Stopy katastrofy před 500 lety se množí

Když geomorfolog Dr. Edward Bryant, dnes profesor na univerzitě Wollongong, v roce 1989 zlézal s kolegou pobřežní skály na jihovýchodním pobřeží rodné Austrálie, nalézal na vrcholku útesů, značně vysoko nad hranicí příboje neobvyklou směsici povalujících se balvanů. Tehdy si pomyslel, že je nahoru mohla vymrštit jen ohromná vlna, patrně tsunami po podmořském zemětřesení. Několik let poté však geologové z univerzity Wollongong, pátrající stovky kilometrů od pobřeží, nalezli ve výšce stovek metrů nad hladinou moře další příznaky působení jakéhosi pozoruhodného vodního přívalu; jenže zde už to každopádně bylo nad možnosti libovolné zemětřesením vyvolané nárazové přílivové vlny.

Je Mesiac vinný za prírodné katastrofy?

Obrovské lesné požiare v Chorvátsku, Taliansku či napríklad v USA, katastrofálne povodne v Brazílii, sneh uprostred júla v Alpách a Pyrenejach, severský chlad na juhu -- to všetko vyzerá tak, akoby sa zem začala točiť naopak. Ľudia hľadajú príčiny prírodných katastrof a živelných pohrôm vo všeličom. Jedna z teórií hovorí o zlom vplyve roka trinástich mesiacov (lún). Západná Amerika horí už od 29. júla. V ten deň vypukol prvý požiar na vŕškoch indiánskej rezervácia Pachanga, východne od Los Angeles. Oheň za osem dní zničil 5000 hektárov lesa a začal sa nebezpečne šíriť. Pohroma zasiahla postupne 11 štátov a zlikvidovala 1,6 milióna hektárov lesného porastu. S červeným kohútom na americkom Západe dodnes bojuje 20 000 ľudí. Americkým požiarnikom pomáhajú kolegovia z Kanady, Mexika a odborníci Austrálie, ale aj armáda. Zatiaľ sú však bezmocní. Oheň, ktorý vo väčšine prípadov spôsobili blesky v divokých, vyschnutých oblastiach, pravdepodobne celkom uhasí až prvý sneh. Možno v októbri, alebo až v novembri... Spojené štáty nemali podobné požiare už 50 rokov.