přinucen sám sebe obvinit, a tak by jej mohli odsoudit k smrti.
5. Světec, mysle pouze na dokonalou blaženost svých bratří, však přečkal všechna mučení v odevzdanosti do vůle Stvořitele.
6. Pilátovi služebníci pokračovali v jeho mučení, až se dostal do stavu nejvyššího vyčerpání. Bůh však byl s ním a nedovolil mu zahynout v jejich rukou.
7. Když se hlavní kněží a moudří staršinové dozvěděli o utrpeních, která jejich světec zakoušel, šli k Pilátovi a prosili jej, aby osvobodil Issu, aby se mohl zúčastnit velké nastávající slavnosti.
8. Toto však prokurátor odmítl. Když jej žádali, aby byl Issa předveden před radu starších, aby mohl být buď odsouzen, nebo propuštěn před slavností (podle práva), Pilát souhlasil.
9. Následujícího dne shromáždil prokurátor Pilát hlavní náčelníky, kněze, staršiny i soudce, aby byl vynesen soud nad Issou.
10. Světec byl vyveden ze svého vězení a poručili mu, aby si sedl před prokurátora mezi dva zloděje, kteří byli souzeni zároveň s Issou, aby ukázali lidem, že Issa není jediným souzeným.
11. A Pilát, obrátiv se k Issovi, řekl: "Je to pravda, člověče, že jsi popouzel lid proti úřadům s úmyslem stát se králem Izraele?"
12. Issa odpověděl: "Člověk se nestává králem vlastním přičiněním. Museli ti říci nepravdu, když ti řekli, že jsem provokoval lid k povstání. Pouze jsem kázal o Králi Nebeském a o něm jsem řekl, že by jej měli uctívat."
13. "Synové Izraele ztratili svou původní nevinnost a pokud se nevrátí k uctívání pravého Boha, budou obětováni a jejich chrám se rozpadne v trosky."
14. "Světská síla udržuje pořádek v zemi a to jsem jim i řekl, aby na to nezapomínali. Stejně tak jsem jim řekl: "Žijte v souladu se svými podmínkami a chraňte se narušovat veřejný pořádek. Současně jsem jim připomněl, že v jejich srdcích vládne nepořádek."
15. "Proto je Nebeský Král potrestal a zničil jejich národ a vzal jim národní krále. Dodal jsem však, že když se podvolí svému osudu, v odměnu dostanou Království Nebeské."
16. Poté byli přivedeni svědci. Jeden z nich vypověděl: "Řekl jsi lidem, že v porovnání s mocí krále, který brzy osvobodí Izraelity z poroby pohanství, jsou pozemské úřady ničím."
17. "Buď požehnán!" řekl Issa. "Řekl jsi pravdu! Nebeský Král je větší a mocnější než zákony člověka, a jeho království překonává království této země."
18. "Není daleka doba, kdy Izrael, poslušen vůli Boha, odmrští porobu hříchu, neboť bylo psáno, že se objeví zvěstovatel, aby oWásil osvobození národa a že jej znovu spojí do jediné rodiny."
19. Poté řekl Pilát soudcům: "Slyšeli jste to? Izraelita Issa přiznává zločin, z něhož byl obviněn. Suďte jej tedy, podle svých zákonů a vyneste nad ním rozsudek smrti."
20. "Nemůžeme jej odsoudit," odpověděli mu kněží a staršinové. ,Jak jsi slyšel, mluvil o Králi Nebeském a nekázal nic, co je přestoupením zákona."
21. Poté prokurátor (60) zavolal svědka, který byl podplacen svým pánem, Pilátem, aby zradil Issu a tento muž řekl Issovi: "Což není pravda, že jsi se vydával za krále Izraele, když jsi říkal, že ten, kdo vládne v nebi, tě poslal, abys připravil jeho lid?"
22. Ale Issa požehnal onomu člověku a odpověděl mu: "Ty najdeš milost, neboť co jsi řekl, nepochází z tvého srdce." Pak se obrátil k prokurátorovi a řekl: "Proč jsi se snížil k tomu, abys nabádal své podřízené ke lži, když i beztoho máš moc odsoudit nevinného?"
23. Když Pilát uslyšel jeho slova, velice se rozhněval a nařídil, aby byl Issa odsouzen k smrti a aby oba zloději byli prohlášeni nevinnými.
24. Soudci poté, co se poradili, řekli Pilátovi: "Nemůžeme sousasit, abychom vzali na sebe tento velký hřích, abychom odsoudili nevinného a propustili zločince. To by bylo proti našim zákonům."
25. "Sám učiň, jak uznáš za vhodné." Nato kněží i staršinové odešli a umyli si ruce ve svaté nádobě61 a řekli: "Jsme nevinni krví tohoto spravedlivého muže."
XIV.
1. Na příkaz prokurátora se vojáci chopili Issy a obou zlodějů a odvedli je na popraviště, kde je přibili na kříže a ty vztyčili.
2. Po celý den visela těla Issy i dvou zlodějů na křížích, krvácejíce, hlídaná vojáky. Lidé stáli okolo a příbuzní popravených se modlili a plakali.(62)
3. Když slunce zapadlo, Issovo mučení skončilo. Ztratil vědomí a jeho duše se odpoutala od těla, aby se spojila s Bohem.(63)
4. Tak skončila pozemská existence odrazu věčného Ducha v podobě člověka, který zachraňoval zatvrzelé hříšníky a utěšoval trpící.
5. Mezitím se Pilát ulekl toho, čeho se dopustil, a poručil, aby bylo tělo svatého dáno příbuzným, aby je pohřbili (64) nedaleko popraviště. Mnoho osob přišlo navštívit jeho hrob a vzduch byl přeplněn jejich vzlyky a nářkem.
6. O tři dny později poslal prokurátor své vojáky, aby vzali Issovo tělo a pohřbili je někde jinde, neboť se bál povstání mezi lidem.(65)
7. Dalšího dne, když přišli lidé k hrobu, nalezli jej otevřený a prázdný a tělo Issy zmizelo. Poté se roznesla pověst, že Svrchovaný Soudce poslal své anděly z nebe, aby odnesli smrtelné ostatky mudrce, v němž přebýval Duch svatý.
8. Když se Pilát dozvědělo této zvěsti, rozzlobil se a zakázal pod trestem smrti vyřčení jména Issa či modlení se za něho k Pánu.
9. Avšak lidé stále naříkali nad Issovou smrtí a oslavovali svého mistra, pročež se mnozí dostali do zajetí a byli vystaveni mučení a odsouzeni k smrti.
10. Žáci svatého Issy opustili zemi Izraelskou a vydali se do všech směrů k pohanům, kážíce, že by měli upustil od svých omylů, myslet na spasení svých duší a Vysloužit si dokonalou blaženost, která očekává lidské bytosti v nehmotném světě, plném nádhery, kde přebývá velký Stvořitel ve svém nepopsatelném a dokonalém majestátu.(66)
11. Pohani, jejich králové i jejich válečníci naslouchali kazatelům, vzdávali se svých mylných věr a zapudili své kněze i modly, aby vzdali chválu nejmoudřejšímu Stvořiteli Vesmíru, Králi Králů, jehož Srdce je naplněno nekonečným milosrdenstvím.
Ukázka ze stran 43-53:
POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY
1) Ve starověku byli obchodníci významnými zprostředkovateli zpráv.
2) Ve zprávách se často setkáváme se zmatenými a nesprávně pochopenými informacemi. Je nanejvýš pravděpodobné, že předkládané dílo je indického původu a pochází z doby krátce po Kristově ukřižování. Těžko by někdo, kdo žil v oblasti Palestiny nebo Evropy, spojil dohromady historické události od sebe tak vzdálené, které jsou zde spojeny.
Palestina je skutečně bohatá a úrodná země, ale Židé z ní nebyli odvedeni do otroctví faraony, nýbrž babylonským králem Nabukadnesarem roku 597 a 586 před Kristem.
Pisatel zde spojuje tuto událost s egyptským zajetím, k němuž došlo o několik století dříve, když egyptský faraon, patrně Seti 1., bránil Židům opustit Egypt. Do země však přišli dobrovolně.
Mnozí z nich byli dokonce potomci Hyksósů, kteří Egypt přepadli a na několik století obsadili oblast Delty.
3) Toto zcela jistě není pravda o babylonském zajetí, kde Židé dokázali vytvořit jedno z nejdůležitějších písemných děl své kultury: Talmud. O "útlaku" v Babylonii svědčí i to, že když se mohli po relativně krátké době vrátit do Palestiny, většina z nich zůstala v nové vlasti...
O tomto těžkém útlaku tedy lze hovořit jen v souvislosti s Egyptem. Netrval však po celou dobu přítomnosti Židů v Egyptě, ale s největší pravděpodobností jen během vlády Haremheba, kdy takto bylo postiženo mnoho Achnatonových následovníků, kteří museli v železech budovat pohraniční pevnost Zaru. Mezi Achnatonovými následovníky bylo mnoho potomků Hyksósů, kteří patřili k semitské rase. Židovský národ z nich však pomohla vytvořit patrně až Achnatonova monoteistická víra.
4) V egyptských pramenech se nesetkáváme s takto krutým zacházením v době, kdy měli Židé pobývat v Egyptě. Rozhodně by k němu nemohlo dojít bez příčiny, a proto zpráva o tomto nelidském útlaku je další indicií, že ti, o nichž je zde řeč, byli ve skutečnosti Achnatonovými následovníky a vyznavači monoteismu.
5) S největší pravděpodobností Amenhotep III., otec Achnatona. Doba jeho vlády se klade do let 1391-1353 před Kristem.
6) Jako nejznámější a nejrozsáhlejší palác Amenhotepa III. možno uvést Malkatu v Thébách (Vésetu) ve středním Egyptě.
7) Pokud je nám známo, měl Amenhotep III. tři dcery a jednoho syna. To však neznamená, že nemohl mít staršího syna, který mohl zemřít (viz zpráva Bible o úmrtí prvorozených) nebo se z jakéhokoli důvodu nedostal na trůn. Existují úvahy, že Achnatonův nástupce Smenchkare byl ve skutečnosti jeho bratrem a nelze vyloučit ani to, že byl starší.
8) Mossa je ryze egyptské jméno a znamená "dítě". Již první egyptologové poznali, že právě toto je původní podoba jména Mojžíš. Egypťané měli mnoho jmen (jen královská titulatura zahrnovala pět jmen), a tak nelze vyloučit, že se tak Achnaton skutečně nejmenoval. Může jít i o přezdívku nebo zkratku, v nichž si Egypťané libovali.
9) Achnatonovým dědem z matčiny strany byl vezír Juja, očividně semitského původu. Poněvadž Achnaton chtěl žít v pravdě, a již v naučení Ptahhotepově se říká, že každého máme žádat o radu, je velmi pravděpodobné, že zvídavý Achnaton rozmlouval i s mudrci Izraele, zvláště když jej v této tradici, jak se zdá, vychovávala jeho matka Teje.
10) I tyto dva odstavce (9 a 10) velmi výmluvně ztotožňují Achnatona s Mojžíšem. Achnaton totiž nepřišel s ničím radikálním a již vůbec s tím nepřišel náhle. Monoteismus je očividně vyznáván v Egyptské knize mrtvých a zde se rovněž hovoří o Atonovi - Sluneční kouli, což je jméno, jímž Achnaton nazýval svého boha. Na druhou stranu se zachovalo mnoho dokladů o egyptských kultech z Amarny z doby, když se jím definitivně rozešel s amonovými kněžími.
11) Amenhotep III. byl rovněž vyznavačem Atonova kultu, i když zdaleka ne tak radikálním jako jeho syn. O Amenhotepově "smířlivosti" nejlépe svědčí to, že Achnaton, možná se svým otcem, začal budovat Atonovi obrovský chrám v Luxoru, který byl později zcela rozebrán. Dnes je rekonstruován pomocí počítačů.
12) Toto lze považovat za stěžejní indicii, že Achnaton a Mojžíš mohli být jednou a toutéž osobou. Je totiž historickou skutečností, že se Achnaton skutečně přesunul s mnoha následovníky na sever, zhruba na půl cesty mezi Thébami a Menoferem a zde založil Achetaton (dnešní Amarnu).
K tomuto došlo ještě v době jeho spoluvlády s Amenhotepem III.
Z čistě logického hlediska pro tento čin není vysvětlení. Byl totiž interpretován jako útěk před amonovými kněžími, což není možné, měl-li dost moci na to, aby zavřel chrámy všech božstev s výjimkou Atona. Vysvětlení, které nám zde podává Kristův životopis, je pravděpodobnější.
13) I zde se vypravěč dopustil omylu tím, že spojil dvě historické události v jednu. Jestliže se Achnaton (Mossa) stal uznaným ochráncem hebrejských otrochů (potomků Hyksósů) a měl povolení, aby vybudoval v Egyptě pro ně město, není logické, aby opouštěli Egypt, zvláště když oblasti daleko od egyptských hranic byly pod přímým egyptským vlivem.
Vypravěč zde má na mysli exodus, ale k tomu došlo s největší pravděpodobností na samém počátku vlády Setiho 1., poté, co se Mossa vrátil z exilu, aby odvedl svůj lid, když se mu nepodařilo zpět získat korunu Egypta.
14) Je zajímavé, že text zde neuvádí výslovně Palestinu, která je všeobecně považována za cíl exodu. Z historického hlediska je to však nemyslitelné, neboť byla pod přímým vlivem Egypta, a tak jít tam by bylo stejné jako zůstat v Egyptě. Za mnohem pravděpodobnější oblast lze považovat Jemen a Etiopii.
Talmud nám sděluje, že se Mossa po vynucené abdikaci stal králem v Núbii. Nelze se domnívat, že by mohl obsadit trůn již stávajícího státu (země Kuš), ale je dobře možné, že založil nový stát poněkud jižněji, zaujímající jižní Súdán, Etiopii a jižní část Arabského poloostrova. Není bez zajímavosti, že jeden z klenotů světového písemnictví Kebra Nagast o této oblasti mluví v tom smyslu, že zde založil velikou říši syn krále Šalamouna. Přitom Ahmed Osman velmi logicky dokládá, že král Šalamoun byl ve skutečnosti Amenhotep III.
15) Na tomto stavu se významně podílela Archa úmluvy (technický popis viz Bible - II. kniha Mojžíšova 36. - 40. kapitola), která byla nesena před armádami Izraelci. Dnes je již jasné, že to bylo dílo velmi vyspělé technologie.
Archa úmluvy se údajně zachovala až do dnešních dnů v Axůmu, ale spatřit jí smí jen její strážce.
16) Vztahuje se na dvě výše uvedená tažení babylonského krále Nabukadnesara z let 597 a 586 před Kristem.
17) Jedno z prvních židovských ghet vzniklo přímo v Římě.
18) Autory tohoto životopisu jsou tedy židovští obchodníci, kteří putovali do Indie i. dále. Máme doklady římských předmětů, které se našly až v Číně. Tím se současně nabízí odpověď na otázku, zda se Kristus skutečně mohl dostat do Indie a Tibetu.
19) Kristus měl mnoho sourozenců a někteří z nich byli i mezi jeho učedníky. Po Kristově ukřižování sehrál významnou roli duchovního vůdce jeho bratr Jakub, který byl představeným esejců v dnešním Kumránu.
20) Sindh je bývalá nejvýchodnější provincie Indie. Dnes na území Pákistánu. Dodnes je zde sídlo džinistické sekty, u níž Ježíš údajně pobýval. V bezprostřední blízkosti ústředí džinistů se nacházejí proslavené jeskyně, vybudované kolem roku 100 před Kristem, které měl Ježíš údajně navštívit.
21) Krista skutečně mohl do Indie přivést buddhismus, neboť se s ním mohl seznámit prostřednictvím buddhistických misionářů, kteří přicházeli do Palestiny.
22) Je dobře myslitelné, že karavana byla na cestě plný rok.
Připomeňme si jen o 1200 let pozdější cestu Marka Pola do Číny.
23) Pandžáb byl severovýchodní provincií Indie, dnes rovněž v Pákistánu.
24) Provincie na jih od Pandžábu.
25) Džinisté tvoří malou indickou sektu, založenou (poněkud dříve než vznikl buddhismus) na protest proti neosobnosti a ritualismu hinduismu Vardhamanem, známým jako Mahávíra (Velký hrdina).
26) Svaté město ve střední Indii.
27) Jedno z knížectví v severní Indii, sousedící s Bengálskem.
28) Jedno z vtělení boha Višnua.
29) Soubor nejstarších svatých a naučných textů Indie. Pojem védy možno přeložit jako "vědy", neboť toto slovo je skutečně vzato ze sanskrtu.
30) Svaté město ve střední Indii.
31) Svaté město v severovýchodní Indii.
32) Kasta řemeslníků, kteří mohli jen někdy naslouchat předčítání véd, ale nesměli je sami studovat.
33) Nejnižší ze čtyř indických kast, jejíž příslušníci byli bez jakýchkoli práva byli považováni za otroky. Příslušníci ostatních kast se štítili i toho nejmenšího styku s nimi.
34) Příslušníci nejvyšší kasty, z níž pocházeli kněží a učenci.
35) Druhá nejvyšší kasta, tvořená bojovníky.
36) Na mladého Ježíše muselo nepochybně Wuboce zapůsobit toto setkání s ostře třídně rozdělenou společností, neboť v Egyptě i v Palestině se setkával s relativní demokracií. Muselo se mu zdát velmi nepochopitelné a zavádějící, že je celým skupinám lidí upírána moudrost a cesta k Bohu. Zde nutno hledat kořeny jeho přilnutí k chudým a utlačovaným.
37) Veršované skladby v sanskrtu popisující stvoření světa, genealogii bohů a jejich pololidských potomků. Tvoří základ bráhmanského hinduismu.
38) Pojem pro nedělitelnou Boží trojici, tvořenou Brahmou, Višnuem a Šivou.
39) Druhá součást hindské Boží trojice, představující princip zachování. Jeho nejznámějšími vtěleními byli Ráma a Krišna.
40) Třetí součást Boží trojice hindského panteonu. Princip zkázy.
41) V tomto pojmu se zrcadlí odkaz starého Egypta, s nímž se, ač velmi mlád, moW seznámit v Egyptě, kde strávil své dětství s rodiči.
42) Jsou míněny dvě nejvyšší indické kasty.
43) Tj. následovníků Buddhy.
44) Nejvyšší forma indického božství.
45) Jeden z nejstarších jazyků Indie, v němž byl původně zaznamenán i tento životopis.
46) Reakce na polyteistická náboženství, s nimiž se Ježíš všude na svých cestách setkával.
47) Zakladatel perského náboženství, žijící kolem roku 800 před Kristem. Jeho teologický systém byl založen na monoteismu s duálním principem. Od roku 550 před Kristem až do doby, kdy byla vystřídána islámem, tvořila tato nauka státní perské náboženství.
48) Ukazuje se, že lidé starověku si byli vědomi toho, že Slunce je hvězda, stejně jako mnoha dalších vědeckých skutečností, které později upadly v zapomnění.
49) Členové jednoho z médských kmenů, kterým bylo svěřeno vykonávání rituálů a šíření Zarathuštrova učení.
50) Tj. Římané.
51) Roku 63 před Kristem se římský vojevůdce Pompeius zmocnil Jeruzaléma. Od té doby se neustále stupňoval útlak židovského národa římskými okupanty, který roku 66 po Kristu vyústil ve všeobecné povstání známé jako Židovská válka.
52) Přesně ve stejných pojmech hovoří Egyptská kniha mrtvých.
53) Jeruzalémský chrám byl zničen a vyrabován římským vojevůdcem a pozdějším císařem Titem roku 70 po Kristu.
54) V těchto obviněních, která byla vznesena římskými kolaboranty, je klíč ke Kristově tragédii a zároveň i celého lidstva.
Materialisticky založení lidé nedovedli pochopit duchovní svět, a proto Kristova slova vykládali tak, že bouří lid, a to i přesto, že sám výslovně řekl, že nestojí proti světské vrchnosti, již považuje za důležitou a užitečnou.
55) Pilát pontský, pátý prokurátor Judeje, působící v letech 26 - 36 po Kristu v Jeruzalémě. Proslul svými násilnými a úskočnými činy, a tak je jeho portrét v tomto Kristově životopisu velmi realistický. Naopak v Bibli je popisován jako spravedlivý vládce, zřejmě pod vlivem římské propagandy.
56) Podle tehdejšího práva podléhali židovští provinilci židovskému soudu. Proto se Římané snažili vzbuzovat zdání, že jim nepohodlní lidé jsou odsuzováni místním soudem.
57) Kristus důsledně kázal proti násilí a tím je i postoj vzít vývoj čehokoli do vlastních rukou. Podobně jako Mahátma Gándhí nemohl Kristus nevidět sociální útlak, jemuž byl vystaven jeho národ od Římanů, ale byl si dobře vědom, že násilí plodí jen násilí a nevede ke kýženému cíli. Proto důsledně odmítal pozvání rebelů, aby se stal jejich vůdcem a tím se proti němu zatvrdila i část jeho národa, která si přála ozbrojené povstání. To skončilo jednou z nejtěžších pohrom, která kdy Židy postihla. Pokud by lidé jeho doby všeobecně pochopili Kristovo učení, vedlo by, co se osvobození jeho národa týče, patrně ke stejnému pasivnímu odporu, jímž Mahátma Gándhí osvobodil Indii z anglického područí.
58) Tato řeč musela být jedním z nejradikálnějších Kristových vystoupení v očích tehdejšího člověka, neboť ženy byly a dosud mnohde ještě jsou považovány za druhořadé bytosti.
59) Velmi zajímavá poznámka, neboť naznačuje, že i Pilát si byl vědom, že Kristus je nevinen, ale viděl možnost zneužití jeho učení zéloty, jimž se nakonec skutečně podařilo vzpouru rozpoutat.
60) V textu je důsledně uváděno "guvbrnér" a jak patrno výše, pisatel omezuje jeho moc na Jeruzalém, který byl pouze Pilátovým sídlem, neboť spravoval Judsko a Samaří. To ukazuje, že nebyl zcela seznámen s římskými poměry v zemi. Znal je však natolik dobře, že lze předpokládat, že dokument je skutečně dobový. Charakter těchto drobných nepřesností skutečně odráží znalosti, jaké asi měl tehdejší obchodník, který trávil mnoho času na cestách.
61) Zdá se, že římští interpreti tuto scénu beznaděje obrátili, když uvádějí, že si ruce umyl Pilát, který ve skutečnosti mohl učinit cokoli, a proto takové jednání s ním nemusíme spojovat.
Již z toho důvodu ne, že Římané považovali Židy za méněcenné, a tudíž by nikdy nedali najevo, že se před nimi v čemkoli ponižují.
62) Samotný způsob popravy - ukřižování - je nejlepším dokladem toho, že Ježíšovou smrtí jsou vinni Římané, neboť Židé této metody nikdy neužívali.
63) Pisatel se domnívá, že Ježíš zemřel na kříži a jeho smrtí i tento životopis končí. Jeho hrob ve Šrínagaru v Kašmíru i tradice mudrce Issy jsou však velkým otazníkem i výzvou pro biblické badatele...
64) Ježíše pohřbil Josef z Arimatie (viz. Evangelium sv. Marka, 15. 43, sv. Lukáše 23. 50, sv. Jana 19. 38).
65) Pisatel se domníval, že Ježíše pohřbili někam jinam Římané. Již sama neurčitost zprávy, jakož i to, že chybí poznámka, že tak skutečně učinili, nejlépe vypovídá o tom, že to mohlo být pouze jejich úmyslem. Otázka Ježíšova případného dalšího působení proto není zcela uzavřena.
66) Svatý Tomáš se vydal do indického Madrásu, kde je dodnes ctěn.
Použitá a doporučená literatura
Abhedananda: Kashmir o Tibbate, Calcutta, 1927
Baigent, M. & Leigh, R. & Lincoln H.: The Holy Blood and the Holy Grail, London 1982
Bock,Janet: The Jesus Mystery, 1990 Brunton, Paul: Vnitřní skutečnost, Frýdek Místek 1994
Flavius, Josephus: The Works oj, Edinburg, b. r.
Hassnain, Fida: A Search Jor The Historical Jesus, Bath 1994
Notovitch, Nico1as: The Unknown Life oj jesus Christ, Joshua Tree, 1980
Notovitch, Nico1as: La Vie Inconnue de Saint Issa, 1894
- - -
Preložil: © Jaromír Kozák
Znalec knih mrtvých, hermetismu a spiritismu se celý život zabývá duchovním bádáním. Jeho výpravné publikace nesou pečeť vynikajícího znalce a jsou považovány za klasická díla zlatého fondu česky vydané esoterické literatury. Pravidelně publikuje v měsíčníku REGENERACE.
1. časť nájdete tu...
- - -
Zdroj: http://www.ini.cz/ranka/knihy/zivotopis_svateho_issy_a.htm
http://www.ini.cz/ranka/knihy/zivotopis_svateho_issy_b.htm
Časť v seriáli - Životopis svatého Issy pocházející z kláštera Hemis v Malém Tibetu
Článok je v sekcií - Mystériá, Mágia a Mystika / Osobnosti