Mojžíš

Židy ze starozákonních dob lze považovat za velké průkopníky nejen kvůli tomu, že uznali existenci onoho světa a popsali jej, ale rovněž proto, že „objevili" víru v jediného Boha.
Podle legendy si v roce 1230 před Kristem židovský Bůh Jehova vybral Mojžíše za svého prostředníka a odhalil mu své jméno. Obvykle se má za to, že tvůrcem myšlenky monoteizmu byl právě Mojžíš, ale není tomu tak. Tato idea byla lidstvu známa už od dávných dob - doklady lze nalézt v různých symbolech, vyobrazeních či písemných dokladech u všech starobylých národů. Mojžíš tedy nebyl autorem myšlenky víry v jediného Boha, nýbrž vůdcem jednoho národa a mužem, který stanul před značně náročným úkolem: sjednotit různorodé představy kočovných pouštních národů o počátku lidstva a upevnit masové uctívání jediného Boha. Kočovníci se museli spojit v jeden národ, a k tomu bylo třeba najít především pevné, stabilní jádro společenství i schopného vůdčího jedince. K vytvoření národa, jenž by se stal oním sjednocujícím prvkem, se schylovalo už dlouho před Mojžíšem (počínaje Abrahámem), teprve však ve chvíli, kdy nadešel ten správný čas, se objevil i vhodný vůdce.

Mojžíš představuje významnou historickou osobnost. Původem byl Žid, kterého vychovávala dcera samotného faraóna. Egyptští kněží ho zasvětili do nejtajnějšího vědění, jež bylo ostražitě střeženo již od dob Herma Trismegista.
Velmi zajímavé informace o Mojžíšovi přináší kniha Edouarda Schůrého Velcí zasvěcenci. Lze se tam dočíst kupříkladu toto:
„Jednoho dne Chozarsif (tak dříve říkali Mojžíšovi) spatřil, jak egyptský dozorce zasypal ranami bezbranného Žida. Budoucí vůdce sjednoceného národa se na Egypťana vrhl, vytrhl mu zbraň z rukou a zabil ho. Tato vražda, kterou podnítil ušlechtilý hněv, rozhodla o mužově dalším osudu.
Chozarsif se rozhodl podstoupit vykoupení hříchu, jež zákon zasvěcenců předepisoval vrahovi ze svého středu. Násilník z okruhu vyvolených se musel postavit tváří v tvář smrti, aby tím odčinil zločin, který spáchal, a obnovil své vnitřní světlo. Měl se pohroužit do hlubokého transu, opustit svoje tělo a vydat se na onen svět (do oblasti Amenti neboli Erebe), kde plují duše zemřelých, jež dosud nezavršily přechod do nové dimenze. Viník tam pak musel vyhledat svoji oběť a podrobit se všem jejím útrapám, dosáhnout odpuštění a pomoci jí najít cestu zpět, ke světlu. Teprve poté byl považován za člověka, který vykoupil svůj hřích, a smyl ze svého astrálního těla černé skvrny prokletí od ducha oběti, jimiž byl pošpiněn.
Hříšník se z takové cesty velmi často nevrátil. Když se kněží objevili ve sklepě, kde ho na několik dní zanechali, obvykle nalezli pouze jeho mrtvolu.
Chozarsif však tuto zkoušku bez váhání podstoupil. Zcela odevzdaně se nabídl jako oběť Osiridovi - vládci a soudci zesnulých - a prosil o jediné: bude-li mu souzeno vrátit se na Zem, ať je mu dána síla stát se nástrojem spravedlnosti. Když se pak v podzemních prostorách Midiánského chrámu vzbudil ze strašlivého spánku, cítil se jako znovuzrozený. Minulost byla tatam a Egypt přestal být jeho vlastí. Svůj pohled upíral na nedalekou horu a jeho vědomím probleskla myšlenka vytvořit z kočovníků silný a bojovný národ, schopný udržet zákon jediného Boha, společenství, které ponese do budoucna pravdu ukrytou ve zlaté arše zasvěcenců."
V ten den proto na znamení nové etapy svého života přijal jméno Mojžíš, což znamená „spasený".
Tomuto muži se podařilo sjednotit skupinu židovských rodů, jež si říkala „Synové Izraele" nebo jednoduše „Izraelité", vyvedl je z Egypta a přivedl je k náboženství dědů a otců - k Bohu Abrahámovu, Izákovu či Jákobovu. Podrobný popis toho, jak k onomu vyvedení Židů z Egypta došlo, lze nalézt v Bibli - z daného svědectví je patrné, že šlo o čin mimořádného významu. Dostat celý národ z područí obrovského a velmi dobře organizovaného státu se Mojžíšovi podařilo jen díky tomu, že proti síle a moci svých bývalých učitelů, egyptských kněží, postavil sílu svého charizmatu. Na památku osvobození židovského národa a jeho vyvedení z Egypta ustanovil Mojžíš tento den významným svátkem.
Nezavedl však Izraelity rovnou do země zaslíbené, ale 40 let s nimi putoval pouští - považoval to totiž za nutnou podmínku zvládnutí nezkrotného národa otroků a polodivokých kočovníků, jež nebyli zvyklí chovat se poslušně a disciplinovaně. Zvolil tuto cestu proto, aby zkouškami, útrapami a tresty přetavil duch národa do nové kvality tak, aby lidé zapomněli na svou touhu po mnohobožství, které přejali od Egypťanů, a utvrdili se ve víře v jediného Boha.47
Když Mojžíš osvobodil Židy z egyptského jha, nasadil jim chomout v podobě zákonů, rituálů a pravidel, podle nichž jim za sebemenší porušení zákona hrozila smrt a za jakékoli provinění proti pravidlům kruté tresty. Na bedrech vůdce a zákonodárce ležel obtížný úkol: měl z kočovných rodů, které byly dlouhou dobu v otroctví, a osvojily si tak řadu záporných rysů, vytvořit národ a naučit jej základním pravidlům pořádku a státního zřízení. Myšlenka jediného Boha a s ní spojený světonázor byla židovskému národu vštěpována během poměrně krátkého časového úseku, a to jak těmi nejtvrdšími a nejsurovějšími metodami, tak i silou mocné osobnosti samotného proroka.
V průběhu celého putování byl Mojžíš v neustálém kontaktu s Bohem. Legenda praví, že sjednotitel národa třikrát vystoupil na horu Sinaj, kde vždy zůstal po dobu 40 dnů v hluboké meditaci, o samotě s Bohem. Při prvním výstupu získal od Boha zákon, náboženskou věrouku určenou pro syny Izraele, během dalších 40 dnů obdržel v ústní formě tajnou část židovské víry, Mišnu neboli duši zákona, jež odhaluje tajemství lidské podstaty a jež směla být předávána výlučně služebníkům Božím, tedy rabínům a prorokům.
Při třetí čtyřicetidenní meditaci na hoře Sinaj prozradil Bůh Mojžíšovi hlavní tajemství vesmíru, a to v podobě nejtajnější části židovského náboženství, která se zve kabala nebo „niterná duše zákona" a která byla určena výlučně zasvěcencům židovské víry.
Jedním z tajemství kabaly je i zpráva o tom, že člověk má jemnohmotné tělo -jež tvoří nezničitelná vesmírná substance, která v podobě aury protkává a obklopuje smrtelné fyzické tělo každého jedince - a že lidské vědomí představuje jen část vědomí vesmíru.
„Největší tajemství zasvěcení představuje skutečnost, že svatostánkem Božím není ani kostel, obřad či rituál, ani žádný jiný prostředek. Chrám Boží se v podobě Božské aury nachází uvnitř i vně lidského těla, a chceme-li tedy pochopit Boha, musíme nejprve pochopit vlastní Božskou podstatu. Království nebeské se totiž nalézá v našem nitru. "*9
Za zmínku stojí skutečnost, že moderní věda už existenci jemnohmotných těl člověka uznala, dopodrobna prozkoumala éterické, astrální i mentální tělo (takzvanou fyzickou auru) a dále se snaží proniknout i do světa nejjemnějších energií neboli informační aury.
Výzkumem aury se zabýval také laureát Nobelovy ceny profesor Bože.
(Indické národní výzkumné centru m v Kalkatě), profesor V. N. Puškin, doktor psychologie (Vědeckovýzkumný ústav Akademie pedagogických věd Sovětského svazu, Moskva), profesor P. I. Guljajev, doktor biologických věd (Leningradská státní univerzita, Leningrad), doktor biologických věd V. N. Inošin (Kazašská státní univerzita, Alma-Ata), profesor K. G. Korotkov (Leningradský ústav jemné mechaniky a optiky, Petrohrad) a mnoho dalších.
Výzkumy Mezinárodního ústavu teoretické a aplikované fyziky potvrdily tezi kabaly, že lidské vědomí představuje fragment vědomí vesmírného, a odpověděly také na otázku, co to vlastně vědomí je - z fyzikálního pohledu představuje zvláštní formu (jakési torzo) hmoty pole.
Narozdíl od jiných proroků byl Mojžíš velmi vzdělaným, zasvěceným knězem. Domníval se, že nejsilnější faktor, jenž ovládá podvědomý i vědomý lidský život, představuje strach. Chování lidí může být podle něj mravné pouze tehdy, budou-li se obávat Božího trestu. Bůh Izraelitů s touto vývojovou úrovní, na níž se tehdy židovský národ nacházel, korespondoval: byl krutý, pomstychtivý, lstivý, zákeřný a nestálý - stejně jako sami Izraelité. Aby v národě udržel ideu jediného Boha a zabránil komunikaci s příslušníky jiných společenství, kteří by mohli způsobit odklon od správné cesty, hlásal Mojžíš to, že Bůh Izraelitů miluje pouze židovský národ a nenávidí všechny ostatní.
Celé 401eté putování Židů pouští se neslo ve znamení "Oje národa proti svému vůdci - ten však nakonec zvítězil, neboť i přes všechny útrapy se Mojžíšovo chápání Boha dochovalo u židovského národa dodnes.
Pojetí jediného Boha však bylo trnem v oku jiným národům. Mojžíš to dobře věděl a předpověděl příchod dalšího velkého proroka: „Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti."

Z knihy brány do duše od Tatiany a Viktora Tichoplavových



Článok je v sekcií - Mystériá, Mágia a Mystika / Osobnosti