Blízká setkání čtvrtého druhu 3

Snad nejlépe obsah tohoto dílu seriálu o konferenci MIT vystihuje následující citát z knihy C. D. B. Bryana: "Akademici vyžadují solidní důkazy a vědecké metody experimentu a tak je to už dlouho. Ale existují celé skupiny lidí, kteří se tím zabývají už třicet let. A ti už mají určitý druh intuitivního chápání jistých prvků tohoto fenoménu, které nemohou být demonstrovány nebo ověřeny. Je to prostě kritická suma informací, kterou akumulovali. A ostatně právě ta způsobila, že je fenomén hoden pozornosti vědců a akademiků". Podívejme se nejprve na tu kritickou sumu informací z hlediska jednotlivých souvisejících zjištění a poznatků. Velmi zajímavé bylo svědectví jednoho šerifa z Colorada, který pozoroval na jednom místě v lese mezi stromy zářící obdélníkovou plochu. Bylo to v místech, kde vyšetřoval záhadné zohavení dobytka. Přivezl na místo ještě ten večer svědka, který mu potvrdil že ji viděl také. Když na místo vyjeli druhý den, zažil on i druhý svědek naprosté zděšení, když zjistili, že v daném místě žádný les není!! Na místě byly ještě vidět stopy po jejich pneumatikách, ale les, ve kterém zářil obdélník, nikde. Tomuto příběhu, či zkušenosti, se odborně říká zinscenování, tedy situace, kdy vidíte jen to co máte vidět - i toto umějí...

MMPI

Většina unesených, kteří prošli hypnotickou regresí, ve které vypověděli svůj zážitek, byla později napadána především skeptiky za to, že nelze jednoznačně potvrdit věrohodnost takového sdělení, ve kterém mohou značnou roli hrát představy a další psychické poruchy hypnotizované osoby. Na konferenci bylo zdůrazněno, že dnes se u unesených intenzivně praktikuje metoda MMPI (Minessotské multifázové zkoumání osobnosti), umožňující jednoznačně a přesně zjistit "tendenci k vymýšlení". Tato metoda zatím prokázala, že unesení nikdy (…že by předvýběr unášejících???…) nevykazují psychické poruchy, vedoucí právě k snění a vymýšlení.

Kruhy v obilí

Jen za období od roku 1990 do doby konání konference v roce 1992 bylo na Zemi pozorováno více než 2000 obrazců, nazývaných obvykle "kruhy v obilí". Pokud jde o jejich vytvoření bylo zjištěno, že ohnutí stébel na základě zjištěných komůrkovitých prasklin v rostlinách bylo vyvoláno extremně prudkým žárem. Při zkoumání vzorků půdy z míst, na kterých byly obrazce vytvořeny, zjistila nukleární laboratoř v Oak Ridge Tennesee, že došlo ke změně izotopů - tedy došlo k něčemu, co by se dalo přirovnat stavu, kdy z uhlí je nějakým procesem vytvořen diamant. Naší vědou je to nevysvětlitelné s výjimkou případu, že by někdo měl k dispozici přenosný cyklotron a uměl řídit tento druh izotopických změn. Zdá se tedy, že (i když se vyskytují i falzifikáty těchto obrazců) existují nepochybně kruhy vytvořené technologiemi, které jsou nám neznámé. S kruhy v obilí souvisí i další problém, a to je předmět sdělení. Mnoho již o tom bylo napsáno, ale dva aspekty nejsou tak často publikovány.

Prvním je jednoznačná a konkrétní zpráva, šifrovaná binárním kódem - tak, jak tomu bylo například u obrazců v Chiboltonu. Dne 16. listopadu 1974 bylo z největšího světového radioteleskopu v Areceibu v Portoriku odesláno do vesmíru obecné poselství lidstva. Digitálně kódované schéma, vyslané úzce směrovaným rádiovým paprskem o výkonovém ekvivalentu 20 triliónů wattů běžného rozhlasového signálu, obsahovalo údaje o člověku a Zemi. Obsah areceibské zprávy byl sestaven následovně:

V prvním řádku jsou uvedena binární čísla 1 až 10 (v celé zprávě je použito binární kódování).

Další řádek obsahuje atomová čísla základních prvků, umožňujících pozemský život - vodíku, uhlíku, dusíku, kyslíku a fosforu.

Čtyři následující řádky obsahují dvanáct bloků čísel v pětimístných skupinách. Představují několik základních molekul cukrových bází a fosfátů na bázi uvedených prvků, z nichž je složen řetězec DNK.

Zpráva byla zakódována využitím dvou frekvencí a mezery, tvořené mezi oběma signály diferencí frekvenčního zdvihu. Obsahuje celkem 1679 prvků binárního kódu (tedy nul a jedniček). Počet znaků je násobkem čísel 23 a 73. Tabulka sestává ze 73 řádků po 23 znacích, které utvářejí schématický obrázek.

V noci na 17. srpna 2001 se objevily na poli v těsné blízkosti chilbotonského radioteleskopu poblíž Wherwell v anglickém hrabství Hampshire dva detailně propracované obilné obrazce. Stejným způsobem, jakým vznikají výše zmíněné kruhy v obilí, je zde pomocí zatím nevysvětleného způsobu ohýbání klasů vytvořena téměř věrná kopie digitalizovaného obrazce, vyslaného před sedmadvaceti lety ke hvězdám. Spíše než o kopii jde o velmi přesnou odpověď v námi původně zvoleném kódu. O tomto zajímavém případu jsme již v časopisu psali a v budoucnu hodláme celou záležitost ještě podrobněji publikovat.

Druhou možností je, že kruhy v obilí mohou být klidně také jakýmsi hudebním sdělením. Gerald Hawkins - astronom, dříve působící v Cambridge, zjistil, že jedenáct z celkem osmnácti zkoumaných kruhů v obilí mělo ve svých obrazcích poměry malých celých čísel, odpovídající poměrům diatonické stupnice. Jinými slovy vytváření osmi not oktávy na hudební stupnici. Navíc právě tento astronom ve své studii geometrických vztahů a vzorců hovoří o tom, že čtyři původní teorie, odvozené od vzorů kruhů v obilí, jsou ve skutečnosti speciálními případy jediného všeobecnějšího teorému. Zdá se tedy, že byla objevena "červená nit", jakýsi fundamentální matematický základ. Jsou to nesmírně zajímavé matematické vývody, jejichž obsah je ale nad rámec našeho seriálu; mnoho informací k této problematice lze najít na Internetu.

Co nám to všechno ale tedy říká? Jestliže jsou skutečně v kruzích matematické a hudební komponenty, potom, jak se domnívají někteří lingvisté, vlastně popularizujeme pokusy nějaké cizí inteligence o komunikaci doslova na té nejzákladnější úrovni.

Konference se zabývala i zajímavou paralelou mezi únosem a z historie známým rituálním zneužitím, zkrátka myšlenkou, jestli náhodou jako pokusný materiál nesloužíme již po dlouhou dobu. Zde je srovnání prožitků unesených s prožitky tzv. rituálně zneužitých.

Únos
Vyšetřovací stůl
Vynucený pohlavní styk

Rituální zneužití
Oltářní deska
Rituální znásilnění

Ostatní vjemy jsou zcela stejné!!!
Děsivé oči
Důležitost dětí
Mimotělesný zážitek
Rány, jizvy, podlitiny
Ztráta paměti
Pozorovatelé
Strach z hypnózy
Ztráta vlastní vůle
Pocity drogového opojení
Pocit vlastní výjimečnosti
Izolace od ostatních lidí
Únos v mladém věku


Na závěr tohoto příspěvku zazněla věta E. Bullarda: "Jakoby se celými dějinami ozývalo toto: Nikdo není v bezpečí, někdo po vás jde - a je to tak! Může se to stát, když jste v posteli i když jedete v noci autem".


Konference den čtvrtý


Úvod byl věnován vystoupení Eddieho Bullarda na téma přístupu vědy k únosům z hlediska jejich doložení hypnotickou regresí. Zdůraznil, že hlavním problémem je, že hypnotická regrese je jediným způsobem, jak se dostat k zážitku uneseného zakrytému amnézií, a současně je a jistě nadále bude zpochybňována vědou. Na druhé straně se ukazuje, že přestože je zdá se nejlepší formou, jak zážitek jasně a srozumitelně vyvolat, není formou jedinou, často při pouhém vyprávění a popisu fragmentů toho, co se stalo (postav viděných v noci, obrysů, pocitů), vycházejí ohromující shody s ostatními scénáři únosů, a s tím lze v řadě případů i pracovat při běžném rozhovoru a napomáhat tak rozpomenutí se na to, co se stalo.

Já jim dávám své vědomí a tělo a oni mi poskytují koan

Snad nejzajímavější rozhovor o únosu poskytla Mary (jméno změněno - účastnice konference) přímo autorovi knihy - zde je jeho zkrácený obsah. Je to příběh ženy s vědomou schopností vzpomenout si:

Během přestávky na kávu jsem si vzal stranou Mary, unesenou, kterou vyšetřoval Joe Nyman, a zeptal jsem se jí, zda bych s ní mohl hovořit o jejím komentáři z předcházejícího večera, který zněl: "S potěšením vycházím šedým cizincům vstříc a spolupracuji s nimi. Moje zážitky mě o nic neoloupily. Já dávám své vědomí a tělo a oni mi poskytují koan."

Sedli jsme si na trávu. Mary mi vyprávěla, že má vysokoškolské vzdělání a pracuje teď jako tisková mluvčí, že nyní je v zahraničí a že si poprvé vědomě vzpomněla na zážitky před třemi roky, v létě 1989.

"Kolik zážitků jste měla? Víte přibližně, kdy začaly?"

"V tomto životě začaly, když mi bylo pár hodin, a pokud vím, byly jich stovky," řekla.

"Kdy došlo k poslednímu?"

"Předevčírem v noci."

"Během konference?" zeptal jsem se, ačkoli když to tak beru, neměl bych být tak překvapený.

"Ano," řekla. "Není to u mě nic výjimečného. Vrátila jsem se do motelu, kde bydlím, a když jsem se připravovala k spánku, přemohl mě pocit obavy - to je obvykle náznak, že se něco stane."

Připomněl jsem si vystoupení Joea Nymana o psychologických stádiích během únosu. Badatel z Bostonu nám dal jako příklad prvního stádia svědka, který se omluvil a odešel ze společnosti. "Přišla domů … cítila jakési nutkání," říkal Nyman, "pocit, že někdo přichází nebo že se něco stane."

"Jakou formu má ta předtucha?" zeptal jsem se Mary.

"Je to pocit, že se na vás někdo dívá. Že něco přichází. Někdy je to pocit předtuchy, ale častěji bych to nazvala tichou hrůzou. Neblahé tušení, to je pro to dobré pojmenování," pokračovala. "Hlodavý pocit v břišní krajině, něco jako ‚Tak dobře, musím na to být připravena'."

Během druhého stádia, kdy subjekt opustí normální bdělý stav vědomí, podle Nymana svědek zaznamenává v místnosti přítomnost světla, z nějž se stává postava, nebo světla venku.

Když Mary zhasla lampičku na nočním stolku, viděla v okně ložnice zářit světla. Vstala a zjistila, že zdrojem světel je dům naproti přes ulici. Někdo rozsvítil světla na verandě. Mary se s úlevou vrátila do postele a ležela několik minut, než upadla do stavu, který pohotově identifikovala jako hypnagogický stav - stav dřímoty předcházející spánku.

"V té době," říkala mi Mary, "jsem slyšela hlasy, které přecházely jeden ve druhý a zněly odněkud zblízka, z levé strany od mé hlavy. Vnímala jsem pohyb světel v místnosti - a to jsou všechny vzpomínky, které na to mám."

"Nic jiného se nestalo?" Během třetího stádia podle Nymana nastupuje psychofyzické rozpoložení a interakce podobné sekvencím únosu, o kterých psal a hovořil Dave Jacobs.

"Já věřím, že se ještě něco jiného stalo," řekla Mary. "Ale naučila jsem se velice úspěšně potlačovat ty zážitky, na které ještě nejsem připravena."

"Jak je to možné? Můžete si je prostě vyhnat z mysli?"

"Každý máme podvědomé mechanismy potlačování PTSP, to je všechno," vysvětlila Mary. "Každý máme svůj způsob, jak se chránit před vzpomínkou na zkušenosti, které vyžadují integraci celé lidské bytosti, pro případ, že naše vnímání reality nám nedovolí snadno nebo úspěšně tuto integraci provést. Výsledkem je to, že neintegrovaný materiál zůstává v našem podvědomí. Když je vše připraveno na jeho přijetí, objeví se jako vědomá vzpomínka, a v tom okamžiku," řekla Mary s vědoucím smíchem, "podstoupíte změnu paradigmatu… Vědomé přiznání této zkušenosti, otevřený postoj k ní a konfrontace vašich obav s ní, to vše má za následek transformace vašeho života. Obvykle se tím navždycky mění vaše vnímání reality. A změny jsou vždycky skutečně intenzivní a ne vždy právě prospěšné. A tak mám svůj mechanismus, který mě prostě chrání od uvědomění si těch částí mé zkušenosti, které ještě nejsem připravena uložit do vědomého rámce svého vnímání."

"Tohle je další věc, s kterou se musím vyrovnávat," řekla. "Pamatujete se na tu unesenou, Pat, která říkala, že je to jako slepému popisovat, jak vypadá červená barva?"

Přikývl jsem. "To je to, co jsem prožívala celý život," říká Mary. "Kéž byste se mohl dostat do mé hlavy a vidět - je to většinou krásné. Vidím věci, o kterých vím, že je jiní lidé vidět nedovedou. A prožívám takové věci, že by si spousta lidí myslela, že jsem pod vlivem nějakých halucinogenních látek nebo něčeho podobného."

"Buďte teď konkrétní. Jaké věci vidíte?"

Mary se zhluboka nadechla. Chvíli váhala, potom se podívala přes moje levé rameno a tiše řekla: "Tamhle u toho stromu někdo stojí."

"Někdo je tam? Zrovna teď?"

"Hm," řekla a přikývla.

Ohlédl jsem se, ale neviděl jsem nic než areál budovy M. I. T. a stromy. Obrátil jsem se zase k Mary: "Ještě tam vidíte někoho stát?" "Ano, nějako postavu. Nevidím to jasně, jen jako obrys." Abych zakryl, co si o tom začínám myslet, zeptal jsem se:

"Děsí vás to, co vidíte?"

"Ne." Prohrábla rukou trávu. "Odhmotněné bytosti jsou pro mě normální, takže mě neděsí."

"Můžete popsat, jak ta osoba vypadá? Já samozřejmě vůbec nic nevidím."

"Nevidím to jasně," řekla, "je to prostě obrys. Má to tvar mraku." Když viděla můj zmatený výraz, znovu se na mě mile usmála.

"No dobře, budeme raději mluvit o tom, co jste říkala na konferenci."

"Fajn!" řekla očividně s úlevou.

"Řekla jste, že s velkým potěšením přijímáte spolupráci s Šedými Bytostmi."

"Ano, tak bych to řekla," odpověděla Mary zamyšleně.

"Práce, kterou jsem s nimi udělala, měla mnoho pozitivních účinků na můj život. A protože pocity, které mám přímo před zážitkem, by se daly nazvat hrůzou nebo neblahou předtuchou, jsem si vědoma, že je to biologická reakce - reakce zvířete, které je ve mně. Obava, kterou mám, je strachem, který byl do mého biologického systému naprogramován jako mechanismus pro přežití. Ale když to nechám propuknout, může to přejít v paniku. Ovládnout ten strach," řekla Mary a vrhla pohled přes mé rameno, "mi trvalo dost dlouho. Ale čím více to dokážu, tím lepší jsou mé zážitky. Abych odpověděla na vaši otázku - s potěšením přistupuji na spolupráci s nimi, protože …" Na okamžik se odmlčela a potom řekla s povzdechem: "Protože to pro mě je dobré."

Neznělo to přesvědčivě. "Proč je to dobré?"

"Čím více vlády mám nad těmito zážitky - nad zážitky, které jinak vůbec neovládám - tím více jsem posilněna pro každodenní ovládání té odporné smluvené reality."

"Smluvené reality?"

"Ano, to je to, co byste vy nazval prostě realitou."

Rozhodl jsem se, že tímto směrem už pokračovat nebudu. Místo toho jsem požádal Mary, aby mi dala příklad koanu.

"Jak zní tlesknutí jedou rukou?" odpověděla.

"No prosím," řekl jsem, "ale já jsem chtěl zjistit, co vám bytosti daly."

Mary okamžik přemýšlela. "Když byla moje dcera Sarah maličká, zeptala jsem se jich, jak jí můžu pomoci vyrovnat se s touto zkušeností, a jejich odpověď byla něco jako ‚musíš opatrně naslouchat, když s tebou mluví'. To je koan, protože přes veškerou snahu se mnou Sarah dokázala komunikovat jen neuměle. Nedokázala se mnou komunikovat způsobem, jakým já komunikuji s ní. Koan mě prostě podnítil k prožívání vztahu se svou dcerou na jiné než čistě fyzické úrovni."

"Když jste na konferenci řekla, že jste těm bytostem poskytla své tělo a spolupracovala jste s nimi, co jste měla na mysli?"

"No, svolila jsem k tomu od začátku. Prožila jsem zkušenost s dualitou - někteří tomu říkají výmysly.

Nezajímá mě, jestli to jsou výmysly nebo ne - vím, co jsem viděla, a musím se s tím vyrovnat. Ztotožňuji se s těmito tvory. Na tom nemusí být nic špatného."

Začala mluvit o tom, že součástí zenbuddhismu je praktika "identifikace s božstvy" a vyjadřování "soucitu a pochopení odhmotněným duším" - a o tom, jak kontakt s bytostmi "není novou lidskou zkušeností. Jen rámec pohledu je jiný, jde o západní hledisko."

"Ale já jsem měl na mysli, Mary, co to znamenalo konkrétně. To, že jste jim poskytla své tělo."

"Ano," odpověděla. "To už jsem přece řekla. Ano. Doslova. Pracuji s nimi na biologické i na spirituální úrovni."

"Brali vám vzorky?"

"Ano."

"Vajíčka?"

"Pravděpodobně ano," řekla suše. "Měla jsem pár zkušeností, které naznačují, že přesně tohle dělali."

"A také jste prodělala klasické lékařské vyšetření? Takové, o jakém píše David Jacobs?"

"Ano, tím jsem prošla. Moje základní zkušenost," říká, "je podobná zkušenosti kohokoli jiného. Únos, kosmická loď, vyšetřovací stůl, vzorkování, potlačené vzpomínky, všechny tyhle věci. Ano, řekla bych, že je to pro mě docela běžná zkušenost."

"Jak běžná?"

"Nestává se to při každém zážitku. Můžete to brát jako když jdete s autem na garanční prohlídku po sedmdesáti tisících kilometrů."

"Něco jako údržba?"

Mary se usmívala. "Ano, údržba, to je dobrý název."

Účastníci konference se začínali trousit do budovy. Měl jsem čas ještě na jednu otázku: "Myslíte, že mají nějaký velký plán?"

Mary chvíli přemýšlela? "Nedokážu nic takového vnímat. Postavila bych to takhle. Představte si špendlík a propíchněte dírku v kartičce. Tou se potom podívejte na místnost, v níž se nacházíte."


Vnitřní a vnější vesmír

Zajímavou součástí fenoménu UFO je i problematika imaginárních říší. Na konferenci byly prováděny pokusy o srovnávání předsmrtných zkušeností, zkušeností lidí, kteří navštívili různé říše, najednou se ocitli v jiné době apod. Původem těchto setkání je podle E. Bullarda existence imaginárních říší s vlastní populací ve vlastní dimenzi. Tyto říše jsou stejně reálné, jako ta naše, ale jejich vnímání je přístupné jen lidem ve změněném stavu vědomí. Na základě tohoto pohledu má podle E. Bullarda únos UFO skutečné vlastnosti fyzické zkušenosti, ale s tím, že vetřelci pocházejí z kontaktu spíše s jiným než s vnějším prostorem.


Zdroj: http://www.tipyainspirace.cz/

Prevzaté: Matrix-2001.cz

Blízká setkání čtvrtého druhu (1)

Blízká setkání čtvrtého druhu (2)



Časť v seriáli - Blízká setkání čtvrtého druhu
Článok je v sekcií - UFO a Mimozemšťania / Mimozemšťania