Kennedy a UFO 3

K porozumění tomu, že o mnohém co se děje, nejsme správně informováni, se hodí příběh zavraždění Johna F. Kennedyho, jelikož neleží v temné minulosti, nýbrž díky existujícímu obrazovému materiálu můžeme dodnes získat dobrou představu o otřesné události, když Amerika ztratila svoji nevinnost.
Na první pohled to nemá nic společného s tím, že lidstvo má už dávno kontakt s mimozemšťany a že tato spojení jsou utajována, že teroristé a pašeráci drog jsou mnohdy příslušníky vlád a že John F. Kennedy musel zemřít, jelikož se chystal říct nahlas pár z těchto věcí.

Z knihy Rozuzlení od Jo Conrad.

Zatímco jsme v tomto stavu, látka skutečně vstupuje za obejití rozumu přímo do našeho ducha a jazyk se pak učíme intuitivně jako děti.
Tyto stavy vědomí jsou pro nás všeobecně navzájem oddělené. Tzn. že když spíme, můžeme prožívat opravdu intenzivní sny, ale jakmile procitneme, většinou rychle zmizí. Frekvenci theta zažíváme jen krátké okamžiky před „odposloucháváním matrace".
Pro většinu výše vyvinutých mimozemšťanů, kteří už nejsou doma ve třetí dimenzi, nýbrž ve čtvrté a páté, toto oddělení stavů vědomí neexistuje. Pro nás nejběžnější frekvence beta v bdělém stavuje velmi úzká a pro ně spíše neobvyklá. Proto mají problémy s tím, kontaktovat nás v tomto stavu, jelikož ho dokážou jen stěží dosáhnout. Na frekvenci delta se jim to daří mnohem snadněji, a Plejáďané oznámili prostřednictvím médií, která na ně umí nastavit svůj stav vědomí, že asi 90 procent všech lidí už bylo mimozemšťany kontaktováno. Ale právě ve stavu, v němž nejsme při vědomí. Když se probudíme, už jsme na intergalaktickou schůzku zapomněli nebo ji odbudeme jako podivný sen.
Další důvod, proč si na kontakty nevzpomínáme, je podle všeho ten, že věci, které nedokážeme zařadit, někde v mozku uložíme, abychom se jimi zabývali později, až je dokážeme lépe chápat. Jak velice se lidské vědomí zdráhá vnímat nové skutečnosti, zažil Magellan, když se svou lodí zakotvil před ostrovem Nové Guiney a pádloval s čluny na pevninu. Domorodci sice dokázali vnímat čluny, jelikož se podobaly jejich kánoím, ale když jim běloši chtěli vysvětlit, že se přes velkou louži přepravili velkou plachetnicí, zjistili s překvapením, že domorodci ji nedokážou vnímat. Ne proto, že by nutně potřebovali vyšetření očního lékaře, nýbrž proto, jelikož v jejich mysli nebylo nic, co by plachetnici odpovídalo. Trvalo dlouho, než chrabří plavci nejprve indiánským šamanům dokázali vysvětlit, co plachetnice je a jak funguje. Stejně tak dlouho trvalo, než šamani zprostředkovali nové vědění svým krajanům.
Když ve 40. letech docházelo houfně k haváriím UFO, především v New Mexiku, ale i jinde, bylo to armádou sice vehementně ututláno, ale utajení bylo možné jen proto, jelikož lidstvo na to nebylo vůbec připraveno. Teprve o roky později se možnost mimo-
zemského života v masovém vědomí lidstva rapidně rozšířila. Všude se objevují knihy, videa a filmy, které se snaží vrhnout světlo na realitu UFO. K tomu, že se představa setkání s mimozemským životem pro nás dostala do oblasti vnímatelných možností, možná přispěly i televizní seriály jako „Raumpatrouille", „Star Trek" atd. Vědomí většiny lidí dokáže tuto možnost stále víc akceptovat, a tím se blížíme dni, kdy ke kontaktům bude moci docházet otevřeně. Jinými slovy, to, že ilumináti mohli kontakty držet v utajení, bylo možné jen proto, jelikož vědomí lidí na tuto možnost ještě nebylo připraveno.
Od Plejáďanů pocházejí ale i další zarážející výpovědi; malí Šedí, s nimiž americké tajné služby mají patrně smlouvu o technologické výměně za povolení k vyšetřování lidí, měli také problémy s tím, jak zacházet s našimi oddělenými stavy vědomí. Individualizaci jako u nás lidí neznají. Jelikož s námi navazovali kontakt ve svých stavech vědomí, které nejsou tak pěkně rozdělené na vlny alfa, beta a delta, my jsme přitom ale byli buď bdělí nebo jsme spali, docházelo k problémům v dorozumění.
Zprávy o nesčetných únosech Šedými tedy také přispěly k tomu, aby se naše vědomí stalo pružnějším. Namísto abychom viděli jen Magellanovy čluny, dokážeme si teď představit i větší, větrem poháněná zdokonalení našich kánoí. Strach z experimentů Šedých by nám tedy neměl kazit chuť ke kontaktu. Možná, že jsme teprve minulý týden klábosili s Plejáďanem nebo s někým ze Síria a jednou si na to dokážeme vědomě vzpomenout.
Plejáďané a další E. T. si velice přejí mít s námi vědomý kontakt, ale dokud lidstvo nebude skutečně připraveno, nedojde k otevřené výměně. A když už máme potíže domluvit se s Dánem nebo Kurdem, jak snadný bude asi kontakt s bytostí z jiného světa?
Stav theta našich mozkových vln je trik, s nímž můžeme vědomý kontakt učinit pravděpodobnější. Neboť snít a být zároveň při vědomí je značně obtížné. V krátké fázi usínání jsme však otevřeni vnímání jiných rovin, na nichž s námi E. T. mohou rozmlouvat. Jak už jsme řekli, existují přístroje, které tento stav theta dokážou úmyslně navodit. Mohou napomoci odstranit odtržení našich stavů vědomí. Můžeme se stát pružnějšími ohledně přechodu z bdělého

stavu do mezidimenzionálního stavu theta. Mohou nám pomoci meditace a samozřejmě i naše denní sny a vize, jak potřásáme rukou mimozemšťanovi.
Aboriginové a mnoho indiánských kmenů mají kontakty s mimozemšťany, protože pro ně je „stav vědomého snění" samozřejmější než pro nás pozemšťany západního ražení.
Plejáďané tvrdí, že jsou zde, aby konali „karmickou práci". Před dávnými, dávnými časy tu už byli a hráli si na bohy. Dnes musejí jejich potomci zase napravit, co staří zkazili. Ale i my jim musíme vyjít vstříc. Dokud ještě věříme na tyto bohy, kteří před námi vysílají ohnivý sloup, zbytečně kontakt pro obě strany ztěžujeme. Pokud na ně ještě nahlížíme jako na cosi vyššího, co o nás může rozhodovat, co nás má odsud dostat, zůstane to problematické. Pokud tato představa o „bozích z vesmíru" ještě dřímá v nevědomí a při komunikaci na vlnách delta „do toho skáče", nemůžeme se vydat na jejich rovinu.
Nechtějí před nás už předstupovat jako „nadlidé". Pokud chceme zaujmout své místo v intergalaktické federaci, musíme se s nimi setkávat sebevědomě. Říkají také, že stále více chápeme souvislosti samozvaných bohů a proto budeme brzy zralí pro otevřený kontakt.
Kdo se handrkuje s osudem, protože u něj ještě nezaklepal na dveře mimozemšťan, by možná mohl využít možností, daných v běžné sféře vnímání. Delfíni a velryby mají vysoce vyvinuté vědomí, které není za naším a mimozemským v ničem pozadu. Existují zprávy o lidech, kteří v delfínáriu najednou začali zpívat, načež delfíni přišli, zbožně naslouchali a lidé propukli v pláč kvůli krátkému vjemu opravdového spojení s těmito láskyplnými a citlivými zvířaty. Ten, kdo takový zážitek považuje za citlivůstkářství, není jistě ještě zralý pro vědomý kontakt s bytostmi od jiných hvězd.
Dokud analyzujeme snímky UFO, zhotovujeme statistiky o četnosti pozorování a pozorovatelům UFO předhazujeme, že lžou z touhy po zisku a chtějí se vytahovat, nebudeme schopni poznat realitu UFO. Neboť to není záležitost intelektuálního dokazování, nýbrž vnímání.
Doporučeníhodná kniha s názvem „E. T. 101" vyšla v nakladatelství 2001. Osvěžujícím veselým a humorným způsobem se prezentuje jako návod k použití pro Zemi. Podle ní mnozí z lidí, kteří se narodili po válce, sem přišli z jiných světů, aby na Zemi naplnili zvláštní poslání. Když s vynálezem atomové bomby nastalo nebezpečí jaderného zničení země, chtěli mimozemšťané odevšad lidstvo před touto hrozbou ochránit. Přímý zásah zvenčí však podle vesmírných zákonů není dovolen. Pokud by však o pomoc zvenčí lidé ze Země požádali, bylo by to možné. Bytosti, které by se inkarnovaly na Zemi a samy by poznaly tamější život, aby pak pracovaly jako jakýsi podzemní odboj, by měly právo zasáhnout do nebezpečného vývoje a žádat o podporu. Po válce se tedy „ročníky silné porodnosti" zčásti odůvodňují tím, že dobrovolníci ze všech částí vesmíru projevili ochotu podpořit Zemi ve zvlášť nebezpečné době. Inkarnace je však spojena se ztrátou vědomé vzpomínky na to, odkud člověk přichází. Proto byla pro bojovníky světla v třírozměrné formě dodána tato příručka.
V ní se dočteme zhruba toto: dosud jste se možná dovedli smířit ctím, že se nacházíte v krajně dysfunkčním světě, kde se vaše schopnosti potlačují a vůbec všechno je pořádně zmatené. Vaší úlohou je během prvních desetiletí na této planetě perfektně se maskovat, aby pozemšťané věřili, že jste jedni z nich. To může vést k tomu, že sami uvěříte, že jste pozemšťané. To je dobré pro vaše maskování, ale nebezpečné pro vaše poslání.
Neboť úlohu pomoci Zemi jste dostali v jiné inkarnaci a proto při novém vtělení nejprve zapomenete většinu toho, co jste věděli. A to, na co jste si možná jako děti ještě dokázali vzpomenout, to vám vaši pozemští rodiče pak výchovou odňali. Přesto jste zřejmě měli velmi často pocit, že ve vašem životě něco probíhá špatně, že takový potrhlý svět může být jen špatný vtip. Bohužel není. Ale žádné strachy, jste vycvičeni k tomu, abyste tento svět změnili. To, že tenhle svět je potrhlý, může rozpoznat jen někdo, kdo zná jiné světy a proto může srovnávat. Ale přesto tento život zřejmě milujete. Milujete život a vážíte si ho, bez ohledu na to, jak praštěný vám připadá.
Země podala žádost o přijetí do galaktické federace. Jelikož vlády planety však stále ještě odmítají uznat jinak samozřejmé mravní zásady, jako např. říkat obyvatelstvu bezpodmínečně

pravdu, je zapotřebí místního nasazení agentů, připravujících přijetí do galaktické federace.
Je však nejvyšší čas, abyste se na své poslání znovu upamatovali, jelikož vbrzku dojde ke .kontaktům. Vlády této planety se pokusí nahnat lidem strach z mimozemské invaze. Jako jedni z nás však víte, že většina mimozemských inteligencí může být pouze mírumilovnější než většina vlád na Zemi. Část vašeho poslání tedy bude spočívat vtom, uklidnit lidi ve vašem okolí, že nehrozí nebezpečí invaze mimozemšťanů. Neboť ta už dávno začala. Jste tady, a s vámi tisíce dalších bytostí ze všech možných částí vesmíru.
E. T. 101 je kniha, která odzbrojujícím způsobem věci přesně vystihuje, aniž by však naháněla strach nebo někomu přisuzovala vinu.
Může být, že lidstvo se má pomalu připravovat na Amiens, neboť dokonce v Bild-Zeitung stálo 23. srpna 1996 ve zprávě o „UFO na Měsíci", že astronauti byli při svých letech často doprovázeni UFO a že při přistání na Měsíci nalezli mimozemské stavby, pročež jim pozemní stanicí v Houstonu bylo nařízeno mlčet. (Respektive hovory o pozorováních se zřejmě vedly dále na tajném kanálu.) Pro neznámé objekty se smluvil kód „Santa Claus". Kdo věří na vánoční stromeček? Nuže, jelikož o něm astronauti pěkně pravidelně vysílají éterem, bude asi existovat.
V knize „Wir entdeckten auBerirdische Basen auf dem Mond" („Objevili jsme na Měsíci mimozemské základny") se najde spousta fotografií s podivnými objekty na Měsíci. Dokonce astronomové na Zemi pozorovali svými dalekohledy často na Měsíci záblesky, oblaka a objekty, které tam jednou jsou a pak zase ne.
Je zajímavé, že několik vysokých spolupracovníků NASA odstoupilo přímo po přistání na Měsíci z funkce. Proč dělat něco takového v hodině největšího triumfu? Je možné, že nedokázali srovnat se svým svědomím ututlání neuvěřitelných pozorování skupiny, která přistála na Měsíci.
Nuže, v těchto dnech se zdá, že se v hromadných sdělovacích prostředcích objevuje stále víc materiálu, který byl dříve potlačován. NASA sice pořád ještě tvrdí, že nedávno zveřejněné záběry světelných jevů na Měsíci souvisejí jen s ledovými krystaly. Pak si ale musíme klást otázku, proč se záběry držely celá léta v tajnosti.
Jelikož na Bild-Zeitung lze pohlížet jako na jeden z hlavních německých sdělovacích prostředků spiklenců, lze vycházet z toho, že o tom máme vědět. V každém případě je myslitelné, že musí věci pomalu odhalovat, jelikož to jinak udělají mimozemšťané. I téměř současně zveřejněný objev NASA zkamenělých biologických forem na horninách z Marsu má asi lidi připravit na existenci života mimo Zemi. Vysvětlení, jak se hornina měla dostat na Zemi, je víc než pochybné.
Drama na Zemi je jen částí velké galaktické hry. Různá vesmírná uskupení se pokoušejí získat na Zemi vliv. Konflikt Sirius/Orion zuří už po tisíciletí. Mars a Merkur měly zažít velké nukleární katastrofy, a planeta Meldek údajně explodovala a tvoří dnes řetězec asteroidů. Z planet v Plejádách, v souhvězdí Orionu a jiných systémech se staly radioaktivní pouštní planety. I na Zemi už mělo v posledních 13 000 letech dojít ke dvěma nukleárním válkám, jimž zřejmě vděčíme za pár velkých pouštních oblastí. Skupina Orionu, která má z velké části negativní úmysly, pracuje údajně spolu s tajnými vládními skupinami Země na získání moci nad lidmi. Přitom používají ultratajné projekty k myšlenkové kontrole, přes elektromagnetické metody, drogy a jiné možnosti, dokonce cesty v čase a manipulace času. (Projekty MK-Ultra, HAARP, Phenix, Rainbow, Styx atd. atd.) Nedochází jen k únosům mimozemšťany, nýbrž i pozemskými tajnými skupinami, které se rovněž snaží získat kontrolu nad unesenými prostřednictvím implantátů.
Zřejmě není jednoduché zotročit skutečně pozitivní vědomí. Jinak by to už dávno udělali. Negativní mimozemšťané jsou též potíráni bytostmi s pozitivním postojem, které respektují svobodný vývoj civilizací.
Podle informací AI Bialeka, který se zúčastnil projektu Montauk, byl na Marsu obranný systém, zřízený Marťany, kteří vymřeli již před více než 10000 lety, a který velmi účinně zaštiťoval sluneční systém proti vetřelcům zvenčí. Bohužel bylo prý toto zařízení v průběhu projektu Montauk vypojeno, takže v příští době se u nás začaly hromadně objevovat různé skupiny mimozemšťanů. Kromě

Šedých, orionské skupiny a Plejáďanů se udávají Leveroni, Antares skupina K (Kondraskin), plazovití Draco, humanoidní Nordics a mnoho jiných.
V UFO-scéně koluje mnoho zcela neuvěřitelných informací. Přesto stojí za úvahu, že právě nejneuvěřitelnější informace mohou člověka dostat do nebezpečí, pokusí-li se je předávat. Je důležité naučit se rozlišovat, zda je něco pravdivé, přičemž rozum lze vždy oklamat. Intuitivní možnost rozlišování cítěním jsme během vývoje ztratili, neboť naše výchova je zaměřena jen na podporu racionálního myšlení, a tak ji musíme zase pomalu trénovat, pokud nechceme být dál manipulováni lžemi..
Dobrým příkladem naprosto odmítavé reakce, když se narazí na věci, které zcela odporují všemu, co se člověk naučil a o čem se domnívá, že to ví, je tvrzení některých přesvědčených, že Země nemá žhavé jádro, nýbrž že je dutá a že na severním a jižním pólu existují otvory. Velmi mnoho materiálu se k tomu najde v časopise ZeitenSchrift č. 1, k tématu byla ale napsána i řada knih.
Doklady pro teorii „dutého světa" jsou četné zprávy lidí z celého světa, kteří už byli v nitru Země. Spousta jeskyň na celém světě má vést do nitra Země, a dokonce jeden vysoký US-důstojník, totiž admirál Byrd, měl při přeletu přes severní pól neuvěřitelný zážitek, že najednou vletěl do Země otvory, které se údajně na pólech nacházejí, a byl tam přivítán létajícími disky, které ho doprovodily k přistávací ploše v nitru Země. Tam poznal vysoce vyvinuté a mírumilovné lidi, kteří byli znepokojeni jaderným vývojem lidstva. Jelikož zemský obal je jen asi 600 kilometrů silný, byly by podzemní atomové testy pro Zemi velkým nebezpečím. Vnitru Země je ústřední Slunce, které osvětluje zevnitř konkávní povrch. Admirál Byrd podal po návratu US-vládě zprávu o obavách „vnitrozemšťanů", o čemž se samozřejmě na veřejnosti nikdo nic nedozvěděl.
Později se pod jeho vedením konala expedice k jižnímu pólu. Měl k dispozici letadlovou loď, spoustu válečných lodí a letadel a 5000 mužů. Bez úspěchu se musela US-jednotka se silnými ztrátami stáhnout. Co se na chladném jižním pólu stalo, je ultratajné.
To všechno je zcela neuvěřitelné, jelikož se přece ví, jak naše Země vypadá. Známe obrázky z vesmíru a na nich nejsou vidět
žádné obrovské otvory na severním a jižním pólu. Nechci teorii dutého světa propagovat, přesto existuje pár pozoruhodností, které naším normálním obrazem o světě nelze vysvětlit. Tak hlásí polární badatelé stále znovu, že je tepleji, když se člověk blíží pólu. Existují i druhy ptáků, kteří v zimě táhnou na sever místo na teplejší jih. Polární záře by se dala vysvětlit září vnitřního Slunce. Objevy severního pólu Scottem a Pearym nebyly později vědou uznány. Kdyby souhlasilo Scottovo tvrzení, že dosáhl severního pólu, musel by si razit denně cestu 25 mil neschůdným ledem. Nemožné, tvrdí odborníci. Také se vtírá otázka, proč existují mořská proudění, která plynou k severnímu pólu, ale nikudy nazpět, a která přicházejí od jižního pólu, aniž by bylo známo, odkud přicházejí. Zvláštní je i toto: ve „Space Night" bavorského televizního vysílače Bayerischer Rundfunk, kde se v noci ukazují celé hodiny záběry Země, se nikdy neukazují záběry pólů.
To, že magnetický severní pól je několik set mil vzdálen od zeměpisného a že není tam, kde by být měl, by mělo stát za zamyšlení. Při analýze fotografií polárních expedicí je zajímavé i toto: fotograf si všimne, že stíny na takových snímcích jsou mnohdy příliš krátké. Na pólech by ale stíny musely být neustále velmi dlouhé, jelikož Slunce tam je vždycky extrémně nízko, jedno v jakou denní dobu. Na póly nemůže Slunce nikdy svítit „seshora". Přesto existují snímky severního pólu, na nichž lze vidět stíny, které jsou tak krátké jako u tenisového zápasu ve Wimbledonu.
I všechny ostatní planety mají být ostatně duté a mít na pólech otvory. Na obrázcích Marsu a Venuše lze někdy na pólech rozeznat kruhovité světlé plochy. Údajně jsou to zledovatělé polární čepičky. Jenže - Venuše má mít teploty kolem 400 stupňů. Jak by tam měly existovat zledovatělé polární čepičky?
Jak vidno, v tom, co uznáváme jako známé pravdy, jsou často rozpory. Věřit, že celé lidstvo je podváděno o zásadní poznatky podniky pro vesmírné lety, polárními badateli a astronauty, je v tom rozsahu sotva možné. Pokud ale v nitru Země existují výše vyvinuté civilizace, které mají k dispozici UFO a volnou energii (Vril-energii), pak platí pro důvody utajování totéž jako pro ututlání kontaktů s UFO. Třeba se při své příští mezikontinentální cestě

zeptáte pilota, jestli už viděl otvory na pólech. Možná obdržíte opravdu zajímavé reakce.
Jelikož tato kapitola byla pro mnohé určitě zneklidňující a strach je pro náš vývoj velmi škodlivý, trochu teď kmitočet zase pozdvihneme. Nedal by se okultní satanský rituál nejlépe rozehnat tím, že by se člověk prostě z plného hrdla rozesmál? A už by bylo kouzlo zlomeno a rituál „v kýblu".
Následující kapitola je parodií na téma UFO, a má nás zase rozveselit. Neboť když se smějeme, nemůže mít zlo nad námi moc.

Blízký druh 3. setkání
Setkání s mimozemšťany je očividně mnoho, ale většina zpráv je příliš nevěrohodná nebo příliš obsažná na to, aby se hodila jako příspěvek do večerních zpráv. Následující setkání však vyniká svou jasností a skutečností, že kontaktovaná osoba, Švýcar „Johnny" Mittermullerli je velice věrohodný, jelikož je povoláním obchodník s ojetými vozy.
V červenci 1992 si během dálkové jízdy všiml létajícího objektu, který se nejspíš podobal UFO - nenapadlo ho žádné jiné přirovnání - a který se šílenou rychlostí řítil z jihojihozápadního směru, náhle zpomalil a pak dovedně přistál v mezeře na parkování. Zářil všemi barvami, od růžově oranžové k svinibrodské zelené, měl malou báň s okny, za nimiž Mittermullerli rozpoznal postavu s velkýma, tmavýma, šikmýma očima.
V panice se pokusil nastartovat, ale ani startér ani elektrický zapalovač cigaret nereagovaly. Tiché bzučení, které UFO šířilo, utichlo. Otevřel se poklop a vystoupila humanoidní postava. Byla velká, štíhlá, měla dlouhé světlé vlasy a Mittermůllerlimu připadala nadpozemsky krásná. Sundala sluneční brýle, krátce se rozhlédla a pak se pružným krokem blížila k němu.
„Nazdárek!" řekl cizinec. „No, jak se ti to líbí?"
Mittermullerli, který přesně nevěděl, čeho se otázka týká, se chtěl zeptat, čeho se otázka týká, byl však ihned přerušen. „Pěkný stroj, že? Udělá snadno svých 350 x 1023," přičemž nebylo jasné, k čemu se číslo vztahuje. „Zesílené prahy, tónované stěrače, níž umístěný výfuk, bezpečnostní vak pro stopaře. Fakt nádhera!"
Mittermullerli byl příliš zmaten na to, aby mohl klást rozumné otázky. „Jste, hm, přicházíte? Hm kde...?"
„Můžeš mi klidně tykat. Jmenuji se Atan Mitsubashi Bez Omnec. Ale přátelé mi říkají prostě Mtprxyludsw." Mittermullerli jen polkl.
„Tedy teď zrovna přicházím z Titanová měsíce Jupiteru, ale vyrůstal jsem na Klwpsxsotl," řekl. „To je hned za Ftsnlotl."
Mittermullerli se mezitím zase vzchopil a poznal, že to je jedinečná šance navázat kontakt s vyšší inteligencí. „Můžete... hm,

můžeš mi říct pár spirituálních věcí, tím myslím o Bohu, smyslu života nebo číslech ve sportce na příští tah?"
„Vypadám snad jako filozof nebo co?" opáčil Mtprxyludsw. „No, vždyť je přece tolik knížek o mimozemšťanech." „Ach, ty myslíš ,Stopařův průvodce galaxii"? Člověče, ten chlápek byl naprosto zhulenej. A ostatně tam nestojí o moc víc duchovního, než zeje všechno chaos a že by člověk s sebou měl mít pokud možno ručník."
„Já ale myslel spíš Plejáďany nebo tak..." „Pch! Ti opravdu nemají žádný plán. Myslí si, že váš největší problém je přelidnění. Přitom je vaše planeta jenom trošku malá." Srdečně se zasmál. „Ne, ne! Dělají jako by věděli jak vyřešit problémy na Zemi; přestat s ničením životního prostředí a s válkami, rozvinout vyšší vědomí, kontrolu porodnosti a tak. Něco takového si opravdu dokáže vymyslet každý."
„Jak to, že s námi vlastně nenavážete kontakt oficiálně?" „No, někteří to fakt zkusili. Ale pak je celé měsíce vyslýchala CIA a museli vést pitomé hovory s lidmi, kteří si myslí, že modré kravaty s pečetí prezidenta nějaké banánové velmoci jsou elegantní. Většina z nich by byla dodnes ještě v zajetí, kdyby se nedokázali teleportovat nebo procházet zdmi. Koho by to bavilo? Kromě toho, co tady? Vždyť tady nedostaneš ani sklenici čisté vody." , Ale proč jste, hm proč jsi potom tady?" „Just for fun! Je to vždycky sranda, jak se lidi k smrti vyděsí, když vidí takovouhle mísu, snaží se fotografovat, ale samým vzrušením se jim všechno rozmaže. No jo, sem tam si dopřeju to potěšení sbalit pár pěkných životních proudů. Je vlastně ještě tahle mediální skupina v Moosbachu?" „Nemám ponětí."
„Člověče, ti měli ve skupině opravdu pár pěknejch koček. Ale to už je nějaká chvilka o té doby, co jsem tu byl naposled. Běží ještě vlastně ten televizní seriál s tím šedovlasým chlápkem v invalidním vozíku?" „Šéf?"
Cizinec se polekaně rozhlížel. ,kde?" Ale kromě pár řidičů kamionů na blízkém parkovišti byli sami.
„Člověče, já musím vyrazit. Musím to fáro ještě nechat umýt. Všechen ten hmyz na kupoli je opravdu k zoufání. No jo, bylo to pěkné si s tebou popovídat. Až budeš jednou na naší planetě, tak se zastav."
Šel k svému UFO, nastoupil, trochu protúroval motory a pak rychle odletěl severozápadním směrem.
Mittermůllerli se v příští době pokusil přesvědčit lidi o skutečnosti svého setkání, ale nikdo, kromě pár týpků z časopisů o UFO, mu nevěnoval pozornost ani důvěru ani nic jiného. Ten, kdo se s ním setká osobně, se však rychle přesvědčí o tom, že tento muž mluví pravdu, nemluvě o tom, že umí vařit opravdu vynikající knedlíky.



Časť v seriáli - Kennedy a UFO
Článok je v sekcií - UFO a Mimozemšťania / UFO