« Smaragdová doska 10 : Kľúč ČasuZanechalo záhadné kruhy v poli UFO? »

Viklany (balanced rocks)

Množství pokusů o pochopení smyslu megalitických staveb napovídá, že známé skutečnosti je zapotřebí doplnit. Empiricky jsem dospěl k závěrům, že ono „doplnění“ nejsou žádné maličkosti, ale současnou vědou opomíjené přírodní zákony. Zní to neuvěřitelně, znal snad člověk v dávné historii přírodní zákony lépe než současná civilizace? To jistě neznal, ale věděl jak mezi kontinenty komunikovat.

Viklany jsou horniny o velké hmotnosti a stejně jako menhiry jsou umístěny v místech koncentrace kosmické energie. Od menhirů se liší oblejším tvarem a uložením na malé ploše. Jejich přesné vyvážení jim umožňuje kyvadlový pohyb, do kterého jsou uváděny větrem. V minulém článku popisuji experiment, který prokazuje, že hmota kyvadlovým pohybem získává energii.

Dále se budu zabývat závažnou informaci o viklanech, kterou lze dedukcí získat na vyhledávači Google – obrázky, po zadání hesla „balanced rocks“. „Viklany jsou rozmístěny ve velkém množství na pěti kontinentech“. Tato skutečnost vylučuje jakékoliv diskuse o tom, zda dávné civilizace přes velké vzdálenosti, mohly mezi sebou komunikovat. Na otázku, jakým způsobem si předávali informace, neznáme odpověď. Máme ale dostatek organizačních zkušeností, abychom mohli konstatovat, že bez komunikace a koordinace není možné stavět tisíce viklanů po celé Zemi. Transport sta tunových hornin po neupraveném terénu, mnohdy na vrcholky hor, jejich náročné vyvážení umožňující kyvadlový pohyb, je pro naši technicky vyspělou civilizaci neřešitelný úkol. Pokud dávné kultury tento úkol zvládly, nelze pochybovat o tom, že k tomu používaly pro nás neznámé technologické postupy.

V souvislosti s viklany neobstojí obvyklé zdůvodnění megalitů, že byly budovány pro účely rituální, zemědělské a astronomické. K podstatě viklanů se můžeme přiblížit pouze za předpokladu, že odložíme učebnicovou představu o lidech s kamennou sekerou a budeme uvažovat tak, že máme co činit s technicky vyspělou kulturou, která v neznámém směru vývoje naši civilizaci předstihla. V tomto smyslu budu rozvíjet úvahy o megalitech v souvislosti s poznatky empirického výzkumu o nových vlastnostech hmoty. Pokusím se vysvětlit, jakým způsobem lidé v pravěku si mohli předávat informace přes velké vzdálenosti prostřednictvím viklanů.

Menhir je hornina umístěná v místě zdroje energie, ze kterého samovolně přejímá energii. V době budování menhirů byly na Zemi pouze přírodní zdroje kosmické energie - podzemní prameny, potoky, řeky, veletoky, mořské proudy, bouřkové mraky a další. Energetické hodnoty uvedených zdrojů nebyly stálé, byly ovlivněny měnícími se průtoky vodních toků i změnami dalších zdrojů. Menhiry to ovlivnilo tak, že jejich energetické složky byly v neustálém pohybu, při kterém zóny i interzóny měnily své rozestupy. V dobách sucha nelze zóny identifikovat. Pro přenos energie je zapotřebí, aby se zóny jednotlivých zdrojů stále protínaly, to ale zóny menhirů svou nestabilitou nemohly zajistit. Menhiry pro labilitu energetických složek nebylo možné využít pro přenos energie.

Způsob, jakým lidé v pravěku vyřešili tento problém, zaslouží obdiv. Kyvadlovým pohybem zabudovali do horniny vlastní zdroj, který kompenzoval změny a výpadky vnějších zdrojů - fungoval jako stabilizační prvek. Energické složky viklanu se tak staly nepohyblivé a mohly být využity pro plynulý přenos energie. Na http://www.miroslavprovod.com/ , Chapters / 2003, NO, 6, jsou graficky znázorněny energetické složky dvou stromů, které se vzájemně protínají. Jak mezi oběma zdroji dochází k přenosu energie prostřednictvím protínajících se zón, popisuji v přiloženém textu. Viklany tedy mohly fungovat pro přenos energie podobně, jako retranslační stanice naší doby. Viklany mohly transportovat energii dvojím způsobem. Mohly mít vlastní přenosovou síť, nebo jen propojovaly zóny mořských proudů, veletoků a jiných velkých zdrojů do společné sítě, jak se to jeví na planině Nazca.

Všechny megalitické stavby na celé Zemi mají stejnou podstatu, ve své hmotě akumulují kosmickou energii, kterou lidé využívali k ozdravným, ale také k jiným účelům. Stavby musely splňovat základní podmínku - být situovány do energetické složky kosmické energie. Regionální odlišnost tvarů megalitických staveb byla obvykle přizpůsobena místním materiálovým zdrojům a dalším podmínkám. Na americkém kontinentě byly budovány převážně hliněné valy (mounds), u kterých nebyla zapotřebí řemeslnická zručnost. Vyspělejší kultury budovaly pyramidy, zikkuraty nebo jiné náročnější stavby. Byly také budovány velké stavby s energetickou regulací jako např. Teotihucán, San Lorenzo, Planina Nazca, Laos - kamenné džbány, Pyramida Akapana nebo Osireion,

Další kategorií megalitických staveb jsou Velikonoční ostrov, Nan Madol, Zimbwabve a další. Tyto pravděpodobně zajišťovaly propojení a snad i zesílení zón při velkých vzdálenostech. Stavby jako Teotihucán, San Lorenzo nebo pyramidy, vyvolávají otázku, zda kosmické energie nemohlo být využíváno k náročnějším energetickým úkolům.

Prostřednictvím viklanu jsme získali z historie nápovědu, že také pohybem hmoty lze získat energii. V souvislosti s předchozími poznatky, lze od dalšího výzkumu očekávat zajímavé výsledky.

Leden 2008

http://www.miroslavprovod.com




Autor článku - Miroslav Provod
Publikoval - Axis
Článok je v sekcií - Záhady a Paranormálne javy / Nezaradené
Pre komentovanie článkov musíte byť prihlásený