Borisek - dítě z hvězd

Borisek - chlapec z Marsu?K první velké katastrofě dojde v roce 2009. Členové expedice do anomální zóny na severu Volgogradské oblasti, známé jako „Medvědí tlapa“, mi vyprávěli o neobvyklém chlapci

Občas se narodí dítě s fascinujícími vlohami a mimořádnými schopnostmi...

„Představ si, když jsme tam v noci všichni seděli kolem táboráku přišel jakýsi malý chlapec (ve věku asi 7 let) a úplně neočekávaně si získal pozornost všech. Chtěl by prý jim povyprávět všechno o životě na Marsu, o jeho obyvatelích a jejich letům k Zemi,“ sdělil mi jeden ze svědků.

Nastalo ticho. Bylo to neuvěřitelné! Malý chlapec s obrovskýma živýma očima vypravoval grandiózní příběh o marsovské civilizaci, o jejích megalitických městech, kosmických lodích a létání k různým planetám, o nádherné zemi Lemuria, o životě, o němž věděl podrobnosti od doby, kdy tam přistál z Marsu… měl tam přátele…

Polena praskala, noční mlha zahalila krajinu a nesmírné temné nebe s nesčetnými jasně zářícími hvězdami jakoby skrývalo jakési tajemství. Vyprávěl jim ten příběh asi jeden a půl hodiny. Jeden z přítomných byl dost chytrý, aby celé vyprávění nahrál.

Všechny udivily dvě význačné okolnosti. Především - ten chlapec měl výjimečné hluboké znalosti. Jeho intelekt byl očividně vzdálen typickému intelektu sedmiletého chlapce. Žádný profesor není schopen vyprávět celou historii Lemurie a Lemuřanů v takových podrobnostech. Ve školních učebnicích o této zemi nenaleznete ani zmínku. Moderní věda dosud neprokázala existenci dalších civilizací.

Za druhé - všechny ohromila rétorika tohoto chlapce. Měla daleko k té, obvykle užívané dětmi jeho věku. Jeho znalosti specifické terminologie, detailů a faktů o minulosti Marsu a Země všechny úplně fascinovaly.

„Především je zajímavé, proč vlastně začal tuto konverzaci,“ řekl účastník tehdejší rozmluvy. „Možná, že se ho jednoduše dotkla celková atmosféra našeho tábora, plného dobře informovaných, vnímavých lidí,“ mínil.

„A nemohl si to všechno vymyslet?“

„Pochybuji,“ namítl přítel. „Spíš mi to připadalo, jakoby ten chlapec sděloval vlastní vzpomínky z minulého života. Vymyslet si takové příběhy je prakticky nemožné; člověk by to musel opravdu detailně znát.“

Dnes, po schůzce s Borisovými rodiči a když jsem chlapce poznal lépe, vidím věci jinak a začínám pečlivě třídit všechny informace, získané tenkrát u táboráku.

Boris se úředně se narodil v předměstské nemocnici v městě Volžskij, ale podle papírů je jeho rodištěm město Zirnovsk ve Volgogradské oblasti. Den narození je 11. ledna 1996 (možná to bude užitečné pro astrology).

Jeho rodiče se zdají být báječní lidé. Borisova matka Naděžda je dermatoložka na státní klinice. Promovala na Volgogradském lékařském institutu v roce 1991. Otec je důstojník ve výslužbě. Oba by byli šťastní, kdyby někdo mohl vysvětlit mystérium okolo jejich dítěte. Zatím ho prostě pozorují a sledují jeho růst.

„Když se Borisek narodil, všimla jsem si, že dokázal zvednout hlavičku už v 15 dnech,“ vzpomíná Naděžda. Své první slovo „baba“ vyslovil ve 4 měsících a pak už velmi brzy začal mluvit. V 7 měsících už vytvořil první větu: „Já chci hřebík.“ Tuto přesnou frázi vyslovil poté, když si povšiml hřebíku vězícího ve zdi. Jeho intelektuální schopnosti vždy pozoruhodně předstihovaly fyzické.

„Jak se tyto schopnosti projevovaly?“

„Když byl Borisovi rok, začala jsem mu ukazovat písmenka (podle Nikitinova systému) a asi v 1,5 roce už uměl číst velké novinové titulky. Rychle se seznámil i s barvami a jejich odstíny. Malovat začal ve dvou letech.“

Krátce po dosažení 2 let ho rodiče začali dávat do školky. Učitelky velmi překvapil svými talenty a neobvyklým způsobem myšlení. Má výjimečnou paměť a neuvěřitelnou schopnost vstřebat každou novou informaci. Rodiče si ale brzy povšimli, že jejich dítě získává informace jakýmsi vlastním, unikátním způsobem, jakoby přicházely „odnjinud“.

„Nikdo ho to nikdy neučil,“ připomíná Naďa. „Ale jednou si sedl do lotosové pozice a začal povídat. Vyprávěl o Marsu, o planetárních systémech a dávných civilizacích - nemohli jsme uvěřit vlastním uším. Odkud to to dítě může všechno znát? Vesmír, nekonečné příběhy o ostatních světech a nesmírném nebi, to pro něj bylo od druhého roku věku jako denní mantry."

„A pak nám Borisek začal vyprávět o svém předchozím životě na Marsu, o tom, že tato planeta byla ve skutečnosti obydlená, ale v důsledku nesmírně ničivé katastrofy přišla o atmosféru, takže všichni její obyvatelé dnes musí žít v podzemních městech. Kdysi prý velmi často létal k Zemi za obchodem a výzkumnými účely. Zdá se, že svou kosmickou loď pilotoval sám. To bylo za časů Lemuřanské civilizace. Měl Lemuřanského přítele, který zahynul přímo před jeho očima.“

„Také na Zemi došlo k obrovské katastrofě a ohromný kontinent pohltil rozbouřený oceán. Tehdy se na budovu, v níž byl můj přítel, zčistajasna zřítil masivní útes,“ vyprávěl Borisek. „Nemohl jsem ho zachránit. Bylo nám ale souzeno setkat se znovu, někdy v tomto životě.“

Chlapec v duchu viděl kompletní obraz zániku Lemurie, jakoby to bylo včera. Truchlil nad smrtí nejlepšího přítele, jakoby mohl za to, co se stalo.

Jednoho dne si povšiml knihy „Odkud jsme přišli?“ od Ernsta Muldaševa v matčině tašce. Museli byste vidět jaké štěstí a okouzlení v tom malém chlapci vyvolal tento objev. Na celé hodiny se ponořil do jejích stránek a hleděl na náčrtky Lemuřanů a obrázky z Tibetu. Pak začal mluvit o vysokém intelektu Lemuřanů."

„Jenže Lemuria zanikla před minimálně 800 000 lety,“ mínil jsem. Lemuřané byli vysocí 9 metrů? Je to tak? Jakpak si to můžeš všechno pamatovat?“

„Rozpomínám se,“ odpověděl chlapec.

Později připomněl jinou Muldaševovu knihu: „Pátrání po městě bohů“. Věnuje se hlavně starověkým hrobkám a pyramidám. Borisek je pevně přesvědčen, že lidé pod jednou z pyramid (ne pod Cheopsovou) najdou zprávu. Tato pyramida ale dosud nebyla objevena. „Život se změní, až lidé otevřou Sfingu,“ řekl a dodal, že Velká Sfinga má kdesi vzadu za uchem otevírací mechanizmus (ale nevzpomíná si přesně kde). Chlapec také s ohromnou vášní a entuziasmem hovoří o Majích. Podle něj o této velké civilizaci a jejím lidu víme velmi málo.

Nejzajímavější je, že podle Borise má v současnosti konečně nastat čas pro „zvláštní jedince“ narozené na Zemi. Planetární obrození se blíží. Bude velká poptávka po nových vědomostech měnících mentalitu pozemšťanů.

„Jak víš o těchto nadaných dětech a proč se to děje?
Víš, že se jim také říká ´indigo děti´?“

„Vím, že už se narodily. Ale u nás ve městě jsem se ještě s žádným nesetkal. Možná to může být jedno děvče, Julia Petrova. Je jediná, kdo mi věří. Ostatní se mým příběhům jednoduše vysmívají. Na Zemi se brzy něco stane, proto jsou tyhle děti tak důležité. Budou schopny poskytnout lidem pomoc. Póly se budou přesouvat. K první větší katastrofě dojde na jednom z kontinentů v roce 2009. Další, na jiném kontinentě, se odehraje v roce 2013, a ta bude ještě ničivější.“

„Neděsí tě, že v této katastrofě můžeš také zahynout?

„Ne. Nebojím se. Já už jsem přežil jednu katastrofu, na Marsu. Tam venku ještě stále žijí lidé jako my. Ale po nukleární válce, všechno shořelo. Některým se ji podařilo přežít. Postavili úkryty, mají novou výzbroj. I na Marsu došlo k posunu kontinentů, třebaže nebyly tak velké. Obyvatelé Marsu dýchají zvláštní plyn. Museli by na Zemi být poblíž trubic a dýchat ten plyn.

„Dýchají kyslík?“

„Jakmile jste v tomto těle, musíte dýchat kyslík. Ale Marťané nemají rádi tenhle vzduch, tedy pozemský vzduch, protože způsobuje stárnutí. Marťané jsou všichni relativně mladí, okolo 30-35 let. Marsovských dětí bude na Zemi každoročně přibývat.“

„Borisi, proč naše kosmické stanice havarují ještě předtím, než dosáhnou Mars?“

„Mars vysílá speciální signály s cílem je zničit. Ty sondy obsahují zhoubnou radiaci.“

Byl jsem ohromen jeho znalostmi tohoto druhu záření („fabos“). Je to pravda. Roku 1988 se jeden občan Volžského, Jurij Lušničenko, muž s mimosmyslovými schopnostmi, pokusil sovětské vedení varovat před nevyhnutelnou havárií sovětských kosmických stanic „Phobos 1“ a „Phobos 2“. Také on zmiňoval „na naší planetě neznámé zhoubné záření“. Nikdo mu tehdy samozřejmě nevěnoval pozornost.

„Co víš o vícenásobných dimenzích?“

“Víš, že člověk nemůže letět po přímé trajektorii, ale musí manévrovat vícerozměrným prostorem?“ Borisek se postavil a začal ze sebe sypat fakta o UFO: „My jsme odstartovali a přistáli na Zemi téměř okamžitě!“ Chlapec si bere křídu a začíná kreslit na tabuli oválný objekt. „Skládá se ze šesti vrstev,“ říká. „25% tvoří vnější vrstva zhotovená z odolného kovu, 30% druhá vrstva, zhotovená z něčeho, co vypadá jako guma, třetí vrstva, 30%, je zase z kovu. Zbytek tvoří zvláštní magnetická vrstva. Když jsme ji nabili energii, byly tyto stroje schopny létat vesmírem kamkoli.“

„Plní Borisek nějaké zvláštní poslání? Je si toho vědom?“, pokládám tyto otázky jeho rodičům i samotnému chlapci.

„Říká, že to může tušit,“ míní jeho matka. „Říká, že ví něco o budoucnosti Země a myslí, že tato informace bude v budoucnu hrát velmi významnou roli.

„Borisi, odkud to všechno víš?“

„Je to uvnitř mne.“

„Borisi, řekni nám proč lidé onemocní?“

„Nemoci pocházejí z lidské neschopnosti žít řádně a být šťastný. Musíte čekat na svou kosmickou polovinu. Člověk by se nikdy neměl vměšovat a zaneřádit osudy dalších národů. Lidé by neměli trpět kvůli minulým chybám, ale vejít do styku s tím, co jim bylo předurčeno, pokusit se dosáhnout té úrovně, a jít a dobýt své sny.“ (To jsou přesně slova, jichž použil.)

„Musíte být solidární a srdečnější. V případě, že vás někdo udeří, obejměte svého nepřítele, omluvte se mu a poklekněte před ním. Kdyby vás někdo nenáviděl, milujte ho vší vaší láskou a oddaností a žádejte o odpuštění. Tyto jsou pravidla lásky a pokory. Víte proč zanikli Lemuřané? Já jsem také zčásti na vině. Už nechtěli dál rozvíjet svou spiritualitu. Sešli tak z předurčené cesty a tím rozložili celistvost planety. Cesta magie vede do slepé uličky. Láska je skutečná magie!

„Jak tohle všechno víš?!“

„Vím to. Kailis!"

„Co jsi říkal?“

„Řekl jsem: Nazdar!! To bylo jazykem mé planety.“

- - -

Zdroj: WM magazin

(článek byl otištěn v čísle 28/2004)



Článok je v sekcií - UFO a Mimozemšťania / Mimozemšťania