V NASA se ztratily nahrávky Armstrongova přistání na Měsíci - Již se našli?!

Americký úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) oznámil, že se z jeho archivu v Goddardově centru vesmírných letů ve státě Maryland ztratily originální nahrávky přistání prvního člověka na Měsíci. (Exkluzívny videozáznam z archívov NASA a širšie súvislosti celej kauzy, pozn. red.)

Prosím povo¾te (nainštalujte si) Flash prehrávaè

------------------------------------------------------

WASHINGTON - Ani po roce úporného hledání se prý sedm set krabic, obsahujících originální dokumentaci k Armstrongově letu v Apollu 11 v roce 1969, nenašly. Uvedl to mluvčí NASA Grey Hautaloma. "Neviděli jsme je už dlouho. Hledali jsme záznamy více než rok, ale bez úspěchu," dodal Hautaloma. Zmizelé nahrávky a ostatní dokumentace prý obsahovaly i informace o zdravotní situaci kosmonautů.

"Nemáme velké obavy. Všechny informace máme na kopiích," dodal mluvčí NASA. Kopie jsou ale údajně v daleko nižší kvalitě než originály.

"Nedbalost?" - "Ne, krádež!"

Podle editora webových stránek NASA Kethe Cowinga se patrně nejedná o záměrné zcizení dokumentů, spíše o nedbalost ze strany vedení NASA. "Myslím, že je dost nešťastné, že NASA nemá alespoň o jednoho zaměstnance navíc, který by se o nahrávky staral."

Cenné originály prvního letu na měsíc se údajně do archivů NASA vrátily v 70. letech. Předtím byly na čas uloženy v Národním archivu Spojených států. Většina původních zaměstnanců, kteří s nimi pracovala, již nežije, takže není možné zjistit přesné údaje o jejich uložení.

Zdroj článku: NOVinKY.cz

Prevzaté zo: CNN

-------
Áno, nie je to nová správa.
Pripomeňme si spoločne články uverejňované na túto tému v posledných rokoch... (pozn. red.)


Výročí přistání člověka na Měsíci, nebo spíš gigantické blamáže?

I lidem, kteří se příliš nevyznaji v kosmické technologii už začíná být jasné, že tehdejší úroveň techniky a elektroniky nepřipouštěla komplikované kosmické manévry. Americký prezident John Kennedy před čtyřiceti lely naléhal, aby se americký národ semknul k uskutečnění myšlenky přistání človéka na Měsíci. USA v šedesátých letech uplynulého století za každou cenu chtěly zvítězit v soutěži o ovládnutí kosmu a udržet si tak pověst velmoci. Byl to spor o nadřazenost jednoho z dvou soupeřícich sociálních systémů: tehdy (jak se zdálo) vzkvétajiciho socializmu a „zahnívajicího"' kapitalizmu. SSSR zakoušel potíže poválečného období a co víc, sovětská země musela nést ohromné výdaje spojené se závody ve zbrojení, aby byla připravena na předpokládanou válku proti některému z dřivějších spojenců protihitlerovské koalice. SSSR se přesto všechno vždy dařilo získat náskok před bohatou Amerikou. Byl to Sovětský svaz, který vypustil první umělou družici Země, což byl jasný signál vysoké úrovně vyvinutosti sovětských raketových nosičů. Už tehdy bylo jasné, že se úroveň raketové technologie stává hlavnim kritériem vojenské převahy v nejbližší budoucnosti.

Velmi nervózní Američané nutně potřebovali zachránit prestiž své země. A tehdy se John Kennedy obrátil na Kongres a požadoval 40 miliard dolarů na uskutečnění měsíčního programu. Byla to tehdy neuvěřitelná suma. A pak, 20. června 1969, celý svět vyslechl senzačni novinu: Američané přistáli na Měsíci! Prochazeli se po neprozkoumané planeté, vztyčili na ní americkou vlajku a vrátili se domů s nasbíranými vzorky půdy a měsíčních hornin. Lidé na celé Zemi viděli obrázky nezvyklé měsíční krajiny a nadšeně sledovali dokumentární zprávy, přinášené o tomto vzrušujícím dobrodružství televizí.

Jakmile však pominulo první vzrušení vyvolané letem na Měsíc, začaly vychá zet najevo podivné věci. Výzkumníci studujíci fotografie a filmové materiály z měsíčni expedice naráželi na některé velmi zvláštní záležitosti. Část obrázků nejen vykazovala nepřirozené odstíny, ale jejich obsah mnohdy odporoval těm nejelementárnéjším fyzikálním záko nům. Jako první si těchto nesrovnalostí povšiml americký inženýr Ralf Rene a nahlas vyslovil podezření, že k žádnému přistáni na Měsíci vůbec nikdy nedošlo, a že veškeré obrázky a filmy, dokumentující let k neprozkoumané planetě jsou padělky. Prohlásil, že takové snimky mohly být snadno pořízeny ve specializovaných pozemských ateliérech. Rovněž britští výzkumníci konstatovali, že tyto filmy mohl bez většich potíží dodat Hollywood.

Zajímavé je, že NASA ve skutečnosti publikovala z celkového množství 13 000 fotografií z misí na Měsic, které vlastní, jen několik desítek obrázků. Vědci a inženýři poté studovali všechny informace o americké měsíční misi ještě pozorněji a nakonec dospěli k zničujicímu rozsudku: lety amerických astronautů k Měsíci byly pečlivě připraveným reklamním tahem. I těm, kteři se přiliš nevyznají v kosmických technologiich je jasné, že tehdejší úroveň techniky a elektroniky nepřipouštěla provádění velmi složitých manévrů v kosmu, jako spojování a odpojování lidmi osazeného modulu od nosné rakety Saturn, uživané v programu Apollo. Také návrat modulu k nosné raketě byl velmi problematický. Nezapomeňme, že palubní počítače mise Apollo byly ubožejši, než současné kalkulačky.

Jinou otázkou je možnost přežití v otevřeném prostoru. Mohl snad skafandr z pryže a tkaniny, běžný v šedesátých letech, skutečně ochránit lidi na povrchu Měsíce, tělesa bez atmosféry a magnetického pole? Mohl je chránit před vysokou radiací? Teplota mínus 250° Fahrenheita by člověka v takovém obleku ihned zabila. Nikdy však nebylo hlášeno, že by některý z astronautů byl postižen nemocí z ozářeni. Bill Kaysing, člen tehdejšího štábu NASA a autor knihy „NASA nikdy nenechala přistát člověka na Měsíci" („NASA Never Landed a Man on the Moon") odhalil, že americká kosmická agentura tehdy odhadovala pravděpodobnost přistání lidí na Měsici na 0,0017% (byla tedy prakticky nulová!).

Není vyloučeno, že Američané tehdy opravdu létali až k Měsici, ale nepokročili dál než k letům po oběžné dráze. Zbytek práce provedli roboti. Je rovněž velice nepravděpodobné, že tři expedice dokázaly dopravit na Zemi celkem 382 kilogramů vzorků měsíční půdy (sovětští roboti ziskali jen 0,3 kg), protože každý kilogram zátěže navic představuje riziko pro návratovou raketu. Zbytek simulace měsíčních expedicí byl politický úskok, přičemž natáčení filmů v ateliérech umožnilo ušetřit miliardy dolarů. Tato verze je zachycena ve filmu Kozoroh 1. Možná, že tento film byl natočen, aby rehabilitoval Ameriku za tehdejší nestydaté Iži... Po pečlivějšim studiu systému měsíčního modulu Apollo vyšlo najevo, že se dovnitř nikdy nemohli vejít dva astronauti v prezentovaných měsíčních skafandrech, nemluvě o měsíčním autu, které by se tam nevešlo ani rozebrané. Kromě toho by se astronauti vůbec nemohli protáhnout úzkým tunelem mezi kosmickou lodí a modulem. Výstupní otvor se totiž ve skutečnosti otevírá dovnitř, ne ven, jak je vidět na legendárním dokumentárním filmu. Zdánlivé „dokumentarní záběry" byly patrně pořizeny v nákladovém prostoru střemhlav letícího nadzvukového letadla, přičemž vzniká efekt podobný stavu beztíže. Je to velice podivné, ale na obrázcích z měsíčních letů nevidite ani jedinou hvězdu. Hvězdy přitom v kosmickém prostoru září mnohem jasněji, než jak je vidíme ze Země. Misto toho proudí průzory kosmická lodě jakýsi modravý přísvit, i když je známo, že v kosmu panuje absolutní čerň.

Rovněž přistání modulu Apolla bylo prazvláštní: brzdící raketový motor nepohnul na měsíčním povrchu ani jediným kamenem či flíčkem prachu. Modul poté dosedl na rovný povrch. Jenže tlak brzdícího tryskového motoru by v měsíčním prachu v místě přistání nevyhnutelně musel vytvořit kráter. Přitažlivost je oproti zemské na Měsíci asi šestinová. Oblaka prachu zvířeného koly měsíčniho roveru by tedy měla být asi šestkrát vyšší, než ukazují záběry.

I když je známo, že jediným světelným zdrojem na Měsíci je Slunce, maji stíny vrhané astronauty a jejich zařizenim na měsíční povrch odlišnou délku a směr. Nepřipadá vám zvláštní, že během expedice nebyl pořízen ani jediný obrázek, ukazující jak vypadá Země při pohledu z Měsice? Pohyby astronautů připomínají zpomaleně promítaný film. Je očividné, že jim skákání a pohyb působil velkou námahu, a také amplituda skoků je nečekaně malá. Každý školák ví, že člověk, vážící na Zemi 160 kilogramů by na Měsici měl jen 27 kg, takže by mohl skákat jako lučni kobylka.

Také dlouho nezveřejněné záběry obřadu vztyčení americké vlajky vykazují hned několik defektů. Protože Měsíc nemá atmosféru, nemůže tam vát vítr. Bylo řečeno, že vlajková žerd' měla na vrcholu horizontálni příčku, aby vlajku bylo možné úplně rozprostřít. Proto je dost zvláštní že jeden z astronautů musel volný cíp vlajky přidržovat, aby se netřepetal. Nějaký nepozorný zaměstnanec filmového ateliéru, kde byl natáčen tento „dokumentární film", patrně otevřel dveře a vznikl průvan. Jak je vidět, je s přistáním měsíční expedice, které vyvolalo takový rozruch na celém světě, spojeno až příliš mnoho podivností.

Také pozdější život astronautů obestírá temnota. V průběhu jediného roku po senzační expedici zemřelo 11 lidí, kteří měli co do činění s programem Apollo. Sedm zahynulo při dopravnich nehodách a tři astronauti uhořeli při testech nových kabin, ačkoli byli prvotřídními piloty. Je možné, že tito lidé byli zlikvidováni, protože by neudrželi pravdu o fingované měsíční expedici v tajnosti?

Na dotaz jednoho amerického časopisu sdělila společnost Northrop Grumman, jedna z těch, která vyvinula a postavila měsíční automobil, že veškeré negativy a záznamy týkající se této záležitosti byly zlikvidovány. To je takřka neuvěřitelný postup. Víme přece s jakou pozorností zachází Amerika se svými úspěchy a dějinami.

Publikováno v časopise WM magazín č. 18/19

Původní zdroj: pravda

-------
Ďalší článok zameraný na súvislosti vyšiel na českom OSUDe (pozn. red.):

Zednářské bajky o letech na Měsíc

Abychom mohli uskutečnit mezihvězdné cesty, byla založena NASA. Program Appolo Space podstrčil myšlenku, že člověk může cestovat na Měsíc a procházet se po něm. Každá Apolo mise byla starostlivě nacvičena a pak nafilmována na obrovském zvukovém jevišti v Úřadu pro Atomovou energii ( Atomic Energy Commissions ) na přísně utajovaném testovacím místě v Nevadské poušti a na zajištěném a hlídaném zvukovém jevišti ve studiích Walt Disney, uvnitř kterých byla obrovská atrapa Měsíce.

Všechna jména, mise, místa přistání a události v programu Apollo Space odrážely okultní metafory, obřady a symboliku tajné víry Iluminátů. Nejzřetelnější byla falešná exploze na raketě Apollo 13, nazvaná Aquarius – Nový věk v 1:13, 13. dubna 1970, což byla metafora pro nastolení obřadu zahrnujícího úmrtí (explozi), umístění do rakve (období nejistoty pro jejich přežití), spojení s duchovním světem a poskytnutí esoterické vědomosti kandidátovi ( oběžná dráha a pozorování Měsíce bez tělesného kontaktu), znovuzrození zasvěcence‚ (řešení problému a opravy), a povstání - Phoenix, nový věk - Aquarius; sevřením lví tlapy( návrat a znovunalezení Apolla 13). 13 je číslo smrti a znovuzrození, smrti a reinkarnace, oběti, Phoenix, Kristus (dokonalá duše uvězněná v hmotě) a přechod od starého k novému. Další odhalení těm, kteří rozumí formálnímu jazyku Iluminátů je skrytý význam jmen raketoplánů. Mise Columbie jako úsilí o předložení důkazu o objevení Atlantidy... všichni soupeři mají být zničeni.

Zkoumání Měsíce se zastavilo, protože bylo nemožné pokračovat v mystifikaci bez toho, aby byla prozrazena. A samozřejmě byla vyčerpána zásoba filmových epizod.

Nikdo v historii doposud nevystoupil do větší výšky než 300 mil. nad zemským povrchem. Nikdo neobíhal, nebo nepřistál, ani nekráčel po Měsíci v žádném, veřejně známém, vesmírném programu. Jestli člověk doopravdy byl na Měsíci, bylo to udělané v tajnosti a za použití jiné neobvyklé technologie.

Obrovská radiace, zjištěna v zóně Van Allen , sluneční záření, kosmické záření, regulace teploty a mnoho jiných problémů spojených s letem do vesmíru, zabraňuje s naší zatím známou úrovní technologie žijícímu organizmu opustit naši atmosféru. Každý inteligentní student střední školy se základními znalostmi fyziky může dokázat, že NASA přistání Apolla na Měsíci pouze fingovala.

Jestli o tom pochybujete, prosím vysvětlete, jak astronauti kráčeli po povrchu Měsíce, uzavření ve skafandru v plném slunečním světle, absorbujíc minimální hodnotu 256 stupňů tepla, obklopeni vakuem? NASA vysvětluje, že Měsíc nemá žádnou atmosféru a že astronauti byli obklopeni vesmírným vakuem.

Teplo je definováno jako kmitání, nebo přesun molekul uvnitř hmoty. Čím rychlejší pohyb molekuly, tím vyšší teplota. Čím pomalejší je pohyb molekuly, tím je teplota chladnější. Nejnižší teplota je v tom okamžiku, kdy se všechny molekulové pohyby zastaví. Abychom měli horko nebo chlad, musí byt zastoupeny molekuly.

Vakuum je stav prázdnoty, kde nejsou žádné molekuly. Vakuum existuje ve stupních. Někteří vědci nám říkají, že něco jako absolutní vakuum neexistuje. Nejblíže k absolutnímu vakuu, které známe, je vesmír. Existuje tak málo molekul vyskytujících se ve většině oblastí, které známe pod jménem „vesmír“, že žádný pojem horka nebo chladu není možné změřit. Vakuum je dokonalý izolátor. Proto se „termosky“ nebo vakuová láhev používají na uskladnění horkých nebo chladných tekutin k tomu, abychom udrželi teplotu po co nejdelší období, bez nutnosti opakovaného ohřívání nebo ochlazovaní.

Radiace všech druhů projede vakuem, ale neovlivní ho. Sálavé teplo ze Slunce projede vakuem vesmíru, ale vesmír nezahřeje. Ve skutečnosti sálavé teplo ze Slunce nemá pražádný vliv, dokud se nesrazí s hmotou. Pohyb molekuly se zvýší v přímé úměře energie záření, která je pohlcena hmotou. Čas potřebný na ohřátí hmoty vystavené přímému slunečnému světlu ve vesmíru, je určený její barvou, elementárními vlastnostmi, vzdáleností od Slunce a rychlostí jejího pohlcení vyzařující tepelné energie. Vesmír není horký. Vesmír není ani studený.

Objekty, které jsou ohřáté, nemohou být zchlazeny vesmírem. Aby byl objekt ochlazen, musí nejdřív být odstraněn z přímého slunečního světla. Objekty, které jsou ve stínu jiného objektu se časem ochladí, ale ne proto, že je vesmír „studený“. Vesmír není chladný. Horko a chlad neexistují ve vakuu vesmíru. Objekty se ochladí, protože zákony pohybu mluví tak, že molekuly objektu se zpomalí kvůli odporu vyplývajícímu ze srážky s jinými molekulami, až je nakonec všechny pohyby zastaví pod podmínkou, že objekt je chráněn před přímou nebo nepřímou radiací Slunce a že neexistuje žádný další zdroj tepla. Protože vakuum vesmíru je dokonalý izolátor, než se ochladí trvá pěknou chvilku, dokonce i když jsou odstraněny ze všech zdrojů tepla, záření apod...

NASA tvrdí, že vesmír se přizpůsobí astronautům, že práce na měsíčním povrchu je klimatizovaná. Klimatizace nemůže a nebude pracovat bez tepelného výměníku. Tepelný výměník jednoduše bere teplo shromážděné v substrátu, jako je freon, z jednoho místa a přenese ho na místo druhé. Toto si vyžaduje substrát molekul, které dokážou absorbovat a přenášet teplo jako je atmosféra nebo voda. Klimatizace nebude a nemůže fungovat ve vakuu. Skafandr obklopený vakuem nemůže přenést teplo zevnitř skafandru na jiné místo. Připomeňme ještě jednou, že vakuum je dokonalý izolátor. Člověk by se za takových okolností ve svém oděvu usmažil.

NASA tvrdí, že skafandr byl chlazený vodním systémem, který byl zavedený kolem těla a pomocí systému cívek chráněných před sluncem v batohu. NASA tvrdí, že voda, nastříkaná na cívky způsobila vytvoření ledu. Led pak pravděpodobně absorboval obrovské horko shromážděné do vody a odpařované do prostoru. Existují dvě sporné otázky, které nelze uspokojivě zodpovědět.

1. Množství vody, které bylo teba pro astronauty, aby byli schopni udělat tento druh práce, dokonce i pro velmi malý časový úsek 55 stupňů nad nulou (210 stupňů F nad hladinou moře na Zemi) tepla ze Slunce, nemohli sami astronauti donést.

2. NASA od té doby tvrdila, že v měsíčních kráterech byl nalezen led. Tvrdí, že se led chráněný před přímými paprsky Slunce nevypaří, což neguje jejich vlastní falešné vysvětlení o „klimatizaci“.

Pamatujte si to. Přemýšlejte o tom, až příště odejdete ráno s termoskou naplněnou horkou kávou. Přemýšlejte o tom dlouho a pilně, když si sednete a nalijete si šálek horký vody z vaší termosky, abyste se jí mohli napít o 4 hodiny později k obědu....a pak, přemýšlejte o tom znovu, když si nalijete poslední, stále velmi horký šálek kávy na konci dne.

Stejné zákony fyziky se aplikují na všechny prostředky cestující vesmírem. NASA tvrdí, že raketa se pomalu otáčela, což způsobilo, že stínová strana se ochladila intenzivním chladem vesmíru… intenzivním chladem, který neexistuje. Ve skutečnosti, jediné, co se mohlo nastat otáčením rakety, je pravidelnější a konstantnější ohřívání, jako je to získané otáčením vuřtu na rožni. Ve skutečnosti by se servírovalo jídlo nazvané Astronaut a la Apollo. Přinejmenším byste nechtěli otevřít poklop, dokud se letadlo nevrátí.

Žádná raketa nemohla být vypuštěna s množstvím vody potřebné na takový systém práce, a to ani na velmi krátký časový interval. Čerstvá voda váží trochu přes 62 liber na krychlovou stopu. Žádná taková voda navíc nebyla dopravena žádnou misí ani pro skafandry, ani pro ochlazování rakety.

Na páskách si astronauti hořce stěžovali na zimu během svého pobytu na Měsíci. Mluvili o používání ohřívačů, které nevydávaly dostatek tepla, aby překonaly silný chlad ve Vesmíru. Byl to pravidlo, se kterým NASA používá tento trik, protože povědět pravdu, by bylo vyzrazením pravdy. Je to také důkaz arogance a pohrdání, v jakém ilumináti drží prostého člověka.

Co jsme slyšeli, ve skutečnosti svědčí o nadměrně využívaném systému chladícího zařízení, v rekvizitách použitých během natáčení misí v Úřadě pro Atomovou energii ( Atomic Energy Commissions ) na testovacím místě v Nevadské poušti, kde jsou běžně teploty přes 100 stupňů. V oslňujícím nefiltrovaném přímém světle Slunce astronauti nikdy nemohli být zachlazeni a již vůbec ne v dokonalém izolačním vesmírném vakuu.

NASA tvrdí, že skafandry, které astronauti nosili, byly na čtvereční palec nad okolním tlakem ( 0 liber na čtvereční palec vakua) nad měsíčním povrchem. Zkoumali jsme rukavice, které jak NASA tvrdí, nosili astronauti a zjistili jsme, že jsou zhotovené z ohebné hmoty neobsahujíc žádné mechanické, hydraulické nebo elektrické zařízení, která by pomáhala astronautům v obratné práci jejich prstů a rukou, zatímco nosili rukavice. Experimenty naprosto prokázaly, že takové rukavice je nemožné použít, a že člověk, který je nosí, nemůže ohýbat zápěstí nebo prsty a vykonat obratnou práci, již vůbec když jsou nahuštěny 5 librami na čtvereční palec nad okolním tlakem, a to buď ve vakuu nebo v zemské atmosféře. NASA ve skutečnosti ukázala film a televizní záznam astronautů, kteří normálně používali své ruce a prsty během práce na měsíčním povrchu. Filmy ukazují jasně, že v rúkavicích není vůbec žádný tlak ….stav, který by způsobil explozivní dekompresi /snížení tlaku astronautů/, mající za následek téměř okamžité úmrtí, jestli doopravdy byli obklopeni vakuem vesmíru.

Jestli nevěříte, pokuste se o to sami.....je to velmi jednoduchý pokus a nevyžaduje raketového odborníka pro vyzkoušení.

Toto jsou jen dva z více než sta prostých a velmi snadno prokazatelných a odůvodněných vědeckých zdůvodnění, proč NASA a program Apollo Space jsou dvě z největších lží, vůbec kdy podstrčených nic netušícím a věřícím lidem na světě.

Navíc u většiny, když ne všech, snímků, filmů a videopásek měsíčních misí Apolla je lehce prokazatelné, že jde o napodobeninu. Kdokoliv se sebemenší znalostí fotografie, osvětlení a fyziky může jasně prokázat, že NASA fingovala vizuální záznamy programu Apollo Space. Některé jsou tak jasně falešné, že když jsou nesrovnalosti vysvětleny nic netušícím divákům, je slyšet lapání po dechu. Někteří dokonce upadli do mírného stadia šoku. Někteří lidé se zhroutili a křičeli. Viděl jsem, jak někteří byli tak rozhněváni, že roztrhali fotky na kousky, zatímco křičeli.

C. Fred Kleinknect, vedoucí NASA v době programu Apollo Space, je nyní nejvyšším předním velitelem v Radě 33. řádu starověkého a uznaného skotského obřadu svobodného zednářství z jižního soudnictví. Bylo to jeho ocenění za to, že to vyhrál. Všichni z prvních astronautů byli svobodní zednáři. Existuje snímek Neila Armstronga v Domě chrámu ve Washingtonu DC, který je na povrchu Měsíce (pravděpodobně) v jeho skafandru držíc před sebou svou zednářskou zástěru.

Efekt na lidi ve světě byl takový, že jestliže můžeme my na Měsíc, kreatury z jiných světů by mohly cestovat na naší Zemi. Stupňování scénáře ohrožení od umělých cizinců je od těch časů pochopitelné.

Nedávné odhalení falešné skutečnosti NASA a programu Apollo Space zpravodajskou (výzvědnou) službou mělo za následek záplavu propagandy, televizních programů, a filmů na udržení lidí v hlubokém neznalém spánku. Nejvíce ambiciózní jsou „Apollo 13“ a „Ze Země na Měsíc“. V obou snímcích si zahrál slavný Tom Hanks. Ten druhý začíná monologem pana Hankse, který kráčí vpředu odhalujíce velký obraz: „Boha“ Apolla řídícího svůj vůz tažený 4 koňmi po nebesích...

translation OSUD.cz 2002, článek byl převzat ze stránek Williama Coopera, které však před časem z internetu zmizely a nyní nejsou přístupné. William Cooper byl 5. listopadu 2001 zastřelen při přestřelce s arizonskou policií...

-------
A na záver zhrnutie v článku z časopisu Skryté skutečnosti opäť vďaka českému OSUDu (pozn. red.):

Hledání měsíční pravdy

Skončilo 20. století. Na Zemi se začalo rekapitulovat. Hledal se největší objev, nejlepší fotbalista, největší loupež i největší podvod. Dobře se umístilo rozbití atomu, Pelé i vlaková loupež v Anglii. Veliká nejednotnost panovala u podvodů. Ne, že by podvodů nebylo. Právě naopak. Jako adepti se dobře umístily Hitlerovy deníky anebo vysvětlování atentátu na J. F Kennedyho. Velmi malá pozornost byla věnována přistání Američanů na Měsíci. Všeobecně byl tento "adept" na podvod považován za outsidera. A i přesto, že mu věří 20 % Američanů, a nikoliv jen laiků.

PŘISTÁNÍ NA MĚSÍCI


O přistání na Měsíci začaly velmi nenápadné pochybnosti v 70. letech minulého století. Tehdy režisér Paul Lazarus natočil film "Capricorne". Byla to expedice k Marsu včetně jejího přistání na rudé planetě. Co bylo na filmu tak zajímavé? Celý byl natočen jinde než na Marsu, na planetě Zemi. Provedení made in Hollywood. Kdo by si tehdy v běhu akčního filmu povšiml nenápadného prohlášení režiséra: "Capricorn není sci-fi, ale má reálný základ." Pochyb o pravosti přistání na Měsíci ale postupem času pomalu přibývalo.
Vzpomínám si na první pochybovačné v tisku někdy v 80. letech. Při pohledu zpět je považuji za dělostřeleckou přípravu na následný útok. K základním pochybám přibyly další, propracovanější. Po třiceti letech se znovu objevují sdělení, která nutí k přemýšlení. Čím argumentují zastánci teorie vládního spiknutí, čili "spiklenci", kteří tvrdí, že přistání byl podvod? Jak nesrovnalosti, předkládané spiklenci, vysvětlují ti, kteří nemají nejmenších pochyb o přistání na Měsíci, čili skeptici?

IMPULZEM BYL SPUTNIK

Přistání na Měsíci údajně vyprovokoval SSSR dne 4. října 1957 vypuštěním 60 centimetrové aluminiové koule, prvního sputniku na oběžnou dráhu kolem Země. O tom není pochyb. Byla doba studené války. Satelit kroužící kolem Země byl schopen zasáhnout jakékoliv místo na zeměkouli. Nápad, že by "sputnik" mohl nést atomové zbraně, byl pro Američany představa více než děsivá. Americká veřejnost byla zdrcená a zděšená zároveň - komunismus usiluje o nadvládu nad světem. A to by se mu mohlo i povést. Sputnik jasně ukázal, že SSSR je v kosmických letech ve vedení. Země, která byla rozvrácena válkou - a takový úspěch. A my, Američané, nejsme schopni s nimi udržet krok. Nestačí ruské atomové zbraně na Sibiři i jinde. Zanedlouho budou v kosmu a snad i na Měsíci.

Na konci 50. let Amerika spustí kosmický program, zakládá se NASA. Pak přišel postupně 3. listopad 1957 a na oběžné dráze se objevuje pes Lajka, první živá "bytost" z planety Země v kosmu. Dne 4. ř~na 1959 sovětská sonda Luník 3 dodává na Zemi obrazy odvrácené strany Měsíce a 12. dubna 1961 obletěl zeměkouli Jurij Gagarin. Všem bylo jasně, že příštím cílem je Měsíc. Z chronologie těchto událostí vyplývá, že Američané jsou asi 6 - 12 měsíců za Sověty. Dne 25. května 1961 vyhlašuje J. F. Kennedy, prezident USA, program Apollo a úmysl dostat Američany na Měsíc do konce 60. let. Závod o Měsíc byl odstartován.

A spiklenci z toho vyvozují, že tehdy mohla vzniknout v Americe úvaha: "Musíme být první na Měsíci. Když tam nebudeme de facto, tak to aspoň nafilmujeme."
V polovině roku 1969 startuje na americké Floridě raketa Saturn a na její palubě jsou tři astronauté. Dva z nich, Neal Armstrong a Edwin Aldrin, mají jako první pozemšťané stanout na Měsíci. Celá expedice je plánována na osm dní. Přesně jako v Capricornu. Jen s tím rozdílem, že astronauté byli vysláni do vesmíru a zatímco kroužili kolem zeměkoule, divákům na Zemi byly promítány předtočené záběry vyrobené na zeměkouli. Bylo možné něco takového realizovat? Bylo možné zfalšovat cestu století tak, aby ji veřejnost "vzala"? Finančně to nebyl problém. Film Capricorn stál jen pár milionů dolarů a NASA měla k dispozici miliardový rozpočet.

KDE SE TOČILO?

Muselo to být přísně utajené místo. Existuje vůbec takové místo? Existuje, říkají jedním dechem spiklenci. Je to v Nevadské poušti a jmenuje se Area 51, jedno z nejpřísněji střežených míst USA. Kolem vojenské základny a jejího účelu kolují ty nejbizarnější představy. Od prací na antigravitačním pohonu a. zkouškách UFO až po spolupráci s mimozemšťany. Na veřejnost toho mnoho neprosákne. A když, tak je těžké oddělit pravdu od dezinformace. Ruské špionážní družice přinesly fotografie Area 51. Na snímku jsou vidět dlouhé výrobní nebo zkušební haly. Stejně tak to ale mohou být haly pro filmová studia.

Měsíční krajina v Nevadské poušti? Důkazy neexistují. Jedno je však jasné. Apollo 10 nafilmovalo na Měsíci kráter. Stejně takový je v Area 51. Ani astronauté na fotografii nebyli schopni rozlišit, který kráter je měsíční a který nevadský. Není to poněkud podivné?

VÝTKY SPIKLENCŮ

Co vlastně vytýkají spiklenci "aktu" přistání? Velmi rozmazaný záběr přistání, zvláště ve srovnání s dalšími přistání. Podle spiklenců to tak bylo úmyslně, aby akt přistání byl věrohodnější. Proto byl také obraz vysílán len černobíle a úmyslně zrnitý. Obraz z takové dálky nemůže přece být bez chyb. Skeptici však tvrdí, že je tím vinna nedokonalá komunikační technika 60. let.

Již dlouho se také diskutuje o vlání americké vlajky. Na Měsíci přece není vzduch, není tam tedy ani vítr. Není možné, aby tam vlála vlajka. Zastánci se brání tím, že zapíchávání žerdi vlajky do povrchu Měsíce šlo ztěžka, a proto se vlajka třepotala.

Pusťte si snímek stavění vlajky několikrát. Ona se netřese, ale její "chvění" skutečně vzbuzuje dojem, že vlaje. A ještě ke stavěni vlajky. Není možné přehlédnout náhlé přisvětlení samotné vlajky. A právě to spiklenci prohlašují za nemožné, protože jediným zdrojem světla na Měsíci je Slunce, a to svítí stále z jedné strany a jeho intenzita se nemůže náhle změnit. Nemůže dojít k náhlému přisvětlení obrazu. Ledaže by režie přenosu obrazu pro větší efekt vlajku přisvětlila. Stejně, jako když si zesvětlíte obraz na televizoru.

A spiklenci pokračují - není vidět hvězdy. To by mohlo být pochopitelné. Je možno polemizovat o tom, zda jsou hvězdy za "denního světla" vidět na Měsíci pouhým okem. Zde se jedná o vidění optické. Pro optiku mohl sluneční svit znamenat tolik světla, že clona kamery záběr přistínila natolik, že poměrně slabší svit hvězd už nezaznamenala.

Další výtkou bylo, že během přistávání měsíčního modulu nebylo slyšet hluk motorů. To lze vysvětlit. "Vinna" je absence atmosféry na Měsíci. Tam, kde není vzduch, nemůže se přenášet žádný zvuk, nemůže tam být nic slyšet.
A spiklenci pokračují - pod přistávacím modulem nebyl žádný prach odfouknutý motory modulu. Protiargument - na Měsíci je jen šestina hodnoty pozemské gravitace. Tedy 90 kilogramový člověk na Měsíci váží pouhých 15 kilogramů. Proto ani tlak motorů vůči povrchu Měsíce nemusel být vysoký. Udává se kolem jednoho tisíce kilogramů. Mimo to na Měsíci je údajně jen nízká vrstva prachu a když se odfoukne, je pod ní už velmi tvrdý povrch. A proto není možné při přistávání očekávat vznik nějaké prohlubně pód modulem. Prach se také nemůže rozprášit vzhůru, jako na Zemi, a pak padnout zpět na nohy modulu, protože se právě vlivem nízké gravitace rozpráší po okolí.

S tím souvisejí i problémy s otisky. Je-li prachová vrstva na povrchu Měsíce tak tenká, pak je s podivem, jak se v ní vůbec vytvořily a uchovaly otisky bot astronautů. "Produkce" otisků bot vyžaduje silnější vrstvu prachu. A navíc u dalších expedicí, kdy se po Měsíci pohyboval automobil, vrstva měsíčního prachu odhozená při projíždění zatáčky vypadala dosti silně.

Nejsou to jen otisky, co si spiklenci nejsou schopni vysvětlit. Měsíc má jen jeden zdroj světla. Je proto s podivem, že různé předměty na Měsíci, konkrétně měsíční modul a astronauté, vrhají stíny různými směry. To skeptici odůvodňují optickým klamem a nedokonalostí optiky. Stíny jsou ve skutečnosti rovnoběžné. Je to, jako když si nakreslíte dvě rovnoběžky a zdá se vám, že se sbíhají.

Se stíny souvisí i další nesrovnalost. Existují fotografie, kde při filmování proti zdroji světla, proti Slunci, jsou předměty, astronauti i modul, kteří musí být jednoznačně ve stínu, dokonale zaostření a osvětlení. To není možné bez dodatečného přisvětlení. Na oděvu astronautů je možno rozeznat i ty nejmenší detaily. A na měsíčním modulu je zřetelný nápis označující zemi původu modulu, Spojené státy. A to všechno nedokonalou optickou technikou 60. let?

Skeptici našli vysvětlení i pro tohle. Přisvětlování vzniklo v důsledku odražených paprsků od povrchu Měsíce. Tedy Od měsíčního prachu. Pokuste se odrazit paprsky Od prachu. Jak vám to šlo? Resumé spiklenců - fotografie nejsou z Měsíce.
Vysvětlení si žádá i navigace měsíčního modulu. Existuje filmový dokument, kde Neal Armstrong zkouší pilotovat měsíční modul na Zemi. Podle filmového dokumentu byl modul velmi těžko řiditelný a při samotném přistávacím manévru téměř neovladatelný. Armstrong se musel dokonce z modulu katapultovat, aby si zachránil život. Za několik měsíců pilotoval tentýž modul na Měsíci a vše šlo jako po másle, bez nejmenšího problému.

HLEDEJTE DŮKAZY PRO PŘISTÁNÍ

Hledejme nyní důkazy, že astronauti na Měsíci byli. Máme pár metráků měsíčního kamení, máme fotografie odvrácené strany Měsíce a na Měsíci bylo instalováno laserové zrcadlo.
To nejsou žádné přesvědčivé důkazy, říkají spiklenci. To vše mohou zařídit "stroje".
A skeptici argumentují dále - podívejte se na chůzi astronautů na Měsíci. Jak bychom na Zemí asi tak napodobili 6X menší gravitaci?
A spiklenci si vzali chůzi na mušku. A začaly experimenty. Netrvalo dlouho a doporučili skeptikům: "Pusťte si chůzi astronautů na Měsíci dvojnásobnou rychlostí." Já jsem to udělal. Přejde vás úsměv. Vidíte úplně normální chůzi jako kdekoliv na Zemi, třeba právě v Nevadské poušti.
A spiklenci pokračovali - jak je možné, že astronauti udělali tak ostré a hlavně přesně zaměřené snímky? Oni totiž měli kamery připevněny na prsou na skafandrech. A zaměřit je, to znamenalo, že se astronaut musel otočit celým tělem žádoucím směrem. Astronauti ani ve skutečnosti neviděli, co fotografují. Nemohli se předklonit, aby viděli na přístroj.Vysvětlení skeptiků by mohlo být jednoduché. Stačilo tehdy na průzoru skafandru udělat křížek a to byl "quasi" hledáček fotoaparátu.
Spiklencům se nezdál ani zpáteční start měsíčního modulu. Modul prudce odstartoval a nebylo přitom vidět "vyšlehnutí" spáleného paliva. Náhle byl modul pryč, jako vytažený na laně.
A spiklenci začali hledat vysvětlení celé této maškarády. Co muselo být ve hře, aby přistání na Měsíci bylo zfalšováno? A jejich odpověď - byly to miliony dolarů, pracovní příležitosti a hlavně prestiž. Pro Evropana znamená hodně historie, tedy, česky řečeno, katedrály. Pro Američany je to budoucnost. Pro budoucnost jsou schopni udělat opravdu mnohé.

TAJEMNÝ KOPEC

Na přenosu z Měsíce byl zachycen jeden kopec. Podivné na snímku bylo to, že na jednom snímku před kopcem je zachycen měsíční modul a na jiném je kopec bez modulu. Přitom pozadí je totožné. A je přece známo, že měsíční modul se po přistání na Měsíci nepohnul z místa.
A navíc se ten kopec se objevil i v dalších přenosech, a to u Apolla 16 a 17. Při tom NASA uváděla, že místa byla od sebe vzdálena "několik kilometrů".

Skeptici to vysvětlovali tak, že to mohl být špatný režijní sestřih při přenosu. Prostě že se tam něco připletlo. Spiklenci mají prozaičtější vysvětlení. Lépe by se to udělalo v Area 51. Pro identifikaci krajiny a překrývání snímků byly do kamery "vypáleny" kříže, které se měly objevovat v celém přenosu. Kříže musí překrývat každý snímek, protože jsou před fotografovaným předmětem. Jak je pak možné, že v mnoha případech tomu tak není? Kříž je jednou překryt astronautem, podruhé měsíčním modulem a po třetí vlajkou.

Resumé spiklenců - s obrázky bylo manipulováno.
Názor skeptiků - prezentované argumenty jsou zavádějící, a to jak ve směru politickém, tak i fyzikálním. Spiklenci přitvrdili. Cesta astronautů proběhla ve všech případech bez potíží. Astronauté se vrátili bez zdravotních potíží. Museli proletět van Allenovým pásem z vysoce energeticky nabitých částic. Kdo jím proletí, je ve velkém nebezpečí, že bude zářením poznamenán. Van Allenův pás se nachází asi 800 kilometrů nad povrchem Země. Američtí astronauti byli jedinými lidmi, kteří kdy van Allenovým pásem proletěli. Americké raketoplány i Mir létají pod van Allenovým pásem. Ochránit by astronauty mohla několik decimetrů silná stěna olova. Oni však měli jen plášť rakety z hliníku a ochranné skafandry vyplněné skelnými vlákny a silikonem. A navíc ještě - při letu Apolla 17 byla na Slunci silná bouře a ta radiační záření ve van Allenově pásu ještě zvyšuje. Jak je radiační záření nebezpečné, známe všichni z vlastní praxe. Při rentgenu zubů vám právě jako ochranu dávají velmi silnou olověnou zástěru. Američtí astronauti tedy neměli na ochranu proti záření nic a přesto se vrátili zdravotně zcela v pořádku.

Skeptici však tvrdí - skafandry astronautů byly radiačně odolné a radiační záření nebylo vůbec nebezpečné.

PROČ SE S LETY PŘESTALO?

Co se stalo, že během posledních 30 let nebyl Američany podniknut žádný další let na Měsíc? Tak se ptají spiklenci. Proč Rusové nevyslali na Měsíc ani jediného kosmonauta? Bylo to smrtelné záření ve van Allenově pásu, které je donutilo změnit plány a vzdát se prvenství přistání na Měsíci? Kdo si myslí, že Američané nebyli na Měsíci, je blázen, říkají skeptici. Když tam Američané tedy byli, pokračují spiklenci, pak tam musely zůstat kusy měsíčního modulu, měsíční vozidlo, vlajka a odhozené kamery. Kde jsou? To uvidíme. Za dva roky odstartuje na oběžnou dráhu kolem Měsíce sonda. Ta nám dá na tuto otázku odpověď. Máme k dispozici optiku 3. tisíciletí, která je schopná z výšky několika stovek kilometrů přečíst poznávací značku automobilu. Fotograficky zachytit zbytek měsíčního modulu tedy nemůže být problém.

OPĚT TAM PŘISTANEME

K 50. výročí přistání na Měsíci v roce 2019 se má realizovat jiná velkolepá akce první přistání člověka na Marsu. Bude to přistání made in Hollywood - jako Capricorn? Přistání na Měsíci je spiklenci klasifikováno jako podvod tisíciletí. S tím nemohu souhlasit. I kdyby přistání byl podvod, tak to nemůže být podvod tisíciletí. V "historických nesrovnalostech" máme my lidé už lepší svoje zkušenosti. Oslavili jsme 500 let objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a přitom už jsme měli minimálně pochybnosti hraničící s jistotou, že to nebyl Kolumbus, kdo byl z Evropy v Americe jako první. Dnes je dokonce sporné, zda ta slavná cesta byla jeho první cestou do Ameriky. Jsou indicie, že už tam nejméně jednou předtím byl, že věděl dokonce, kam pluje a jak dlouho mu to bude trvat a měl pro tuto cestu i mapu. Přes to všechno teklo šampaňské, hrála hudba a byl natažen červený koberec. Slavili jsme tedy dobytí Měsíce, které se nekonalo?

Lze velmi těžko dokázat, že přistání na Měsíci se neuskutečnilo. Na druhé straně, není pochyb o tom, že s obrazovým materiálem bylo manipulováno. Je otázka, proč s ním bylo manipulováno, když přistání bylo pravé. Možná, že se přistání uskutečnilo, ale neproběhlo tak, jak se prezentovalo veřejnosti. V opačném případě by přestala na planetě Zemi fungovat logika.

Petr Vokáč, Skryté skutečnosti č. 30/2001
Děkujeme redakci časopisu Skryté skutečnosti

-------
Aké "kino" nám NASA ponúkne nabudúce? Prezmenu niečo zaručene z Marsu?...(pozn. red.)



Článok je v sekcií - Konšpirácie, NWO / Konšpirácie