« Jasné snívanie - ako na toSmaragdová doska 6 : Kľúč Mágie »

Dowsing

Jaká přírodní síla pohybuje virgulí, to je pouze jedna z otázek na které stále hledáme odpověď. Nejsme ale sami, stejný případ lze nalézt i ve fyzice. Cituji z odborné literatury – „Nevíme, proč k tomu dochází, známe jen experimentální skutečnost, že dvě kladně nabitá tělesa se navzájem odpuzují“. Není tedy logické v souvislosti s touto informací zpochybňovat pohyb virgule, když stejná záhadnost se nachází i ve fyzice. Nelze vyloučit, že identická přírodní síla pohybuje také virgulí. Z empirického výzkumu mimo jiné také vyplynulo, že známý fyzikální poznatek „Sání hrotem“ nefunguje jen v laboratoři, ale také všude v přírodě. Není snadné tomu uvěřit, ale „sání hrotem“ znali a využívali již naši prapředkové při budování menhirů, babylonských věží, pyramid, obelisků a všech druhů sakrálních staveb.

Již řadu let používám virguli, kterou v české republice nazýváme „motýlek“. Zpočátku jsem se nemohl v jejích reakcích orientovat, vše se ale rázem změnilo, když jsem souhrou náhod nalezl vzor nahrazující měrovou jednotku, něco jako etalon. Stal se jím elektrický rozvod vysokého napětí, jehož energetické složky (aura, zóny a interzóny) se nepohybují a vždy je nalezneme na stejném místě. Počáteční série experimentů jsem prováděl v tomto prostředí, kde jsem získal zkušenosti, které jsem následně ověřoval u jiných zdrojů. Mohu doporučit každému, kdo se zabývá výzkumem dowsingu, aby učinil totéž, je to jednoduché a velice poučné.

Pracovní postup

na identifikaci energetických složek rozvodu vysokého napětí

Nejprve vyrobíme virguli z mosazného drátu o průměru 3 mm tak, že drát o délce 24 cm v polovině ohneme do tvaru U a obě jeho části rozevřeme podle fotografie na www.miroslavprovod.com tak, aby přední část virgule byla dlouhá 5 cm. Ve svém okolí vyhledáme stožárový rozvod vysokého napětí (od 22kV do 400kV), který v kolmém směru podchází málo frekventovaná komunikace s upraveným povrchem a můžeme začít budovat měrovou jednotku „Etalon“. Virguli uchopíme volně mezi palec a ukazováček. Je podmínkou, aby vyčnívala s aury našeho těla, budeme ji tedy držet asi 50 cm od těla. Nebudeme se o to pokoušet po požití alkoholu, v takovém případě je i dlouhá ruka krátká (virgule nevyčnívá z aury těla).

Auru identifikujeme tak, že od středu rozvodu vysokého napětí budeme postupovat po komunikaci jedním směrem, až do místa kde virgule zareaguje ohybem vpravo nebo vlevo. Místo reakce označíme a stejným postupem vyhledáme místo reakce virgule na komunikaci v opačném směru. Jsou-li obě vzdálenosti v protilehlých směrech od středu stejné, pracovali jsme přesně a vzdálenost mezi označenými místy je přibližně průměr aury rozvodu vysokého napětí. Aura ve všech případech kopíruje tvar zdroje, aura rozvodu vysokého napětí je tvaru válce. Zapamatujeme si, že průměr válce aury u rozvodů vysokého napětí se pohybuje v desítkách metrů (podle napětí).

Dále se seznámíme s vlastnostmi aury, které nám pro další identifikace mnoho napoví. Nejprve si ověříme, že je lhostejné zda s virgulí postupujeme vpřed nebo vzad tak, že opakovaně projdeme pozpátku obě trasy – virgule reaguje na stejných místech. Tuto zkušenost výhodně uplatníme při identifikaci objektů s malými rozměry aury např. u lidského těla, kde není snadné odlišit hranici aury od reakce zóny, apod. Na otázku, zda se nacházíme nebo nenacházíme v prostoru aury, zná virgule odpověď. V libovolném směru budeme postupovat aurou tak, že v rytmu kroků bude virgule reagovat krátkými odchylkami vlevo vpravo. Ale ne ve všech případech, pouze při určité rychlosti chůze. Během několika minut správnou rychlost chůze každý najde. Zjištění, zda se nacházíme nebo nenacházíme v prostoru aury, musí předcházet každé identifikaci. V husté zástavbě může společná aura vytvářet velké plochy, stejně jako lidmi zaplněný sportovní stadión, neposekaná louka apod. V prostoru aury virgule „motýlek“ nereaguje – aura našeho těla získala auru společnou s aurou, ve které se právě nacházíme a nemá tak podnět, na který by mohla reagovat.

Virgule reaguje na energetické složky v kolmém směru nebo v malých odchylkách od kolmého směru. Velikost odchylky od kolmého směru zjistíme několika identifikacemi, při kterých budeme odchylku postupně zvětšovat. Tuto zkušenost uplatníme při hledání energeticky čistého místa, uvědomíme si, že takové místo musíme projít s virgulí více směry.

Stejným způsobem budeme postupovat při hledání energetických zón. Od hranice aury postupujeme v jednom směru až po reakci virgule, kterou opět označíme. Dále provedeme kontrolní identifikaci v opačném směru, pokud jsme pracovali přesně, obě vzdálenosti mezi aurou a zónami jsou stejné. Tak vytýčíme i další zóny, jejich počet nelze zjistit. Ověříme si pravidlo, které se vztahuje nejen na zóny rozvodu vysokého napětí, ale na zóny všech ostatních zdrojů. Každá první a druhá zóna má stejnou šířku, každá třetí zóna je asi desetkrát širší. V případě zón rozvodu vysokého napětí je první a druhá široká asi 10cm, třetí asi 100 cm. Proč je to tak nemám tušení, snad někdo z vás to zdůvodní. Zapamatujeme si, že rozestupy mezi zónami vysokého napětí se pohybují kolem deseti metrů. Zóny stejně jako aura u rozvodu vysokého napětí ve tvaru slupek kopírují tvar zdroje, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů.

Mezi zónami se nacházejí ještě čtyři interzóny, v některých případech je jich více. Jsou přilehlé k zóně směřující ke zdroji (v našem případě k rozvodu vysokého napětí). Můžeme je identifikovat virgulí když její přední část prodloužíme o jeden cm. Takto upravená virgule ale reaguje také na zóny, proto ji můžeme použít pouze v případě máme-li již označené zóny. Máme tedy označeny všechny tři energetické složky vysokého napětí, které se nepohybují - je to optimální etalon pro další výzkum. Následovně již můžeme porovnat reakci „motýlka“ s reakcemi jiných druhů virgulí a máme k dispozici první statistické údaje. Další údaje získáme při změnách velikostí virgulí.

Stejným způsobem lze označit tři energetické složky také u jiných libovolných zdrojů – zdrojem je každé seskupení hmoty a nesmíme zapomenout, že vzájemným kontaktem aury získají zdroje auru společnou. Mohu doporučit získat další energetické zkušenosti u malého vodního toku stejným způsobem jako u rozvodu vysokého napětí. Tím vyloučíme pochybnosti, zda u rozvodu vysokého napětí nemá aura něco společného s elektromagnetickým polem. Doporučuji vyhledat podobné místo, kde komunikaci s můstkem podtéká potok. Při identifikaci všech tří jeho energetických složek, budeme postupovat stejným způsobem jako u rozvodu vysokého napětí. Výsledek bude stejný, pouze zjistíme, že vlivem měnících se průtoků vody, budou jeho energetické složky pohyblivé. Mohu doporučit sestrojení grafu vnitřního a venkovního ohybu vodního toku, na vnitřním ohybu bude patrná větší hustota zón a interzón. Pochopíme tak, proč lidé pro situování různých staveb využívali vnitřních ohybů, takové místo má více energie, která se akumuluje ve hmotě stavby. Pohybující se zóny vodního toku předávají okolní vegetaci energii, podobně ji takto může získat každá jiná hmota, tedy i člověk. Pro nás je to nový poznatek, ale lidé jej využívali již v pravěku.

Sledováním energie vodního toku se naučíme hledat vodní prameny. Zóny vodních pramenů snadno rozeznáme od zón elektrických rozvodů tím, že mění směr a zejména podle rozestupů zón. Při identifikaci vodního pramene vytýčíme alespoň tří zóny a mezi nimi interzóny. Podle pravidla, že interzóny jsou přilehlé k zóně, která směřuje ke zdroji (vodnímu pramenu), snadno určíme směr, kterým budeme postupovat . Dalším vytyčováním zón v daném směru nalezneme podle většího rozestupu auru, uprostřed aury se nachází vodní pramen, tedy v místě, kde virgule nereagovala. V jiném případě, kdy se vodní pramen nachází ve větší hloubce, válcovitá aura se rovněž nachází pod zemským povrchem. V takovém případě nám dají nápovědu interzóny, které jsou vždy přilehlé k zóně směřující ke zdroji. Uprostřed místa, kde ve dvou zónách směřují interzóny proti sobě, se nachází vodní pramen. Musíme si ale uvědomit, že energetických složek je všude velké množství a v zastavěných lokalitách je téměř nemožné se mezi nimi orientovat.

V obytném domě jsou zdroji hmota budovy, rozvody elektřiny, el. spotřebiče všeho druhu, rozvody vody a topení, všechny kovy, zóny protínající budovu (vodních pramenů, vzdálených vodních toků a energetických rozvodů, bouřkových mraků apod.). Splňují-li uvedené zdroje podmínku kontaktu aury, splynou v jeden společný zdroj se společnou aurou.Velké seskupení zón, které jsou pro kosmickou energii vodivé, nevytváří společnou auru, ale může v obou směrech manipulovat s energií budovy.

Další užitečné poznatky snadno získáme při sestrojení energetického grafu automobilu, který se sestává z těchto zdrojů - kovová hmota, tlak vzduchu v pneumatikách (snadno ověříme na jedné pneumatice při zvyšování tlaku), el. spotřebiče všeho druhu, chemické reakce pří chodu motoru, paliva v nádrži,a hmoty osob. V tomto případě se aury všech zdrojů překrývají, takže auto se stalo jedním zdrojem se společnou aurou. Graf sestrojíme tak, že auto postavíme na energeticky čisté místo a zakreslíme jeho polohu. Známým způsobem zjistíme virgulí jeho auru a přidáme ji do grafu. Totéž učiníme při zapnutých světlech a dalších el. spotřebičích, s motorem v chodu, s řidičem, s většími obrátkami motoru a se spolujezdci. Můžeme tak sledovat narůstající společnou auru..

Budete překvapeni rozdílem velikosti aury u řidiče auta před jízdou a po jízdě. Pravděpodobně se také zamyslíte nad situací, kdy se na komunikaci vytvoří řada vozidel. Všechna vozidla tak získají společnou auru, kterou protíná nesčetné množství zón a navršuje tak její energii. Větší aura u organismů signalizuje větší napětí na buněčných membránách. Experimenty s kondenzátory je snadné se přesvědčit, že velká aura vyvolá nejrůznější zdravotní poruchy, včetně poruch myšlení. Vyvstává otázka, zda v některých případech lze označit řidiče jako viníka dopravní nehody když nezvládl vozidlo.

Po malé přestávce od našeho zkušebního etalonu se k němu opět vrátíme bohatší o mnohé zkušenosti. Zde můžete experimentovat se vším co vám přijde na mysl. Doporučuji začít s asistentem, u kterého budete sledovat rozdíl velikosti aury po jedné hodině pobytu v auře nebo v zóně vysokého napětí. Stejně zajímavé bude sledovat po jaké době asistent získá původní hodnotu aury v čistém prostředí. Budete překvapeni co se děje s asistentovou aurou přidáte-li do jeho kapsy lahvičku alkoholu. Neunikne vám, že virgule spolehlivě označí přítomnost alkoholu v lidském těle v době, kdy běžné detektory již nereagují.

Asistent na kovové posteli má s postelí společnou auru, nebudu to dále rozvádět abych ponechal v klidu ředitele nemocnic. Mohu jen doporučit postavit lůžko mimo každou zónu. Můžete se vrátit do pravěku a u vodního toku vyrábět z horniny menhiry. Snadno získáte zkušenost, že menhir ve vztyčené poloze vykazuje větší energii, než v poloze vodorovné. Budete-li posuzovat činnost lidí v historii, musíte kalkulovat s tím, že v té době byly na Zemi pouze přírodní zdroje, do jaké míry byly jejich energetické hodnoty navršeny civilizačními zdroji nemohu odhadnout. Ve vzduchu jsou to tisíce letadel, které jsou v interakci s bouřkovými mraky. Na Zemi jsou to velkoměsta, elektrárny, rozvody energie, milióny aut, na moři statisíce lodí, všudypřítomné elektromagnetické vlny apod. Snaha léčitelů, manipulovat tímto způsobem s energii lidského těla, by mohla vyvolat negativní vliv. Neznáme optimální hodnotu kapacity buněčných membrán, v podobě aury těla. S tím jsme nuceni vyčkat na stanoviska specialistů, nebo na sestrojení měřicích přístrojů, které by v budoucnu mohly být zabudovány do mobilních telefonů.

Březen 2007


Autor článku - Miroslav Provod
Publikoval - Axis
Článok je v sekcií - Veda / Čas a priestor
Pre komentovanie článkov musíte byť prihlásený