Kosmická mise Mayů 3

Indiáni kmene Hopi, kteří žijí především vlasti “Grand kaňonu” v Arizoně mají velmi zajímavou legendu, která je známá jako “Palat – Kwapi”. Hovoří o jakémsi tajemném červeném městě v minulosti. Vlastně se ani neví zda šlo přímo o město a nebo chrám. Výsadním účelem tohoto sídla bylo reprezentovat systém znalostí a informací. Ti kteří budovali toto města muselo po dokončení prací pod přísahou dané místo opustit. Bylo z toho důvodu, že mělo sloužit především budoucím generacím.























Samir Osmanagič

Nicméně nové generace pozapoměly na všechny ty důležité informace. Sice ze začátku bylo město osídlené, ale postupně populace ubývalo až nakonec zůstalo zcela opuštěné.Tato legenda je velmi dobrým příkladem toho co se asi stalo Máyům. Postavili báječná chrámová města a jak se zdá také asi pouze proto, aby následující generace zapoměly na jejich originální záměr a zaměnily ho za jakési centra náboženských obřadů. Netradiční, ale velmi čisté informace hovoří o tom, že Mayové byli schopni cestovat Vesmírem, byli to “vesmírní hodináři”. Občas prostoupili do fyzické reality této planety, aby provedli synchronizaci její životní pulsace se standardní pulsací Vesmíru. Jejich úkolem bylo nás připravit na rok 2012. Při každí návštěve tu zanechali obrovský poklad znalostí a Vědomostí.

Jejich přítomnost byla delegována výstavbou takových měst v různých dobách jakým bylo Teotihuacán (Mexiko), Monte Alban (Mexiko), Tikal (Guatemala), Copan (Honduras), Kaminal Juyu (Guatemala), Palenque (Mexiko), Uxmal nebo Chichen Itza (Mexiko). Již dříve jsme se zmínil o tom, že Mayové byli “strážci vědění a znalostí”. V knize “Mayský faktor” od dr. Jose Argulles, 1978) jsem narazil na toto: „Počátkem roku 1985 jsem kontaktoval velmi zajímavého muže, Maye jménem Humbatz. Během našich rozhovorů jsem se dozvěděl, že používá celkem sedmnáct různých mayských kalendářů. Archeologové vědí pouze o šesti z nich. Poprvé jsem se s tímto obdivuhodný člověkem setkal v Boulderu v Coloradu, kde měl přednášku o astronomii Mayů. Klíčová část jeho prezentace spočívala v závěrečných poznámkách. Humbatz naznačil, že naše sluneční soustava je sedmým takovým systémem, který byl Mayskou civilizací zmapován.“

Cesta se stáčí přes guatemalskou vegetaci. Když zavři oči mohu slyšet hlasy Mayské civilizace. Slyším je všude kolem sebe. Po několika hodinách přijíždíme do pohraničního města El Florido. V místě pro výměnu měny se nachází pouze černí obchodníci. Místo pohraniční stráže pouze dvě rozpadlé chatrče. Místo počitačů, množství kousků papírů a razítek. Začínám propočítávat nakolik mne vyjde další etapa mé cesty.


Jazyk a symboly Mayů


El Dorado, Guatemala a Honduras


Administrativa se otevírá ráno kolem osmé a je otevřená až do šesté hodiny večerní. Všude panuje velmi nenucená atmosféra. Příležitostný kamion prochází kolem (je plný banánů samozřejmě). Úředníci nemají žádné počitače, je vidět pouze pár psacích strojů. Zajímám se pochopitelně jaké změny se v této končině udály za posledních 50 let.

Fascinuje mne plodné období těch 3000 let kdy Mayové s precizní pečlivostí ukládali v oblastech svého působení své hluboké a ohromující znalosti z astronomie. Mnoho z jejich vědomostí bylo překonponovaných do legend. Jde také o užasné poznatky z oblasti umění a hudby vůbec.

Jejich oblíbených záznamovým médiem byly obrázkové knihy, které byly uložey na několika místech. Jsou známé jako “kodexy”. V současné době máme k dispozici čtyři takové knihy. Tři z nich jsou pojmenovány podle měst, kde jsou uložené (Drážďanský, Madridský a Pařížský Kodex), čtvrtá z nich se nazývá “Grollier Kodex”.

Systém písma starých Mayů je velmi složitý. I přes intenzivní výzkum mnoho na jejich epigrafech zůstává nevysvětleno. Je to systém, který spojuje “glyfy” se schopností zobrazovat celá slova a nebo procesy a mensší kombinace zvukových slabik. Do současné doby bylo odhaleno asi na 800 zřetelných glyfů, ale pouze u čtvrtiny z nich si můžeme být jistí, že cháeme jejich význam. Speciálním typem “glyfů” je “logograf”. Velmi pěkným příkladem je slovo pro jaguára, které je reprezentováno náčrtkem hlavy jaguára.

Jiná slova, která nejsou snadno reprezentovatelná přímým obrazem jsou instalována pomocí analogického významového faktoru skrze slovo. Tak například pojem “k počtu” (“shok” v mayském jazyce) je reprezentován hlavou mýtické rypy, která se nazývá v mayském jazyce také “shok”.

Kombinace slov a symbolů si často nezadala s různými hádankami. Každý symbol měl několik významů, každý obraz mohl být vyložen v několika rovinách. Tak například glyf se stlizovaným úsměvem (obraz úsměvu) a dvě malé obdelníkové plochy (“dva přední zuby”) má přinejmenším následující významy: duch, dech, vítr, vesmír, energie, dýchací systém a sever. Takže jen stěží si můžeme představit všechny možné různé kombinace u těch 800 symbolů, které známe. K tomu je třeba skutečně velké znalosti mayského filozofické systému a duchovní logiky.

Mayové tak byli schopni zobrazovat s jejich hieroglyfickými symboly celý svůj mluvený jazyk a to od zvuků počínaje ke gramatice a syntaxou konče.

Před 450 lety španělský biskup Landa se pokusil přenést pojetí psaného mayského jazyka do západní evropské abecedy. V rozhovoru s místním knězem on řešil velké množství výrazů, které nedokázal pochopit. Bohužel omezená myšlenková potence tehdejšího západního světa svíraná vlivem ortodoxní cirkve nedovolila správně vnímat skutečnosti, které místní kněz Landovi interpretoval. Ten musel odejít s nepořízenou.

Na fotografiích, které jsem učinil v Copanu, honduraské oblasti působení Mayů jsem objevil několik glyfů, které byly vytesané do kamene. Ilustrované symboly jsou seskupené v serii po čtyřech. Vzájemně se doplňují jako sklándanka, takže morfický profil prvního je vložen do složitešjího symbolu druhé a tak stále dokola.

Náš soudobý jazyk je o hodně jednodušší (což v tomto případě vůbec není výhodou). Naše slova soustředěna do písmen a nebo zvuků. Mayské symboly v sobě skrývají daleko plastičtější významové dedukční linie. Národ s tak vyprofilovaným jazykem a písmem musel mít velmi hlubokého ducha. Celou situaci nám nakonec komplikuje ještě další zjištění. Byly totiž nalezené glyfy, které ypadají že jsou mimozemského původu. Jsou to například jakési vyboulené hemisféry mozku, oči plaza a divných vlnitých čar pod bradou. Osobně nemám žádnou pochybnost o tom, že tyto glyfy patří mezi těch 600, které doposud nebyly rozluštěné.

Honduras je zhruba 5x větší než Salvador, ale má asi o jeden milion méně obyvatel (populace Hondurasu je asi 4 miliony obyvatel, kdežto Salvadoru 5 milionů). Obě dvě země jsou na tom ale stejně s chudobou. Asi 80% obyvatelstva není schopné se dost dobře uživit. Z veškerého indiánského obyvatelstva Hondurasu - asi 450 000 jedinců asi polovina byla zabita španělskými kolonizátory v 16. a 17. století. Dalších asi 150 000 bylo posláno do otroctví. V současné době zůstalo v Hondurasu asi na 80 000 obyvatel indiánského původu.

V 19. stol. Zde byla jediná věc, která byla schopna přinést do země nějaké finanční prostředky – banány. Chudý Honduras měl tak slabou vládu, že průběhu 55 let (1821 – 1876) se zde vystřídalo na 85 různých prezidentů. Tato země neměla centrální banku ani vlastní měnu a to až do roku 1953. Ziskový export banánů vplynul do ruk amerických korporací aniž by kdokoliv z tohoto zisku investoval do nutné infrastruktury (silnice, železnice, přístavy nebo letiště) a nebo investoval do ekonomiky. Místo toho takové společnosti jako Cuymel a další si ponechaly politickou kontrolu na zemí a drželi zisky sami pro sebe.

Honduras je klasickým příkladem tzv. „banánové republiky“ i když v dnešní době by se měla jmenovat spíše “republika Pentagonu“ díky dlouholeté intenzivní přítomnosti amerických vojáků.

Několik hodin jízdy na koni mi dalo možnost se důvěrně seznámit s údolím starobylého Copanu. Jak jsem již uvedl tato část Hondurasu je v podstatě jedinou částí Hondurasu, která byla obývána Mayskými kmeny. Leží na nejjižnějším okraji jejich území. Po strmém výstupu (který dal mě i mému koni pořádně zabrat) jsme dorazili k lesu, který obsahoval archeologické nálezy známé jako „Los Sapos“ – „místo narození“. Komlex malých kamenů dokonce po tisících letech nese symbol žáby. Toto má být místo, kde první mayská matka porodila dítě na novém území. Žáby byly pro Mayskou kulturu symbolem úrodnosti.

Povrch opracovaného kamene překvapivě není na dotyk nepřijemný. Mé nohy spočívají na obou stranách hlavy žáby. Děti byly pravděpodobně přivedeny na svět na rovném povrchu hlavy žáby.

Ležím na kameni a snažím se napojit na minulost. Představuji si jak těhotné ženy vystupují na tuto plošinu, aby zde porodily. Pakliže první pohled miminka na svět byl právě tu směrem do Copan údolí, pak to byl jeden z nejnádhernějších vstupů do života.

Západní civilizace se s nulou v matematice poprvé seznámila v průběhu 12. stol. Když přišla do styku s arabskými číslicemi. Dnes je všeobecně přijímaný systém čísel od nuly po devítku a pak kombinace těchto deseti čísel, který představuje desítkovou soustavu.

Systém arabských číslic je odvozen ještě od staršího systmu z Indie. Existují důkazy, jež dokladují, že se zde nula používala již v 6. stol. n.l. Jedna z nejstarších civilizací – Sumerové, měla numerický systém založený na čísle “60” (tuto soustavu dnes používáme v měřícím systému času a k výpočtu stupňů v kruhu).

V Babylonu byla zase nula používána jako reprezentant prostoru což významným způsobem posunulo dopředu aritmetiku. Egypťané používali dvě metody pro zobrazení čísel – jednou z nich byly hieroglyfy a pak speciální znaky (svislá linka symbolizovala jedničku, převrácené „v“ desítku, klas pšenice číslo sto a květ lotosu číslo tisíc atd.).

Hebrejské, řecké a římské systémy si byly podobné tím, že používaly písmena své abecedy zároveň pro vyjádření číslic. Na druhé straně nepoužívaly nulu a neznaly záporné řazení čísel. Ovšem jedny z nejfascinujících číselných systémů můžeme nalézt u Incké a Mayské kultury. Věda dodnes není schopná pochopit jejich dynamiku a všeobecný rozsah využití včetně flexibility. Dnešní věda používá čísla k tomu abychom pomocí nich dokázali datovat i vzdálenou historii. Posledním výzkumem se zjistilo, že i Mayové používali své vlastní číselné systémy k mapování historie – a to velmi vzdálené. Na jedné kamenné tabulce byla nalezena datace vztahující se k času před 5,1 milionů let. Otázkou je proč tuto kulturu tak vzdálená minulost zajímala. Na tuto otázku snad nalezneme odpověď v některém z dalších dílů tohoto seriálu.


-pokračování-


Kosmická mise Mayů (1) tu...

Kosmická mise Mayů (2) tu...

Kosmická mise Mayů (4) tu...

Pro Matrix-2001.cz

Samir Osmanagič

Doktor archeologických věd

(c) 2005 dr. Samir Osmanagič

Translation: Matrix-2001.cz



Časť v seriáli - Kosmická mise Mayů
Článok je v sekcií - Civilizácie / Mayovia