« Chystaná kampaň o "hrozbe z kozmu" bude lživáZjavenia Panny Márie guadalupskej (Mexiko 1531) »

Medicína starého Egypta

Za zakladatele evropské medicíny jsou považováni Hippokrates a Galén, oba původem Řekové. Řečtí lékaři se těšili velké úctě, ačkoli své léčení zakládali na podivné odvozenině učení o čtyřech prvcích (o čtyřech šťávách) a jejich anatomické znalosti byly mizivé. Přesto však dalece přesahovali lékařství jiných evropských národů.

Medicína se v Řecku zjevila stejně náhle jako filozofie, a proto se musíme ptát, zda i za ni Řekové nevděčí Egypťanům. Je pravděpodobné, že hledači z jiných zemí v Egyptě nečerpali jen filozofické, ale i praktické informace. A mezi nimi lze na prvním místě očekávat medicínu.

Procenta nebo promile?

I když toho o egyptské medicíně víme zatím relativně málo, i z toho, co máme k dispozici je jasné, že znalosti z údolí Nilu byly i v této oblasti ohromující. Jen na okraj si můžeme položit otázku, zda nám srovnání egyptské a řecké medicíny neposkytuje vzor míry, kolik Řekové převzali a pochopili z egyptské filozofie. Pokud by bylo převzetí obou oborů podobné, lze očekávat, že ohromující filozofie řecká představuje jen několik procent egyptské. Je dokonce možné, že jde o promile: bylo jistě snazší dosáhnout praktického poznání lékařství – kvůli němuž nebylo nutno ani vstupovat do chrámových škol a Domu života – zatímco k poznání filozofie a duchovních nauk bylo nutno zvládnout egyptštinu a být připuštěn do chrámových škol a zasvětitelských center, což samozřejmě nebylo umožněno každému.

V Egyptě má lékařství dlouhou tradici. Podle Manetha měl první lékařskou knihu (asi roku 3100 př. Kr.) druhý faraon první dynastie, jenž napsal mnoho lékařských děl. Přitom o něm mluví tak, jako by to první lékař nebyl, a tudíž ani jeho knihy nebyly prvními svého druhu. To bohužel nemáme průkazně doloženo, je to však možné, neboť mnohé z prvků egyptské kultury zjevně vychází ze šamanských tradic.

Nenahraditelná ztráta

Příběh o faraonu Džerovi jako prvním známém egyptském lékaři naznačuje ještě jednu podstatnou skutečnost. Egypťané, kteří zanechali mnohem více písemných památek než kterýkoli jiný národ, jistě měli i mnoho lékařských knih. Na samém závěru egyptských dějin Klemens Alexandrijský zaznamenal, že existovalo kompendium 42 svitků, které zahrnovalo veškeré tehdejší vědění. Během slavností bylo nošeno v průvodu. Posledních šest jeho knih bylo věnováno medicíně – popisovaly anatomii, nemoci, lékařské nástroje, léky, oční nemoci a ženské nemoci. Toto zásadní dílo se dosud nepodařilo objevit. Naštěstí se podařilo objevit některé papyry z dob, kdy byl Egypt skutečnou duchovní i politickou mocností. Bohužel ani netušíme, jak velkou část skutečného celku lékařských znalostí představují. Shrnuje je tabulka.

Z nápisů a především z lékařských textů víme, že znalosti anatomie a patrně i fyziologie byly na podstatně vyšší úrovni, než by odpovídalo zkušenosti načerpané z mumifikace. Spíše se zdá, že se v Egyptě začalo mumifikovat až po získání lékařských zkušeností. Mumifikátoři přirozeně nebyli ani lékaři. Anatomická znalost těla se odráží i v tom, že pojmenovali mnohé anatomické detaily, které byly evropskou medicínou dlouho přehlíženy.

Lékař - léčitel

Z dnešního pohledu se egyptská medicína jeví jako mimořádně komplexní. Zranění a nemoci, které bylo možno léčit pouze chirurgicky, se tak také léčila, zatímco jinak převládala bylinná a nejspíše i psychoenergetická léčba. O existenci posledně jmenované máme jen náznaky, ale víme, že znalosti v oblasti hadích sil a nehmotných součástí organismu vůbec byly tak hluboké, že to jednoznačně musíme předpokládat. Na druhou stranu však jde o natolik přímočarou metodu, navíc založenou spíše na schopnostech než znalostech, že přílišných popisů jistě nebylo zapotřebí.

Egyptští lékaři užívali i magii (psychosomatickou medicínu) a tzv. špinavé lékařství, které využívá různé plísně a hormonální látky. Egypťané nemuseli znát příčinu účinnosti postupu či léku, ale dokázali ostře vnímat přírodu a využívat praktické zkušenosti. Nejlepším příkladem je test na zjištění těhotenství a určení pohlaví dítěte před narozením. Zjevně i ve starém Egyptě tato otázka hrála značnou roli, protože řadu testů tohoto druhu nacházíme v mnoha ze známých lékařských papyrů. Tento je převzat z Berlínského papyru: Další způsob, jak zjistit zdali žena porodí dítě, nebo zdali neporodí dítě. Ječmen a pšenici by tato žena měla zalévat každý den svou močí. Když vyrostou oba, porodí. Když vyroste jen ječmen, znamená to, že porodí chlapce, když vyroste pšenice, porodí dívku. Pokud nevyrostou, nebude rodit.

Pozoruhodný je i další předpis, který se vyskytuje v Berlínském i Kahunském papyru: Jak se pozná, která je těhotná a která nikoli – až si před spánkem lehne, potři její prsa, ruce a ramena novým olejem. Druhý den vstaň brzy ráno a vyšetři ji. Pokud shledáš její meridiány (metu) čerstvými a dobrými a žádný z nich pokleslý, porod dětí bude šťastný a uspokojivý. Pokud však budou propadlé, stejně jako její pleť, bude problematický. Budou-li tmavozelené, bude porod opožděn.

Papyry jsou překvapivé i metodičností a přesností popisu. Obvykle je uvedeno jméno nemoci, její symptomy, prognóza (vyléčitelná/snad vyléčitelná/nevyléčitelná) a jak ji léčit.

Zdá se, že stejně jako mluví indická psychoenergetika o nádích, které mohou být žílami, cévami, nervy i kanály, jimiž proudí životní energie (egyptsky sa anch), s podobným pojmem (met) se setkáváme i v lékařských papyrech. Nejvíce zmínek o nich se vyskytuje v Ebersově papyru, kde se dokonce nachází tento popis:

Pokud jde o člověka, je v něm 12 metu od srdce, které vyživují všechny jeho údy.

Shoda s dvanácti akupunkturními meridiány je, myslím, zřejmá. Po správném zhodnocení řady zmínek, dosud nejasných pojmů a překladu podstatně většího množství textů se patrně ukáže, že tento přístup tvořil základ egyptského lékařství.

O tom, že tomu tak skutečně bylo, nejlépe svědčí následující citát z Ebersova papyru: Je to met, který se jmenuje Příjemce a který způsobuje (chorobu srdce). Ten totiž dává srdci vodu.

Pod pojmem voda mnoho badatelů dříve rozumělo krev, ale z ostatních textů víme, že svět podle starých Egypťanů vznikl z pravodstva a že zde tedy voda neznamená nic jiného než energii, která je nejznámější pod svým sanskrtským označením prána. Ta byla známa pod různými názvy mnoha národům a dnes její existenci moderní věda pouze potvrzuje.

Zdá se, že se odedávna egyptští lékaři vyznačovali specializací na různé typy nemocí, což již samo o sobě naznačuje rozsáhlost předmětu v egyptských podmínkách. Na druhou stranu vidíme, že mnoho lékařů se zabývalo i zcela odlišnými věcmi. Slavný Amenotep, syn Hapiho, byl nejen lékařem, ale i stavitelem a především vynikajícím médiem. Admirál Udžahoresnet, zrádce Egypta v době jeho přepadení Peršany v roce 525 př. Kr., byl rovněž lékař. Tomu též napovídá i srovnání odměn, které nebyly nejvyšší u lékařů, ale u některých písařů (úředníků) mohly být mnohonásobně vyšší.

Pokud jde o vlastní choroby, i zde měli Egypťané překvapivě dobré znalosti – možná dokonce lepší, než se nám dosud jevilo, protože se neuvažovalo o tom, že by se užívalo psychoenergetických postupů, a některé předpisy a rady tak nebyly patrně chápány správně. Je též otázka, jak rozumět časté výzvě, aby lékař vkládal své ruce na pacienta.

Lékař univerzalista

Egyptští lékaři byli natolik zruční, že dokázali perfektně rovnat zlomeniny a léčit následky úrazů a zranění všeho druhu. Znali různé otoky, rakovinné nádory (byť mnohem méně časté než dnes), parazitická onemocnění, nemoci očí, malárii, tuberkulózu, lepru, mor, otravu krve, kostní záněty, obrnu, různé deformace, vodnatelnost, choroby metabolismu, kloubní choroby, mnohé vnitřní nemoci a mnoho dalších druhů.

Svoji zručnost uplatnili i v chirurgii. Řadu lékařských nástrojů se podařilo nalézt, mnohé jsou vyobrazeny v chrámech. Proslulý je tím zejména chrám v Kom Ombu, což nás vede k podezření, zda tyto stavby nebyly ve skutečnostmi lékařskými zařízeními. V případě chrámu v Dendeře je dokonce vedle stojící stavba označována sanatorium. Součástí mnoha chrámů byly i tzv. mamisy, tedy chrámy zrození. To mohly být porodnice pro zvlášť těžké případy, protože jinak se rodilo doma. Egypťané porod označovali velmi výstižně jako sezení na cihlách, neboť se rodilo vsedě. Příznačné je, že moderní medicína ukazuje, že je to mnohem vhodnější způsob než porod vleže, jak je praktikován v porodnicích. Se symbolikou porodních cihel se setkáváme i u posledního v soudu v Egyptské knize mrtvých, a tudíž i zde nacházíme jasný náznak toho, co se podle názoru Egypťanů stalo s těmi, kdož nebyli soudem shledáni spravedlivými.

Na závěr budiž řečeno, že egyptští lékaři byli proslulí již ve starověku a působili na mnoha zahraničních dvorech.


Autor článku - Jaromír Kozák
Publikoval - Ptah
Zdroj článku - Regenerace
Časť v seriáli - Egyptské reflexe
Článok je v sekcií - Egypt / Jaromír Kozák
Pre komentovanie článkov musíte byť prihlásený