Stará mapa, Antarktis a Atlantis

Z knihy Tajemné události před potopou od Walter-Jorg Langbeina. V istanbulském muzeu Topkapi se příležitostně vystavuje mapa Piriho Reise - a většina návštěvníků si jí vůbec nevšimne. Přitom jde o skutečnou raritu a jednu z největších záhad. Na této mapě, pořízené roku 1513, je zobrazen přesný obrys pobřeží Antarktidy, jak nyní probíhá pod ledem.

Kemal Reis byl koncem 15. století v celém Středomoří obávaný a nenáviděný pirát. Jeho sultán se vzdal veškerých nadějí, že by tohoto psance někdy postavil před řádný soud a nechal ho odsoudit. Proto ho povolal do státních služeb. Starému dobrodruhovi však připadal státní žold příliš nízký; navíc pravděpodobně potřeboval adrenalinové šoky, které mu poskytoval život námořního piráta. Každopádně nezapomínal na staré „řemeslo" a občas si jím trochu přivydělával. Roku 1501 vzal Kemal na velkou plavbu svého mladého synovce a u Valencie přepadl sedm španělských plachetnic. O deset let později přišel při ztroskotání lodě u Naxu o život. Synovec Reis zůstal, podobně jako jeho strýc, věrný moři. Jako zkušený námořník nejprve podporoval Yavuse Selima (1512-1520), později Sulejmana II. Dotáhl to až na admirála a velitele flotily, navíc se stal váženým, ba dokonce obdivovaným vědcem. Kromě své mateřštiny plynně hovořil řecky, portugalsky, italsky a španělsky. Jeho práce o využití plachet ve větru se záhy stala ve svém oboru standardní námořnickou příručkou. Jako jeden z mála svých současníků podnikal daleké plavby, které ho přivedly až do Perského zálivu. Roku 1551 byl jmenován velitelem egyptské flotily a obsadil ostrovy v Hormuzském průlivu. Po složitých vyjednáváních se obyvatelé ostrovů z okupace vykoupili. Bylo zapotřebí tří lodí, aby bylo možné odvézt bohatou válečnou kořist. Těsně před návratem do vlasti zastihly Piriho Reise špatné zprávy. Dověděl se, že se mu portugalská flotila chystá odříznout cestu. Piri Reis bleskově zareagoval, osmadvacet ze svých jedenatřiceti lodí poslal nazpět do Al-Basry a se třemi loděmi naloženými poklady vyplul k Suezu. Lstí se mu podařilo prolomit portugalskou blokádu, přišel však o jedno ze tří plavidel. Po návratu do Egypta ho však nečekalo žádné triumfální uvítání. Jeden z jeho intrikánských protivníků totiž oznámil sultánovi, že Piri Reis vyplul s 31 loděmi, ale vrátil se s pouhými dvěma. Za tento naprostý nezdar nesl jako velitel flotily plnou odpovědnost a musel být tudíž nelítostně potrestán. Pomluvač se samozřejmě zapomněl zmínit o tom, že zbylé dvě lodi se doslova prohýbají pod poklady. Sultán Sulejman II. se strašlivě rozzuřil a nechal Piriho Reise v požehnaném věku 84 let bez váhání popravit. Koncem dvacátých let našeho století byl v istanbulském paláci Topkapi zaměstnán německý teolog Adolf Deissmann. Jedním z jeho úkolů bylo studovat staré mapy a doporučovat je ke katalogizaci v knihovně muzea. Devátého října 1929 obdržel od ředitele instituce celý balík starých zaprášených map, na něž se celá staletí zapomnělo; každopádně je nikdo nepoužíval. Později vyšlo najevo, že mezi nimi| byla i mapa, kterou admirál Piri Reis nakreslil už roku 1513. Rozluštěná mapa Přesněji řečeno šlo o fragment mapového listu o rozměrech 85 * 60 centimetrů, jenž byl dokonce opatřený stručným textovým aparátem. Téměř ve stejném okamžiku, kdy byla mapa Piriho Reise objevena, upadla znovu v zapomnění. Až roku 1956 narazil M. J. Walters z Úřadu pro hydrografii při americkém námořnictvu na faksimile této mapy. Kapitán ve výslužbě a profesionální kartograf Walters, odborník na sestavování map Arlington Millery a P. R. Linehan, seismolog a pracovník Boston College, nalezenou mapu důkladně prozkoumali. Dospěli k neuvěřitelnému výsledku - mapa Piriho Reise je v některých oblastech velice přesná. O tomto výzkumu se doslechl profesor Charles H. Hapgood z Keene State College. S několika svými studenty zkoumal vzácný nález celých sedm let. Na první pohled se jim zdálo, že mapa je naopak značně nepřesná. Bylo otázkou, zda se vůbec vyplatí se jí podrobněji zaobírat. Nesvědčí spíše o nedostatečných zeměpisných znalostech svého autora? Nakonec se však ukázalo, že mapa Piriho Reise, rozluštěná pomocí speciálních kartografických prostředků, je kupodivu až neuvěřitelně přesná. Fantastické ovšem bylo to, že téměř bez chybičky byla na ní zakreslena pobřežní linie Antarktidy, a sice tak, jak probíhá pod věčným ledovým příkrovem. Tvar tohoto pobřeží byl určen až roku 1957, kdy probíhal tzv. Rok geofyziky, a to pomocí echolokace. Podobné nejmodernější technické a vědecké postupy a přístroje samozřejmě Piri Reis léta Páně 1513 určitě k dispozici neměl. Jak tedy mohl v onom roce 1513 znát přesný obrys pobřeží, skrytého pod silným ledovým krunýřem? Ze stručných vysvětlivek na okraji této mapy jed¬noznačně vyplývá, že původně existovalo cosi jako atlas. Většina tohoto souhrnného kartografického díla se v průběhu staletí zřejmě ztratila. Pravděpodobně vzaly za své i autorovy poznámky, které by nám možná prozradily, jak svého času řešil záhadu Antarktidy. Vzhledem k tomu, že nám chybějí základní informace, můžeme jenom spekulovat. Využíval snad Piri Reis „nadsmyslových" schopností a dokázal tedy jasnovidecky „nazírat" polární oblast bez ledu? Nebo využíval starší mapy, které v podstatě jenom okopíroval? Takové předlohy by ovšem musely být nesmírně staré! Howard Z. Obermeyer, velitel amerického vojenského letectva, konstatoval: „Pobřežní obrysy byly nepochybně kartograficky zpracovány dříve, než se Antarktis pokryla ledem. Led v této oblasti je v sou¬časnosti silný asi míli. V nejmenším netušíme, jak se údaje na této mapě slučují s geografickými a kartografickými znalostmi z roku 1513." Nepomůže nám třeba ona poznámka na samotné mapě Piriho Reise? Mnozí kritikové ji uvádějí jako důkaz autorovy neznalosti. Přímo na místě, kde je pobřeží Antarktidy neuvěřitelně přesně zakresleno, se totiž dočítáme: „O této zemi se říká, že v ní panuje velké horko!" S neskrývanou uštěpačností upozorňoval na tuto poznámku i svého času prominentní Dänikenův protivník Gerhard Gadow, jenž ovšem dnes upadl v zapomnění. Velké horko v Antarktidě? Piri Reis v Antarktidě zřejmě nikdy nepobýval. A tak se znovu ptám: Neměl k dispozici mapy a záznamy pocházející z doby, kdy byla Antarktis bez ledového příkrovu a kdy tu skutečně panovalo horko? Připadá vám to nemožné? Atlantis v Antarktidě? Roku 1989 předstoupili spisovatelé Thomas Riemer a Fritz Nestke před veřejnost s neobvyklou tezí. Ve své objemné knize o Atlantidě oba autoři tvrdí, že Atlantis ležela v Antarktidě - před vytvořením současného ledového příkrovu. Měl Platon (427-347 př. n. 1.) při svém popisu Atlantidy skutečně na mysli Antarktidu? V Platonově řeckém originálu můžeme najít četné indicie, které tuto tezi podporují. Odhalíme je však až při doslovném překladu jeho díla. Podobně jako u všech textů i v daném případě platí, že nikdy neexistuje pouze jediný správný překlad. Vždy máme co činit s celou řadou možných variant překladů, jak se kupříkladu zjistilo při převodu hebrejského originálu Starého zákona do současné němčiny. Záleží na konkrétním překladateli, jakou variantu zvolí. Mnozí překladatelé si bohužel počínají tak, jako by jejich verze překladu byla jediná správná a platná. V Platonově dialogu Timaios (25 D) se dovídáme, že moře u Atlantidy už nebylo po zmizení záhadného kontinentu splavné, protože - a teď je možných několik překladů - tam bylo „obrovské množství bahna" nebo - znovu upozorňujeme, že i tento překlad je správný - „moře bylo zamrzlé". Fritz Nestke a Thomas Riemer nesmírně důkladně a podrobně analyzovali Platonův řecký originál. V souvislosti s Atlantidou stále naráželi na zmínky, které podle jejich názoru popisovaly, jak se mytická země ponořila pod věčný led. Je nesporné, že Platon datoval zánik Atlantidy do období kolem roku 8500 př. n. 1. Nedošlo tehdy k opětovnému vytvoření ledového příkrovu po období mírného klimatu, kdy byla Antarktis bez ledu? Tato fáze oteplení započala zhruba před 12 000 lety. Připomeňme si, že tehdy tály ledovce a celosvětově způsobovaly v nejrůznějších oblastech regionální záplavy. Záhadná Sfinga byla přitom silně poškozena - a pyramidy v americkém Wisconsinu zmizely pod vodní hladinou jezera, jež se nad nimi uzavřela! Neměl třeba Platon k dispozici nějaké prastaré prameny o Atlantidě? Nepoužil Piri Reis podobná tradiční podání z šerého dávnověku? A nenavštívili tehdy, přibližně před 12 000 lety, naši planetu mimozemšťané, kteří přiletěli z hlubin vesmíru?



Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky