Tajemství levitující mumie

Z knihy Výpravy do neznáma od Hartwiga Hausdorfa. Svědectví o vyspělejší technologii?

V Si-anu se profesor Wang občas uchyloval k tajuplným narážkám, které notně povzbudily naši zvědavost. Doslova nám sdělil: „Kdyby to neznělo tak fantasticky, muselo by se říci, ze vzorem pro tuto mapu byly satelitní snímky, pořízené před tisíciletími z neznámé kosmické lodi na oběžné dráze kolem Země." Po těchto slovech, pronesených navíc seriózním vědcem, jsme se museli nejprve pořádně nadechnout, abychom dokázali jeho postřeh jaksepatří strávit. V našem badatelském životě patří skutečně k zázračným okamžikům osvícení, když naši současníci, ověnčení nejvyššími akademickými hodnostmi, nesáhnou po přímo se nabízejícím „rozumném" vysvětlení, nýbrž v zásadním protikladu k tomuto standardnímu očekávání začnou zvažovat i možnosti v duchu „fantastického realismu". A opravdu - srovnání s moderním snímkem, například ze satelitní družice NASA, nám odhalí přímo ohromující shody... Otázka „proč" je položena mylně. Spíše bychom se měli ptát: „Proč vlastně ne?" GEORGE BERNARD SHAW (1856-1950) V oblasti Wu-li-pai, východním okrajovém okrsku Čang-ša, hlavního města východočínské provincie Chu-nan, stojí kuželovitý kopec o obvodu přibližně pět set metrů. Už mnoho století se toto místo nazývá „Má Wang Dui", což znamená „Pohřební mohyla krále Má Jiň". Uvedený král byl panovníkem z neklidného období „Pěti dynastií" (907 až 960 n. 1.), během něhož se Říše středu po krvavých válkách zase jednou rozpadla na řadu menších státečků. Avšak až o tisíc let později pronikla tato lokalita do vědomí badatelů, nejprve v Číně samé, a později i do vědomí vědců a zainteresovaných amatérů z celého světa. Jejich pozornost magicky upoutal jeden záhadami obestřený nález. Brzké ukončení jednoho stavebního projektu Psal se počátek roku 1972 a „studená válka" neblahé paměti mezi západními mocnostmi a komunistickými státy rozdělovala svět, ovlivňovala politiku i každodenní život. Spojené státy americké přešlapovaly ve svém dlouhodobém traumatu zvaném Vietnam na místě a přenesení konfliktu na jiné země v kritické oblasti se zdálo prakticky nevyhnutelné. Všude v Čínské lidové republice, která tehdy stála po boku severního Vietnamu nejen ideologicky, probíhaly spěšné přípravy na situaci, která by mohla nastat po rozšíření války v Indočíně severním směrem.V městě Čang-ša se průzkumný oddíl Lidové osvobozenecké armády rozhodl, že na úpatí Má Wang Dui vyhloubí štolu do staré pohřební mohyly. Bylo naplánováno, že na tomto místě bude zřízena nouzová nemocnice pro civilní obyvatelstvo i vojsko.Když se vojáci propracovali asi deset metrů do nitra hory, došlo znenadání k sesuvu půdy. Jakmile se prach usadil, objevili průzkumníci bělavě třpytivou substanci, z níž se nakonec vyklubal druh hlíny, který se za běžných okolností na tomto místě nevyskytoval. Vojáci nechtěně narazili na dosud neobjevenou hrobku a spěšně přivolali archeology z muzea Chu-nan. Na pokračování podzemní nouzové nemocnice se - přes nejistou politickou situaci oněch dnů - už nedalo ani pomyslet. Jen tak mimochodem si ale teď kladu otázku, jak by se dnes rozhodli naši političtí a vojenští odpovědní činitelé. Jistě by to nebylo ku prospěchu několika starých kostí a střepů, jak si zde dovolím poznamenat.Když jsem se svým vídeňským přítelem a spoluautorem Peterem Krassou během výzkumné cesty „zakázanou" Čínou v březnu 1994 navštívil Má Wang Dui, osobně jsme si prohlédli tuto štolu, která, ačkoli končí po několika metrech, dodnes svědčí o předčasném ukončení jednoho stavebního projektu.Už 16. ledna 1972, jen několik dní po výše popsaném náhodném objevu, byl ve východním sektoru uměle navršené hory vykopán hrob, později na plánku pohřebiště označený jako „hrob č. l". Až do úplného odhalení a zajištění veškerého obsahu však uplynuly ještě více než tři měsíce.Vykopávky byly oficiálně ukončeny 28. dubna 1972 a všechny nálezy byly převedeny za účelem konzervace a katalogizace do muzea Chu-nan.„Hrob č. 2" se nacházel v západním sektoru komplexu, zatímco „hrob č. 3" zpočátku odolával svému objevení. Během odhalování „hrobu č. l" byl totiž zasypán zeminou.Ve všech třech hrobech byly odkryty velmi bohaté i obsažné nálezy, jejichž senzační charakter se nám pozvolna odhaluje teprve nyní, na přechodu k třetímu tisíciletí. „ Levitující mumie V ústřední komoře prvního hrobu byla nalezena konstrukce čtyř uměle prokládaných sarkofágů, které byly směrem k nitru hory chráněny proti vlhkosti izolační vrstvou dřevěného uhlí. Uvnitř těchto rakví byla objevena ženská mumie, která se vznášela v osmdesáti litrech jakési nažloutlé tekutiny. Na informačních tabulkách v muzeu Chu-nan, kde také mumie našla místo svého posledního spočinutí, se návštěvníci dovídají, že složení oné tekutiny se dodnes nepodařilo stanovit.Tato tekutina sloužila nepochybně ke konzervování mrtvoly. Zesnulá byla 1,54 m vysoká a vážila - v okamžiku svého objevení -přesně 34,3 kilogramu. Ať už tuto mrtvolu připravoval pro onen svět kdokoli, svému dílu rozuměl naprosto dokonale. Buněčná struktura a struktura všech vnitřních orgánů, jak bylo zjištěno při pitvě, provedené na lékařské fakultě univerzity v Čang-ša, vykazovaly stále vynikající stav. Svaly byly ještě dokonale pružné, a ani nažloutlá pokožka nebyla nijak jinak zabarvena. Lékaři označili za skutečný zázrak, tato mumie přestála tak dlouhou dobu v bezvadném stavu. Je nesporné, že konzervační technika, která byla v daném případě použita, je jedinečná. Leckterá egyptská vzorová mumie je ve skutečnosti pouhou troskou - vždyť jsou to koneckonců jenom bandáže, co ji jakžtakž udržuje pohromadě.Archeologům se podařilo zjistit, že nalezená mrtvá žena se jmenovala Sin-žui. Za života byla manželkou Li Čanga, vysoce postaveného šlechtice z národa Dai (Thai), který během období západní dynastie Chán zastával úřad ministerského předsedy na dvoře prince ze Čang--ša. Roky pozemské existence Sin-žui se naplnily roku 168 př. n. L, tedy více než před 2160 lety.Ačkoli ve staré Číně nebylo umění mumifikace příliš rozšířeno, není podivuhodně dobře zachovalá mumie Sin-žui ani jedinou, ani nejstarší mumií v Říši draka. Teprve v roce 1981 byla v provincii Sin-ťiang nalezena další bezvadně uchovaná mumie. Odborníci odhadují, že „Young Lady of Loulan" je stará více než 6400 let, a proto ji lze směle srovnávat s mumiemi nejstarších egyptských dynastií. Mnozí vědci v Číně ji dokonce pokládají za nejstarší mumii na světě. Umění léčit a chirurgie Sin-žui byla za svého života vysoce postavenou osobou, dnes bychom řekli Věry Important Person (VIP). Není proto divu, že když ve věku dobrých padesáti let zemřela, provázela ji na cestě do záhrobního světa bohatá pohřební výbava.Nebyly to jenom předměty každodenní potřeby nebo umělecké hodnoty, které byly v této i dvou další hrobkách nalezeny. Bylo vykopáno i deset knih o medicíně, dokládajících neobvykle vysoký stav lékařského umění ve staré Říši středu. Je to okolnost, která mě už ne­jednou přiměla položit si otázku, nemáme-li fenomenální medicínské znalosti starých Číňanů dokonce pokládat za dar, který jim přinesli „bohové" z vesmíru.V akademických kruzích se v současnosti převážně zastává názor, že chirurgie nabyla své aktuální hodnoty teprve v novověkém západním lékařství, zatímco tradiční čínské léčitelství se oproti tomu omezovalo hlavně na výrobu léků. Rukopisy, nalezené v hrobním komplexu Má Wang Dui, nad veškerou pochybnost prokazují, že už před dvěma tisíci lety byly v čínské medicíně na pořadu dne složité chirurgické operace - úplně stejně jako na současných operačních sálech. V knize „Popisy 52 nemocí" nacházíme podrobné návody na provedení tak závažných operací, jako je odstranění nádoru a další rizikové zásahy do lidského organismu. A „Kniha o jedenácti druzích pulsu na rukou a nohou" představuje učebnici užité diagnostiky, která si v ničem nezadá s nejmodernějšími odbornými tituly. Jsou zde uvedeny přesné symptomy nezřídka letálně probíhající cévní choroby, kterou německý lékař a patolog dr. Ludwig Traube popsal a komentoval poprvé až v roce 1872.Už dávno je zcela zbytečné klást na tomto místě nepohodlné a nepříjemné otázky. Odkud pocházelo toto exaktní lékařské know-how, z něhož vycházely odborné publikace, objevené v Má Wang Dui? Odborné znalosti před téměř 2200 lety určitě nebyly k maní „na povel", nepochybně vycházely ze starších poznatků. Naše západní lékařská věda narazila na mnoho zde popsaných faktů teprve na sklonku 19. a počátku 20. století. Ale to ještě zdaleka není všechno! Poznatky o hvězdách - přímo z hvězd? V „hrobě č. 3" z Má Wang Dui byla objevena další kniha, jejíž obsah nedává představitelům současné etablované vědy spát. Je to rukopis „Oběhy pěti planet", na hedvábí zachycené tabulkové zpracování oběžných dob pěti „vnitřních" planet Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu kolem ústřední hvězdy našeho slunečného systému.Tyto záznamy prozrazují přímo neuvěřitelné vědomosti v oblasti astronomie. Jsou tu kupříkladu zaznamenány relativní polohy planet Venuše, Jupiteru a Saturnu za období let 246 až 177 př. n. 1. Mimořádná pozornost byla věnovány údajům o oběžné dráze naší sousední planety Venuše. Doba synodického oběhu - tak se označuje časový interval, po jehož uplynutí planeta znovu zaujme stejnou pozici, sledovanou v relativním vztahu ke Slunci - se zde udává v rozsahu 584,4 dne. Tato hodnota se odlišuje o pouhých 0,48 dne od synodického oběhu Venuše, který vypočetli současní astronomové (583,92 dne).Obsah těchto fenomenálních písemných záznamů se připisuje astronomům Gan Deovi a Si Senoví. Byli to dva geniální vědci z neklidného období „soupeřících států" (475-221 př. a. 1.). V Číně jsou tyto akribické záznamy planetárních pohybů pokládány za nejstarší astronomické knihy na světě.Ale stejně tak jsou rovněž dalším příkladem znalostí, které nelze vysvětlit klasickými konzervativními teoriemi, protože pocházejí z epochy, kterou s oblibou označujeme epochou barbarství a temného nevědění. Naskýtá se tak otázka, která se ostatně opakuje tak často, že je teď snad už banální. Odkud, z jakého pramene pocházejí tyto vědomosti, které nás pokaždé nevýslovně ohromují a otřásají v základech naším zdánlivě jednolitým a nenarušitelným způsobem chápání světa? Nemáme snad opět co činit s dary oněch „bohů" a „nebeských synů", kteří sestoupili z kosmu a nám, lidem, pomohli nastoupit vlastní cestu? Kartografie z oběžné dráhy? Další senzační nález se podařilo učinit rovněž v „hrobě č. 3" z Má Wang Dui. Profesor Wang Ši-ping z provinčního muzea v Si-anu mě a Petra Krassu při našem pátrání po legendami obestřených pyramidách upozornil na objev, který se mezi profesorovými kolegy postaral o značný rozruch. V tomto případě jde o topografickou mapu na jemném hedvábí ve tvaru čtverce o délce strany 96 centimetrů. Jsou na ní zachyceny oblasti vzájemně sousedících provincií Kuang-si, Kuang-dong a Chu-nan. Přesně řečeno pokrývá tato mapa území od okresu Dao-si-an v provincii Chu-nan přes údolí řeky Siao až k okolí města Nan-chai v provincii Kuang-dong. Mapa byla pořízena v měřítku l : 180 000 -a je přitom neuvěřitelně přesná!V Si-anu se profesor Wang občas uchyloval k tajuplným narážkám, které notně povzbudily naši zvědavost. Doslova nám sdělil: „Kdyby to neznělo tak fantasticky, muselo by se říci, že vzorem pro tuto mapu byly satelitní snímky, pořízené před tisíciletími z neznámé kosmické lodě na oběžné dráze kolem Země."Po těchto slovech, pronesených navíc seriózním vědcem, jsme se museli nejprve pořádné nadechnout, abychom dokázali jeho postřeh jaksepatří strávit. V našem badatelském životě patří skutečně k zázračným okamžikům osvícení, když naši současníci, ověnčení nejvyššími akademickými hodnostmi, nesáhnou po přímo se nabízejícím „rozumném" vysvětlení, nýbrž v zásadním protikladu k tomuto standardnímu očekávání začnou zvažovat i možnosti v duchu „fantastického realismu".A opravdu - srovnání s moderním snímkem například ze satelitní družice NASA nám odhalí přímo ohromující shody... Všechny říční zákruty nejen naprosto přesně odpovídají moderním mapám, ale navíc jsou zde patrné četné další detaily navíc. Na mapě z Má Wang Dui zjistíte i průběh vyschlých řečišť. Jsou vyznačena mírně světlejší barvou, která se přesto výrazně odlišuje od základního barevného odstínu Dnes už známe možnosti, které nám kartografie skýtá z velké výšky - takto je možné rozpoznat i detaily, které pozorovatel na pevné zemi nikdy neuvidí. Archeologové tímto způsobem dospěli k nálezům, které už zemský povrch i bujná vegetace dávno pohltily. Na snímcích z ptačí perspektivy se opět vynořily v podobě vybledlých nejasných obrysů.A dokonce i neobvyklým zorným úhlům pohledu přístupný vědec v Si-anu s neotřesitelným klidem přiznal, že mezi nebem a zemí existuje spousta věcí, které ani exaktní věda nedokáže vysvětlit. Kéž by se všechny akademicky pomazané hlavy snažily o podobnou upřímnost, místo aby se tvářily tak, jako by osobně byly přítomny u všech historických procesů a událostí! Wang Ši-ping použil během našich rozhovorů pojem „tajná kultura". Našel tak pouze termín pro onu „pomoc ve vývoji", kterou nám, lidem, v pradávných dobách poskytli „bohové". Profesor Wang se ostatně kloní k domněnce, že topografická mapa z „hrobu č. 3" je pouhým zlomkem celého kartografického zpracování Číny z prehistorické epochy.Porovnání staré mapy, objevené v bezmála 2200 let starém hrobě, s moderními satelitními snímky je nanejvýš provokativní. Přirozeně v žádném případě netvrdím, že tato pohřební výbava představuje vesmírnou fotografii - to by se vlastně mělo rozumět samo sebou. Existo­val však vzor tohoto ohromujícího nálezu, který byl donekonečna kopírován? Byl tímto vzorem satelitní záběr? Teď už je třeba vyřešit „jenom" otázku,kdo před celými tisíciletími disponoval odpovídajícími technickými možnostmi. Signály z vesmíru? Nejspíš to bude znít absurdně, ale existují konkrétní indicie, že podobné odvážné myšlenkové pochody mají naprosto reálný základ. V žádném případě nelze vyloučit, že ona létající tělesa neznámé inteligence dodnes cílevědomě krouží v našem slunečním systému!V prosinci 1927 informovali Američané Taylor a Young norského profesora Carla Stórmera o tom, že se jim podařilo během experimentů s radiovlnami zachytit podivně zpožděné signály z nedalekého kosmického okolí Země. Norský odborník na elektromagnetické vlny se vzápětí spojil s Holanďanem Van der Polem, vedoucím experimentálního oddělení u firmy Philips v Eindhovenu. 25. září 1928 oba profesionálové zahájili celou řadu pokusů. Vždy v přesném třicetisekundovém intervalu vysílali radiové signály o různých vlnových délkách.Uplynuly neuvěřitelné tři týdny a 11. října byly tytéž signály zaznamenány na příjmu - ovšem se signifikantním zdržením „ozvěny", pohybujícím se mezi třemi a patnácti sekundami. 24. října 1928 se - rovněž s charakteristickými časovými posuny - podařilo zachytit dalších čtyřicet osm původně odvysílaných signálů. Ohromení experimentátoři Van der Pól a Stormer se obrátili o radu na celou světovou odbornou veřejnost.Vznikla samozřejmě celá řada spekulací, které se snažily vysvětlit časově posunuté zpětné vysílání krátkovlnných impulzů. Bylo uvá­děno kosmické záření, anomálie ve stratosféře, ale také odrazy od povrchu Měsíce, případně dalších nebeských těles. Tímto způsobem však nikdo nepokročil ani o píď, protože mysteriózní ozvěny se vyskytovaly v rozdílných intervalech. V roce 1929 se tento úkaz opakoval 14., 15., 18., 19. a 28. února a rovněž 4., 9., 11. a 23. dubna. Tyto ozvěny zaznamenali různí vědci na celém světě. Například norský učenec Stormer zachytil během patnácti minut následující příjmové intervaly (v sekundách): 15 _9_4_8-13-8-12-10-9-5-8-7-6-12-14-12-8-12-5-8-12-8-14-14-15-12-7-5-5-13-8-8-8-13-9 -10-7-14-6-9-5-9. Odpovídající pozorování se opakovala i v letech 1934, 1947, 1949 a 1970. Počátkem sedmdesátých let byl na tento záhadný úkaz upozorněn skotský astronom Duncan Lunan, který se rozhodl, že se bude zpožďováním těchto signálů důkladně zabývat. Lunan rozhodně nebyl žádným bezvýznamným ctižádostivcem, který by se přehnanými či šokujícími postřehy pokoušel na sebe upozornit sdělovací prostředky. Na začátku sedmdesátých let zastával funkci prezidenta „Scottish As-sociation for Technogy and Research", takže ho můžeme považovat za velmi seriózní kapacitu ve své odborné oblasti.Výsledek Lunanových výzkumů byl senzační a neuvěřitelný. Radiové ozvěny z 11. října 1928, které zanesl do sekundové mřížky, vedly ke vzniku hvězdné mapy, zachycující 103 světelné roky (l světelný rok - 9,461 bilionů kilometrů) vzdálenou sluneční soustavu Epsilon Bootisl Astronom neustále velmi pečlivě a svědomitě ověřoval všechny své údaje, aby vyloučil případné omyly. Rovněž vyhodnotil následně zachycené radiové signály - a i zde zažil nevýslovné překvapení. Nakonec měl k dispozici šest podrobných hvězdných map. Vždy šlo o zvětšeniny kosmického prostředí v okolí hvězdného systému Epsilon Bootis - pokaždé ovšem z mírně pozměněné perspektivy. „ Vyzvědači" z jiné planety? Ať už závěry zmíněného skotského astronoma znějí jakkoli fantasticky, profesor R. N. Bracewell z Radioastronomického institutu Stanfordské univerzity v Kalifornii uvažoval o podobném scénáři už v roce 1960. Bracewell tehdy bez sebemenších emocí konstatoval: „Pokud by nějaká mimozemská inteligence chtěla s námi navázat kontakt, uskutečnila by to podle všeho prostřednictvím časových posunů radiosignálů." A o dobré desetiletí později komentoval tentýž badatel neuvěřitelné výsledky skotského astronoma Duncana Lunana následujícími slovy: „Mapy, které byly sestaveny na základě Lunanova rozboru, můžeme vykládat jako možnost spojení s mimozemskou inteligencí. Chci--li někomu, jehož jazykem nemluvím, sdělit, odkud pocházím, bude nejlépe, když k tomu použiji obraz... Sondu, kterou Lunan popsal, nemůžeme ze Země pozorovat ani pomocí nejsilnějších teleskopů. Ostatně ani těmi nejsilnějšími dalekohledy nevidíme vlastní kosmické sondy, kroužící kolem Měsíce. Duncan Lunan zveřejnil výsledky svých propočtů roku 1973 v časopisu „Spaceflight" pod titulkem „Space-Probe from Epsilon Bootis". V následujícím roce byly vydány v knižní podobě.30 Tímto dílem šokoval vědecký establishment na celém světě. Skotský vědec totiž dospěl na základě konstelace stálice Epsilon Bootis na hvězdných mapách k závěru, že v našem slunečním systému se už přibližně 12 600 let nachází umělý satelit, vytvořený vyspělejší civilizací, která cestuje vesmírem. Tento satelit je údajně naprogramován tak, že reaguje na radiové vlny z planety Země, jakmile je jeho poloha na oběžné dráze pro takový příjem příhodná.Signály, pocházející z třetí planety našeho slunečního systému, jsou prý registrovány a poté s úmyslným zpožděním vysílány nazpět na téže vlnové délce. Takový postup prozrazuje předvídavost a strategii. Ony neznámé inteligence nepochybně vědí, že biologický druh, který na zeměkouli převládá, se bude technicky vyvíjet. Dříve či později tedy příjemci podobných signálů musí přijít na to, že „tam nahoře" něco nesouhlasí - a jistě se budou snažit přijít této záhadě na kloub. Šok pro vědu Ať už hypotetická kosmická sonda pochází od kohokoli, musela být v bezprostředním kosmickém okolí naší planety umístěna záměrně. A představitelé mimozemské inteligence, kteří to takhle zařídili, v té době nepochybně navštívili Zemi. Když Duncan Lunan v sedmdesátých letech vystoupil se svými závěry, přijala to celosvětová odborná veřejnost jako provokaci nejvyššího stupně.Nebyly snad krátce předtím odmítnuty knihy jakéhosi Ericha voň Danikena, Roberta Charrouxe nebo Petera Kolosima, kteří se pozitivně vyrovnávali s možností návštěvy mimozemských inteligencí na naší planetě v minulosti, jako neudržitelné spekulace? Jak velký musel být nyní šok, když na stejné kacířské myšlenky přišel kdosi z řad etablované vědy, a navíc projevil neuvěřitelnou drzost a publikoval je!A tak o sobě spěšně dala vědět falanga odpůrců a hlasatelů dementi, kteří neskrývali, že se pokusí vystoupit s údajným protidůkazem. Dodnes nám ho jaksi zůstali dlužní. Toto ctihodné panstvo konstatovalo s nejhlubším přesvědčením, že Lunan se nepochybně prostě a jednoduše zmýlil a záhadné časové posuny signálů lze bezvýhradně vysvětlit „přirozenými příčinami" ve stratosféře. Podle této vskutku zdrcující logiky by se všechny naše rozhlasové a televizní programy musely vyznačovat svébytnou samostatnou existencí a celosvětový radiový provoz by musel zaniknout v chaosu nesouměřitelných časových posunu! A co ony hvězdné mapy? „To všechno je jenom náhoda," dodali snesně tito moderní potomci inkvizice.Vzápětí - bohužel příliš rychle - se kolem tohoto objevu statečného astronoma, který zpochybnil dosavadní chápání světa, rozhostilo hrobové ticho! A tak se znovu podařilo smést nepříjemné skutečnosti ze stolu a pohřbít je pod neprostupnou stěnou mlčení. Snad i sami „záhadologové" by podlehli této mocné cloně zapomnětlivosti, kdyby se nedověděli o staré čínské mapě, jež pozorovateli zprostředkovává dojem satelitního snímku z velké výšky. Je moc dobře, že tuto domněnku nejprve vyslovil nepochybně povolaný vědec. Tato prastará mapa visí na stěně v muzeu Chu-nana - podobně jako o poschodí níže uložená mumie Sin-žui, zesnulé před bezmála 2200 lety - stále odolává všem pokusům o vyřešení tajemství, jehož je mlčenlivým nositelem.



Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky