Když se tak rozhlížím… 3

Další pokračování článku si všímá našeho bouřícího Slunce.

Teprve nedávno se začalo otevřeně hovořit o jedné události, tak nepravděpodobně podivné a vědecky nevysvětlitelné, že by mohla být skvělým námětem pro povídku žánru sci-fi. Tato událost se odehrála v létě roku 1972, aniž ji kdokoliv na Zemi zaznamenal. Stalo se to, že 7. srpna 1972 doslova explodovala na Slunci obrovská protuberance (Obrázek 1), která podle výpočtů měla ožehnout Zemi mohutným mrakem žhavé sluneční plazmy. Teoreticky měla být Země na popel spálenou planetou se vším lidstvem, jak se již stalo přibližně před 12.000 roky, leč lidstvo i se Zemi přežilo bez sebemenší úhony a opět nikdo není schopen vysvětlit komu vlastně vděčí za svoji záchranu? Jediné čeho si vlády velmocí povšimly, byla hlášení výzvědných agentur o vyřazení špionážních drůžic pohybujících se na vysoko položených orbitálních drahách kolem Země. Veškerá elektronika těchto drůžic se speciálními ochrannými štíty, byla doslova spálena na prach. Tuto událost vám přiblížím na základě informací pocházejících od již zmíněného Drunvalo Melchizedeka. Událost se odehrála 7. srpna 1972. Naše pozorování přineslo poznatky převyšující vše, k čemu jsme při dosavadních výzkumech vůbec kdy dospěli. Anthony R. Curtis, ve své knize The Space Almanac, napsal : "Byly pozorovány jedny z nejintenzívnějších slunečních bouří jaké byly dosud zaznamenány". Podle Science News : "Srpnová rána zaznamenala hrozný zmatek na slunci, které vytvořilo čtyři mohutné ohnivé pochodně mezi srpnem 2. a 7.srpnem. Ohnivé pochodně ze 7. srpna způsobily, že rentgenové senzory byly již mimo stupnici... ". Slunečný vítr, který má průměrnou rychlost 500 km/sec., dosahoval rychlost 2,5 milionů mil za hodinu a to po dobu tří dnů, pak jeho rychlost klesla na 1,5 milionu mil za hodinu a tento stav trval třicet dnů. Je to považováno za nemožné, přesto se stalo. Popisy události byly zveřejněny ve všech významnějších vědeckých časopisech světa a v mnoha významných novinách, ale vědci nevěděli co si s tím počít. Po šesti měsících D. Suzuki, který tuto událost přesně předpověděl, vyvolal celosvětové vědecké setkání k diskusím o implikacích této události. Teprve mnohem později jsem se dověděl, že za záchranu našich životů a přírody Země vděčíme určité pozitivní entitě Sirianů, která je jedním z našich genetických rodičů. Kdyby Siriané nezasáhli, sluneční erupce by nás všechny rozhodně zabila. Naše Slunce se chystalo k expanzi v obrovském rudém pulsu, který měl podle propočtů dosahovat až po oběžnou dráhu Jupitera. Tento puls by trval přibližně 1.000 let, načež by se Slunce opět vrátilo do normální velikosti. Kdybychom byli připraven na tuto událost a dleli již v úrovni Kristova vědomí (nebo i vyšší), byli bychom s tímto jevem v harmonii a on by nám nijak neublížil. Ovšem ta část lidstva, která je tvořena reinkarnovanými theta z Maldeku a Atlantidy (Ilumináti) a má dosud v genetické paměti události provázející zánik Atlantidy před 16.000 lety, ještě nedosáhli úrovně Kristova vědomí a nebyla duchovně připravena na přesun do 4D, by zřejmě zahynula. Tehdy se sešli zástupci 144.000 civilizací různých ras z různých oblastí Galaxie a z dalších dimenzí. Uprostřed ledna 1972 jich přijelo asi 80.000. Velmi intenzivně jednali o hrozícím rudém pulsu Slunce a asi 79.900 z těchto civilizací došlo k závěru, že neexistuje žádný použitelný způsob záchrany lidstva a není žádná naděje na jeho přežití. Tím zasedání skončilo a oni se vrátili domů, protože nevměšování byla jejich politikou a Země se svým lidstvem nepředstavuje pro Vesmír nijak významnou civilizaci. Dalších asi sto civilizací (Pleiadeané, Aldebarané, Arkturiané a další), v čele se Siriany, se rozhodlo zůstat a lidstvo i Zemi zachránit. Situace byla neobyčejně složitá v tom, že Siriané museli vytvořit kolem Země obrovský ochranný energetický štít (pole Merkabah), aniž by si toho povšiml jediný člověk na Zemi. Udělali to takovým způsobem, že lidstvo ani netušilo, že bylo zachráněno před záhubou. Siriané museli též urychlit naši evoluci abychom v budoucnu sami dokázali chránit Zemi obdobným energetickým štítem. Nastavili holografické pole Merkabah kolem Země a poté kolem každého člověka a živého tvora či rostliny. Podle principů Posvátné geometrie vzniká energetická struktura pole Merkabah tak, že se prolnou dva protiběžné jehlany podle společné osy, čímž vznikne geometrický útvar uvedený na obrázku 2. Vše se to odehrávalo mezi roky 1972 - 1974 a tehdy zprvu velice nenápadně a pomalu začal posun vědomí lidstva do zcela nové dimenze 4D. Naše vědomí se ale začalo tak rychle vyvíjet, že se vývoj téměř vymkl zpod kontroly Sirianů. Experiment prý je velmi úspěšný a lidstvo se začíná probouzet.mnohem rychleji, než Siriané vůbec kdy mohli očekávat. Namísto původního odhadu deseti nebo o něco více lidí, ochotných se připravovat k přechodu do vyšší úrovně vědomí (4D), se k tomu začalo chystat asi 1,5 miliardy a tyto počty se den ode dne neustále zvyšují. Díky ochraně energetickým štítem vytvořeným Siriany, jsme přežili sluneční puls a tak nyní máme dost času k tomu, aby byla dokončena výstavba sítě Kristova vědomí po celé Zemi, což se mělo podařit 4. února 1989. Za obvyklých okolností, když planeta vstupuje do dimenze Kristova vědomí, zpočátku pochopí a porozumí nové realitě jen velmi málo lidí, díky pomoci Sirianů se na přechod připravuje, aniž si to plně uvědomuje, již dnes asi 80% lidstva. V této souvislosti uvádím jednu zajímavost, čas propojení sítě Kristova vědomí je zároveň časem kterým končí platnost veškerých známých předpovědí, jako jsou na příklad známé Centurie ,nebo Apokalypsa Sv. Jana a podobně. Je dosud nejasné co to udělá s astrologií. Ale načněme zase jiný soudek.
Zdroj článkov Jitřní země

Autor článkov Wiesner Ivo



Časť v seriáli - Když se tak rozhlížím
Článok je v sekcií - UFO a Mimozemšťania / Mimozemšťania