Šarlatáni 2

Z knihy Rozulení od Jo Conrada.
Kdo má strach z HIV?
Ačkoliv většina lidí se dnes domnívá, že vědí, co je to AIDS a jak se před ním chránit, existují dva alternativní náhledy, zastupované různými odborníky: jedni vážně tvrdí, že AIDS vzniklo uměle vytvořeným a vypuštěným virem. Druzí jsou přesvědčeni, že AIDS není vůbec způsobováno virem, nýbrž jen lidé s beztak už oslabe¬ným imunitním systémem dostanou tuto „přeludnou nemoc". Dva náhledy, které se ani nemohou víc lišit. A přesto pro oba existují indicie, které je třeba brát vážně.

V každém případě nemáme u AIDS co do činění s podstatným jménem, nýbrž se zkratkou (Acquired Immuno-Deficiency Syndrome), přičemž S znamená syndrom. A nic jiného to není, protože u nás se k tomuto syndromu počítá 29 různých nemocí. Mezi nimi i herpes. Tzn. že pokud máte herpes a při HIV testu ještě navíc dostanete pozitivní výsledek, máte pro příště AIDS - a zároveň v budoucnu už jen pramalou radost z této diagnózy. Přitom nejsou testy HTV nic, na co by se dalo s jistotou spolehnout: v různých zemích na světě existuje sestavení zcela různých proteinů, které se na vašem testovacím proužku HIV musí navázat. Jinými slovy, světoví vědci si nejsou zajedno, jak získáte HIV+. A k tomu se ještě pojí to, že oněch 29 nemocí, které se u nás počítají k AIDS, mohou být v jiných zemích zase zcela jiné. Všechno jasné? Mně taky ne.
V každém případě platí zajisté, že se před tímto podivným syndromem lze chránit kondomem. Už nějakou dobu ale existuje HIV test, který dokáže zjistit virus ve vzorcích slin. Takže co dál? Kondom i při líbání? A nechutná to odporně? Čili zase od začátku:
Historie vzniku AIDS poukazuje ponejprv na zárodek nákazy, uvedený uměle mezi lid. Krátce poté co zdravotnická zařízení provedla masová očkování proti hepatitis B v homosexuálních scénách v New Yorku, Los Angeles a San Franciscu, objevilo se počátkem osmdesátých let AIDS přesně v těchto oblastech. Světová zdravotnická organizace WHO provedla zároveň velkoplošné očkování proti neštovicím ve střední Africe. I zde se vzápětí objevilo AIDS, přičemž si zde ovšem nevybralo homosexuály jako v Americe, nýbrž chudé vrstvy obyvatelstva. Žádný „přirozený" virus by nebyl tak vybíravý.
Mnoho vědců, které je třeba brát vážně, jako virolog a nositel Nobelovy ceny Dr. Kary B. Mullis se oproti tomu domnívají, že teprve oslabená imunitní síla dává virům možnost „udeřit". V každém případě se v naší krvi nacházejí neustále všemožné viry, aniž bychom byli sužováni odpovídajícími chorobami. Mullis, který pro svoji práci o retrovirech hledal vědecké práce o HIV, se vyptával všech možných kolegů na takové texty. Všem se zdálo být jasné, že HIV způsobuje AIDS, ale nikdo mu nedokázal uvést vědeckou práci, která by to dokazovala. Ani dodnes neexistuje žádný vědecký důkaz, ale teze o vzniku AIDS prostřednictvím HIV se obecně uznává.
Nejznámější kritik této běžné teorie AIDS, Peter Duesberg, se domnívá, že homosexuálové, kteří v osmdesátých letech onemocněli na AIDS a tím definovali obraz nemoci, by se ve většině případů museli zařadit jakožto konzumenti drog do rizikové skupiny drogově závislých. Právě sexuálně aktivní a dobrodružní muži sahají k drogám, často k chemickým afrodisiakům, která se obecně nepočítají mezi drogy, ale narušují imunitní obranu. Zneužívání látek „neurčených k požívání" jako amylnitrát a další prostředky ke zvyšování rozkoše, drogy, medikamenty, nikotin, jedy v životním prostředí, nedostatek světla a pohybu, ale i očkování, dávají tělu velmi zabrat. Americký AJDS-aktivista Jon Rappoport popisuje případy lidí, kteří měli během víkendu vícero sexuálních partnerů a svými lékaři dostávali po celé roky (!) pravidelně předepisovaná antibiotika ze strachu před pohlavními chorobami, k tomu brali drogy a amylnitrát. Není obtížné pochopit, že takový způsob života zdraví spíše neprospívá.
Před amylnitrátem, u homosexuálů velmi oblíbeným, by vlastně musely homosexuální skupiny pomoci proti AIDS důrazně varovat, neboť lze doložit jednoznačnou statistickou souvislost mezi vdechovanou drogou a „oportunistickou nemocí" Kaposiho sarkomem. V některých US-státech je amylnitrát zakázaný, jelikož už samotné amylnaté dusitany jsou velmi nebezpečné. U nás se o tom nic nedozvíme. Proč? Sdružení pomoci proti AIDS nejsou velkou pomocí, jedná-li se o zamezení oslabení imunitního systému.
Nápadné je, že symptomy pacientů AIDS v konečném stádiu odpovídají přesně „vedlejším účinkům", uvedeným na cedulkách, přiložených k takzvaným medikamentům proti AIDS - AZT (retrovir) atd. -jako „vedlejší účinky".
V Africe dává lidem zabrat podvýživa, nedostatečná hygiena a bezstarostné zacházení s prostředky na potírání škůdců. Když víme, že západní chemické koncerny tam ještě prodávají přípravky na „ochranu" rostlin, které jsou u nás pro svoji jedovatost už dávno zakázány, a že vědomí o škodlivosti těchto prostředků není nikterak výrazné, lze chápat jejich nebezpečnost pro zdraví. V zemích třetího

světa se také velmi velkoryse zachází s antibiotiky. Většinou nejsou na předpis. Nemoci, které se mohou šířit až na základě zneužívání antibiotik, jako onemocnění salmonelózou nebo candidou albicans, jsou však CDC (Středisky pro kontrolu a prevenci onemocnění) přičítány AIDS. V Africe patří k definici AIDS také zcela jiné nemoci než u nás, totiž nemoci na základě nedostatečné výživy a špatné hygieny. V Africe může lékař zjistit AIDS i bez drahého HlV-testu, když jsou dány určité příznaky, např. úbytek váhy (slim-disease) nebo nevolnost, takže diagnóza, která je u nás definována nálezem HTV, je krajně pochybná.
Lidé náchylní ke krvácení, kteří onemocněli AIDS údajně „zamořenými" krevními konzervami, mají už oslabenou imunitní schopnost, jelikož pro pravidelné krevní transřuze dostávají prostředky potlačující imunitu a tělo trvale nezvládá přítomnost cizích bílkovin z cizí krve.
Virus, který údajně způsobuje AIDS, je patrně nejen zákeřný, ale též se nerad fotografuje, neboť ačkoli HIV platí už víc než deset let za původce AIDS, neexistuje ještě snímek pachatele. Proto si musíme klást otázku, zda už byl virus navzdory veřejným prohlášením vůbec izolován - nebo proč se musíme spokojit s pěknými grafikami - a zda všechna tvrzení ohledně rozšiřování a zamezování „nemoci" nejsou pouhou spekulací. Jediné exempláře údajného viru AIDS byly „objeviteli" HIV Montagnierem a Galiem předány výzkumným laboratořím. Zřejmě se nedaří ani množení v pokusech se zvířaty, takže tato „epidemie" nesplňuje ani Kochovy postuláty.
Obě tvrzení - to o umělém viru a to, že viry nejsou původci onemocnění - si nejprve zdánlivě přímo odporují. Přesto existuje vysvětlení, které obě teze sjednocuje: očkování - dokonce s předpokládaným uměle vytvořeným „vražedným virem" - samo o sobě nestačí k tomu, aby onemocnění propuklo. Neboť virus nemůže sílu imunitního systému oslabit, nýbrž teprve když pacient svou imunitní sílu oslabil, je náchylný pro zárodky onemocnění. Očkování se konala „náhodou" u lidí, jejichž imunitní síla nepatřila k nejlepším. Navíc hrají u nemocí zřejmě roli i myšlenky. Tzn. že když se někomu vsugeruje, že má v krvi smrtonosný virus, možná díky manifestaci stálých myšlenek skutečně onemocní. Naopak než u efektu placeba, kde jsou lékařem pacientovi předepsány tablety a kapky bez účinné látky a on se zázračně uzdraví. Pokud se tedy zamýšlelo testovat působení umělého viru, patřilo k tomu i šíření strachu -nebo spíše „panikaření", jak se zřejmě AIDS-propaganda musí označit, neboť nemoc se vůbec nešířila tak plošně, jak se čekalo.
Dejme tomu, že existují-li iniciátoři uměle vyvolané epidemie, pak vědí, aniž by to oznámili, že virus nelze nijak zadržet „bezpečným sexem". Neboť existuje test, který má zjistit HIV ve vzorcích slin. Jak by pak ale mohly kondomy ochraňovat?
Virové onemocnění by se muselo během více než deseti let vlastně rozšířit rovnoměrně po celém světě, jelikož známé rizikové skupiny nežijí izolovaně, nýbrž mají všemožné kontakty - jak sexuální, tak nesexuální - s lidmi z „ostatního" obyvatelstva. Přesto k očekávané epidemii nedošlo. Skutečně lze AIDS dodnes najít téměř výlučně v původních rizikových skupinách.
Rozšíření mezi prostitutkami není vyšší než u průměru obyvatelstva, ačkoliv zřeknutí se kondomu je spíš pravidlo než výjimka. AIDS se objevuje pouze u prostitutek, které samy požívají drogy.
Virové onemocnění by mělo navíc celosvětově podobné statistické rozšíření. V Africe vypadají statistiky ale zcela jinak než např. v USA nebo Evropě. Zatímco na Západě je 90 procent pacientů AIDS mužského pohlaví, v Africe je rozdělení pohlaví v poměru 50 na 50. Tak nespravedlivý virus není jinak znám. Je i spousta lidí, kteří žijí zdravě a čile s pozitivním HTV-testem.
Ono „S" v AIDS znamená syndrom. V podstatě to znamená, že lékaři nevědí tak docela přesně, s čím mají co do činění. Když to ale nějak pojmenují, není jejich bezmocnost tak nápadná. „A" znamená acquired, čili získaná, a tím se ocitá v rozporu s tvrzením, že je infekční, tedy přenášená virem.
Podle hlášení dpa byl nyní v USA připuštěn „OraSure HTV-1 Western Blot Kit", jímž lze zjistit HIV bez odběru krve ve vzorku slin. K čemu pak používat preventivně kondom, je-li virus přítomen i ve slinách a může se tedy přenášet i při líbání?
Musíme si uvědomit, že AIDS je i otázkou definice. Jelikož virus nelze jednoduše izolovat, přibírají se tzv. HlV-testy. Ty však při tomtéž vzorku krve dávají často různé nálezy. Tzn. že někdo

může být jednou zařazen jako HIV negativní, jednou jako pozitivní. Navíc testy nevykazují ani HIV ani HlV-protilátky, nýbrž jen určité povrchové proteiny, které mohou vznikat i díky protilátkám, které se vytvořily např. po očkování.
Na přibalených cedulkách u souprav HlV-testu skutečně stojí psáno, že pozitivní nález neznamená, že někdo má AIDS a že negativní nález neznamená, že AIDS nemá. Onemocnění, jehož diagnóza vyžaduje pozitivní HlV-test, který však zároveň - jak připouštějí sami výrobci testu - nemá jednoznačnou výpověď, lze označit jen za přelud.
U AIDS nemáme co do činění s jednoznačným obrazem nemoci. Definice se skutečně stále rozšiřuje. Mezitím je to 29 už dříve existujících nemocí, jež spadají pod AIDS, pokud je zjištěn nález HIV-pozitivní. K tomu patří zápal plic a herpes, nově i rakovina děložní-ho krčku. Což může jediný virus způsobovat 29 různých nemocí, které spolu nemají vůbec nic společného?
Jsou lékaři a vědci tak hloupí, nebo se nesrovnalosti dají vysvětlit pouze spiknutím vědy a průmyslu, které AIDS-virus uměle vytvořily, ale zklamalo je, že se choroba nešíří tak rychle, jak se čekalo, a proto se její definice musí neustále rozšiřovat?
Soukromý detektiv ze známého filmu pracoval při odhalování zločinů podle motta: „Look for the money." Vycházel právem z toho, že většina zločinů se děje z touhy po zisku a že je proto vždy užitečné zjistit, kdo má z čeho finanční zisk.
I zde se skutečně něco najde. Neboť „onemocnění" AIDS, které neexistuje, se dnes ve většině případů ošetřuje prostředkem, který nepomáhá: britská firma Wellcome vydělala s „medikamentem" AZT doposud přes miliardu dolarů, ačkoliv se jím ještě nikdo neuzdravil. Má tolik vedlejších účinků, že i zcela zdravý člověk by na ně během pár měsíců zemřel, jelikož usmrcuje veškeré rychle rostoucí buňky, čili právě ty, které tělu dávají sílu k imunitní obraně a samoléčbě. V prvních měsících ošetření se sice dosáhne zdánlivé zlepšení - což je i důvod, proč se testovací série s AZT předčasně přerušily, jelikož se mělo za to, že se konečně našel lék a medikament byl uvolněn pro trh. Po počátečním zlepšení však nastupuje pomalé a trýznivé umírání. Pacienti se medikamentu chytají jako tonoucí stébla a vydávají desítky tisíc ročně za ošetření. Zatímco připuštění medikamentů normálně vyžaduje roky trvající pokusy, dostal AZT svolení během šesti měsíců. A Německo si prakticky úplně ušetřilo jinak vyžadované vlastní přezkoušení.
Zatímco u někoho, v jehož krvi HTV nebylo prokázáno, se jedna z oněch 29 nemocí ošetřuje individuálně, ošetřuje se táž nemoc u HlV-pozitivního retroviry (AZT) a jinými AIDS-prostředky a pacientovi se tím bere možnost k samoléčbě. Dokonce zápal plic může vést k ošetřování buněčným jedem, který drive či později usmrtí pomalu každého. HIV-test, rozhodující o tom, zda se bude ošetřovat tak či onak, je lékaři předepsán většinou tehdy, když pacient např. uvede, že je homosexuální.
, Přitom lidi onemocní už strachem z viru, z pozitivního nálezu. Když lékaři někomu řeknou, že má v krvi nevyléčitelnou nemoc, která skončí smrtí, a člověk u myšlenky na nevyhnutelnost konce delší dobu setrvá, sotva udiví, když nakonec skutečně zemře.
Počátkem března 1994 zabil muž manželku a dvě děti a pokusil se o sebevraždu, jelikož měl strach, že je nakazil. Ačkoliv nebyl důvod. Nebyl HlV-pozitivní, jen se to domníval. HlV-pozitivním těhotným se často radí k potratu, ačkoliv jen 10-20 % dětí se narodí jako rovněž HlV-pozitivní - respektive jsou jako pozitivní testovány. Rozsudek smrti vězí patrně v myslích, ne ve viru.
Obrovská lobby zamezuje očividně objektivnímu zpravodajství. Pokud uvážíme, že lékaři dnes získávají odborné vědění na seminářích sponzorovaných farmaceutickými firmami nebo z odborných časopisů financovaných farmaceutickou reklamou, lze skutečně pochybovat, zda mají ještě možnost vytvořit si objektivní názor. Rock Hudson a Freddie Mercury by možná mohli ještě žít, kdyby měli možnost informovat se rozsáhle a ne se zaměřením na určité zájmy. Americký homosexuální aktivista John Lauritsen dokonce tvrdí, že všechny chybné informace o AIDS se rozšiřují vědomě, aby se určité menšiny mohly přenechat fatálnímu osudu: feťáci a homosexuálové na Západě, černoši v zemi s bohatými zdroji nerostných surovin v Africe.
Christian Joswig ktomu píše: „Údajně měla .epidemie AIDS' propuknout 1980/81 v USA u homosexuálních mužů. To, co tenkrát

ale skutečně začalo, byl fakt, že se u těchto nemocných mužů tvrdilo, že předtím byli zdraví, najednou zcela náhle onemocněli a že je nevysvětlitelné, proč jsou teď nemocní. Jednoduše se tvrdilo, že příčinou musí být nějaký mikrob. Ve skutečnosti byli ale ti muži nemocní, protože po celé roky konzumovali mnoho různých drog v neuvěřitelných množstvích a směsích. V nemocnici byli navíc ještě zcela nesprávně ošetřováni, čímž se jim uškodilo ještě víc, než jak si už uškodili sami. Katastrofální neschopnost lékařů pak byla zastřena tím, že obě nemoci pneumonie Pneumocystis carinii a Kaposiho sarkom byly sloučeny v tento ominózní syndrom a veškerá vina se prostě svalila na údajně zlého mikroba.
,Aids' jakožto entita, jako pevně vyznačená nemoc, vůbec neexistuje. Existuje pouze zmatený výčet 29 nemocí, komplexů symptomů a komplexních diagnostických definic, který má označení , syndrom získané imunitní slabosti'. To není diagnóza, nýbrž definice případu syndromu AID. Tato definice je abstrakcí, jíž se nelze nakazit a na niž nelze onemocnět a zemřít. AIDS, čili, získaný syndrom imunitní slabosti', je ve skutečnosti jen vylhaná hypotéza o epidemii. Kdyby ostatně u člověka vůbec nějaká HIV způsobená imunitní slabost existovala, nesmělo by na seznamu, nazývaném , syndrom získané imunitní slabosti', stát pouze těchto 29 nemocí, nýbrž musely by pak v něm být správně uvedeny všechny nemoci, které člověk kdy vůbec může dostat.
Ale dokonce samo HIV neexistuje. HIV je prostě jen vymyšlený přelud! Když od roku 1980 badatelé na celém světě pátrali po předpokládaném viru, který měl být údajně příčinou imunitní slabosti, vyšla v roce 1983 ve vědeckém časopise Science, č. 220, na stranách 868-871 práce výzkumné skupiny z Pasteurova institutu v Paříži, jejíž vedoucí je profesor Luc Montagnier. Název práce zni „Isolation of a T-Lymphotropic Retrovirus from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndrome (AIDS) ". Údajně izolovaný virus byl nazván LAV (Lymphadenopathy Associated Virus). V následujícím tiskovém prohlášení oznámil profesor Luc Montagnier, že tento LAV nemůže být příčinou AIDS.
Ale ve skutečnosti francouzští badatelé vůbec žádný nový virus neobjevili respektive neizolovali. Korektní virologové tvrdí, že objevili nový virus teprve tehdy, když virus, předtím neznámy, je korektně fotograficky dokumentován jako skutečny izolát když byly korektně dokumentovány virální proteiny, které tvori obal viru a jeho genetickou substanci. A to se v případe LAV vůbec nestalo. Zjisti se pouze aktivita enzymu reverzní transkriptasy a prtě se tvrdilo, že byl izolován nový virus. Jak je ve virologických kruzích běžné, byl/buněčné kultury LAV zaslaný odborným kolegům do zahraničí k posouzení. Takovou zásilku obdržel i profesor Robert C. Gallo na Národním rakovinném institutu USA (National Cancer
Institute, ^ ^ velkoryse uspořádané mezinárodní tiskově konferenci světově veřejnosti americkou ministryní zdravotnictví Marearet Hecklerovou zvěstováno, že badatel vlády Spojených států Robert C .Gallo objevil virus HTLV-II1(Human T-Lymphotrophic Virus Type III) a že tento virus je pravděpodobnou(!) príčinou AIDS (světovou zdravotnickou organizaci WHO přejmenováno později na HIV) Ale i Gallo zjistil v buněčných kulturách získaných , z Francie jen aktivitu enzymu reverzní transkriptasy a jinak nedokázal izolovat žádné virální struktury. Presto se od roku 1984 celosvětově tvrdí i věří na existenci HIV ačkoliv dodnes jediný badatel HIV/AIDS nemůže předložit snímek izolovaného HIV Ani jediný badatel HIV/AIDS nemůže dokázat, že HIV skutečně existuje!
Údajná souvislost, že HIV způsobuje AIDS, je tedy na 100% bezpředmětná. Neexistující virus není příčinou neexistujícího onemocnění! Samozřejmě existují Udě, kteří jsou nemocni, a lide hen zemřeli. Ale skutečné příčiny jejich nemoci, z michž se udělal komplex symptomů AIDS, jsou např. imunitu potlačující krevní produkty u lidí náchylných ke krvácení, nastavovaný znečištěny heroin z ulice u konzumentů drog, množstvím drog určovaný životni styl u male skupiny homosexuálů stejně jako hlad a nedostatek hygieny ve třetím světě. U pozitivně testovaných stačí k vyvolaní onemocněni neuvěřitelný psychický šok výsledku testu na zaklade strachu z domněle jisté smrti. Každého člověka lze v principu předefinovat na nemocného AIDS', pokud se bezpodmínečně chce. _
Zcela obzvlášť důležité je to, že onemocněni jsou ve vetšine případů léčitelná. Musí se ovšem ošetřovat celostně a přirozené.

Přitom se musí odstranit skutečné příčiny. Terapie, které skutečně dokážou léčit to, co se nesprávně nazývá ,Aids' jsou propagátory AIDS zamlčovány. Vždyť AID je miliardový obchod se strachem, vystavěný na obrovské hromadě lží. A tento obchod žije především z toho, že , Aids' je údajně nevyléčitelná nemoc. To je ta nejhorší lež ze všech!
Z mnoha z doposud zemřelých ,Aids-pacientů' se stali postižení' bohužel jen kvůli hysterii kolem údajně smrtelné , infekce HIV. Takzvaný test HlV-protilátek (ještě nesprávněji označován jako Aids-test) nemůže prokázat HlV-protilátky a HlV-infekci už jen proto, jelikož HIV neexistuje. Takže nemohou existovat ani ,HIV-protilátky'. Při těchto testech se pouze zjišťují návaznosti částic z krevního séra pacientů na zcela nespecifické proteiny různých hmotností na testovacím proužku. Mnohá z těchto vyšetření se hodnotí na základě libovolně vymyšlených definic, jichž je ještě navíc na světě více různých, jako údajně , specificky pozitivní ohledně HlV-protilátek'.
Když je člověk takovým pozitivním nálezem prakticky prohlášen za syna smrti, nasazuje zde efekt voodoo. Kdo tento pozitivní nález nedokáže mentálně zvládnout a na toto smrtelné dogma věří, čeká už od té doby jen na propuknutí nemoci ,Aids' a na smrt. Když má ještě navíc tu smůlu, že se dostane do pařátů mafii AIDS, tj. ortodoxní školní medicíny' může se mu stát, že ho doslova popraví buněčnými jedy (AZT/Retrovir®, ddC/Hivid® & ddl/Videx®). Dostane např. předepsán buněčný jed Azidothymidin, který v Německu produkuje pod názvem Retrovir firma Glaxo/Wellcome v Burgwedelu. Tento Retrovir byl v letech 1963/64 vyroben za jediným účelem: usmrcovat živé buňky! Přesně to a nic jiného dělá AZT! Podváže zdvojování buněčné DNA, což je základní předpoklad buněčného dělení. Buňky kostní dřeně se poškodí, což vede k anémiím. Stejně tak se zničí buňky střevního epitele, které jsou nezbytné k přijímání potravy. Zničí se schopnost krve transportovat kyslík. Dochází k silné svalové atrofii a poškození plicních tkání. Pod medikací AZT se lidé prakticky udusí a vyhladoví. Tyto věci jsou uvedeny na přiloženém lístečku u AZT jako možné vedlejší účinky. Ve skutečnosti to není nic jiného než hlavní účinky tohoto buněčného
jedu, neboť jak známo, člověk sestává z živých buněk, které by vlastně měly všechny nadále žít a dělit se. Těmito katastrofálně nesprávnými pseudoterapiemi jsou obelhaní lidé neschopnými lékaři zevnitř zcela otráveni a podle předpisu jsou z nich učiněny oběti AIDS.
Na AZT zemřeli již po příšerných mukách Freddie Mercury, Arthur Ashe, ruský tanečník Rudolf Nurejev a mnoho tisíc dalších lidí. Mnozí další bohužel věří celému tomu AIDS-podvodu a požadují důrazně předepisování těchto buněčných jedů. Tak se africkým ženám v Anglii hrozí vyhoštěním, když své děti nedají do AZT-pro-gramů, jimiž se má údajně zkoumat profylaxe. To je dodnes brutální strategie farmaceutického koncernu Glaxo/Wellcome (výrobce AZT). Já tomu říkám genocida!"
Zdá se, že náhlé objevení AIDS hovoří pro uměle vyrobený virus a neodporuje tezi, že viry nejsou samojedinými původci nemocí, když jsou známy souvislosti: očkování vždy oslabují imunitní systém. U lidí, jejichž imunitní sílaje už beztak díky nezdravým vlivům ochablá, může přídavné zatížení očkováním znamenat prozatímní „K.O." pro zdraví. Tak cílená masová očkování beztak už zatížených skupin lidí nezůstávají bez následků. Může to být náhoda, že se oběťmi stávají jen nemilí černoši, feťáci a homosexuálové, ale může to být i úmysl někoho, kdo o těchto souvislostech ví.
Dejme tomu, že existuje skutečně uměle vytvořený „vražedný virus" - není pak fantastické, že samoléčivé síly člověka jsou zřejmě tak silné, že většině lidí vůbec nemůže ublížit a že onemocní jen ti, jejichž imunitní sílaje už oslabena jinými faktory?
Prevence proti AIDS propaguje vstřikování drog čistým náčiním, místo aby upozorňovala na nebezpečí konzumace drog. Prohlašuje ještě navíc oběti požívání drog za oběti AIDS a dokazuje tím, že má pozoruhodné chápání zdravotních souvislostí. Totéž platí pro paušální ošetřování 29 různých nemocí jedním buněčným jedem místo individuálního ošetření. Jak pro feťáky tak pro homosexuály je samozřejmě pohodlnější dávat vinu zákeřnému viru - za to nakonec nikdo nemůže - místo prozkoumání vlastního života a hledání příčiny onemocnění ve vlastním počínání. Ti, kteří AIDS překonali, jsou vskutku přesně ti, kteří nezdravé způsoby počínání prověřili a odložili je.

Když navíc víme, že při sexuálním aktu dochází ke smíšení kmitočtů obou partnerů, lze chápat, že častá výměna sexuálních partnerů - bez ohledu na to, zda homosexuální či heterosexuální - oslabuje imunitu. To, že cizí bílkoviny ve střevu, např. při análním styku a používání afrodisiak stejně tak zatěžují imunitní systém, se u prevence proti AIDS neříká - kondom tam dovoluje libovolné svobody a tak se zabraňuje zaměstnávat se pravými souvislostmi.
Alternativní náhledy na AIDS se vědomě umlčují. V roce 1993 zničili dokonce najatí rváči před ICC-Berlín informační stánky aktivistů AIDS. Dokonce mnoho homosexuálů obhajuje kupodivu nevyhnutelnou osudnost „nemoci" AIDS. To ale udivuje méně, když člověk ví, že většina pomocných organizací AIDS je finančně podporována farmaceutickým průmyslem - obzvlášť firmou Wellcome. Kdyby doporučovali něco jiného než kondomy, „čisté" stříkačky a ve vážných případech „prodloužení" života prostřednictvím farmaceutických produktů, přísun peněz by se okamžitě zastavil.
Na výzkum HIV se ročně vydávají asi 2 miliardy dolarů. Instituty, které bádají v tomto směru, dostaly v minulých letech ohromné peněžní částky, zatímco badatelé, kteří hledají jiné souvislosti, se peněz nedočkají. O tom, že jsou AIDS-pacienti, kteří nemoc zcela překonali, přičemž převzali zodpovědnost za svoji nemoc a odstranili příčiny, se veřejné sdělovací prostředky nezmiňují ani slovem.
Mezitím existuje dokonalý řetězec důkazů, že postup školní medicíny proti AIDS nemoci nezamezuje, nýbrž ji naopak udržuje, takže je dokonce stíhatelný podle trestního práva. Bylo by na čase, aby postižení pacienti nebo jejich rodinní příslušníci podali trestní oznámení proti lékařům, když navzdory lepšímu vědění pokračují v ortodoxním zacházení s „povinně smrtelnou" nemocí. Neboť mezitím poslali přičinliví AIDS-rebelové zodpovědným osobám na ministerstvech zdravotnictví doporučené dopisy s návratkou, takže tito už nebudou moci tvrdit, že o tom všem nic nevěděli. Může být, že jednoho dne budou za svá opomenutí povoláni k zodpovědnosti soudem, který nebude manipulován.
Do té doby se budou stále ještě investovat milióny do osvěty kolem AIDS, na niž je třeba pohlížet spíše jako na zastírání, na dobročinných akcích pro nemocné AIDS se bude zneužívat dobrá
vůle dobromyslných lidí, aby postižení v nemocnicích mohli být nadále za drahé peníze ošetřováni až k smrti.
Seznámili jsme se s názory outsiderů tří skupin, které mají něco společného; vycházejí z toho, že nemoci nepřicházejí díky virům a bakteriím, nýbrž že příčiny spadají do vlastní zodpovědnosti pacienta. Když je ochoten se s tím vypořádat, má tělo dost samoléčebných sil, aby přestálo většinu nemocí. Pokud potřebuje podporu pomocí medikamentů, pak jistě ne takových, které samoléčebné síly těla oslabují. Víte, že příroda dala vyrůst na každou nemoc nějaké bylině. Původně hledali i farmaceuti tyto léčivé látky, aby lidem pomohli. Mezitím z toho vznikl gigantický průmyslový komplex, kterému jde spíš o zisk než o skutečné léčení. Původně přírodní léčivé esence se rozervou, změní a syntetizují. Farmaceuti si myslí, že to dokážou lépe než příroda, jelikož očividně nevěří v Boha, který se postaral o léky na všechny možné nemoci.
Už před inkarnací na této planetě jsme obtěžováni - aniž by se nás někdo ptal - požehnáními moderní medicíny; to, že ultrazvuková vyšetření nepůsobí na vývoj nenarozeného dítěte pozitivně, není ještě vědecky prokázáno, ale mnoho vážených vědců to předpokládá. Neboť nezrozený život reaguje citlivě na jakoukoliv elektromagnetickou frekvenci ve svém okolí. Ultrazvukové tóny jsou sice neslyšitelné, je však lehkovážné pohlížet na nějako na neškodné „nic".
Krátce po narození to pokračuje všemožným očkováním, které má údajně chránit před budoucími nemocemi. Přitom existují vážné pochybnosti o smysluplnosti očkování. Statistické křivky dokazují, že choroby, proti nimž se očkovalo, se zvýšenou měrou vyskytují často právě po masových očkováních. Počet případů záškrtu stoupl v Německu po zavedení očkování v roce 1940 z 50 000 na 240 000. Když po konci války nebyla očkovací séra, počet případů záškrtu nestoupl, nýbrž prudce klesl na méně než 10 000. Od roku 1972 do roku 1993 bylo v Německu podáno přes 14 000 žádostí o zaopatření kvůli poškození očkováním.
Australská badatelka Dr. Viera Scheibnerová zjistila, že „náhlé kojenecké úmrtí" příčinně souvisí s očkováním. Dala kojence sledovat počítačem, který spustil poplach, když se objevily kritické hodnoty. „Náhodou" byl poplach vždy přímo po očkování.

Čerstvě inkarnovaní dostanou také hned po příchodu první dávku cukru, látky, která vytváří závislost. Průmyslově rafinovaný cukr je zdravotně velmi na pováženou a vyskytuje se dnes v téměř všech průmyslově produkovaných potravinách, dokonce i v kečupu z rajských jablíček.
Nechali jste se už někdy očkovat proti chřipce? A pokud ano, proti jakému chřipkovému viru? Je jich totiž 300 různých. Zauvažujte o tom, jak smysluplná může být taková „prevence".
Ve velmi vynikajícím 12. čísle časopisu Zeiten Schrift jsou rovněž velmi zajímavé články o (respektive proti) očkování. Ukazují, jak škodlivá a nebezpečná jsou pro děti očkování a kolik dlouhodobých poškození z toho vyplývá. Navíc o tom, že dětské nemoci mají smysl a že není dobré je potlačovat, jelikož „školí" imunitní sílu mladého těla a posilují ji.
„Očkovací šílenství" začalo hlavně díky úspěch slibujícím výzkumům Louise Pasteura. Nedávno však byly zveřejněny jeho osobní deníky. Z nich vychází najevo, že jeho pokusy neprobíhaly vždy tak úspěšně, jak to veřejně prezentoval. Přesněji vzato lze bez přehánění říct, že lhal. Farmaceutický průmysl vydělává dnes miliardy tímto lukrativním - a státem mnohdy povinně nařízeným - očkovacím šílenstvím. Když jde o tolik peněz, pochybnosti o úspěchu očkování se vůbec nerady vidí. Vědecké studie, prováděné na zakázku průmyslu, nenechají samozřejmě vzklíčit sebemenší pochybnost o tom, jak nezbytné je očkování pro zdraví národa. To, že mnoho vážených lékařů a vědců napsalo knihy, v nichž dokazují škodlivost „ochrany" prostřednictvím očkování, by mělo dát podnět k zamyšlení. Teď se nám dělá naděje na očkování proti AIDS a veřejnost čeká toužebně na toto nové požehnání moderní vědy. Ale nevypadá, že by to bylo tak snadné, uvést do oběhu očkovací sérum proti syndromu, který u nás zahrnuje 29 různých nemocí - neboť jak jinak to označit, když se nabízí něco, o čem se ví, že to problém AIDS neodstraní. Ale propaganda řízených sdělovacích prostředků nenechá vzklíčit žádným pochybám o úspěších moderního lékařství.
Když zemře pacient alternativního lékaře, ihned se to veřejně zvěstuje na všech frontách. Kdyby malá Olivia v ošetření Dr. Kamera zemřela, veřejnost by ho pravděpodobně zlynčovala. To, že každý rok umírá v Německu na rakovinu pod rukama školních lékařů více než 150 000 lidí - mezi nimi statisticky viděno jistě několik malých Olívií - o tom nepadne ani slovo. Samozřejmě, když na to přijde řeč, je zapotřebí další výzkum. Je zapotřebí peněz na výzkum, které samozřejmě proudí jen do odpovídajících výzkumných institutů.
Už jen pokusy na zvířatech, při nichž se každodenně umučí k smrti milióny nevinných zvířat, ačkoli výsledky pokusů nelze vůbec přenést na člověka, ukazují, že tito lidé nemají respekt před životem. Jak by pak mohli léčit? Contergan je jen jeden z mnoha prostředků, který byl povolen na základě pokusů na zvířatech a později se ukázal jako krajně škodlivý. Neustále se stahují medikamenty z trhu, ačkoliv by podle výsledku pokusů na zvířatech musely být neškodné, ale pak přece jen nejsou. Obchod s milióny denně „spotřebovaných" pokusných zvířat se vyvinul v průmyslové odvětví, které se dalekosáhle osamostatnilo a v němž se dělají obrovské obchody s příšerným utrpením živých tvorů. Takto testované medikamenty jsou spojeny s kmitočty strachu a nemohou mít pozitivní účinky.
Tento lékařsko-průmyslový komplex nemá samozřejmě sebemenší zájem o to, aby se lidem říkalo, že by mohli své nemoci léčit sami, kdyby odstranili jejich příčiny, a aby se naučili, jak používat své vlastní hojivé síly. Nic proti lékařům, ale při větším počtu stávek lékařů v nemocnicích počet úmrtí nestoupl, jak by se čekalo, nýbrž poklesl zčásti až o 50 procent. To píše Hans Ruesch v knize „Die Pharma Story - der groBe Schwindel" („Farma Story - velký podvod"). Píše rovněž: „Několik let poté, co plodná a panenská půda a potraviny v zemích třetího světa začaly být ošetřovány umělým hnojivem a pesticidy, stoupl i tam mocně počet případů rakoviny. Rakovina žaludku a střev v některých případech až o 500 procent. "
Jedním z velmi opomíjených témat při pohledu na „moderní" nemoci je vybavení asi 90 % lidí v naší civilizaci amalgámovými plombami. Amalgám je slitina rtuti a dalších kovů, přičemž podíl rtuti všeobecně činí přes 50 %. Je známo, že rtuť může už v nejmenších množstvích extrémně poškodit nervový systém a přímé požití

několika gramů je bezprostředně smrtelné. To, že se takový silný jed i stále znovu „cpe" do lidí, kteří jím jsou 24 hodin denně zatěžováni, a že to zubní lékaři a pojišťovny z důvodů výdajů stále ještě označují za poměrně neškodné, je zločin - buď z nedbalosti nebo dokonce s úmyslem zbavit lidi elánu a učinit je depresivními, což je několik ze symptomů, pozorovaných na lidech poškozených amalgámem.
I pozdější odstranění těchto časovaných bomb je však krajně kritické, jelikož jedy se při tomto procesu uvolňují. Je několik málo zubních lékařů, kteří při tomto ošetření vykládají ústní dutinu pryžovým plátnem (koferdamem) a pacienta nechají dýchat přes kyslíkovou masku, aby vysoce jedovatý materiál ani nevdechoval ani nepolykal nebo nepřijímal přes sliznice. Nechráněné odstranění odpovídá podle výpovědi odborníků desíti rokům vystavení účinkům jedu. Než se pak otvory uzavřou keramickými nebo zlatými korunkami, měly by se v nich ponechat po delší dobu provizoria - minimálně půl roku - aby se jedy hned zase nezabetonovaly. Existuje pár medikamentů, jimiž lze rtuť zase vyvést z těla, což je radno jako doprovodné opatření (např. injekce DMPS nebo tobolky DMSA, ale i homeopatické prostředky jako Ginko biloba Hevert D3.) Knihu „Amalgam - in aller Munde" („Amalgám _ ve všech ústech") od Dr. Waltera Abriela lze vřele doporučit lidem, kteří tuší příčinu svých problémů v tomto směru. Výčet symptomů poškození amalgámem je totiž sáhodlouhý. Jen výňatek: alergie, Alzheimerova nemoc, strach z udušení, chudokrevnost, bronchitida, ekzémy, přecitlivělost na elektrosmog, nedostatek energie, slepota, únava, ohluchnutí, lišeje, poruchy paměti, bolesti kloubů, ochromení obličeje, padání vlasů, poruchy srdečního rytmu, dráždění ke kašli, imunitní oslabení, impotence, zrůdný vývin dětí, bolesti hlavy, rakovina, ochromení, poškození jater, ostýchavost, roztroušená skleróza, neurodermitida, poruchy ledvin, houbová onemocnění, potíže s prostatou, podrážděnost, revma, schizofrenie, nespavost, závrať, poruchy zraku a řeči, neplodnost, třes atd.
Franz Konz, známý knihou „1001 ganz legale Steuertricks" („1001 zcela legálních daňových triků"), se po vlastní dlouhodobé nemoci zabýval lékařstvím a mezitím na něm neshledává nic dobrého. Je přesvědčen, že pralidé byli zcela zdraví, protože se živili
zdravě, tedy tím, co jim příroda nabízela bez velkých možností dalšího zpracování, protože se hodně pohybovali na čerstvém vzduchu a protože neměli doktory, kteří by jim na všechny možné bolístky nabízeli nějaký drahý prostředek. Vydal - bohužel příliš tlustou -knihu, v níž posbíral spoustu odstrašujícího materiálu o moderním lékařství, který už je sám o sobě velice zajímavý. Vyšla pod pseudonymem Chrysostomos a lze ji získat jen při členství v „Interessengemeinschaft Zuriick zur Nátur" („Zájmové společenství Zpět k přírodě"). Vybral jsem pár pregnantních formulací, které však nemohou nahradit detailní poznatky z této knihy.
„Pokud lidé nebyli v dřívějších dobách nemocní - a my víme, že nebyli -pak za to vděčili třem věcem: pravěké potravě, pravěkému pohybu a pravěkému způsobu života. (...) Nenechat se ošetřovat nakonec neznamená být nečinný; být ošetřován lékaři znamená být nečinný. (...) Vsadí např. člověku do těla cizí orgán, který by tělo normálně odmítlo. S pomocí silných protijedů bojují nyní proti této obraně, což se neobejde bez tělesného poškození. (...) Zákazníci lékařů najednou dostali choroby s pěknými jmény, která už ani v nejmenším neupomínala na pravou příčinu nemoci. (...) Jeden tehdy slavný mistr lékařství, Villovanus, napsal k otázce diagnózy: Když při vyšetřování moči nemůžeš nic najít, řekni, zeje to jaterní obstrukce, (...) protože pak nevědí, o čem mluvíš. (...) Ale jak víme, hemží se právě v nemocnicích většina zárodků nemocí a u lidí se slabou obranou vedou dokonce často k takzvaným nemocničním nemocem. (...) Neboť v nemocnici bylo nakonec speciální zařízení pro vyšetření, stetoskopy, vaginální lžičky, později ultrazvukové přístroje a naslouchače srdečních ozev, které z malých, bezvýznamných odchylek hned udělaly riziková těhotenství, kde se obzvlášť rychle pomůže císařskými řezy, které nemocnici a primářovi řádně vynášejí (...) S arzénovou směsí Salvarsan se (Paul Ehrlich) proslavil a jako zakladatel moderní chemoterapie byl za uvalení zbytečného utrpení na milióny nemocných rakovinou královsky odměněn částkou 300 000 marek Nobelovy ceny. (...) Vezměme jen moderní jed kortison: i ten tlumí, omamuje, jako bývalý ,medikament káva' nechává člověka cítit se lehčeji a vzletněji — ale neléčí ani za mák. (...) Lidé ošetřovaní kortisonem přibírají na váze, jsou náchylní

k infekcím, kosti jim křehnou, dostávají žaludeční vředy nebo zelený zákal a typickou úplňkovou tvář. (...) Jako na vyléčeného pohlížejí tito ohlupovači lidu na někoho, kdo jejich ošetřovací metody přežil pět let po rozpoznání rakoviny. (...) Žádné dítě nemocné leukémií a ošetřované chemoterapií se ještě nedožilo plnoletosti! (...) A proč myslíš, že asi lékaři nenechávají své děti očkovat? Vědí, že z toho člověk může zůstat během 24 hodin až šesti měsíců ochromený nebo později onemocnět rakovinou. (...) Takže bys byl srozuměn s lékařským ošetřením kolem roku 1690? (...) Nebo s terapií roku 1790, když se na to šlo klystýry? Nebo 1890, když lidi trápili rtutí a arzénem? (...) Medicinmani nedělají od té doby co existují (...) nic , jiného než nejhorší svinstvo. A ty pevně věříš, že začnou jednat perfektně a správně zrovna letos? (...) Chápej; když se lékaři ještě nehrabali v ženských orgánech a neřezali je, nestála úmrtnost matek a dětí ani za zmínku. Teprve když lékaři na sebe nakonec strhli porodnictví, mocně vzrostla. Poté co si nakonec po dlouhém váhání konečně omývali ruce a nástroje v chlorovém roztoku, úmrtnost zase klesla, zůstala ale vyšší než úmrtnost v minulosti. (...) Kdyby : bylo lékařské umění tak žádoucí a tak doporučeníhodné, museli by se přece právě ti nejošetřovanější cítit nejlépe. (...) U všech nemocí, dokonce u rakoviny, jsou více či méně časté případy, kdy si organismus bez jakékoliv pomoci zvenčí s nemocí poradí. (...) Ano, když se tvé tělo spontánně nehojí, vděčíš za to .svinstvu z léků' v tvém těle nebo svému ničivému způsobu života. (...) Věděl jsi, že spolkový zdravotní úřad podle vlastních údajů stahuje z trhu každý rok asi 400 léků, které - ačkoliv byly všechny testovány v pokusech se zvířaty na snesitelnost - způsobují značné a dokonce smrtelné vedlejší účinky, že v SRN umírá víc lidí na poškození léčivy než v silničním provozu; zhruba 15000 za rok, že medikamenty podle protokolu kongresu internistů ve Wiesbadenu v roce 1976 způsobují 6 % všech onemocnění končících úmrtím, 25 % všech organických onemocnění, 61 % potratů a 88 % porodů mrtvých dětí? (...) Průměrná doba přežití po operaci mozkového nádoru obnáší v současné době , mezi 6 až 8 měsíci. (Arztliche Praxis [Lékařská praxe] z 28.7.87) (..) Neboť rakovina se po amputaci orgánu objeví někde jinde v těle. (...) Příklad rakoviny prsu: postižené ženy se nikdy nedozvědí, že
jim byla prsa odstraněna pro nic za nic. Zato se vylepší léčebná statistika kliniky, každou operovanou rakovinu, která rakovinou nebyla, lze zaznamenat jako jistý úspěch. (Bunte z 2.10.86) ... že 95 % žen, kterým byla vzata prsa, nemohou později vést plnohodnotný sexuální život a nejsou schopny orgasmu.
Školská medicína je instituce jako církev. Nestrpí odchylky. Tvrdošíjně a pevně lpí na svých dogmatech. Každý idealisticky založený lékař, který už své pacienty nechce otravovat jedy a činit je dlouhodobě nemocnými, se velmi rychle vyřídí. (...) Mně osobně říkají všichni, kteří už někdy prodělali ošetřování rakoviny v nemocnici: tohle mučení už bych podruhé nepodstoupil. Chci aspoň ještě trochu žít. Vždyť to nemá sebemenší užitek To je těžce nemocným během doby stále jasnější. (...) Něco takového jako člověk nemocný rakovinou - to už je k politování. Ještě jsem nezažil žádného, který by skutečně statečně bojoval proti své strašné nemoci. Všichni mi připadali plačtiví, choulostiví, věšeli se na pláště lékařů a s nárokem na soucit na rodinné příslušníky. (...) ani v nejmenším ochotni skutečně sami od sebe něco aktivně proti rakovině podniknout, třeba přestat kouřit nebo pít nebo už nejíst maso. (...) Když se jednou podíváš na životopisy lidí, kteří se dožili opravdu vysokého věku, měli všichni společnou jednu věc: vždycky se velkým obloukem vyhýbali jakékoliv lékařské ordinaci. (...)
Ve výzkumu prostředků proti bolestem jsou zvířata vystavována ukrutným mukám. Když se např. testuje účinek utišujících prostředků na spáleniny, zvířata se pomalu spalují - bez narkózy. (...) Hamburští politikové se chtěli informovat a navštívili pokusnou laboratoř. Podle svých výpovědí se dostali ,do pekla na zemi', (z knihy ,Das Tierbuch' [,Kniha zvířat'], nakladatelství 2001) (...) Výsledek vyšetření jedné USA-univerzity: Kdo se vzepřel ošetřování školní medicíny, žil v průměru o HV2 roku děle". Cituje Hackethala z časopisu Quick, 23/87: „Němečtí lékaři jsou čistí teoretikově, kteří jen neustále něco kutí na symptomech, ale o zdraví nemají ani ponětí. Jsou orientováni jen kvantitativně, chtějí prodloužit život za každou cenu, řežou jeden orgán za druhým a neptají se, jak se pacient cítí. Ve skutečnosti je toho v lékařství jen velmi málo vědecky prokázáno.

Musíme na lékaře pohlížet správně, neboť nejsou zlovolní. Vede se jim jako mnohým znáš; jsou vyškoleni ktomu, aby dělali svoji práci. Musejí si vydělávat na živobytí a navzdory zkušenostem mnoha nezdarů je nenapadne o své činnosti pochybovat. Jsou pevně přesvědčeni o tom, že není nic lepšího než školní medicína. Což je pochopitelné, protože jiné léčebné metody je nikdo neučí. Věří, že se všechno dá vyřešit technicky, respektive fyzikálně-chemicky. Nevěří už na přírodu. (...) Nehledej v lékaři žádného nadčlověka, který může udělat to, co ty zanedbáš.
V ,Bunte" č. 14/85 napsal Dr. Schmidsberger o chemoterapii: „Podle toho má tento způsob ošetřování rakoviny v současné době ještě převážně experimentální charakter. (...) Rakovinoví pacienti ošetřovaní chemoterapií nemají prodlouženou dobu života. Ale jejich životní kvalita trpí značnou újmu. "
Konzem doporučované metody jsou sice radikální, jelikož zcela odmítají jakoukoliv lidmi připravovanou potravu a lékařské ošetření, přesto stojí mnohé z toho, co říká, za zamyšlenou.
Koluje pěkný zdravotní tip, aniž by se dal přesně lokalizovat jeho původ: když si člověk vyplachuje ústa slunečnicovým olejem, může dostat z těla spoustu jedů. Přitom se do úst vezme malý doušek oleje a 10-15 minut se převaluje sem a tam. Nepolykat; směs pak obsahuje tolik jedů, že by se měla pokud možno vyplivnout a párkrát si potom vypláchnout ústa.
Pokud na svět pohlédneme zase z toho úhlu, že matérie není nic jiného než energie, prostřednictvím ducha manifestovaná v určité formě, že jsme všichni životní proudy, které vstoupily do fyzického těla, aby sbíraly zkušenosti ve světě odtržení, pak je jasné, že nemoci k nám nikdy nepřicházejí náhodou a nevyhnutelně, nýbrž že nám něco chtějí říct, signalizovat nám, že ve svém životě musíme něco změnit. Tak může akné znamenat, že pro naše tělo není čokoláda nebo zmrzlina obzvlášť dobrá, nebo že máme psychické problémy s tím, jak vypadáme nebo se sexualitou. Pohlavní nemoci mohou znamenat, že způsob, jakým se sexem zacházíme, není přínosem pro náš rozvoj. Určité věci, které nás činí nemocnými, musíme tedy změnit, když se chceme uzdravit. Jak uvedeno výše, musíme se třeba odloučit od oblíbených plomb, kouření, pití, nebo i přezkoumat, jaké škodlivé vlivy se v našem okolí vyskytují, jako např. elektrické přípojky bezprostředně u lože, vysílače v blízkosti, jedy na pracovišti nebo v obydlí.
Důležité jsou přitom i myšlenky, jelikož mají moc působit na naší fyzis. Proto nemůže mít strach z nevyhnutelného osudu naší nemoci pozitivní vliv na zdraví. Jak už napsal Dr. West, projevují se negativní pocity jako nenávist, závist nebo žárlivost negativně i ve zdravotním ohledu. Je pěkné, když člověk dokáže přijmout nemoc jako laskavý pokyn těla, že by se něco mělo změnit, brát tento důrazný pokyn vážně a přitom na to všechno pohlížet jako na pozitivní zkušenost. Když pacient přijde k lékaři, protože má dávivý kašel a lékař mu řekne, že má přestat kouřit, odpoví možná:,,Pane doktore, to na mně nemůžete chtít. Předepište mi něco. Tablety, injekce, pro mě za mě čípky." Kdo je pak šarlatán? Lékař, který sáhne po bločku s recepty, nebo ten, který řekne: „Když nejste ochoten naslouchat signálům svého těla a něco v životě změnit, tak vám taky nemůžu pomoct."
Pokud byste tedy měli být nemocní, rozvažte, jestli máte stres, jestli se sžíráte negativními pocity, jestli sami sobě škodíte, jestli něčeho „máte až po krk" nebo jestli vám „něco leží v žaludku".
Nechceme tu lékaře zostuzovat. Ti, kteří v nemocnicích svým uměním a obětavým nasazením každodenně zachraňují životy, stejně jako většina praktických lékařů, si zasluhují naši plnou úctu. Úspěchy lékařství při těžkých zraněních jsou skutečně úžasné. Avšak právě při ošetřování dlouhodobých nemocí je mnoho lékařů ovlivněno tím, co platí za vědecky uznávané a je rozšiřováno -farmaceutickým průmyslem placeným - odborným tiskem. Navíc jsou lékaři, jimž jde jen o rychlé peníze, kteří se pojištěnců bojí jako čert kříže.
Školní medicína se zabývá stále ještě příliš málo příčinami a zamezováním nemocem a místo toho ošetřováním symptomů. Je to podobné jako kdyby vám u auta blikala žárovička signalizující nízký stav oleje, mechanik by ji vyšrouboval a pak by vám napsal účet. Pak se jistě brzy objeví jiná - a zřejmě horší - porucha.
Sebeléčivé síly člověka jsou velice výkonné, při nedostatku pohybu a slabém dýchání jsou už však často oslabené. Mnoho

nemocí má psychické příčiny a lze u nich dosáhnout zlepšení prostřednictvím rozhovorů - na něž mají lidé vnáší výkonnostně orientované společnosti sotva ještě čas.
Ti, kteří nám chtějí sdělit, že máme sami zodpovědnost za své nemoci, jsou v našem světě často outsideři. Až tedy příště uslyšíte ve sdělovacích prostředcích něco o nějakém šarlatánovi, položte si otázku, jaké pozadí to asi má. Mnohdy si lze všimnout na způsobu, jak jsou věci prezentovány, že se jednostranně zostouzí a zesměšňuje, protože novináři vědí, že pracují pro sdělovací prostředky, které zcela jasně sledují určité zájmy. (Ohledně rizik a vedlejších účinků si přečtěte...)



Časť v seriáli - Šarlatáni
Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky