Zemská přitažlivost? Ne, děkuji...

Z knihy Výpravy do neznáma od Hartwiga Hausdorfa. Když se předměty kutálejí do kopce Na tomto místě jsou podle všeho opravdu všechny dosud známé fyzikální zákony beznadějně postavené na hlavu. S nevěřícím údivem jsme museli vzít na vědomí, že těžký autobus, jakmile řidič zařadil neutrál a uvolnil brzdy, na volnoběh sám od sebe vyjížděl nahoru.

To, co zde s neomylnou přesností funguje u všech autobusů, jsme chtěli posléze vyzkoušet i s lahví. Jen na okraj poznamenám, že její obsah byl naprosto přirozeným způsobem vyprázdněn ještě při jízdě. A skutečně - ta flaška se okamžitě začala pohybovat! Prostě a jednoduše se neomylně kutálela do kopce, místo aby se - jak se sluší a patří na okrouhlé předměty - snažila prosadit v opačném směru. Dr. Johannes Fiebag a já jsme klusali několik set metrů za lahví a dokumentovali jsme tento neuvěřitelný fenomén na mnoha fotografiích.Měli bychom se raději snažit si nějak v hlavě srovnat, že takzvaná realita nám občas dokáže připravit nejneuvěřitelnější překvapení. „Toho dne, kdy věda začne zkoumat mimofyzikální úkazy, zaznamená za jediné desetiletí větší pokroky, než za uplynulá staletí své dosavadní existence." NIKOLA TESLA (1856-1943) Zkuste si představit, že stojíte na kraji na první pohled úplně normální silnice, která před vámi pozvolna stoupá. Přijeli jste autem a zastavili jste. Přitom jste zařadili rychlost a vytáhli ruční brzdu, aby vám auto neujíždělo pozpátku po svažité silnici dolů. A když zase chcete odjet a na okamžik není zařazená rychlost ani vytažená ruční brzda, začne se vaše vozidlo samo od sebe pohybovat. K vašem nezměrnému údivu ovšem nahoru - tedy na kopec!Teď jste nejspíš nevěřícně zavrtěli hlavou, protože podle „zdravého lidského rozumu" a toho, co jste se naučili ve škole, je něco takového zhola nemožné.Omyl. Takovou situaci jsem totiž i já sám už jednou zažil, a to takříkajíc „naživo".Nacházel jsem se na půl cestě mezi severochilským přístavním městem Arikou a vesnicí Putre. Společně s dr. Johannesem Fiebagem a skupinou našich čtenářů jsem jel na místo, kde byl poddůstojník Ar-mando Valdes unesen do neidentifikovatelného létajícího objektu (viz kapitola 8). Jedno místo na okresní silnici, která vede kolem Quebrada Cardones téměř liduprázdnou andskou oblastí, v sobě skrývá mimořádný, i když v žádném případě ojedinělý fenomén.Už den předtím jsme byli upozorněni na to, že na onom určitém místě nic nefunguje tak, jak bychom to za běžných okolností očekávali. Místní obyvatelé totiž už velmi dlouho pozorovali, jak nákladní automobily samy od sebe vyjíždějí nahoru, jakmile se ve správnou chvíli vyřadila rychlost. V opačném směru je třeba jaksepatří sešlápnout plynový pedál, aby se auto dostalo dolů.Když jsme dorazili na kritické místo, zjistili jsme, že se tam silnice skutečně mírně svažuje severovýchodním směrem - což samozřejmě naopak znamená mírné stoupání v protisměru. Svět postavený na hlavu Na tomto místě se opravdu zdá, jako by všechny fyzikální zákony byly beznadějně postavené na hlavu. Každý návštěvník si anomální zvláštnost zdejší lokality vyzkoušel pomocí plechovek od koly a dalších okrouhlých předmětů. Leckdo navíc vylil na silnici i tekutinu, která začala zvolna téci nahoru, na kopec, přes který vede silnice směrem na Ariku.Pro nezúčastněné pozorovatele, kteří o zvláštnosti teto lokality nevěděli vůbec nic, to musel být opravdu zvláštní pohled. Dobré dvě desítky dospělých lidí, vybavených fotoaparáty a zčásti videokamerami, klečely, posouvaly se nebo se přímo plazily po břiše na asfaltu. S nevěřícím údivem jsme museli vzít na vědomí, že těžký autobus, jakmile řidič zařadil neutrál a uvolnil brzdy, na volnoběh sám od sebe vyjížděl nahoru.To, co zde s neomylnou přesností funguje u všech autobusů, jsme chtěli posléze vyzkoušet i s lahví. Jen na okraj poznamenám, že její obsah byl naprosto přirozeným způsobem vyprázdněn ještě při jízdě. A skutečně - ta flaška se okamžitě začala pohybovat! Prostě a jednoduše se neomylně kutálela do kopce, místo aby se - jak se sluší a patří na okrouhlé předměty - snažila prosadit v opačném směru. Dr. Johan-nes Fiebag a já jsme klusali několik set metrů za lahví a dokumentovali jsme tento neuvěřitelný fenomén na mnoha fotografiích. Leckterý spolucestující si nejspíš nahrál na videopásek duo Fiebag/Hausdorf, jak metr za metrem vyklusává do kopce za lahví, kutálející se prostě a jednoduše nahoru.Měli bychom se raději snažit si nějak v hlavě srovnat, že takzvaná realita nám občas dokáže připravit nejneuvěřitelnější překvapení. Rocca di Papá O dalším místě, „požehnaném" obdobnou anomálií, informoval Rainer Holbe ve svém televizním seriálu „Fantastické fenomény". „Jeho" lokalita se rozkládá na evropské straně Atlantského oceánu, takže se nemusíte dostávat do Jižní Ameriky, abyste se mohli přesvědčit o efektech, které se tu snažím popsat.Nedaleko italského hlavního města Říma, v hornaté oblasti Albany, se nachází malá vesnička Rocca di Papá. Tam, na úzké Via dei Laghi, je podle všeho - stejně jako v severochilských Andách - na délce asi sta metrů náš svět postaven na hlavu. Tento fenomén si mezitím už vydobyl věhlas místní atrakce. Většinou o víkendech sem zajíždějí četní obyvatelé nedalekého hlavního města, jimž stojí ujetých třicet kilometrů za to, aby se každý po svém osobně přesvědčili o reálné existenci záhadného úkazu. A tak se po silnici kutálejí nahoru plechovky od nejrůznějších nápojů a mnohý cyklista si vychutná jízdu do kopce bez sebemenší námahy - nemusí totiž ani jednou šlápnout do pedálů. Občas tu zavládne atmosféra jakési zvláštní lidové slavnosti.Dokonce i dodávka televizního týmu, který provázel na cestách Itálií Rainera Holbeho, jela sama od sebe do kopce, jakmile byla uvolněna ruční brzda.Lokality s nepopiratelnými anomálními charakteristikami zemského magnetismu jsou - odhlédneme-li nyní od cesty do Putre a od Via dei Laghi v Rocca di Papá - na naší planetě četnější. Na tomto místě bych chtěl - samozřejmě bez nároku na úplnost - uvést několik dalších podobných záhadných míst: - Na polské straně Sněžky, která je se svými 1603 metry nadmořské výšky nejvyšším vrcholem Krkonoš, existuje úzká silnice, vedoucí k vesnici se zvláštním názvem Kr. Jen několik místních obyvatel ví o zvláštnosti tohoto místa. - Mezi Ayrem a Maidensem poblíž Firth of Glyde se na západě Skotska rozkládá další lokalita. Tamější obyvatelé nazývají podivný úsek silnice A 719 „Electric Brae". - V Novém Brunšviku v Kanadě lze najít „Magnetický kopec". I tam auta s vyřazenou rychlostí vyjíždějí bez potíží nahoru, zatímco při jízdě z kopce musíte pořádně šlápnout na pedál. Pokud byste, vážené čtenářky a čtenáři, věděli o dalších místech se stejnými fenomenálními vlastnostmi, velmi by mě potěšilo, kdybyste mi přes nakladatelství, jehož adresu najdete v příloze této knihy - mohli sdělit konkrétnější informace. Oregonská záhada Ještě bizarnější povahy jsou podle všeho anomálie, projevující se v místě zvaném „Oregonský vír". Nedaleko hranice amerických států Oregon a Kalifornie, na okraji Sardine Creek a přibližně třicet mil od Grantonova průsmyku, se cosi neshoduje s našimi poznatky, které nám zprostředkovali přírodovědci prostřednictvím fyzikálních zákonů. Tato anomální zóna je přibližně kruhovitého tvaru a její průměr měří dobrých padesát metrů. Ten však - alespoň co vím z doslechu -vykazuje během devadesátidenních intervalů mírné kolísání a odchylky.Je to snad cosi jako magnetický pól, který - podobně jako magnetický severní a jižní pól - zároveň putuje z místa na místo? Na tomto místě nesmíme zapomínat, že i „normální" působení zemského magnetického pole je pro geology i fyziky zdrojem četných záhad! Uprostřed „Oregonského víru" stojí stará dřevěná chata, která zhruba koncem 19. století sloužila jako puncovna drahých kovů a mincí. Anomální gravitační vlivy však působily natolik rušivě, že chata byla už roku 1890 zase opuštěna. V tehdejších letech stála ještě hezky vzpřímeně na úpatí jednoho kopce, avšak během doby ji „vír" do sebe poznenáhlu vtahoval. Dnes ji najdete na stejném místě -ovšem neidentifikovatelné síly ji otočily. Vstoupíte-li do ní, ocitnete se ve světě, kde známé přírodní zákony ztrácejí jakoukoli platnost.Cítíte, jako byste byli stahováni k zemi, jako by se zemská přitažlivost najednou několikanásobně zvýšila. Vaše tělo bezděčně zaujme polohu, která vykazuje zřetelnou úhlovou odchylku k jinak běžně svislé ose těla. Pokusíte-li se napřít opačným směrem, silný vliv gravitace vám to v podstatě znemožní. Cigaretový kouř se točí v nádherných spirálách; totéž se děje s papírem, vyhozeným do vzduchu. A už je jistě nadbytečné připomínat, že okrouhlé předměty se - podle svého stanoviště - kutálejí buď nahoru, nebo do těžiště víru.Vědci prováděli příslušná měření a celé roky se pokoušeli přijít těmto zdejším neobvyklým, ba přímo abnormálním procesům na kloub. Dodnes však nezaznamenali sebemenší úspěch. Zdá se, že tu jistou úlohu hrají elektromagnetická pole, nelze jimi však vysvětlit vlivy na všechny druhy hmoty. Jaká dosud neznámá konstelace sil je odpovědná za to, že hole nebo držáky od košťat udržují rovnováhu teprve pod desetistupňovým úhlem? Asi patnáctikilogramová ocelová koule, která byla řetězem zavěšena ke stropu chaty, visela viditelně našikmo a jen s vynaložením značné námahy se nechala vychýlit z této přece jen poněkud neobvyklé polohy. Kompasy a další přístrojese zde chovaly přímo „ztřeštěně"Dodnes se naší představivosti vymyká vysvětlení, proč se právě zde musí fyzikální zákony definovat naprosto odlišně od běžného stavu. To, co máme prozatím k dispozici, jsou víceméně exoticky znějící spekulace, které nás však vzhledem k nedostatku seriózních poznatků nepřivedou ani o krůček dál. „ Vždyť přece stojíš našikmo! Týká se to i záhadného místa nedaleko mého bydliště, kde jsem na vlastní kůži poznat pocit, že teprve se zřetelnou odchylkou od svislé polohy lze udržet rovnováhu.Se železnou pravidelností navštěvuji místní rozhlasové studio, vzdálené jen několik kilometrů od mého domova. Někdy na jaře 1997 -měl jsem tehdy prezentovat svou žhavou novinku „Když si bohové hrají na Boha" (česky nakl. Brána, Praha 1998 - pozn. překl.) - si mě Tom, jeden z rozhlasových moderátorů, odvedl po vysílání stranou. Svěřil se mi s několika zvláštními zážitky, které se mu přihodily na výše zmíněném nepříliš vzdáleném místě. Nikoli nadarmo požaduji při každé vhodné příležitosti ve sdělovacích prostředcích, abychom se snažili své dosavadní chápání světa zásadním způsobem rozšířit.V případě popsaného místa jde o vrchol pahorku, z něhož se můžete kochat širokým rozhledem po údolí Innu až poměrně daleko do sousedního Rakouska. Většina pahorku je pokryta řídkým smíšeným lesem. Jen několik lidí ví, že na tomto místě, které měří v průměru jen několik metrů, se odehrávají skutečně nevídané věci. Tomovi každopádně neuniklo, že tam zákony zemské přitažlivosti neplatí úplně stoprocentně. Všechno je prý trochu jinak, než jsme zvyklí.A tak se mu zase jednou podařilo nažhavit mou zvědavost. Zásluhou svého notoricky přeplněného diáře jsem si našel teprve na počátku roku 1998 čas, abych s přítelem Christianem, který se intenzivně zajímá o záhadné fenomény jakéhokoli druhu, navštívil toto tak blízké, a zároveň tak mysteriózní místo. Tom nám lokalitu zevrubně popsal. Po krátkém hledání jsme se ocitli na správném místě.pravdu už při prvním pohledu na charakteristické zvláštnosti lze soudit na působení nanejvýš neobvyklých vlivů. Na ploše několika čtverečních metrů se nedaří žádné vegetaci. Samo o sobě by to jistě nestálo za řeč. Avšak stromy, které rostou kolem tohoto pozoruhodného místa, vykazují bez výjimky bezmála ohromující odklon - a to směrem pryč od záhadné plochy. Člověk ovšem prožije zcela myste­riózní zážitek ve chvíli, kdy vkročí na toto tajuplné místo. Přesně jako u výše popsaného „oregonského víru" totiž zaujmete bezděčně šikmou pozici, v níž dosáhnete pocitu rovnováhy teprve pod úhlem přinejmenším dvaceti stupňů od svislé osy. Když mě Christian viděl, jak stojím na kritickém místě, komentoval to naprosto jednoznačnými slovy: .„Vždyť přece stojíš našikmo!" To mu ovšem ani v nejmenším nebránilo zaujmout úplně stejnou pozici. Stačilo jenom, aby sebral odvahu a rovněž vkročil do oválu. Naše bizarní realita Zatímco na nedaleké louce nic netušící amatérští modeláři proháněli vzduchem své modely letadel, nevycházeli jsme z údivu nad dalším místem na naší planetě, kde základní poznatky, které jsme se naučili ve Školách i na univerzitě, mají naprosto jinou hodnotu.Často jsem se přistihl při myšlence, jaké revoluční novinky přineslo jen uplynulých padesát let. Co se dovíme za dalších padesát let - jsem si jistý, že mnohem dříve! - o podstatě tohoto světa? Dnes nám na to ještě nestačí ani nejodvážnější a nejbujnější fantazie. Poznáme i bizarní fenomény, které prozatím část lidstva fascinují, zatímco ostatní je přímo s misionářským zápalem rigorózně odmítají.Dějiny vědy překypují trapnými a arogantně hájenými mylnými názory, které i těm nejsamozřejmějším věcem současnosti svého času upíraly právo na jakoukoli existenci. Jsou představitelé klasické vědy vůbec ještě schopni se učit? Toužebně si přeji, abych patřil k lidem, kterým bude ještě umožněno prožít tento první skutečný pokrok v našich dlouhých dějinách lidstva. Potom přestane existovat i nyní ještě platná klasifikace - už se totiž nebudou vyskytovat žádné „paranormální" jevy. Už jenom nevíme, kde je jejich místo v obrazu světa, v němž jsou zohledněny všechny aspekty oné nepochopitelné manifestace, kterou nazýváme realita...



Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky