Daskalos 1

Kyriacos C. Markides, řecký sociolog žijící v USA, se pravidelně vracel na Kypr, aby se mohl blíže seznamovat se zvláštním světem místního léčitele a duchovního učitele zvaného Daskalos. Množství pozoruhodných příhod, střetnutí, vyprávění i vlastních zážitků vedlo k sepsání této knihy, která patří k tomu nejlepšímu, co existuje v rámci tzv. ezoteriky a v širším smyslu i v oblasti hedání smyslu života.



„Mohou zlé skutky produkovat jakousi volně se vznášející esenci, která může zasáhnout nevinné lidi?" Přečetl jsem tuto otázku ze seznamu jedné mé kolegyně z Ameriky, která mě požádala, abych se na to Daskala zeptal. Měl jsem pocit, že její otázka se hodí k tomu, co Daskalos provedl den předtím s egyptskými knihami černé magie.

„Nikdy," odpověděl Daskalos rozhodně. „Ano, taková energie může zasáhnout lidi, kteří mají sklony ke zlu, ale nikdy ne nevinné. Ted' se možná zeptáš, co je to vlastně zlý čin. Abys mohl spáchat zlý čin, musíš mít zlé myšlenky a odpovídající emocionální předpoklady. Znamená to, že vytváříš zlo ještě předtím, než spácháš nějaký zlý skutek. Napřed vytvoříš vibrace, které vedou ke zlým činům.

Když máš nějakou zlou myšlenku a sklon ke zlu, produkuješ podobné vibrace a odpovídající formu zla. Takže je k tomu třeba dvou věcí, vyzařující energie zla a její forma. Forma je elementál nabitý intenzitou vysílané energie. Přesně to dělají černí mágové - tvoří elementály určitého tvaru a nabíjejí je energií.

Jenže lidské bytosti vytvářejí takové negativní elementály svou nenávistí a hořkostí samozřejmě pořád. Dělají to vědomě nebo podvědomě.

Většina lidí tvoří tyto myšlenkové formy, aniž by věděli, co dělají. Kdybys byl jasnovidcem, viděl bys, jak tito elementálové vycházejí z lidí v podobě zvířat, například hadů různých velikostí a barev, opic, medvědů a tak dále, kteří sice nežijí na hrubohmotné úrovni, ale v psychonoetických rozměrech existují. Tito elementálové škodí lidským bytostem, jež vibrují na stejných frekvencích.

Zlo přitahuje zlo zrovna tak, jako dobro přitahuje dobro. Nevinní lidé se nemají čeho bát, protože vibrují na jiných frekvencích než to, co vaše známá nazvala volně se vznášejíci esencí. Zapamatuj si, že lidé takové elementály tvoří, dokonce i když spí, ve snu."

„Jak to?" zeptal jsem se. Když se ti něco zdá, tvoje touhy mají mnohem větší sílu. Mají větší moc, než když bdíš a zabýváš se běžnými věcmi. Když v noci spíš, vycházejí tvé touhy na povrch, a ty jako současná osobnost můžeš snít o zlých věcech a tvořit zlé elementály. Tak vznikají například dětské noční můry."

„Můj přítel a kolega Michael, který dělal návrhy obálek mých knih, by rád věděl, zda knihy, filmy a umělecké předměty vůbec mohou tvořit tyto druhy elementálů." „Všechno, co nám běží hlavou, jakákoliv mentální představa či jakákoliv touha je vlastně stvořením nějakého elementála. A měl bych zdůraznit, že elementálové vznikají ještě předtím, než napíšeš nějakou knihu nebo natočíš film či vytvoříš jiné umělecké dílo.

Tito elementálové jsou tvořeni tvými myšlenkami a pocity. Hmotné předměty jako obrazy, šperky, fotografie, malby a tak dále se dají vědomě či nevědomě těmito elementály magnetizovat. Právě s pomocí této metody se vlastně vyrábějí talismany na ochranu lidí. Dělá se to tak, že se nějaká věc nabije dobrou myšlenkovou energií. Můžeš tak vytvořit talisman, který vyzařuje podstatu dobra.

Podobně i negativní pocity, jako žárlivost a nenávist, spojené s vlastněním nějakého vzácného předmětu, třeba drahokamu, může takový kámen nabít elementály s tak silnou destruktivní energií, že daná věc pak způsobuje svému majiteli potíže neboli, jak se říká, nosí neštěstí. Takže jak vidíš, hmotné předměty v sobě vězní elementály."

„Na základě toho zřejmě funguje jev zvaný psychometrie." „Přesně tak. Zkušený Mistr umí naladit své vědomí na jakýkoliv předmět a dostat se do kontaktu se všemi elementály, kteří jsou k tomu předmětu připoutaní. Právě z toho důvodu," vysvětlil Daskalos, „se pokročilý mystik může soustředit na příklad na nějakou starou sochu a odhalit tajemství, která se k ní pojí, třeba něco, po čem vědci v archivech a laboratořích neúspěšně pátrají celé roky."

„Podle stejného principu," dodal jsem, „mohou být i různá místa nabitá energií pozitivních anebo negativních elementálů."

„Správně. Všiml jsem si například, že na místech, kde často dochází k nehodám, působí elementálové. Jednou z našich povinností jakožto Badatelů pravdy je chodit na taková místa a rozpouštět negativní elementály. Možná chceš vědět, jak se to dělá ? Tak, že se vysílá opačná energie, než jakou má daný elementál. Když se energie elementála zneutralizuje, jeho forma se vtáhne do toho, čemu říkáme kosmické vědomí neboli univerzální pamět; někteří lidé tomu říkají i ákášická kronika.

Jak jsem řekl už dříve, jakmile vznikne nějaký elementál, už se nedá zničit. Když takového elementála rozpustíme, ve skutečnosti rozpustíme jeho energii. Jeho forma však na vždy přetrvá, i když nebude aktivní, v univerzální paměti." „Když navštěvuješ taková místa, kde rozpouštíte negativní elementály, nehrozí ti, že na tebe zaútočí ?" zeptal jsem se.

„Samozřejmě že mi to hrozí. Můžou mi však opravdu uškodit'? Ne. Ani v nejmenším. Jistěže to není žádná příjemní práce. Ale tito elementálové by mi mohli uškodit, jen kdybych k někomu choval nenávist nebo třeba jen špatné a nelibé pocity. Proto si Badatelé pravdy musejí dávat pozor a očišťovat své podvědomí od jakýchkoliv negativních pocitů a myšlenek. Jinak by negativní energie elementálů v nich samých přitáhla zlé elementály zvenčí, ty, které se snaží rozpustit. Vždycky, než se do něčeho takového pustím, důkladně dbám na to, abychom já a mí spolupracovníci v sobě neměIi ani stopu po nějakých negativních pocitech.

Vidíš, i zde platí, že lidé čistého srdce se nemusejí bát černé magie, prokletí, zlých vlivů a podobných věcí." „Jenže kolik lidí je opravdu tak čistých, že jsou dokonale chráněni před zlými elementály, existujícími v důsledku různých spáchaných zločinů a případů z historie? Mohou takoví elementálové zaútočit na obyčejného člověka, který není špatný, ale ani úplně čistý? Co když například někdo bydlí v domě, kde, jak se říká, straší, a trpí kvůli špatné energii, která se tam hromadí?"

„To je pravda, to se může stát. Jenže vždycky trpíš jen do té míry, kolik máš v sobě vlastní negativní energie a jak je silná. Uvedu ti k tomu příklad. Všiml jsem si několika pasáčků, kteří se spolu dlouho hádali a nadávali si, a tímto chováním vyprodukovali volně se vznášející esenci zla, abych použil výraz tvé známé. V určitých hodinách během dne se na tom místě, kde se obvykle hádali, zintenzivnil magnetizmus a probudil tyto elementály.

Dejme tomu, že tím místem zrovna prochází jiný člověk, který má v sobě vůči někomu nějaké negativní pocity. V tom případě by na něj mohli elementálové, vytvoření pasáčky, zaútočit a způsobit mu utrpení. Jenže jakým způsobem by trpěl? Měl by bolesti, cítil by slabost, nervozitu, bolela by ho hlava nebo něco takového.

Takoví elementálové jsou všude, a je povinností Badatelů pravdy a neviditelných pomocníků chodit na taková místa a rozpouštět je - to jest, rozpouštět energii těchto elementálů a přinutit je opustit scénu. Děláme to neustále ve stavu exomatózy, kdy na taková místa putujeme v psychonoetickém těle. Tímto způsobem je to jednodušší a lacinější." Daskalos se zachichotal. „A také je efektivnější působit z druhé strany."

„Proč je to jednodušší'?" divil jsem se. „Protože když působíš mimo své hmotné tělo, dokážeš vynaložit větší sílu a energii k tomu, abys tyto elementály rozpustil.

Pojďme na další otázku," řekl Daskalos poté, co jsem si prohlédl svůj seznam. „Tato," řekl jsem, „se týká prorokování. Má známá se ptá, zda je možné předpovídat budoucnost, a pokud ano, jak je pak možné být svobodný."

Daskalos se usmál a začal odpovídat. „Jako Badatelé pravdy jsme se na základě osobních zkušeností shodli na tom, že nic není předem dané. Řekli jsme to již mnohokrát. Vidět do budoucnosti není nic jiného, než vidět určitou pravděpodobnost. Něco se může nebo nemusí stát. Funguje to přesně tak, jako když vědci rozumně předvídají budoucí vývoj na základě současných faktú a trendů."

Pak řekl to, co jsem od něj i od Kosty slyšel už často, a to, že lidské bytosti přepisují dějiny budoucnosti v každém okamžiku. Budoucnost je otevřená. Je tomu tak proto, že lidské bytosti mají svobodnou možnost tvořit elementály, jaké chtějí, a to pak utváří jejich budoucnost. Proto když někdo předpovídá, co se stane, ve skutečnosti ,vidí` vývoj událostí tak, jak vypadá na základě současného uspořádání dosud vytvořených elementálů. Lidské bytosti však mají svobodnou možnost vytvořit nové elementály, a tím předpověď zrušit.

Já osobně nevěřím tomu, že by se dala karma přesně předpovědět na víc než dva nebo tři dny dopředu." „Pročpak'?" zeptal jsem se. „I za tak krátkou dobu mohou karmické síly dozrát natolik, že z praktického hlediska se už nedá udělat nic, aby se běh událostí zvrátil."

„Mohl bys to, prosím tě, upřesnit?" zeptal jsem se. „Uvedl bys nějaký konkrétní příklad z vlastní zkušenosti?"

Daskalos se na chvíli zamyslel a pak řekl: „Jednoho dne před mnoha lety jsem ráno vstal a začal se chystat do práce. Bylo asi půl sedmé. Natáhl jsem si ponožky a chvíli zůstal sedět na posteli. Byl jsem plně probuzený. Najednou se mi zjevila tato vize:

Ocitl jsem se blízko místa, kde jsem pracoval jako sazeč ve vládní tiskárně. Sesedl jsem z kola hned u městských hodin. Zbytek cesty jsem chtěl projít pěšky eukalyptovým lesíkem, kde stály vládní budovy. V tom jsem uviděl nějakého muže, který tlačil vozík. Viděl jsem ho naprosto jasně. Všiml jsem si dokonce jizvy na jeho obličeji. Jeho vozík měl skleněný kryt - byl to totiž pojízdný prodavač kulorií (pečivo podobné preclíkům) a sýru. Jakmile dojel pod hodiny, začal velmi hlasitě vyvolávat: ,Mám čerstvé, teplé kulorie... Pak jsem uviděl jiného muže, který přijížděl na kole z druhé strany.

Přijel k prodavači, sesedl z kola a začal na něho řvát: ,Tak jsem tě konečně našel, ty hajzle! ` ,Ty seš hajzl!` zařval na něj ten první, a začala rvačka. Muž na kole kopl do vozíku a převrátil ho na stranu. Sklo se rozbilo na stovky kousků a kulorie i sýr se válely po asfaltu. Prodavač zuřivě popadl kuchyňský nůž a chystal se vrhnout na toho druhého muže. Jeden vládní zaměstnanec, který viděl, co se děje, k nim přiběhl, pevně zachytil prodavačovu ruku a zakřičel na něho: ,Proboha, člověče, zbláznil ses? Chceš ho zabít?`

,Nech mě, at' toho hajzla zabiju,` vykřikoval prodavač. ,Podívej, co mi udělal.` Ten druhý nasedl na kolo a rychle jel pryč.

V tom momentě má vize skončila. Potřásl jsem hlavou a zasmál se. Nechápal jsem, proč se mi něco takového zjevilo v půl sedmé ráno při oblékání. Asi tak za dvacet minut jsem už seděl na kole a vydal se na cestu do práce. Jen co jsem dorazil k místu, kde se odehrála ta scéna, sesedl jsem z kola a zopakoval si celý výjev na živo přesně tak, jak jsem to viděl před půl hodinou.

Viděl jsem muže s prodejním vozíkem s jizvou na tváři, slyšel jsem, jak drsným hlasem vyvolává, že má na prodej teplé kulorie a tak dál. Pak jsem uviděl toho druhého muže na kole oblečeného přesně tak jako v té vizi. Jak jsem je tak pozoroval, věděl jsem přesně, co bude dál. Bylo to možné proto, že karmické síly dozrály do takového stupně, že se už nedalo dělat nic, aby se dění změnilo. Jak jsem se tak díval, zajímalo mě, kdo byl ten chlapík, který zasáhl a zadržel ruku prodavače.

Víš, v té vizi jsem jaksi pozapomněl na tento detail. Jak jsem se tak díval na skutečný průběh událostí, zjistil jsem, že to byl jeden můj kolega. ,Aha,` řekl jsem si, ,takže to byl Konstantinides.` Kdybych se na tento detail soustředil v té vizi, samozřejmě bych ho identifikoval. Pak přišla policie a já jsem šel do práce."

„Když jsi měl tu vizi, byl jsi při plném vědomí`?" zeptal jsem se. „Jistě," odpověděl Daskalos. „Vždyť jsem ti říkal, že jsem si právě natahoval ponožky."

„Když tedy lidé můžou předem vidět události, k nimž dojde v průběhu jedné či dvou hodin, nemůžou předpovídat, co bude, řekněme, za sto let'?" zeptal jsem se.

„Ne, to nejde," trval na svém Daskalos. „Takže všechna ta proroctví, o nichž se píše v tolika knihách včetně Nostradama, se nesmějí považovat za doslovné předpovědi budoucnosti." „Jak jsem řekl, na základě vlastních zkušeností jsem zjistil, že víc jak tři dny dopředu je budoucnost jenom pravděpodobnost, nic víc."

„A co Janova Apokalypsa?" „To všechno jsou jenom pravděpodobné možnosti," trval na svém Daskalos. „Ty věci se stanou, pokud... Je zde ono ,pokud`. Lidské bytosti mají svobodnou vůli. A právě svobodná vůle vytváří karmu. Proto může zásah svobodné vůle v kterémkoliv okamžiku změnit směr karmy. Takzvaná proroctví i se můžou a nemusejí vyplnit."

„Je možné," vyptával jsem se dál, „že toto pravidlo platí pro jedince, ale ne pro celé společnosti a historické podmínky`? Možná, že lidé mají svobodnou vůli, ale uspořádaní historických podmínek třeba nepůsobí podle stejných principů a zákonů."

„Když velký počet jedinců změní své vědomí, pak se může změnit i jejich národní či kolektivní karma," řekl na to Daskalos. „No jasně, vždyť pravděpodobnost je různá. Pokud například prorok vidí určitou událost, která se na základě současných karmických podmínek stane na devadesát procent, je to něco úplně jiného, než kdyby tato pravděpodobnost byla jen deset procent." ` „Přesně tak," souhlasil Daskalos.

„Co určuje míru pravděpodobnosti předpovězené události?" „Síla, energie a průbojnost elementálů, kteří s tou událostí souvisej. Čím je energie těchto elementálů větší, tím je pravděpodobnější, že k dané události dojde.

Já osobně jsem proti jakémukoliv předpovídání budoucnosti, a hlavně pokud jde o hrozné události, které údajně nastanou," řekl Daskalos a pozvedl pravou ruku na zdůraznění toho, jak moc je proti věštění. „Proč'?" zeptal jsem se. „Protože," pokračoval, „když věštíš budoucnost, nabíjíš energií ty elementály, kteří dané události tím spíš vyvolají. Může se stát, že původně falešné proroctví vytvoří silné a energické nové elementály, kteří způsobí to, co bylo zpočátku předpovězeno nesprávně."

„Jinými slovy, jedná se o sebenaplňující proroctví." „Správně. To se stává, když lidé začnou věřit proroctvím a zasadí si do podvědomí elementály daného proroctví." „Tento jev zná i sociologie," poznamenal jsem. „I když sociologové nemluví o elementálech. Například americký sociolog W. I. Thomas poukázal na to, že původně nesprávná definice reality časem nabývá reálných důsledků."

Daskalos přikývl. „Je to tak. Jedná se totiž o elementála, který se nabije energií, když v něj lidé začnou věřit. Čím víc energie se do takového elementála vkládá, tím spíš se určitá věc stane. Nezapomeň," řekl, „že mluvíme o pravděpodobnosti, ne o něčem jistém, a že karma, jak individuální, tak kolektivní, se může v každém okamžiku změnit. V tom spočívá podstata lidské svobody."

Pak mi Daskalos připomněl jeden případ ze Starého zákona, o němž se zmínil už dříve. Bylo to o Jonášovi, který prorokoval, že Bůh zničí město Ninive, protože jeho obyvatelé přehnaně hřešili. Ale lidé z Ninive činili pokání a město bylo ušetřeno. V poslední chvíli změnili své vědomí, a jejich město tak zničeno nebylo. „Nešlo o to, že by si to Bůh rozmyslel," řekl Daskalos. „To lidé sami kolektivně změnili svou karmu tím, že změnili své vědomí. Proto nebylo Ninive zničeno."

„Ale Jonášova vize byla skutečná," namítl jsem. „Jistě, byla." „Chci říct, že kdyby nezměnili své kolektivní vědomí, tak by bylo Ninive zničeno." „Přirozeně," odpověděl Daskalos. „Oni však měli svobodu změnit se, a opravdu se změnili. Nové příčiny mají nové následky."

„Nešlo by říct i v případě té tvé vize, Daskale, kdys viděl, co se stane za půl hodiny, že by se na poslední chvíli mohla karma změnit, alespoň teoreticky?" „Jenže když jsem tu vizi měl," řekl na to Daskalos se smíchem, „ten první muž už tlačil vozík a ten druhý už jel na kole. Karmické síly dozrály do takového stupně, že se to podle mě už nedalo ničím změnit."

„Proč myslíš, že ses dostal do stavu, kdys měl tu vizi?" zeptal jsem se. „Kdo to opravdu ví ? Možná jsem to viděl proto, že jsem se to chvíli poté chystal zažít v této dimenzi. Anebo to možná byla nějaká lekce z vyšších sfér." „Proběhl tento zážitek," zeptal jsem se, „formou exomatózy?" „Ne, nebyl jsem přitom mimo své tělo. Mé vědomí bylo na té posteli. Navlékal jsem si ponožky a chystal se do práce. Byla to spíš určitá forma projekce. Během té vize bylo mé vědomí na posteli i pod městskými hodinami zároveň. Víš, jakmile si jednou vypestuješ jasnovidnost, máš takovéhle zážitky pořád."

Po krátké odmlce mi Daskalos vyprávěl další osobní zkušenost s předpovídáním budoucích událostí. „Jednoho dne před mnoha lety - počátkem druhé světové války - pozval můj strýc naši rodinu na večerní návštěvu, abychom si společně poslechli v rádiu Verdiho Aidu. Strýček mi poslal zvláštní vzkaz: ,Spyro, vím, že máš o toto vysílání velký zájem. Určitě přijď.` Opravdu jsem se na poslech té opery těšil. Už jednou jsem Aidu slyšel a doslova mě okouzlila.

Pamatuji si, že to bylo druhý den po Vánocích a venku pršelo. Můj strýček bydlel blízko Bajrakteru za městskou zdí. Jakmile jsme se usadili a chystali se k poslechu rádia, zaslechl jsem svůj vnitřní hlas, jak mi říká: ,Vstaň a jdi!` ,Ale kam mám jít ?` zeptal jsem se. ,Jdi!` ozval se ten hlas znovu. Vstal jsem, oblékl si pláštěnku a chystal se jít pryč.

,Kam chceš v tom dešti jít?` zeptala se překvapeně má teta. Hlas mi zopakoval: Jdi! ,Ty nechces poslouchat Aidu? Proč jdeš pryč?` zeptal se z druhé strany pokoje strýček. ,Nevím, strýčku`, odpověděl jsem. ,Není mi dobře.` Opravdu jsem se necítil dobře. Uprostřed deště jsem se vydal pěšky domů.

Tehdy jsme bydleli na Panteonské ulici. Ten hlas mě však nutil jít oklikou, která byla o dva kilometry delší. Sešel jsem po schodech do hradního příkopu. Pak jsem vyšel po dalších schodech, abych se dostal na druhou stranu hradeb, do starého města. Logicky byla tato cesta nerozumná, hlavně když ještě k tomu pršelo. ,Kyrie eleison,` zamumlal jsem si sám pro sebe. ,Tomuhle nerozumím.` V té době jsem byl ještě mladý a poměrně nezkušený. Ale řídil jsem se tím hlasem, i když mi to nedávalo smysl.

Jak jsem tak šel," pokračoval Daskalos, „uviděl jsem nedaleko starostovy kanceláře nějakého opilého Angličana, příslušníka armády, jak leží v louži na asfaltu." Daskalos napodobil zvuky, které vydával opilý voják.

,Odtáhni ho na dlažbu,` nařídil mi hlas. Sklonil jsem se k němu a ze všech sil se snažil odtáhnout ho. ,Zmiz,` zasténal ožrala a snažil se mě uhodit, přičemž mu pěst a obličej upadly na mokrý asfalt. Nešlo mi postavit ho na nohy. Pak jsem znovu uslyšel ten hlas, jak mi nařizuje, abych ho rychle odtáhl na dlažbu.

S velkou námahou se mi povedlo odvléct ho ze silnice a dostat ho na chodník. Pořád pršelo. Angličan byl úplně promočený a i já jsem začal cítit, jak moknu. Déšt' mi začal prosakovat pláštěnkou.

Ve chvíli, kdy jsem ho odtáhl ze silnice, přehnal se kolem nás vojenský náklaďák. Řekl jsem si: ,Už mi to je jasné.` Ten náklaďák by ho určitě na místě zabil, kdyby zůstal ležet na silnici. Byla tam ostrá zatáčka a v ten tmavý deštivý prosincový večer by řidič neměl šanci všimnout si včas člověka ležícího na asfaltu.

Ten řidič," pokračoval Daskalos, „nás zachytil pohledem, když kolem nás přejížděl. Prudce zastavil, hodil zpátečku a zastavil vedle nás. Vystoupil z vozu a šel k nám. Zjevně opilce poznal a začal na něj křičet, přičemž se marně snažil postavit ho na nohy.

Zeptal se mě, kdo jsem a co se stalo. Tvářil se velmi smutně. ,Dejte mi svou adresu, pane,` požádal mě anglicky. Dal jsem mu adresu. Z auta vystoupili další dva a pomohli naložit i opilého muže. ,S tím chudákem je ámen,` pomyslel jsem si. Byl jsem si jistý, že ho postaví před vojenský soud.

Čtyři dny poté jsem uprostřed noci," pokračoval Daskalos, ,, „zaslechl klepání na dveře. Otevřel jsem a uviděl toho řidiče spolu s mužem, kterého jsem odtáhl ze silnice. Zachráněný chlap vypadal zničeně a měl sklopenou hlavu. Byl skleslý a nešťastný. ,Pane,` řekl mi řidič, ,chci vám poděkovat za to, že jste mu zachránil život. Je to můj přítel. V Londýně spadla bomba a zabila jeho matku, otce a manželku. Proto byl tehdy v takovém stavu. Zachránilo se jenom jeho dítě, které bylo zrovna ve městě s jeho sestrou.`

Kdybych neposlouchal ten vnitřní hlas a namísto toho poslouchal Verdiho Aidu, toho Angličana by přejel a zabil jeho kamarád. Prozřetelnost působí velmi záhadnými způsoby." Daskalos byl chvíli zticha. „Měl jsem v životě spoustu takových zážitků" pokračoval. Nějaký hlas mě třeba zavedl na určité místo, abych tam mohl posloužit."

Pak mi pověděl ještě jeden případ. Když byl doma na Panteonské ulici, nějaký hlas mu řekl, aby šel do čtvrtě, kde se nacházelo Pankyperské gymnázium a arcibiskupství.

I v tomto případě to znělo iracionálně. Proč bych se měl najednou bez příčiny vydat ke gymnáziu, když jsem zrovna pohodlně seděl ve své pracovně?"

Bylo to v padesátých letech 20. století, kdy vrcholily antikolonialistické potíže. Studenti gymnázia se bouřili a potýkali s britskými vojáky. Hlas zavedl Daskala do boční uličky, kde našel ležet na zemi chlapce, který krvácel a byl v bezvědomí. S pomocí náhodného kolemjdoucího ho Daskalos dopravil do blízkého domu dál od místa potyček. Poskytl mu první pomoc a přivedl ho zpátky k vědomí. Ten chlapec se později stal jedním z nejprominentnějších britsky školených právníků na Kypru.

„Kdo ti podle tebe dával takové pokyny, abys šel na určité místo a někomu tam posloužil`?" „To nevím. Víš, v jiných dimenzích jsou duchové, kteří vidí, co se chystá stát. Pak zkouší najít - za předpokladu, že to karma dovolí -- někoho s podobným vyzařováním a vibracemi, s kým mohou komunikovat a předat mu určitý vzkaz. O něco takového zřejmě muselo jít v těch případech, které jsem ti právě popsal."

- - - POKRAČOVÁNÍ - - -

Zdroj: www.OSUD.cz

Ukážka je z knihy: Oheň v srdci, Zázračný svět duchovního léčitele Daskala, Kyriacos C. Markides, Vydavateľstvo: Eugenika, 2006



Prvá kniha trilógie o najznámejšom európskom duchovnom liečiteľovi bola veľmi úspešným titulom, ktorý v deväťdesiatych rokoch uviedol na slovenský knižný trh ezoterickú literatúru.

Strovoloský Mág, Kyriacos C. Markides, Vydavateľstvo: Gardenia, 2006


Autor, Kyriacos C. Markides, profesor sociológie na Univerzite štátu Maine, nás vo svojom pútavom rozprávaní uvádza do mystického sveta svojho cyperského rodáka, Stylianosa Atteshlisa, známeho pod menom Daskalos (grécky Majster) a „strovoloský mág“.

Daskalos (1912 – 1995) patril k najväčším Majstrom západnej duchovnej tradície minulého storočia. Viac ako sedemdesiat rokov vyučoval ezotérne kresťanstvo a založil krúžok bádateľov Pravdy.

Poznal tajomstvo života a smrti. Komunikoval s mimozemskými bytosťami, ktoré bdejú nad vývojom ľudstva a pomáhajú nám odvrátiť nebezpečenstvá. Ovládal telepatiu, dematerializoval seba i predmety a prenášal ich obraz do diaľav a tam ich opäť zhmotnil. Cestoval do minulosti a rozoznával predchádzajúce životy ľudí.

Daskalos mal hlboké etické cítenie. Zaoberal sa liečiteľstvom duše. Život človeka chápal ako šancu duchovne rásť a Láskou prispievať ku kozmickej harmónii.

Prostredníctvom tejto knihy ponúka Daskalos slovenskému čitateľovi možnosť pochopiť zákonitosti života, rozvinúť si zázračné schopnosti a pokročiť na životnej Ceste.

Strovoloský Mág je prvou knihou z trilógie o Daskalovom učení. Nasledujú: Domov vo svetle, jún 2006 a Oheň v srdci, november 2006.

- - -

Seriál bude pokračovať ďalšími článkami na tému: Veľkí Duchovia Zeme

- - -

Súvisiace:

Rozhovor so žiakom Strovoloského mága



Časť v seriáli - Daskalos
Článok je v sekcií - Mystériá, Mágia a Mystika / Osobnosti