Kalkulačka před 20 000 lety

Z knihy Tajuplná archeologie od Luc Burgin
Vlastně jsme se o ní měli dovědět už ve škole. Měli nás o ní s triumfálním pohledem informovat naši učitelé matematiky. Nejspíš by tak probudili zájem o předmět, který obvykle fascinuje jen třídní premianty.

Nic podobného se však nestalo. Ptal jsem se různých německy mluvících učitelů matematiky na objekt z Ishanga. Nikdo mě o něm j nedokázal odpovídajícím způsobem poučit. Nemůžeme jim to zazlívat j Prameny a kořeny naší matematiky jsou přece jasně formulovány. Nejprve tu kdysi byly mezopotámské kultury, které se podle všeho zasloužily především o přechod od astronomie k matematickým úvahám. Dále tu máme kulturu starověké říše na Nilu, protože staří Egypťané byli v důsledku každoročních nilských záplav nuceni zaobírat se zeměpisnými propočty. Tohle všechno se odehrávalo zhruba od roku 3000 . př. n. 1. Tak je to alespoň uvedeno v našich školních učebnicích a encyklopediích.
Ale už přinejmenším o 15 000 let dříve musel žít ve střední Africe, na hranici mezi někdejším Zaire a Ugandou, jakýsi osamělý génius, tehdejší Leonardo da Vinci. Opravdu prvotřídní žonglér s čísly. Svým bližním musel připadat jako bůh. Jeho odkazem je malý prehistorický počítač, kterému se nestačí divit ani současní specializovaní odborníci.
Pouhých deset centimetrů dlouhá je „kost z Ishanga", jak věda označuje tenhle malý zázrak. V roce 1950 ji u Edwardova jezera v bývalém belgickém Kongu objevil archeolog Jean de Heinzelin de Braucourt. Záhadné logaritmické pravítko je dnes uloženo v muzeu Královského institutu pro přírodní védy (Institut Royal des Sciences Naturel-les) v Bruselu.
Na první pohled připomíná svými četnými zářezy, mírně ohnutým tvarem a křemenem na horním konci cosi jako kouzelnickou hůlku. Heinzelin si však záhy uvědomil, že čárkovité znaky na povrchu nejspíš symbolizují čísla. A nejen to: Čím déle belgický archeolog srovnával čárková uskupení, tím mu bylo jasnější, že má co činit s komplexními číselnými řadami.
Jedna z nich zřejmě vycházela z čísla 10: Zářezy byly uskupeny vždy podle principu 20+1, 20-1, 10+1, 10-1. Druhá řada znázorňovala prvočísla mezi 10 a 20. A základem třetí řady byly násobky čísla 2. ,i Další odborníci později objevili i jiné matematické hrátky. )
Když de Heinzelin zveřejnil svůj objev v roce 1962 v časopise Scientific American, vzbudilo to i nevoli. Cože, matematický génius v nitru střední Afriky? A navíc před 20 000 lety? Mnozí během následujících let nechápavě kroutili hlavou. Patřil k nim i americký novinář Alexander Marshack. Na rozdíl od jiných však nezpochybňoval ani tak matematické poselství, jako spíše de Heinzelinovu interpretaci. Podle jeho mínění se v případě záhadné početní hůlky totiž jednalo o lunární kalendář, jak napsal v roce 1972.
Inženýr Vladimír Pletser z Evropské kosmické agentury (European Space Agency) předložil v roce 1999 třetí návrh na řešení. Dokázal, že zobrazená čísla se vždy dají usouvztažnit s číslem 12. To, kdo z těchto tří mužů má ve skutečnosti pravdu nebo jestli snad se svými výklady všichni zasáhli do černého, budou muset ukázat další výzkumy.
Důležité poznatky v tomto ohledu by nám mohl zprostředkovat druhý podobný předmět z Ishanga, jehož existence byla odhalena teprve nedávno, jak prozradil známý belgický matematik Cirk Huylebrouck z univerzity v Gentu. Od roku 1994 se totiž intenzivně zabývá kostí z Ishanga: „Když de Heinzelin v roce 1998 umíral, navrhl vědecké zveřejnění poznatků o druhém objektu. Jeho asistenti mu přislíbili, že se o tuto publikaci postarají. Zároveň je požádal, aby o nálezu nic neprozrazovali, dokud nebude jeho příspěvek zveřejněn."
Pojednání o druhém nálezu nyní vlastní von Huylebrouck, který tento další nález osobně zkoumal. Příslušná publikace se v současnosti připravuje.
Mezitím se odehrál malý zázrak. Poté co tento drahocenný nález padesát let chátral v zaprášené zásuvce v 19. patře bruselského muzea, je od roku 2001 konečné přístupný všem zájemcům. I o to se svým dílem zasloužil Dirk Huylebrouck. S pomocí filmaře Georgese Kamanaya, dvou angažovaných pracovníků muzea a díky finanční podpoře bruselského ministerského předsedy se mu podařilo kuriózní počitadlo vystavit. Zveřejnění si tento nález rozhodně zasluhuje.
Proč ale odpovědní činitelé tak dlouho váhali? „Před 50 lety, ale i mnohem později, si ještě nikdo nedokázal představit, že se Afričani před tak dávnými dobami už věnovali matematice," usoudil Huylebrouck s váhavým pokrčením rameny. „Kromě toho u nás existují silné rasistické skupiny, které nemají radost z ishangoských předmětů." Huylebrouck upřímně uvedl, že i on sám měl zpočátku pochybnosti. „Nevěřil jsem tomu, co jsem viděl, a měl jsem pochybnosti. Čím více jsem však do této věci pronikal, tím mi bylo jasnější, s čím mám ve skutečnosti co činit."
Mezitím byli nuceni i nejzarputilejší kritikové přiznat, že jakýsi světový fenomén si v Africe už před 20 000 lety neuvěřitelně pohrával s čísly. Jak totiž v roce 2001 veřejně oznámil americký archeolog Allison Brooks, je aktuální datování tohoto matematického zázraku nepochybně správné!



Článok je v sekcií - Z našej knižnice / Úryvky