Případ Hiil

Z knihy Enciklopedie nevysvetleného od Jenny Randlesovej Tehdy, v noci z 19. na 20. září 1961, se manželé Betty a Barney Hillovi vraceli z dovolené u Niagarských vodopádů domů do Portsmouthu, New Hampshire. Krátce před půlnocí zpozorovali na obloze světlý objekt podobný hvězdě, který letěl jihozápadním směrem.

Jeli dále, když se objekt zase objevil - tentokrát však mnohem blíže. Nejprve mířil na západ, pak se náhle obrátil a pohyboval se přímo proti manželskému páru. Zatímco pan Hill zpomalil, paní se snažila přes okno rozeznat nějaké podrobnosti. Brzy uviděla jasně svítící kruh, který obklopoval objekt tvaru disku. Pak to rozeznal pouhým okem i Barney. Nakonec se UFO nehybně vznášelo ve výšce 30 metrů. Svítící kruh se brzy ukázal jako řada oken, za nimiž se lesklo něco modrobílého. Hill zastavil a vystoupil, aby si nezvyklý objekt mohl lépe prohlédnout, a vzal si i dalekohled. Za okny rozeznal obrysy bytostí podobných lidem, postav v černých uniformách s černými kapucemi na hlavách, které se nakonec obrátily a vzdálily. Mezitím paní Hillová sledovala události z auta. Její muž stále křičel: „Nemohu tomu uvěřit. Nevěřím tomu."Když se však UFO dalo do pohybu jejich směrem, propadl panice, běžel k autu a křičel: „Chtějí nás chytit." Pak oba slyšeli zvláštní šum.Další, na co si vzpomněli, bylo, že jeli o 60 km dále po silnici v Ashlandské výšině. „Věříš na létající talíře? Ptala se Betty manžela. „Nebuď směšná, "odporoval Barney, „to přece nebyl létající talíř." Zase se ozval onen zvláštní šum. „Kolik je hodin?"zeptala se Betty. Barney se podíval na své náramkové hodinky.„To není možné, "vzhlédl k Betty bezradně. „Hodinky se zastavily." Když dorazili domů, zjistili, že byli na cestě zřejmě o 2 hodiny déle, než plánovali. Příštího dne Betty pociťovala zvláštní přecitlivělost v týlu. Napadlo ji, že by to mohlo mít souvislost s pozorováním UFO a bála se, že došlo k radioaktivnímu ozáření. Sestra jí poradila, aby obešla auto s kompasem a vyzkoušela, jestli nevznikly magnetické anomálie. Při tom objevila některá místa, na něž reagovala jehla kompasu. Další týdny Betty trápily noční můry, kdy sejí zdálo, že ona i manžel byli uneseni do UFO a tam vyšetřeni. U Barneye se rozvinul žaludeční vřed, zvýšil se mu krevní tlak a zhoršil psychický stav. V tříselní krajině se mu vytvořil pravidelný kruh tmavých skvrn. Rodinný lékař nakonec oběma poradil, aby vyhledali psychiatra. Zároveň v naději, že se vše vyjasní, navázali spojení s místním ufologem, Walterem Webbem, docentem z Haydenova planetária v Bostonu. Oba, Webb i psychiatr, Hillovým doporučili vyšetření v hypnóze. 14. prosince 1963 zahájili terapii v ordinaci dr. Benjamina Simona, psychiatra a neurologa specializovaného na hypnózu. Najevo vyšly ohromující skutečnosti. Nezávisle na sobě oba v hypnóze shodně popsali, jak byli uneseni do vesmírné lodi a podrobeni „lékařské" prohlídce. Betty vyprávěla, jak jí 1,65 m vysoký mimozemštan, zřejmé velitel posádky, na závěr vyšetření ukázal jakýsi trojrozměrný model, prý hvězdnou mapu. Během jednoho posthypnotického sezení ji Betty nakreslila. V období let 1968 -1973 se amatérská astronomka Majorie Fishová pokusila tuto mapu rozluštit. Ve spolupráci s prof. Walterem Mitchellem ze Státní univerzity Ohio a Markem Steggartem z Pittsburské univerzity vložila mapu do počítače a srovnala ji se známými polohami hvězd. Výsledek byl ohromující - mapa ukázala naše Slunce a sousední hvězdy v pohledu ze souhvězdí Zeta Reticuli, ze vzdálenosti 37 světelných let. A na mapě se objevují také hvězdy a souhvězdí, které astronomové znají teprve od roku 1968. Další potvrzení neobvyklého setkání Betty a Barneye Hillovych přišlo od protivzdušné obrany USA NORAD. Ve 23.50 hodin zmíněné noci služba zachytila na svém radaru přistání neznámého létajícího objektu - a o dvě hodiny později jeho vzlet.



Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky