Záhada vzniku obilí

Chléb na našem stole je dnes samozřejmostí. Málokdo si ale uvědomuje, že obilí neexistuje na naší planetě odjakživa. Je to "umělá" rostlina vyšlechtěná člověkem. Cesta od divoce rostoucích předků obilovin až po pšenici či ječmen kupodivu není tak dlouhá, jak by měla být. Dodnes je záhadou, jak pravěcí lidé dokázali za relativně krátkou dobu přeměnit plané druhy trav v kulturní plodiny. Postupujeme-li proti proudu času a hledáme, odkdy a jak začali naši předkové záměrně produkovat svoji rostlinnou potravu, narážíme na řadu nejasností.

Kdysi v době kamenné se živili listy, zelenými bylinami, různými plody a masem. Nic nepěstovali a nesklízeli. Přibližně v období před 7.000 až 5.000 let před Kristem však učinili velký objev. Lovci a sběrači postupně začali kultivovat některé rostliny tak, aby se jejich semena dala využít jako poživatina. Učebnice napovídají, že tato zemědělská revoluce, tedy epocha počátků pěstování obilovin, je jedním z průvodních znaků rozkvětu prvních civilizací. K největšímu rozvoji proto docházelo hlavně v úrodných údolích velkých řek - Eufratu, Tigridu či Nilu.

Od semínka k zrnku
Proč vůbec pravěký lovec začal pěstovat první plodiny? Musel hledat nové zdroje potravy. Předpokládá se totiž, že v mladší době kamenné potřeboval každý člověk k uspokojení svých základních potřeb území o rozloze 10 km2, což omezovalo jeho početní nárůst. Když začal rozvíjet zemědělství, přestal být odkázán jen na lov a na náhodu. K obživě mu už postačoval jen 1 hektar půdy, tedy 10 tisíc metrů čtverečních. Více jídla pak znamenalo populační růst, dělbu práce a rozvoj vůbec.

Primitivní sběrač měl v té době okolo sebe mnoho energeticky hodnotných semen. Nemohl je ale konzumovat. Lidská střeva nejsou přizpůsobena k tomu, aby je dokázala strávit v syrovém stavu. Musel si proto nějaká vybrat, naučit se je dobývat a upravovat.

Neznámý předchůdce
Obilí se pěstuje teprve 9.000 let, a vědci přesto neobjevili jeho přímého předchůdce. Přitom mnozí zástupci starobylé flóry existují na naší planetě již stovky milionů let.

Prvotní bylinu zřejmě není lehké najít i proto, že dnešní obilné sazeničky mají oproti svým nešlechtěným předkům naprosto rozdílné vlastnosti. Došlo dokonce k takové proměně, že obiloviny už nejsou schopny rozmnožování ve volné přírodě a jsou zcela závislé na lidské péči.

Lze si však jen těžko představit, že lidé, kteří nemohli znát vědecké zásady šlechtění, vyprodukovali tak vyspělé plodiny. Byli opravdu natolik schopní, že bez jakékoliv zkušenosti v zemědělství či v genetice dokázali provést umělý výběr toho správného druhu, vypěstovat ze semen nejkvalitnější a nejodolnější sazenice a ty pak dále rozmnožovat? Nevíme ani, jak objevili ty nejlepší technologie sklízení, mlácení a tepelného zpracování obilných klasů.

Otázkou také zůstává, jak mohli vědět, kterou "trávu" zvolit, aby z ní vyšlechtili pšenici, žito, ječmen či rýži. Odhaduje se, že primitivní člověk mohl vybírat až ze 195.000 druhů rostlin. Je proto záhadou, jak se tento velký zázrak mohl vůbec podařit.

Nedostačující období
Z hlediska genetiky je hlavním problémem nedostatek dlouhé doby potřebné pro vývoj nových rostlinných druhů. Srovnejme to kupříkladu s přeměnou divokých vlků v domestikované psy. Tento velký krok v dějinách trval mnoho tisíciletí. Avšak čas nezbytný k experimentování a kultivaci rostlin byl v tomto případě neuvěřitelně krátký.

Je to obdobné, jako když se díváme na Cheopsovu pyramidu a ptáme se: Jak ji vůbec mohli starodávní Egypťané svými jednoduchými nástroji a pomocí primitivních metod navrhnout a postavit?

S překvapením rovněž zjišťujeme, že stále nevíme, přesně kdy a jak se vlastně vyvinulo zemědělství. Mohl se snad o to zasloužit nějaký neznámý "učitel"?

K zušlechtění rostliny z divoké na užitkovou tak, aby se z obilí dal upéci chleba, bylo totiž zapotřebí zcela jistě víc času, než se uvádí. Možná až několik desítek tisíc let.

Zdá se, jako by předchůdce našich obilovin náhle spadl na naši Zemi odkudsi z hlubin vesmíru.

Prevzaté z Gnósis



Článok je v sekcií - Veda / Nezaradené