Nazca 2

Nejpravdepodobnější asi "vodní" teorie (rituály přivolání deště)

NEJVĚTŠÍ NÁČRTNÍK SVĚTA

Obří čtyřúhelníky, trojúhelníky a různoběžníky se zdánlivě nahodile kříží. Ve vyprahlé pampě na jihu Peru jsou zobrazena také zvířata a ptáci, květina a člověk se svatozáří.

Jde o nejpůsobivější, největší kresby na světě. Otázkou zůstává, kdo je vytvořil, kdy a proč?

Tajemných obrazců jsou tu téměř tři stovky. Některé jsou až devět kilometrů dlouhé. Linie jsou přesné jako podle pravítka. Kresby pokrývají rozlohu zhruba 520 kilometrů čtverečních mezi Tichým oceánem a Andami v blízkosti Nazcy. Říká se jim geoglyfy od řeckého základu geo , což znamená zemi a glyph značí rytinu.

HISTORIE

Poprvé se zmínky o tajemných kresbách objevují u španělských kronikářů v šestnáctém a sedmnáctém století, ale nikdo se o ně blíže nezajímal. Například Luis de Monzon, soudce ve službách španělských dobyvatelů, se zmiňuje ve svých zápiscích o stopách starodávných cest, které nikam nevedou. Až ve dvacátých letech minulého století spatřili obrazce piloti letadel, kteří přelétávali Andy. Domnívali se, že jde o přistávací ranveje neznámého původu. Kresby v tomto největším náčrtníku světa lze vcelku vidět a ocenit pouze z výšky, přesněji z letadla či helikoptéry. Od té doby je spatřily statisíce turistů, pro něž se vyhlídkové lety do této oblasti staly fantastickou atrakcí.

VZNIK

Všechny čáry a figury v Nazce byly vytvořeny seškrábáním vrchní skalnaté vrstvy až do míst, kde se objevuje žlutý jíl. Podle názorů archeologů ručně. Nejdříve, zhruba 500 let př. n. l., vznikly spirály, které podle některých výkladů symbolizovaly tornáda. Následovaly kresby zvířat. Je tu osmnáct ptačích obrazců - například pelikán, kondor a kolibřík, který byl pro nazskou kulturu posvátný. Dále opice obrovských rozměrů (93 metry na šířku a 58 m na výšku), velryba, had, lama, ještěrka či pavouk, který patří k nejpodivuhodnějším pouštním kresbám. Dá se dokonce biologicky zařadit. Je z rodu Ricinulei , který žije pouze na nedostupných místech amazonské džungle. Je zobrazen velmi přesně. Na jedné noze má výrazný kopulační orgán, který lze jinak vidět pouze pod mikroskopem. V pořadí nejmladší (z období 350 až 550 n. l.) jsou geometrické tvary: přímky, šípy, trojúhelníky a další obrazce, z nichž některé se rozpínají až do délky devíti kilometrů. V řadě míst tyto geometrické obrazce přetínají kresby zvířat. Celý tento náčrtník byl vytvořen v průběhu jednoho tisíciletí - 500 př. n. l. až 500 n. l.

KULTURA NAZCA

Naskové, o nichž se domníváme, že vytvořili tyto kresby, byli předchůdci Inků. Žili v jižní části Peru a nezanechali po sobě žádné písemné památky. Jak naznačují archeologické nálezy, stavěli si lehké příbytky ze dřeva a hlíny. Velké stavby z takzvaných vepřovic se zachovaly pouze v Cahuachi v údolí řeky Nazca. Jak tvrdí jeden z archeologů, Ital Giuseppe Orefici, který se nazskou kulturou a obřími kresbami zabývá už přes dvacet let, veselé obrázky na nazské keramice svědčí o tom, že to byli šťastní lidé. Dožívali se na svou dobu vysokého věku - průměrně osmatřiceti let. Své mrtvé pohřbívali ve skrčené poloze jako zárodek v ženském těle. Jejich tělesné pozůstatky jsou poměrně dobře zachovalé, protože vyprahlá půda pampy je velmi slaná. Stahovali dětem po narození hlavu pevně koženými pásy nebo provazy, takže se lebka protáhla do nezvykle poschoďovitého tvaru. K jejich životnímu stylu nezbytně patřilo náboženství a jeho rituály. Každá rodina měla svého ochranného boha, který měl podobu zvířete. Někteří archeologové z toho usuzují, že kresby obřích zvířat jsou vlastně podobami rodových bohů.

ARCHEOLOGICKÉ VÝZKUMY

Jako první se těmito geoglyfy začal vážně zabývat zakladatel peruánské archeologie Julio Tello a jeho dva přátelé a poté rovněž Peruánec Torríbio Mejía Xesspe. Začátkem třicátých let do této oblasti přicestovala žena, které místní obyvatelé zpočátku přezdívali "bílá kouzelnice". Zasvětila obřím kresbám celý zbytek svého života - tedy přes padesát let. Maria Reicheová, německá matematička, se narodila v Drážďanech roku 1903. Po nástupu Hitlera k moci opustila Německo a snažila se dostat co nejdál. V roce 1932 přicestovala do Peru a začala se zajímat o archeologii. Uviděla obří kresby. Učarovaly jí. Prozkoumala je metr po metru. Napsala o nich knihu nazvanou Tajemství pouště , která vyšla v roce 1949. Aby se geoglyfům mohla co nejvíce věnovat, usadila se přímo u nich. Živila se ovocem a ořechy a většinou spala pod širým nebem. Díky jí se v roce 1995 "čáry z Nazca" dostaly na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Peruánci ji pokládali za národní hrdinku. Už to nebyla bílá kouzelnice, ale "svatá Marie" nebo také "Dáma čar". Neustávala ve svých výzkumech ani poté, co onemocněla rakovinou a ke kresbám ji museli nosit. Zemřela v roce 1998. Bylo jí 95 let. Podle jejího přání je pochována nedaleko svého domu v pampě.

ASTRONOMICKÝ KALENDÁŘ?

Reicheová se domnívala, že systém kreseb je jakýmsi velkým astronomickým kalendářem. Dospěla k závěru, že čáry zosobňují postavení nebeských těles - Slunce, Měsíce a hvězd a že se jich používalo k určování správné doby pro setí, sklizeň, slunovrat a zatmění Slunce a Měsíce. Souběžně s Reicheovou studoval obří obrazce ve čtyřicátých letech minulého století americký historik Paul Kosok. Také on se domníval, že jde o obří astronomický kalendář, největší astronomickou knihu na světě. Do Peru přicestoval v roce 1968 ověřit tyto teorie Američan Gerald Hawkins, který se proslavil zkoumáním britského Stonehenge. Závěry Reicheová a Kosoka prověřovali počítačovými metodami a porovnávali s drahami pětačtyřiceti nejjasnějších hvězd. Žádné souvislosti nenašli.

DALŠÍ TEORIE

Peruánský historik Dr. Hans Horkheimer se domnívá, že kresby sloužily k náboženským rituálům. Zvířecí symboly podle něj představovaly rodové bohy a čáry a geometrické obrazce patřily celé komunitě, která se u nich shromažďovala k bohoslužbám. Teorie, kterou nikdo nikdy nepotvrdil. Zcela nově posuzuje tajemné kresby David Johnson. Středoškolský profesor ve výslužbě z New Yorku je přesvědčen, že tajemství odhalil. Podle něj kresby znázorňují, kudy vedly podzemní vody, které měly životní význam pro tehdejší obyvatele. Navíc archeologové objevili zbytky starověkých akvaduktů. Říká se jim puquios a tvoří rozsáhlý systém kanálů, které jsou dodnes na některých místech až deset metrů hluboké. Katharina Schreiberová, archeoložka z kalifornské univerzity v Santa Barbaře, tyto akvadukty podrobně zkoumala. Tvrdí, že obří kresby a puquios vznikly zhruba ve stejné době. Vytvořili je Naskové. Další teorie berou v potaz význam vody v této oblasti i význam akvaduktů a dávají tajemné kresby do souvislosti s rituály spojenými s vodou a bohy (zejména s rituály přivolávajícími déšť; D. N.). Zůstávají však jen u nepotvrzených dohadů.

JAK BYLY VYTVOŘENY?

Stejně záhadný jako poslání obřích čar je i jejich vznik. Existuje řada teorií, z nichž nejzajímavější se zdají tři. První předpokládá že Naskové používali halucinogenní drogy, které jim umožňovaly povznést se ve snech nad krajinu a dílo naplánovat, realizovat i kontrolovat. Druhá teorie předpokládá, že létali nad krajinou v jakýchsi gondolách nesených balony naplněnými teplým kouřem. Balony byly podle této teorie vyrobeny z velmi pevné a husté tkaniny, která se našla v naskánských hrobech. Byla utkaná jemněji než dnešní materiál, který se používá pro výrobu vzduchem plněných balonů. Důkazy, že Naskové mohli létat, pocházejí ze dvou zdrojů. Na keramice nalezené v této oblasti jsou kresby připomínající balony a draky a na řadě míst, kde končí čáry, se našla místa se začerněnými kameny, což údajně mohla být startovací místa pro balony. Třetí teorie předpokládá, že čáry a obrazce vytvořili mimozemské bytosti. Přes všechny teorie, nápady a úvahy zůstává obří náčrtník v peruánské poušti jednou z nejtajemnějších záhad historie. Záhad, které se možná nikdy nepodaří rozluštit, ale neustále budou provokovat lidskou fantazii.

FOCUS, Londýn; DISCOVER, Toronto

Obří kresby měly přivolávat déšť



Příslušníci peruánské kultury Nazca žili v silném sepětí s přírodou


Ohromné obrazy zvířat, geometrické kresby a čáry dlouhé několik kilometrů.
Všechny popsané útvary najdeme na planině Nazca v Peru. Kdo a proč je vytvořil?

Nejslavnější památkou i záhadou Jižní Ameriky jsou tajemné obrazce vyryté na planině Nazca, která leží nedaleko peruánského pobřeží. Těmto útvarům věnoval značnou pozornost známý spisovatel Erich von Däniken. Informace, které jeho knihy přinášejí, jsou však plné fantazie a osobních spekulací.
Pravdou ale zůstává, že se vědcům dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit všechny okolnosti vzniku tajemných obrazců. Když je člověk spatří na vlastní oči, doslova se mu zatají dech. Realita dotyčného překvapí i přesto, že je na podobný pohled "teoreticky" dobře připraven. Rozměry kreseb jsou prostě fantastické.

Pohled z ptačí perspektivy

Na pláni Nazca se zachovalo asi tři sta obrazců. Při pohledu z letadla však úplně zanikají mezi mohutnými čárami. Planině totiž dominují linie obřích rozměrů. Vypadají, jako by je někdo narýsoval podle pravítka, a často měří i několik desítek kilometrů.
Ve srovnání s nimi se obrazce znázorňující především zvířata zdají zanedbatelné, přestože jejich rozměry ve skutečnosti dosahují několika desítek metrů. Velikost nejdelšího z nich, ještěrky, činí zhruba 180 metrů. Mezi nejznámější obrazce patří opice, papoušek, pes, velryba, leguán, pavouk nebo kondor. Kromě toho najdeme na planině také kresbu stromu, rukou nebo třeba postavy s podivnou hlavou. Řada lidí o tomto útvaru hovoří jako o astronautovi.
Obrazec totiž skutečně připomíná člověka, který má na hlavě jakoby primitivní helmu od skafandru.
Většinou se však archeologové přiklánějí k tomu, že kresba představuje takzvaného sovího muže. Bohové, které indiáni v této oblasti uctívají, se podle mytologie převtělují do různých zvířat. Andští bohové jsou údajně velmi aktivní právě v noci, a proto jednou z podob, jež na sebe berou, mohla být právě sova.
Obyvatelé žijí od nepaměti v silném sepětí s přírodou. Když například spatří kolibříka, věří, že bude pršet.

Náčrtky překreslili do krajiny

Jak je možné, že na planině najdeme vedle obrazců zvířat také další linie?
Původní obyvatelé zřejmě využívali záhadné kresby při rituálech. Místo sloužilo ke kultovním účelům nejspíše po dobu několika staletí a starší obrazce byly postupně nahrazovány novými symboly.
Na tvorbě kreseb pravděpodobně spolupracovalo několik rodin, nebo dokonce celá vesnice. Při rytí složitějších obrazců využívali indiáni náčrtky, jejichž zvětšeniny pak překreslovali do krajiny. I nepatrná odchylka při přenosu miniaturní předlohy do gigantických zobrazení by způsobila značnou deformaci výsledku. Tehdejší lidé tedy museli mít značně rozvinutou schopnost abstraktního myšlení.
Kresby vznikaly v průběhu pěti staletí. Vrcholné období kultury Nazca, která tuto oblast obývala, spadá do roku 700 našeho letopočtu. Většinu obrazců vytvořili tehdejší obyvatelé o něco dříve. Na přelomu 9. a 10. století kultura zcela zanikla.
Extrémně suché podnebí v oblasti zajistilo, že obrazce přetrvaly až do dnešní doby. V minulosti pršívalo na planině Nazca v průměru pět minut ročně. Vlivem klimatických změn však v posledních desetiletích prší v oblasti o něco déle (zhruba půl hodiny ročně).
Řada vědců se snažila zjistit, k čemu obrazce přesně sloužily. Jako první začala lokalitu zkoumat německá matematička Maria Reicheová. Považovala místo za obrovský astronomický kalendář. Badatelka zasvětila celý život hledání souvislostí mezi tajemnými obrazci a pohyby noční oblohy. Dokazovala například, že vybrané linie v určitém ročním období ukazují směrem k východu a západu Plejád.

Kalendář nebo rituální místo?

Americký archeolog Johan Reinhardt zase dává obrazce do souvislosti s indiánským náboženstvím. Podle jeho teorie představuje planina s obrazci rozlehlé kultovní místo. Na něj každoročně přicházeli indiáni z blízkého i dalekého okolí, aby vykonali své pravidelné obřady.
Právě několikakilometrové linie mohly určitým způsobem souviset s kultem plodnosti a deště. Protože obyvatelé oblasti měli často problémy s vypěstováním dostatečného množství zemědělských plodin pro své přežití, sehrával kult deště významnou roli.
Svá tvrzení opírá Johan Reinhardt o hledání etnografických paralel. V odlehlých oblastech Jižní Ameriky, například na území Bolívie a Chile, se dodnes někteří indiáni modlí k okolním horám. Ty považují za bohy, kteří mají zajistit například dostatečné množství vláhy. V těchto oblastech můžeme i dnes najít rovné linie, po nichž indiáni při uctívání hor chodí.

* Z dnešního rozhlasového pořadu Meteor Českého rozhlasu 2 Praha, který je vysílán krátce po osmé hodině. Repríza 9. prosince krátce po půlnoci. Text upravila, titulek a mezititulky doplnila redakce LN.

___________________________

Obrazky:
Obyvatelé planiny Nazca vynikali ve výrobě keramiky. Zdobili ji pestrobarevnými malbami zvířat, rostlin a mýtických bytostí.

Německá matematička Maria Reicheová považovala obří kresby za astronomický kalendář.

Zkoumání obrazců zasvětila celý život.

Planina Nazca sloužila jako náčrtník

Příslušníci staré indiánské kultury po sobě zanechali celou řadu tajemných obrazců. Jejich rozměry dosahují několika desítek metrů.

Kresby na planině Nazca - konečně přijatelné vysvětlení

Poušť Nazca, možná jedno z nejvyprahlejších míst na zeměkouli. Právě tady se nachází jedna z největších archeologických záhad – soubor geoglyfů a geometrických čar, které rysovali dávní obyvatelé na jihu Peru. Je to jeden z největších výtvarných výtvorů na světě. Jen těch známějších obrazů je přes 70 – jde o obrazy lidí, zvířat, rostlin i hmyzu. A vedle toho dlouhé čáry a abstraktní geometrické obrazce a mnoho novýě objevených kreseb. Různí badatelé si mysleli, že čáry zobrazují dráhy hvězd, že jde o vyznačení přistávací dráhy mimozemšťanům, zajímavý druh kmenových her atd. Badatelé typu Dannikena v obrazcích viděli dílo samotných mimozemšťanů nebo dílo vykonané za jejich dohledu. Tyto teorie ovšem s každým dalším objevem padají stejně jako teorie, že jde o dílo vzniklé během našeho letopočtu.

Člověkem, který nejvíce přispěl k dalším objevům kreseb a k jejich zatřídění podle způsobu vytvoření je průvodce po planině Nazca a její strážce (Nazca lines Patrol) Eduardo Herran. S turisty a záhadology nad planinou létá od konce 70. let a za 20 let služby má na svém kontě 16 tisíc hodin nalétaných nad planinou Nazca (!).

Mezi jeho významnější objevy patří malá postava ženy (délka 11 m) nalezená v roce 1981 a postava připomínající a nazývaná I. T., nalezená v roce 1982. Celkem bylo Herranem nebo s jeho pomocí objeveno 112 nových kreseb a čar. Přitom bylo zjištěno, že mnohé kresby mají reliéfní charakter. Na rozdíl od kreseb, které vznikly zejména vysbíráním kamenů v linii kresby, tyto vznikly hloubením terénu podél linií kresby a připomínají tak technikou (ale i tématicky a stylisticky) jeskynní kresby kultur Paracas a Čavin nalezené např. v jeskyních v Paracasu. Zatímco dříve byly kresby přičítány kultuře Nazca existující zde zhruba od 2. století n.l., zejména u starších kreseb je nade vší pochybnost, že vznikaly v rámci kultur Paras a Čavin, tedy v letech 800 až 2000 př. n. l. V rámci nového kontextu se pak dá předpokládat, že i kresby realizované jednodušší a "modernější" technikou mají svůj původ spíše v těchto dobách, dávno před začátkem našeho letopočtu.

Díky novým objevům kreseb bylo možné je nejen tématicky a po stránce techniky vzniku porovnat s jeskynními kresbami, ale byla dána i lepší možnost nalézt společného tématického jmenovatele a tedy příčinu vzniku kreseb. Hlavním zjištěním badatelů bylo nakonec to, že všechny obrazce a linie mají pravděpodobně nějaký vztah k vodě, k božstvům úrody, tedy zejména těm, která dokáží zajistit příchod deště, v této oblasti tak vzácného. Nalezneme tu například lidské postavy shromážděné kolem postavy božstva, patrně jako znázornění uctívání, nalezneme tu zástupce živočiššné i rostlinné říše očekávající déšť, atributy úrody a hojnosti. Dlouhé čáry jsou patrně pomyslnými dálnicemi ve směru nejčastějšíhho příchodu mraků, resp. deštného božstva. Nové teorie tedy předpokládají, že linie a obrazce sloužily zejména ke komunikaci s božstvy a přírodními silami, které měly zajistit déšť a úrodu.

V básnickém obraze bychom mohli říci, že planina Nazca je zdrásaná magickými obrazci stejně jako duše tehdejších obyvatel starostmi způsobenými nedostatkem vody.

Volně podle příspěvku v televizním pořadu Objektiv ČT 1 ze dne 2. 5. 2004 zapsal DN

Poznámka: Pokud tedy i byli obyvatelé dávných kultur v kontaktu s mimozemšťany (a přesvědčivý reliéf I.T. s velkýma očima a charakteristickým tvarem postavy a lebky k tomu dává nový předpoklad), nestali se mimozemšťané hlavním tématem ani pomocníky při vzniku kreseb, ale s nimi případně souvisejí jen okrajově. Mohlo se např. stát, že nějaký E. T. dal podobu některému božstvu těchto kultur nebo že mimozemšťané dali dávným obyvatelům nějaký magický/psychotronický nebo jiný recept na zajištění vláhy či úrody a E. T. je pak znázorněn jako božstvo nebo z vděčnosti, coby učitel národa. Nejpravděpodobnější vysvětlení ale bude, že postava nazývaná E. T. ve skutečnosti E. T. ani jeho podobu vědomě neznázorňuje.


www.pravo.cz
22.01.2004 - (JNK) - str. 01
Tajemství křídového koně z Berkshire

Nejen jihoamerická planina Nazca oplývá záhadnými obrazci viditelnými pouze ze vzduchu. Některé takové kresby - odborníci jim říkají geoglyfy - se nacházejí podstatně blíž a o jejich existenci se může přesvědčit i nepříliš odvážný turista. Evropským rájem je v tomto ohledu především Velká Británie. Patrně nejkrásnější britskou zemní kresbou je tzv. uffingtonský kůň v Berkshire. Podobně jako kresby na planině Nazca i jinde vznikl velmi jednoduše. Stačilo odhrabat drn a povrchovou vrstvu půdy, aby se objevilo bílé křídové podloží. Otázka proto nezní, jak to mohli naši předkové dokázat, ale proč tak činili. Vždyť sami svůj výtvor v celé nádheře spatřit nemohli. Navíc podle dnešních představ měli co dělat, aby uhájili holé živobytí, takže pokud se pouštěli i do dalších aktivit, mělo to pro ně nepochybně mimořádný význam.
Hřebec, nebo lochneska?
Ještě podivnější je, že nejde o anatomicky přesné znázornění zvířete, ale o překvapivě citlivou a působivou stylizaci. Gigantický kůň je vytvořen jen několika málo jemně klenutými čarami, přesto (nebo spíš právě proto) působí stejně ladně jako třeba pravěké jeskynní kresby zvířat nebo nejlepší moderní plastiky. O jeho značném stáří však není pochyb - nejstarší zmínka pochází už z 12. století n. l. Místní lidé také kresbu odedávna rituálně očišťovali od rozrůstajících se drnů, což bylo v minulých stoletích spojeno s lidovou veselicí. Původ kresby je dodnes zcela nejasný. Někteří archeologové pouze upozorňují, že podobně stylizovaný kůň je i na mincích z doby železné. Podle toho by tuto zemní kresbu vytvořili Keltové někdy v 1. stol. n. l. Jiní badatelé si všímají podivné hlavy koně, která vypadá spíš jako dračí. Soudí proto, že mohlo jít o zobrazení jakéhosi totemového zvířete, mytické nestvůry nebo zvířecího boha. Podle nich proto kresba měla odstrašující charakter na jakési nezvané návštěvníky. Ještě divočejší hypotéza tvrdí, že nejde o koně, ale o vyhynulého druhohorního plesiosaura - vodního dinosaura. Podivná hlava, velmi stylizované nohy, které by mohly být i ploutvovitými končetinami, a nezvykle dlouhý ocas takovou interpretaci při troše fantazie dovolují. Ostatně záhadný tvor ze skotského jezera Loch Ness má být podle některých badatelů právě plesiosaurem. Je tedy uffingtonský kůň vlastně proslulá lochneska?
Nemravný obr a jiné příšery
V Británii existuje několik desítek zemních obrazců. I v dalších případech jde většinou o koně, nechybějí ale ani jiné motivy. Patrně nejčastěji zobrazovaným je "nemravný obr" nad vesnicí Cern v Dorsetu. Důvod zájmu je zřejmý. Nejen že se tváří velmi zle, ale ještě ke všemu také jeví známky sexuálního vzrušení. Je vysoký 55 metrů a nad hlavou třímá kyj, který sám o sobě má úctyhodnou délku 33 metrů. V roce 1979 provedl dr. Anthony Clark měření odporu půdy kolem obrazce a zjistil, že zde byly ještě další linie. Cernský obr má zřejmě někoho zastrašit. Ale koho? Iv tomto případě je původ nejasný. Odborníci nejčastěji soudí, že jde o keltského bojovníka. Válečníci mnoha barbarských národů skutečně měli ve zvyku jít do boje pod vlivem drog a leckdy i ve stavu sexuálního vzrušení. Definitivní důkaz však chybí, navíc jde o velmi netypický výtvarný projev. Proto nechybí ani hypotéza, že postava představuje antického hrdinu Herkula, který také chodil po světě s kyjem. I v tomto případě ale není známo, že by byl někdy zobrazován tímto způsobem. V Británii jsou další záhadné zemní kresby, například rudý kůň v Tysoe nebo dlouhán ze Sussexu. Mnohé jiné vznikly až později jejich napodobováním, některé dokonce až v moderní době. Tradice jejich zhotovování se však ztrácí v hlubinách dávnověku a představuje jednu z velkých záhad minulosti. Stejně jako kresby na planině Nazca, obrazce v údolí Ohia, směrové značky v okolí Aralského jezera a další výtvory patrně určené nikoliv pro oči běžných smrtelníků, ale pro "někoho tam nahoře".
Záhadný uffingtonský kůň.



Časť v seriáli - Nazca
Článok je v sekcií - Záhady a Paranormálne javy / Nezaradené