Lebky z křišťálu

Myslím, že představovat tuto záhadu ani není moc nutné. Mnozí z vás je mohli vidět v různých titulcích pro různé pořady. Jedním z pořadů je také Svět tajemných sil A.C. Clarka. Všeobecně známá je hlavně lebka, která byla objevena jako první. Tento objev se stal roku 1890. Ovšemméně známější je druhá lebka, která byla objevena ve dvacátých letech tohoto století. Hlavní jsou dvě otázky: odkud pocházejí a kdy vznikly.

Na vysvětlení máme několik teorií:
Zajímavá otázka může být položena na téma jak se vlastně křišťálové lebky dostaly k jejich majitelům. Jedna z možností je podávána takto: Neznámý španělský důstojník ji přinesl z Mexika "někdy před francouzskou okupací Mexika". Další možností je výpověď slečny Anny Mitchell-Hedgesové, která tvrdí, že tato lebka byla objevena při výpravě do Lubaantuumu.

Ona se prý této výpravy zúčastnila jako malá dívka se svým adoptivním otcem. Při této výpravě F.A. Mitchell-Hedges našel pozůstatky mayské civilizace a s domněním, že jsou tyto objevy spojené s Atlantidou pokračovali v hledání. Po sedmileté práci uviděli "něco" lesklého mezi kameny. Tehdy našli horní díl lebky a spodní čelist byla nalezena o tři měsíce později. Někteří skeptikové se domnívají, že lebku Mitchell-Hedges koupil v roce 1943 na aukce v londýnském Sotheby. Vzhledem k těmto nejasným historiím o lebkách se začali odborníci spoléhat sami na své metody k určení původu lebek. Prvním odborníkem, který tyto lebky zkoumal byl G.M. Morant. Domníval se, že obě lebky mají stejný původ a předlohou k jejich vytvoření byla jedna a tatáž lebka lidské hlavy. Dále si myslel, že obě lebky jsou evropského původu, i když linie spodní čelisti by odpovídala čelisti amerického indiána. A tak se samozřejmě našel i podpůrce názoru, že lebky jsou původu jihoamerického, jím byl Adrian Digby. Další odborníci zkoumali lebky spíše ve stylu řezby než ve tvaru lebky. V roce 1936 se H.J. Braunholtz podivoval nad stylizovaným charakterem druhé lebky. Obdivoval její jemně konturované rysy, perfektní očnice a velmi dokonalý chrup. Braunholtz řekl: "Tyto detaily plně odpovídají typickému charakteru mexického umění". Podle vzhledu usoudil, že se jedná o aztéckou řemeslnou dovednost.

Gemolog Allan Jobbins zabývající se lebkami v roce 1980 navrhl jako zemi původu Brazílii. Ovšem podle něho je úplně jedno odkud lebky pochází. Na tento názor se ozvali z Britského muzea "Podvrh?", že ložiska křišťálu v Brazílii se těží pouze v nedávné době, čímž odpadá již zmíněná aztécká verze. Frank Dorland, americký umělecký restaurátor, šest let studoval lebku, kterou objevil Mitchell-Hedges. Dle něho křišťál pochází z oblasti Cavaleras v Kalifornii, kde byl nalezen podobný typ. Dalším byl dr. Norman Hammond, uznávaný odborník Jižní Ameriky zejména pro rozsáhlé znalosti v mayské kultuře. Napsal Joe Nickellsovi dopis s novými návrhy: Vždycky jsem si myslel.. že to je asi nějaké memento mori z 16. až 18. století. Zatímco nelze vyloučit renesanční původ, nemůžeme ani, vzhledem ke značné velikosti křišťálu, popřít, že by se mohlo jednat o práci manufaktury z doby čínské dynastie Čching, určenou pro evropského zákazníka.

Dalším zájemcem byl redaktor amerického časopisu Strange Magazine Mark Chorvinsky. Chorvinsky se doslechl o spisu nepřístupném pro veřejnost. S povolením se k tomuto spisu dostal. V jeho obsahu našel zprávu Britského muzea z roku 1950 o průzkumu lebky. Zde pan Brown, zaměstnanec Výzkumné laboratoře a specialista na krystaly, ve 40. letech v Brazílii pracoval pro vládu, které poskytl několik tun velice kvalitního křemíku a díky tomu se dostal k výzkumu tří předmětů: muzejní křišťálovou lebku, menší lebku a křišťálového kojota. Posudek Browna na křišťál byl velice špatný, zhodnotil ho těmito slovy: "Je to výborný vzorek velmi špatného brazilského krystalu, který každý den odmítají všichni, kteří mají co do činění s piezoelektrickým zařízením." Vzhledem k tomu, že Brazilci nemají v broušením velkých drahokamů žádnou tradici, tak se Brown domníval, že tento drahokam byl poslán do Japonska ke klenotníkovi, a když byla řezba dokončena, byl znovu vyvezen do Mexika. Již jednou zmíněný Mitchell-Hedgese pevně věřil, že lebky jsou 3600 let staré a pochází za ztracené Atlantidy. Tak tohle jest asi opravdu vše co se týká teorií o původu lebek.

Teď se dostává na řadu další otázka:
K čemu křišťálové lebky sloužily?

Podle Browna lebka mohla sloužit při věštění. Adrian Digby se ozval, že mohly také sloužit jako náboženské předměty používané při nějakém esoterickém kultu evropského původu." Dr. Hammond zastával názor, že jsou spojeny se smrtí. Kdyby pocházely z Mexika, tak jsou to pravděpodobně kultovní předměty. Pravděpodobný nálezce lebek Mitchell-Hedges je přezdíval "Lebky smrti" a popisoval je jako "ztělesnění všeho zla". Pokud lebky vytvořili Aztékové pak je používali jako magické předměty, protože věřili, že krystal má moc odehnat nebezpečí a předpovídat budoucnost. Samotná dcera Mitchella-Hedgese nedávno vyřkla, že lebky mají nadpřirozenou schopnost a přivolávají poltergeisty. A nyní je to již opravdu naprosto posledních pár vět na konec. Víc už jsem o Křišťálových lebkách nesehnal. Stejně by mě zajímalo k čemu opravdu sloužily a kdo je vyrobil. Odpověď se asi nikdy nedozvíme..

Prevzaté z Adoshek



Článok je v sekcií - Záhady a Paranormálne javy / Nezaradené